Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Jako stále silnější proud táhnou se k Ježíši jedna profláklá existence za druhou. Jako když mravenci ucítí někde tučné sousto – a nejdřív leze jeden za druhým – a pak už se slévají do dvoustupů a pětistupů - takhle nějak vycítili celníci a hříšníci: Ježíš – to je to pravé pro nás. A tak se k němu ve stále větších houfech stahují.

Z čeho to vycítili?
Z toho, co je v evangeliu opakovaně o Ježíši slyšet – a co chtějí teď poslouchat dál, čím se chtějí sytit a živit: Dnes se vám narodil Spasitel. Dnes můžete potkat Božího služebníka, který třtinu nalomenou nedolomí. V nedělní škole přijde dnes spasení do domu hříšníka a celníka Zachea. Navíc, jak se opakovaně ukazuje – Ježíš nikoho nevyhání. V Království Božím místa dost – dál kdo chce vejít, vzácný host.Každého bere Ježíš k těm příběhům, kde je to doslova Boží. A Boží, to je už od starého Abrahama vždycky tam, kde je čk přijat s celou svou bezvýchodností – kde se dá dýchat – kde dostanu naději – anebo rovnou šanci začít znova.
Tohle byl signál – který všem těm značkovým profláklým existencím nepřekonatelně přitažlivě zazněl či zavoněl: Tady za tím Ježíšem je třeba se vydat.

Uslyšeli – a chtějí to poslouchat. A mají co poslouchat – protože u toho nazaretského kazatele Božích věcí slyšíš o Bohu to nejpodstatnější: Slyš, Izraeli – a slyšte lidé ze všech světových stran – tady se vám nabízí Bůh, který se vás ujímá takových, jací jste: dává ochutnat sílu milosrdenství i odpuštění – vysvobozuje z pastí, které čk umí chystat druhým, ale možná nejvíc sám sobě - a staví na nohy. Jako kdyby dával nový život nebo co.
A mravenci se stahují v sílícím zástupu. A jestli my s nimi – je to jen dobře. Od toho tu je koneckonců církev – od toho se v ní čtou a k lidem okolo zaznívají příběhy víry – aby tenhle signál vždy znova zazněl či zavoněl do světa i do života. Nám i druhým.

Občas se mi při naslouchání podobenství o nalezené ovci stane, že nějaký nekonformní křesťan vznese otázku – a to jsme teda podle Ježíše jak ovce? Tupé, nemyslící pasivní stádo, které potřebuje vodit na pastvy zelené a k vodám tichým – a samo ničemu nerozumí?
Pro někoho může být role ovečky, o niž se dobrý pastýř stará, vždycky ji najde, obváže, pofouká bolístky a pak dopřeje hojnou stravu z těch zelených pastvin docela příjemná – někoho taková role naopak provokuje.
Určitě má smysl vyprávět dětem příběh o zaběhlé ovečce, kterou pastýř hledá a najde a místo aby ji dořval, vezme ji na ramena. Vůbec nevadí, když se tenhle obraz milosrdného, hledajícího pastýře vtiskne do srdce jako ten základní obraz, který si o Pánu Bohu, přesněji Ježíšovu Otci v sobě člověk nosí.
Nicméně, všimněme si, že Ježíš se s tím podobenstvím přímo obrací na někoho jiného: „Když někdo z vás má 100 ovcí – a večer v ohradě se jedné nedopočítá, copak se nezvedne – a nejde ji hledat?“ - tahle řečnická otázka se k nám z evangelia neobrací jako k ovcím – ale jako - k pastýřům.
Obrací se na farizeje a zákoníky (a k našemu farizejství a zákonictví) – aby proměnila náš a jejich pohled na druhé. Aby proměnila jejich – a naše pastýřství:
A bezpochyby se dosyta inspirovala Ezechielovým prorocky kritickým slovem, namířeným proti špatným pastýřům uprostřed Božího lidu: „Běda pastýřům – kteří pasou sami sebe – a zapomínají na pastýřství Hospodinovo – na pastýřství oplývající milosrdenstvím – soucitem – ochotou postavit se za slabé a nezaštítěné.“ Ale koneckonců i ten slavný žalm, „Hospodin jest můj pastýř“, je určen pro Davida – tedy pastýře. Pastýře nejen stád ovcí, ale právě i zatoulaných a ohrožovaných ovcí Božího lidu.

