Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Benešov 18.11.2018
Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám v tomto shromáždění, kde se smíme těšit z ujištění o Boží lásce a milosti pro každého člověka. Zároveň v tuto chvíli zahajuji sborové shromáždění s volbou nové farářky tohoto sboru. Sborové shromáždění bude pokračovat bezprostředně po bohoslužbách.
Introit: Všichni lidé jako tráva a všechna jejich krása jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale slovo Hospodinovo zůstává na věky.
1Pt 1,24
Píseň: 219 Hory, doly, stráně
Modlitba: Pane Bože, chceme dnes moc poděkovat za to, že před námi otevíráš zázrak setkání. Děkujeme za to, že se smíme těšit z toho, že se tu scházíme ve vší různosti před Tvou tváří, že Ti smíme děkovat i odevzdávat Ti svá trápení. Že se smíme vzájemně poznávat a učit se uvědomovat si, že jsme všichni Tvé děti, že máš každého z nás rád.
Děkujeme Ti, že nám to ukazuješ v příbězích svých svědků a především v příběhu Ježíše z Nazareta, o kterém vyznáváme, že jsi ho poslal, aby celému stvoření svědčil o naději Tvé budoucnosti.
Moc Tě prosíme, abychom se z této naděje dokázali radovat. Moc Tě prosíme, uč nás tuto Tvou naději dokázali předávat lidem okolo sebe.
Amen.

Čtení: Lk 15,11-32
Píseň: S216
Text: Sk 15,1-12
Haleluja. Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. Haleluja. Ž 103,13

Zpívali jsme písničku o vděčnosti. A pan farář Pivoňka, který tuto písničku složil, ji napsal moc krásně. Moc se mi líbí, že na začátku zpívá o tom, že vlastně neví, jak poděkovat za všechno, co od Pána Boha dostal. Moc se mě líbí vymýšlet, co by v té první sloce o děkování ještě mohlo být. Co byste do té písničky ještě dopsali vy? Za co byste chtěli ještě poděkovat? …
Skvělé! Ono je to moc a moc důležité, abychom promýšleli, za co děkovat. My jsme v prvním čtení četli příběh o dvou bratrech. A já vás poprosím, abyste mi pomohli ten příběh znovu vyprávět. (loutky – flanelograf?)
Na jednom statku pracoval otec a dva synové. Děti, já se narodil v Praze a žil tam celý život, takže se v zemědělské práci moc nevyznám. Mohli byste mi poradit, co se na takovém statku musí dělat? Co ke statku patří? Jsou tam pole. Co ještě? Mohli mít i vinohrad. Co ještě? Určitě měli i zvířata. Krávy, ovce, kozy.
Takže hodně práce. Ráno brzy vstávat, rozdělit si úkoly a pracovat. A v zimě? Zvířata potřebují opatrovat i v zimě. A je také nutné opravit nářadí a všechno, na co uprostřed práce na poli nebyl čas. Přiznám se, že si něco takového neumím představit.
Děti, když si to tak představíme, bylo za co děkovat? Mohli se přidat k písničce Bohdana Pivoňky nebo ne? Děti, ono to tam není řečené jasně, ale všichni na statku spolu žili, mluvili spolu a scházeli se u společného jídla. Byli spolu. Byli doma. Je to málo nebo dost?
Podíváme se, jak by kdo asi odpověděl. Co myslíte, který z těch dvou je mladší syn? Podle čeho si to myslíte?

