Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Milí přátelé, slyšeli jsme závěrečný text evangelia, dobré zprávy, jejímž vypravěčem je Matouš. A když jsem pro tuto neděli vybral tenhle text, musím hned na začátku rozptýlit jedno podezření – nehraju si na Ježíše – a nechci a samozřejmě ani nemohu suplovat jeho roli pro naši víru. Místo a role kazatele je vždycky po boku učedníků a učednic - a o nich to vyprávění říká pěkně: někteří Vzříšeného Pána oslavovali z celého srdce svého – s úctou i bázní se modlili své „před tebou se Pane kriste Králů králi dobrovolně skláníme“- a jiní pochybovali. Neříká se zda pochybovali, že je Ježíš s nimi – nebo zda pochybovali o upřímnosti té zbožné oslavy – anebo pochybovali sami o sobě.
Důvod, k takovým pochybám se najde vždycky - a mně se líbí, že kazatel je tu jako souputník s těmi oddanými a přesvědčenými věřícími – ale zrovna tak stojí po boku těm pochybujícím. Ať už pochybují o Kristově vítězství – anebo (a to zejména) sami o sobě. Koneckonců – podle závěru jiného z evangelijních vypravěčů je Tomáš mluvčí a zástupce právě těch, kdo pochybují – a kladou Kristu své otázky, jak to s tou jeho živou přítomností vlastně je.

Nicméně – ani ti přesvědčení chválící věřící nemají zůstat ponořeni do proudu svých oslav – a zrovna tak nemají zůstat unášeni proudem svých pochybností ti pochybující. Ti i oni jsou zváni otevřít se Kristovu oslovení. Dnešní doba – a zdaleka nejen v oblasti víry – zdůrazňuje, a do značné míry oprávněně – že je potřeba vnímat své emoce, všímat si, jak sami určité důležité okamžiky prožíváme. Nicméně – víra nežije z toho, že si usilovně všímá, jak víru – či své pochybnosti prožívám já sám - ale žije z toho, čím nás oslovuje příběh Písma. A ten Kristův především.
Pokud se mám vrátit na chviličku k sobě, resp. své práci – tohle vidím jako úkol nejdůležitější: nejpodstatnější – najít, vyposlechnout, předat – čím máme být osloveni. Zmlknout – a naslouchat. Přestat se nořit sám do sebe – a nastražit uši i srdce pro slova, jež přicházejí „odnaproti“. Odjinud.
Nemůžeme těm slovům poručit, jak mají znít a co nám mají říkat. V určitý moment možná vůbec neodpovídají naší vlastní náboženské poptávce. Ale právě tohle oslovení vytváří prostor pro společenství lidí různých osudů, různé mentality – různého zaměření víry. Tohle oslovení vytváří společenství, jež má svůj střed a své těžiště v Kristově oslovení – a navenek zůstává otevřené různým lidem – i světu okolo. Pokud jsem toto oslovení dokázal nějak předávat, nebyl jsem tu snad úplně zbytečně…

Dnes nám to oslovení zní: "Dána jest - MNĚ - všechna moc - na nebi i na zemi."
Trčí z té věty především ta moc. Je to 50 let, co se jedna taková moc zmocnila této země (spolu se Slovenskem) – a zdála se tak mocná a tak na věčné časy, že k ní mnozí (včetně mnoha zbožných křesťanů) řekli amen – a podvolili se jí. Jako by nikdy neslyšeli – a nebyli pokřtěni - ve jméno toho, který říká - „moc, jež určuje, co je nadějné a co beznadějné – co nakonec zvítězí a co prohraje – čemu má smysl důvěřovat a co naopak odmítnout – tahle moc je dána mně. Já jsem jej ručitel.“
Já – ten Ježíš, který na kříži volal Bože můj, proč jsi mne opustil – který v Getsemane zápasil s vlastními pochybami a strachem z vlastní bezmoci – který byl bezmocný vůči intrikám a lžím a falešným hrám svých protivníků. Ale zrovna tak je to ten Ježíš - který na hoře pokušení odmítl, že by Boží Království uprostřed tohoto světa šlo prosazovat mocí peněz, vlivu, slávy, krátkodobého omámení davů.