Proč je adresátem té otázky i toho podobenství právě pastýřství a pastýřování?
Problém totiž spočívá v tom – že církev vždy znova propadá potřebě nějak to Boží bezpodmínečné pozvání a přijetí zmenežovat: Komu ano – a komu ne; od kdy do kdy – a co za to. Hříšníci a celníci proudí k onomu přitažlivému milosrdenství jak mravenci – a najednou narážejí na závory a kontrolory: Ty jsi mravenec moc černý, u nás berem jen nazrzlé. Ty máš nakřivo tykadlo – ty ses dostavil z mraveniště, kde se rodí nenapravitelné plémě. Ty máš na čele půlměsíc – ty rudou hvězdu – ty zas nemáš ty správné evangelické příbuzné.
Farizeové a zákoníci. Horliví strážci pravdy Kristovy – z nichž se dřív či později stanou její ještě horlivější majitelé.

Právě JIM (a s nimi ovšem zase i nám) vypráví Ježíš tu sérii příběhů, kde se hledají a přijímají ti prý nepřijatelní, ztracení či zatraceníhodní. Přičemž pastýř, či otec (anebo sama nebesa) to samou radostí nad jejich nálezem nemůžou vydržet a pořádají hostinu pro všechny kolem. Právě jim (a s nimi občas i nám) se ty příběhy vyprávějí – jako šance pochopit: To co se vám na Kristu nelíbilo – co jste kritizovali – milosrdenství, jež překračuje všechny zavedené náboženské a církevní škatulky a bariéry, o předsudcích ani nemluvě - to je to pravé ořechové.

(Hlasy z ohrádky)
Ježíšova otázka (Což někdo z vás…?), kterou začíná tu trojici vyprávění o radosti z nalezených ztracených – vyznívá ovšem i poněkud jedovatě. Jeho příběh o hledání ztracené ovce míří totiž přesně opačným směrem než pohoršené protestování a reptání zbožných spravedlivých. Oni by spíš kývli na otázku – zda by kolem těch neztracených 99 ovcí nebylo potřeba vystavět co nejvyšší ohradu. Ovce se tak nerozprchnou a proud hříšníků z toho ohrožujícího světa tam venku se nedostane dovnitř. A ovce uzavřené za vysokým plotem lze pak snadno strašit – tam venku si na vás brousí zuby zlí nepřátelé – tak nás koukejte poslouchat.
Ta ohrada, vysoký plot kolem zbývajících správných věřících – to je velké pokušení církevních pastýřů.

Hodně hlasitě se v poslední době z českého církevního ovčince ozývala pohoršená kritika jednoho divadelního představení, urážejícího prý náboženské cítění. Nějakou empatii s obětmi násilí, o nichž to představení mluví nejvíc, přitom nebylo slyšet ani náhodou.
Ale nepamatuji se, že by se v posledních letech od představitelů církví ozývalo se stejnou vehemencí třeba zastání lidí, kteří uvízli v dluhových pastech – a že jich je u nás nějakých 850 tisíc. Anebo že by tahle nahlas znělo volání – záleží nám na těch, kdo jsou ve společnosti ponižováni a ocitají se v bezvýchodné situaci pro svůj menšinový původ či orientaci. Záleží nám na nejmenších dětech – které zůstaly na život samy a místo toho, aby mohly prospívat a rozvíjet se v pěstounské péči jak na pastvách zelených, trpí neustálým koloběhem střídajících se pečovatelů v ústavních zařízeních. Copak tohle nejsou ovce, kterým by mělo znít hlasité zastání od nás – kdo smíme užívat dobrodiní pastýřství Kristova?
Církev, která si poněkud uměle hledá nepřátele kdesi venku, mimo církevní ohradu – ta totiž pak tam venku přehlíží skutečně potřebné – ale k tomu navíc sama znehodnocuje milosrdné pastýřství svého Pána. Daleko účinněji než nějaké údajné rouhání. I to nás učí Ezechielovo kázání i nasměrování Ježíšova podobenství.

(Příběhy s otevřeným koncem)
Tři příběhy - o nálezu ztracené ovce, ztracené mince a přijetí ztraceného syna - bude nakonec Ježíš vyprávět – aby dal novou naději těm, kdo narážejí na plot, bariéry, předsudky a odsudky znějící z církve - a zároveň aby se pokusil proměnit ono farizejské pastýřství v pastýřství vpravdě kristovské – a společenství svého lidu v místo, kam se bez překážek bude moci táhnout ten sílící proud různých profláklých existencí – jako když mravenci někde ucítí tučné sousto.
Začal svůj výklad tou jakoby udivenou otázkou – Copak se nevydáte pro tu jednu ovci, co se vám večer nevrátila do ohrady? A skončí ho podobnou: Copak se nemáme radovat z toho, že se tvůj ztracený bratr vrátil?
Je tedy dobře, odvážíme-li se tyhle příběhy poslouchat jako povzbuzení všem, kdo se nějak ztratili, zabloudili, padli, ztroskotali – nebo neumějí s Pánem Bohem počítat jako se slitovným, hledajícím a odpouštějícím. Ale zrovna tak silně promlouvají k nám neztraceným, k nám, co se v životě dokážeme zařídit, ke křesťanům aktivním a zapáleným, k 99 spravedlivým. Upozorňují na bariéry – bourají je – a chtějí náš vztah k druhým – ať už jsou z církevní ohrádky nebo ne - přetvářet ve vztah vskutku pastýřský – vztah jenž odráží to základní z pastýřství Kristova.