Píseň: S 96 Já hledám

Je za co děkovat? To nebyla jednoduchá otázka. A my už víme určitě, jak na ni odpověděl mladší syn. Ne, tady není za co děkovat. Chci pryč! A šel. A jak to s ním dopadlo?
No, žádná sláva. Všechno, co si odnesl z otcovského domu rozházel. Nezbylo mu ani na to, aby se zcela obyčejně najedl. Poznal, že jeho představa o světě byla naprosto mylná.
O tom, co se stalo s mladším synem moc dobře víme. Ale co se dělo doma na statku? Co myslíte? No – prostě všichni dál pracovali jako před tím, než mladší syn odešel. Jen možná pracovali víc, protože jich bylo o jednoho méně.
A teď se podíváme na toho staršího syna. Podívejte se. Je to ten starší? No jo, je to on. Jak se tváří? Vlastně stále stejně. Poslušně pracuje a je přesvědčený, že je to tak správně.
A teď? Je to pořád ten starší syn? Podívejte se, jak se tváří. Úplně stejně jako ten mladší syn, než odešel z domova. Copak se asi změnilo? Věděli byste? Změnilo se pouze to, že se jeho bratr vrátil. A otec ho přijal a vystrojil hostinu. Změnilo se to, že domácí pravidla byla jinak, než si představoval. Že otec si je představoval jinak, než napadlo mladšího syna i toho staršího.
Mladší syn se mohl vrátit domů. A jeho otec z toho měl radost. A vystrojil pro něj ze samé radosti hostinu.
Jak si to ten starší syn představoval? Ani on nechtěl, aby jeho mladšího bratra otec nepřijal domů. O tom neslyšíme ani slovo. On jen chtěl, aby bylo zcela jasné, že ten, který zůstal doma a pracoval, má rozhodně víc co mluvit do domácích pravidel než ten chybující, který domov opustil. Že by mělo být jasně řečeno, který je tím, kdo jedná správně. A musím říci, že ten, který si myslel, že jednal správně, se moc hezky nezachoval. My nevíme, co vlastně ten mladší ve světě dělal, ale moc dobře víme, co o něm vykládal jeho bratr. Jen aby ukázal, jak velké chyby ten mladší dělal.

Píseň: S 360 V nebi je trůn

Proč my si to ale vůbec povídáme? Protože se nám to stává znovu a znovu. A stalo se to i v první církvi. V prvním sboru. Ten byl v Jeruzalémě a v jeho vedení byli takoví lidé jako apoštolové Petr a Jakub. A to, co o nich víme je, že udělali mnoho dobrého. Vyprávěli o Ježíši z Nazareta. Byli jeho svědky nejenom slovy, ale především tím, že mnoha lidem pomohli a nenechali se zastrašit ani tehdy, když je vsadili do vězení. To už jste si vyprávěli o apoštolu Petrovi.
Ale oni také měli představu, jak by to v církvi mělo vypadat. Přemýšleli, modlili se, snažili se všechno dělat tak, jak pochopili, že by to chtěl sám Ježíš. Vytvořili pravidla. Aby si snad lidé nemysleli, že to je jen tak říkat, že jsou křesťané. A tak také trvali na podmínkách, za jakých mohou lidé přistupovat ke společné hostině. Ale někdo zase s těmi podmínkami nesouhlasil, a tak z toho vznikly hádky. No – nemračili se na sebe o nic méně než ten starší bratr.
To tak prostě je a my na tom nejsme o nic lépe. Ale to, co z dnešního vyprávění máme slyšet je, že to nevzdali, že věděli, že jsou pozvaní všichni. Že tu jsou všichni doma, že mohou být spolu. A ten, kdo je i nás zve je Pán Bůh. A zve nás, protože nás má rád. A to si máme pamatovat. Malí i velcí. Amen.

Píseň: S 224 Novou píseň

Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme moc poděkovat, že jsme směli slyšet o naději, se kterou smíme žít. Chceme Tě moc poprosit, abys nás učil tuto naději předávat těm, kdo ji potřebují nalézt ve svých životech.
Moc prosíme, abys nás učil, jak být pomocí těm, kteří jsou opuštění. Za to Tě, Pane, prosíme.
Moc prosíme, abys nás učil naslouchat těm, kdo jsou nešťastní a potřebují si o tom s někým popovídat. Za to Tě, Pane, prosíme.
Moc prosíme, abys nás učil povzbuzovat ty, kteří mají pocit, že nejsou dost dobří. Za to Tě, Pane, prosíme.
Moc prosíme, abys nás učil být oporou a povzbuzením pro naše děti, kterým začal školní rok. Za to Tě, Pane, prosíme.
Moc prosíme, abys nás učil vzájemně si naslouchat. Prosíme, uč nás to doma, ve sboru, ve škole i v práci. Za to Tě, Pane, prosíme.
Moc prosíme, uč nás chápat ty, kteří jsou jiní než my. Uč nás být lidmi, jakými nás chceš mít. Za to Tě, Pane, prosíme.

V tichosti či Ti nyní odevzdáváme vše, co máme na srdci.

Pane, prosíme, vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.
Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: 486