Dnešní doba – poté, co byli lidé nakrátko skoro fascinováni svobodou a možnostmi jak rozvinout lidskou důstojnost – je opět fascinována mocí. Schopností ovládnout masy – nadiktovat jim svůj pohled na svět a život – přesvědčit je k nekritické oddanosti... Tahle moc Kristu dána nebyla – resp – tuhle moc on přímo odmítl jako pokušení, které nevede k vysvobození člověka – ale k jeho zotročení a záhubě.
Ale teď - poté, co Ježíš prošel vším, čím prošel – se představuje jako obdarovaný – a obdarovávající jinou mocí. Mocí zápasit o věrnost nebeskému Otci (a jeho pravdě a lásce) – i když to učedníci zabalili
– mocí zápasit s vlastním prospěchářstvím a sobeckou starostí o vlastní kůži – mocí otvírat se oslovení Otce v nebesích – a jeho úkolům. Vyučovat – osvobozovat – zpřítomňovat milosrdenství a lidskost.

Současní papaláši o tuhle moc příliš nestojí – a někdy se zdá, že je v tom následuje církev, nebo aspoň její viditelní a slyšitelní představitelé. Ale Vzkříšený Kristus uprostřed nás stojí právě s touhle mocí. Jí obdarován nás oslovuje – vybavuje, „zmocňuje“ - dělí se o ni s námi – a posílá nás do světa, dál na cestu, jako své svědky.
Shromáždit se kolem Krista – a přijmout jeho moc – tedy znamená – že se vzápětí (vlastně už cestou od stolu Páně, kde se o tom sdílení můžeme docela hmatatelně přesvědčit) – otáčíme čelem k životu – všedním dnům – a taky poměrům – kde vládnou všelijací ti majitelé moci, pozic, jediných správných názorů vykřikovaných pomocí peněz a dalších prostředků do světa. Právě v těchhle poměrech nezapomínejme, komu je dána moc – kdo určuje, co je lidské a co má budoucnost – čí moc nevede vposledu k záhubě – ale k vysvobození – čí moc nepodmaňuje k závislosti a pocitu vlastní bezmoci – ale osvobozuje k naději.

Cesta jeho svědků míří dál. "Jděte - mezi všechny." Všemi směry. Můj směr je Salvátor – váš Vlašim, Bystřice, Týnec či Podhájí – všechny ty směry, kterými se rozbíhá tento sbor – a kterými se rozbíhá náš život.
Na tom vyslání provokuje – že si podle toho Kristova zmocnění nemáme vybírat. Jděte mezi všechny. Tam, kde dopředu čekáte příznivou odezvu, i kde se bojíte nepochopení, zesměšnění či hrubého odmítnutí. Tady všude chce mít Kristus své svědky. Učednice a učedníky – kteří se budou vracet k jeho slovům – a z nich vynášet poklady milosrdenství – poklady spolulidství – poklady solidarity, jež překračuje konvenční či nadiktované hranice, komu ano a komu ne.
Seberte se – a jděte s mým učením – o lásce – a o tom, že kvalitu života neurčuje, kolik toho mám – a o výhledu, kerý všem, kdo si připadají ztraceni – zajati mocí svých depresí – nemocí – neschopnosti – nedostatku či nepřízně těch, kd nad jejich žitm mají moc. Zvěstujte že Kristus otevřel výhled právě pro plačící – pro ty, kdo byli zbaveni sravedlnosti – kdo jsou válcováni a jejichž práva jsou pošlapávána. Jděte – a s nimi si opakujte blahoslavenství – tu magnu chartu Božího království.
Dnes – v době, kdy momentální držitelé moci zas podezřele snaživě chtějí diktovat, komu milosrdenství ano a komu ne (a spousta lidí tomu s chutí přitakává) – je to o to víc potřeba.