Proto mají ty příběhy znít vždy znova - dětem i dospělým - lidem víry (začátečníkům i pokročilým) – i lidem pochybností - lidem žijícím láskou a pravdou – i cynikům, co založili zatím své živobytí na převlékání kabátů a umění na všem vždy vytřískat prachy. Farizeům – i celníkům a hříšníkům: Bůh vás bere – přijímá a obdarovává – a zve vás k radostí svého Království. K novému životu nalezených ztracených.
Ježíš jako pastýř této pravdy za ni položil i svůj život – aby bylo už teď jako v nebi, tak i na zemi. Aspoň občas. Amen.

Lk 15,1-7 Bn 3.6.18 (rozhl.)
Píseň: 209,1
Ve jménu Boha Otce, Syna i DS.
Vás, kdo nás teď posloucháte na cestách, v práci, v domech i domovech, vítám u přenosu bohoslužeb z benešovské modlitebny českobratrské církve evangelické.
Z Benešova a širokého okolí se tu obvykle potkává shromáždění 20-30 bratří a sester, nikdy nechybí skupina dětí s rodiči. Božíle vymalované modlitebně vévodí kříž z hrubého dřeva. Připomíná Kristovu solidaritu s hříšníky, jeho cestu utrpení i velikonoční vítězství. A já vás všechny na úvod těchto bohoslužeb zdravím pozdravem Kristova apoštola Pavla:
Milost Vám i pokoj, od Ba Otce našeho, i PJKa.
Takto nás zve k bohoslužbám žalmista: Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku. Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí. Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své. …Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy. Amen
Píseň Žalm 23,1-3
Modlitba
Oslavujeme tvé jméno, náš nebeský Pastýři. Vždyť ty sám jsi zjevil jeho svatost. Nezůstáváš Bohem na výsosti, ale stal ses Bohem uprostřed lidské bídy a ztracenosti. Tady projevuješ svůj soucit, tady nabízíš nové možnosti těm, kdo uvízli v bezvýchodnosti svých životních situací. V trpícím a ukřižovaném Ježíši ses stal jedním z nás. Smíme tě vítat a přijímat jako bratra a přítele. Smíme vědět, že ti nic lidského není cizí. A především, že nejsme sami na osamělost a chlad hříchu a smrti. Ježíšův mesiášský příběh ukazuje, že nás nalézáš, i když my se ztrácíme tobě i sobě navzájem.
Buď s námi svým Duchem, ať se evangelium stane novým ujištěním o tvém milosrdenství pro dny sváteční i všední. Ať očekáváme stvořitelskou sílu tvé lásky i tam, kde bychom jinak nad sebou či nad druhými zlomili hůl. Obnov naši důvěru, že to se záchranou člověka i světa myslíš doopravdy. Otčenáš…
Slovo k dětem (Jana)
Už jste asi slyšeli „opakování matka moudrosti“. My si teď v nedělní škole vyprávíme o Ježíši podle evangelisty Lukáše. Ježíše to evangelium nazývá krásným titulem (nebo křesťanskou přezdívkou) – Spasitel. Zachránce. A příběhy o tom, koho Ježíš zachránil, se tam opakují každou chvíli. Hlavně o záchraně pro lidi ztracené. Evangelistovi Lukášovi na tom strašně moc záleží, abychom právě na to nezapomínali. Proto to opakuje, aby se to stalo moudrostí pro náš život:
Ježíš hledá a vidí všechny ztracené, posmívané, i ty, kteří nám připadají zlí a nepřátelští. Pro každého má své přátelství. A ke komu se dnes Ježíš pozve na večeři, dozvíte se, děti, v nedělní škole. Předtím ale společně budeme zpívat o lásce, která vysvobozuje.
Zpívejme Píseň Kdo mne z pout mých ven vyvodí, v Nových písních č. 21.
Píseň s dětmi: NP 21
1. čtení Ez 34,1-4.7-10.15-16
Píseň 372,1+2 sólo, 3+4 sbor
Kázání Lk 15,1-7
Píseň 694
Ohlášení
- ještě jednou vítám všechny posluchače přenosu bohoslužeb z benešovského českobratrského sboru.
- k našemu počtem nevelkému, ale územím rozsáhlému sboru patří i středisko Diakonie Azylový dům pro matky s dětmi ve Vlašimi. Poskytuje azyl asi 13 maminkám a jejich dětem. Toto středisko Diakonie nabízí též služby občanské porady, zejména pro lidi z Benešova a okolí. Odkaz na informace o této službě najdete na webových stránkách našeho sboru.
- informace o aktivitách našeho sboru a právě tak i dnešní kázání bude k přečtení na sborových webových stránkách www.benesov.evangnet.cz.