A když se každý tím svým směrem vydáme – máme k tomu uslyšet, že v tom nezůstáváme sami: "A hle, já jsem s vámi – až do skonání času tohoto světa," říká Vzkříšený Pán.
Když nás shromažďuje – a pak do světa a do života rozesílá Kristovo oslovení – máme vždycky dřív či později potkat právě tohle zaslíbení: Dál jdete jako ti, kdo přece nejdou sami.
Otevřít se Kristovu příběhu – a příběhu Boha A+I+J do nějž ten příběh patří jako jeho jedinečná kapitola - znamená potkat Jše jako toho, ktý zpřítomňuje předivnou moc Bí blízkosti. Narodil se – jako Immanuel – B s námi. A vzkříšení není nic menšího, než Boží potvrzení, mocné razítko, pečeť – že právě tenhle příběh byl a zůstává pečetí Boží blízkosti uprostřed našich dní a času tohoto světa.
Tohle budeme za chvíli slavit u Kristova stolu – jsem s vámi. Ale tohle máme vždy znova objevit a potkat na svých cestách tímto světem, i když ty cesty v něčem povedou různým směrem.
Amen.

Mt 28,16-20 Vl,BN 26.8.18
In: Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. Amen (Ž 121,1n.8)
Píseň 667
Modlitba
Hospodine, Bože Izraele, Otče JKa, jsi Bůh živý - neboť tak jsi to zpřítomnil v příběhu vysvobození, lásky a naděje. Svůj ponížený a zotročený lid jsi pozvedl - a uvedl na cestu do země zaslíbené. A svého služebníka Ježíše jsi vyzdvihl ze sevření smrti a hrobu - abychom potkali, jak překvapivá, životodárná a nadějná je tvoje věrnost. Proto k tobě přicházíme, proto zpíváme písničky, skláníme se před podivuhodností tvé blízkosti, vyvyšujeme tvé jméno. Vždyť naše víra smí být odpovědí na příběh, který tys začal - a jemuž ty dáváš podivuhodně pokračovat. A naše naděje roste, když nám zní tvé evangelium. O tuto blízkost - a o tuto zvěst tě nyní prosíme. Vždyť víš jak ji potřebujeme slyšet my - i mnozí okolo nás. Amen
S dětmi
Za chvíli skončí prázdniny – kdo půjde do školy? Kdo vás tam učí?
Kdo učí příběhy o Jši? „...“
Může nás učit přímo sám Ježíš? „...“
(proč ne? „...“
žil dávno – nerozumí naší době - nikdy jsme ho neviděli
proč ano? „...“
- zpíváme mu (Vítězi k poctě...)'– modlíme se – oslovujeme ho - vyprávíme si jeho příběh –
1. čtení Mt 4,1-11
Píseň 632,1-2
kázání
Píseň 314
CONFITEOR:
V pokoře i s důvěrou vyznávejme:
Vyznáváme, náš Pane, že neumíme stát při druhých solidárně, pravdivě a s nasazením. A když se uprostřed našich dní projevuje nelidskost, sobeckost, nebo nenávist vůči bezbranným, nedokážeme tomu čelit s nasazením svědků tvé moci a tvé lásky. I tak tvému dílu ubíráme na věrohodnosti – místo co bychom zpřítomňovali jeho ysvobozující a nadějnou moc.
Vyznejme svou malou věrohodnost i rovinění, vy i já, společným VYZNÁVÁME ".…"
Ty nás však Pane oslovuješ evangeliem o své životodárné a obnvující moci a blízkosti. Dáváš se poznat jako zachránce ze všeho, co chce zadusit lidskost. Ujišťuješ, že i naší víře dáváš znova vzrůst. Obnovuješ naději i ochotu následovat tě na naší životní cestě.
Vyznejme svou důvěru, vy i já, hlasitým VĚŘÍME "…"
Protože evangelium vzkříšení je zprávou o vítězství odpuštění a smíření i pro naše životy a vztahy - smíme se i my smířit se svými nepřáteli, odpouštět těm, kdo nám ublížili a mít naději pro ty, pro něž jsme ji ztratili.
Přiznejme se k tomu, vy i já, hlasitým: PRO LÁSKU KRISTOVU ODPOUŠTÍME