Ve dnech 31. 5. až 2. 6. 2018 se sešel v Litomyšli synod Českobratrské církve evangelické, nejvyšší orgán církve. Mj. přijal toto prohlášení určené veřejnosti:
„Českobratrská církev evangelická je spjata se společností, ve které žije. Proto nesmíme připustit, aby někdo o své vlastní vůli například určoval, co smí herci hrát, nebo na co se smí diváci dívat, jak se stalo při divadelním představení Naše násilí a vaše násilí v Brně 26. 5. 2018. Nejde nám o interpretaci divadelní hry. Odmítáme však, aby skupiny spojené s fašismem či neonacismem používaly křesťanské hodnoty jako zástěrku pro své jednání.
V následování Krista se potkávají lidé všech ras a národů, sociálního a ekonomického postavení. Proto odmítáme, aby lidé, kteří šíří nenávist a brání svobodě, mluvili jménem křesťanů.“
Přímluvy (Pane smiluj se)
Díky Kristovu pastýřskému nasazení zjišťujeme Pane, že nemusíme být jen pasivními příjemci díla vysvobození a naděje, ale můžeme se mu dát do služby. S touto důvěrou tě nyní prosíme:
- prosíme za službu těch, kdo vyřizují evangelium. Obdařuj je svým Duchem, dávej jim odvahu zvěstovat cestu lásky i uprostřed předsudků a nepřátelství. Inspiruj jejich setkání s Písmem, povzbuzuj, ať vstupují na neprobádanou půdu skutečných lidských nouzí.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
- prosíme za ty, jejichž nouzí se potkáváme uprostřed svých dní - za lidi bez prostředků, bez domova, bez perspektivy. Nedopusť abychom propadali otrlosti, která přezírá bídu a potřebnost druhých.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Naděje od tebe ať vyraší pro ty, kdo jsou opomíjeni, posmíváni a odmítáni. Braň nás před znevažováním jakéhokoli zápasu o lidskost. Otevírej nám oči pro ty, kdo ve světě okolo věrně zápasí o tvou věc.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Daruj moudrost, trpělivost a vytrvalost všem, kdo zápasí o věrohodnou politiku. Povzbuzuj k odpovědnosti za právo. Dávej odvahu k milosrdenství, která dokáže čelit nenávistnému populismu.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Předkládáme ti ta místa naší země, která se potýkají s bolestnou minulostí. Prosíme za ty, kdo tu hledají cesty, jak zamezit rasovému či náboženskému násilí.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Prosíme za ty, kdo kvůli lidskému násilnictví ztratili blízké, domov, šance na obnovu života v míru. Dej jim skrze konkrétní lidi poznat, že na to nezůstávají sami, že zaslíbení života v pokoji od tebe není pouhá iluze.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Dávej se nám poznat jako ten, který přichází se záchranou i tam, kde nám se na jazyk derou jen slova rezignace. Dej ať překvapení z tvé životodárné blízkosti můžeme zažívat spolu s křesťany po všem světě.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Prosíme za tvou církev, ať usiluje o věrohodnost na cestě za tvým poníženým a odmítaným Kristem. Přimlouváme se za všechny, kdo v tomto světě zápasí o spravedlnost, o překonání předsudků a lži.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Veď nás k pokání, když máme ve všem jasno, dávej nám povstávat, když jsme všechno vzdali, a napřim naše kroky na cestu pokoje.
Takto Tě prosíme ve jménu Toho, který nás předešel, ve jménu Ježíše, našeho Pána a bratra,
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
AMEN.
Poslání 1Pt 5,1-5; Ř 12,9-16a
Píseň REZERVA : NP 61 (Nové nebe)
Požehnání (Iz 54+2K 13)
I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.
Pokoj i láska a víra od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Milost všem, kdo nepomíjející láskou milují našeho Pána JKa. AMEN
Píseň 417 (1-5)

Živý záznam na stanici Vltava bude po uvolnění k poslechu zde: http://www.rozhlas.cz/zaznamy/vltava/#/2018-06-03/9