Slovo milosti (Iz 1,18)
Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.
POZDRAV POKOJE
Jako znamení, že přijímáme a sdílíme tyto tvůrčí odpouštějící činy našeho Pána, pozdravme se nyní pozdravením pokoje "…"
Píseň: 632,3-4
USTANOVENÍ - podle Mt
A když oni jedli vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům, a řekl: VEZMĚTE, JEZTE, TO JEST TĚLO MÉ. A vzav KALICH - a díky činiv, dal jim, - řka: PÍTE Z TOHO VŠICHNI. NEBO TO JEST KREV MÁ NOVÉ SMLOUVY, KTERÁŽ ZA MNOHÉ VYLÉVÁ SE NA ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ.
Ale pravím vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého.
OTČE NÁŠ…
Pozvání:
Haleluja. Kralovalť Pán-Bůh náš všemohoucí. Radujme se a veselme se a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svatba Beránkova a manželka jeho připravila se. BLAHOSLAVENí, kteříž jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni
A tak již pojďte a přistupte.
Vysluhování 399
MODLITBA
Veleben buď Bůh a Otec našeho Pána JKa, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Pane náš, přicházíš doprostřed našeho společenství, abys naše žití obnovil mocí svého milosrdenství. U Kristova stolu jsme směli zakusit, že obnovuješ vládu svobody, pravdy, pokoje a spravedlnosti v našich srdcích, v našich vzájemných vztazích i v celém tvém světě. Tak z nás tvoříš svědky svého díla a naše srdce naplňuješ pokojem a nadějí. Za to vše přijmi náš dík. Amen.
PROPOUŠTĚNÍ:
Pokoj svůj dávám vám. Ne jak svět dává, já dávám vám.
Jděte v pokoji
Píseň 614
Ohlášení
Přímluvná modlitba
Tvé oslovení otvírá Pane, nové možnosti víře a našemu svědectví v tomto světě. Proto tě prosímě – buď s námi svým Duchem na našich cestách. Ať nese požehnané ovoce vše, co jsme takto pospolu směli objevovat a přijímat.
Spolu tě prosíme - PANE, SMILUJ SE!
Moc smrti a beznaděje byla poražena Ježíšem z Nazareta, prvorozeným ze všech lidí - a proto tě prosíme - za ty, jež zaskočila beznaděj, či smrt i za ty, jimž došly síly k zápasům o lidskost a život v lásce.
Spolu tě prosíme - PANE, SMILUJ SE!
Překvapuješ svou nenadálou blízkostí - a proto tě prosíme za všechny, kdo zůstali sami na svou nemoc - uzavřeni v v cizotě a samotě nebo uprostřed svých problémů a trápení.
Spolu tě prosíme - PANE, SMILUJ SE!
Tvé evangelium dosvědčuje blízkost pokoje. Prosíme tedy za ty, kdo žijí na místě válečných konfliktů - kdo jsou vyháněni ze svých domovů, za běžence, mučené a týrané.
Spolu tě prosíme - PANE, SMILUJ SE!
Vzkříšení Kristovo přináší smíření - proto prosíme za rozbité domovy, rozpadající se manželství - za znepřátelené národy, státy a rasy – i za všechny jejichž srdce naplňuje hněv.
Spolu tě prosíme - PANE, SMILUJ SE!
Vytváříš prostor a příležitost, aby se kolem tebe potkávali lidé různého zaměření, zbožnosti, věřící i pochybující. Proto tě prosíme za křesťany a církve všech vyznání - za bratry a sestry v sousedních sborech - za stálost v protivenstvích - za novou víru pro ty kdo odpadli - i za citlivost vůči problémům těch, kdo nežijí v dostatku a pokoji jako my.
Spolu tě prosíme - PANE, SMILUJ SE!
AMEN
Poslání Ga 6,2
Požehnání Mt 28,20
Vzkříšený Pán praví: Hle, já jsem s vámi po všecky dny - až do skonání času tohoto světa. Amen"
Píseň NP 23 Dál