Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

1. S radostí spolu slavme dnes den Vzkříšeného Pána, zpíváme jako připomínku, že každá neděle je ozvěnou Kristova vzkříšení - a k tomu patří samozřejmě ono radujme se, veselme se...
- ale zrovna tak k té připomínce patří i otázky:
Co pro nás Kristovo vzkříšení může znamenat? Co nám dnes – v této době – přináší a otevírá?
A jednou z odpovědí na takové otázky je dnešní apoštolovo poselství – odpověď rozměrů téměř kosmických – rozměrů, jež běžnou představivostí sotva dokážeme obsáhnout:
MY – jak jsme se tu sešli (ale nejen) – jsme zváni sdílet sílu a možnosti nového stvoření.
Vlastně ani nejsme zváni. Neboť kdo je zván, může se ještě rozmyslet, chce-li s tím pozváním mít něco společného, nebo ne. Spíš je nám to prostě oznámeno: je-li kdokoli v Kristu – je nové stvoření.
A já bych to pracovně pro tuhle příležitost přeložil následovně: Jste tu jako ti, kdo s Kristem bezpochyby máte cosi docela podstatného společné. A tak vítejte ve světě nového stvoření.
Chce-li se někomu překvapením zalapat po dechu, nechť tak bez rozpaků učiní. Ono ten dech budeme potřebovat, aby nám postupně docházelo, jak nečekaného Božího projektu se tu účastníme.
Kdo je v Kristu – nové stvoření jest.

Kdo je v Kristu… Co to je – to „bytí v Kristu“? - nějaké tajemné náboženské vize? Prožitek ponoru do Kristových tajemství? - ztotožnění s jeho utrpením?
Podle apoštola tu nejde o kdovíjaké náboženské zkušenosti, s nimiž se nakonec mohou poprávu pochlubit jen nemnozí – ale jde prostě a jednoduše o to, že nás Kristovo dílo oslovuje – a oslovuje nás pro ten život, jak ho právě teď sami žijeme. Ať už nám to jde v životě od ruky – anebo se plácáme v neúspěších – nebo nás rovnou svírají tísně, skepse, či pocity marnosti
- pokud nás příběh ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše zaujal natolik, že v něm tak či onak hledáme a potkáváme to opravdu „Boží“ - JSME V KRISTU. Jeho příběh nás zve či provokuje k víře – patříme do společenství, jež tomu příběhu společně naslouchá (i když to každému dává něco trochu jného) - většinou jsme pokřtěni – na znamení, že nás tu Kristus chce mít takové jací jsme (neboť podle něj se tu nijak nekádruje).

A tenhle SVĚT, do nějž nás JK svým příběhem uvádí – je svět nového stvoření- NOVÝ SVĚT. - svět, na nějž bychom jinak nenarazili - svět, který bychom ani nehledali – protože bychom si ho ani ve snách neuměli představit.
Tak jako si Evropané na sklonku středověku neuměli představit žádný další světadíl mimo Evropy, Asie a Afriky - a proto, když jim došlo, že Kolumbus nedoplul do Indie, ale objevil Ameriku – začali tomu světadílu, co se úplně nečekaně vyvrbil – říkat „nový svět“. Antonín Dvořák pak pár století později vytvořil jeho hymnu tzv. Novosvětskou.
My jsme o něm nic netušili – a hle – on se stal najednou pro mnohé vyhlídkou na nový, lepší život.
– nový svět: Svět nových možností, hodnot, vztahů, nadějí, očekávání, přátelství a žtních vyhlídek – zdaleka ne jen pro nás.
Tak nějak je to i se světem nového stvoření. Nic jsme o něm netušili – a hle – on se stal najednou pro mnohé vyhlídkou na úplně nový život.

Jak to přišlo, že tenhle nový svět – svět nového stvoření – má ve světě našeho žití místo? Kde se tu vzal? Kdo ho vytvořil?
Jako svět tady a teď – svět pro nás (nejen pro nás, ale i pro nás) – se tu objevil – s Kristovým vzkříšením. Bez něj bychom na něj nemohli narazit.
Ježíšovo zpřítomnění toho, co je opravdu „Boží“ - BíKí – útěcha pro odepsané – milosrdenství, jež překračuje hranice mé rodiny, klanu, národa i církve – svědectví pravdě navzdor po generace a staletí zažraným předsudkům - vysvobození z pout našich šíleností i démonů, co člověka nelítostně okupují – ujištění o smíření se samotným Bem, jemuž se tolikrát svými slovy i postoji protivíme -
- tohle by bývalo mohlo zůstat uzavřenou kapitolou – odeznělým vyprávěním o člověku, který to myslel dobře, ale skončil špatně – či marným snem nebo naivní, nerealistickou iluzí - nebýt velikonočního jitra prvního dne po sobotě. Když vyvedl ukřižovaného z hrobu (stejně nečekaně jako kdysi zotročený Izrael z Egyta) - stvořil z ukřižovaného a odmítnutého Ježíše svého „Syna“. Vzkříšení – to byl první akt nového stvoření. Staré/první (věci) pominuly / odešly – hle nové – nastalo nové.

„Na počátku stvořil“ Otec Syna – když ho vzkřísil. - a do prostoru této darované, stvořené obnovy uvádí všechny, kdo se Kristem nechali zaujmout: - at už přijali jeho odpuštění – naději, plynoucí z blahoslavenství – vysvobození z otroctví a poddanství strachům i démoniím
– anebo začli žít sílu milosrdenství zaznívající ze slov kázání na hoře – uvěřili, že se Jš obětoval za nás – nebo ještě jinak pustili o svého žta předivnou moc jeho příběhu.
Ve chvíli, kdy se tohle začne dít – není to jen privátní, soukromá duchovní záležitost – i pro mne platí - Staré/první (věci) pominuly / odešly – hle nové – nastalo nové. Kristus mne zaujal – a já vstupuji spolu s vámi do nového světa. Do světa – slíbeného jako totální obnova stvoření – do světa nového nebe – a nové země.

To je potřeba i nové nebe? Nestačí jen nová země? - napadne nás.
Proč nové nebe – odpovídá už Izaiášova písnička o novém nebi a nové zemi: Hospodin v ní vyhlašuje – nebudu si připomínat „první věci“ - aniž mi vstoupí do srdce. První, staré, či dřívější záležitosti – to jsou seznamy všech dosavadních hříchů a provinění a malérů. A v případě Hospodinvě se týkají především provinění, nesvatosti Bího lidu!! A ty police, plné zápisů o tom, co se kdy lidu víry nepovedlo – v čem selhal – ty Hospodin vyhází. Jakoby mu najednou došlo – už se tady v nebi na to nedá koukat – už se mezi těmi nekonečnými seznamy, co se tam dole na zemi těm mým služebníkům nepovedlo a co zvorali – už se mezi tím nedá žít. Vyhážu to – tady v nebi začnu znova.

A protože platí – jako v nebi, tak i na zemi – musím očistit i tu zemi:
- stvořím Jeruzalém – jako přitažlivé místo – plné radosti a veselí z obecenství s Bohem Izraele. S vysvoboditelem z otroctví. Snad ten slib něco povzbudí i srdce těch, kdo si myslí, že moje dílo ztratilo už úplně na váze – nebo že jsem odešel do důchodu.
A rovnou obnovím zemi zaslíbenou – plundrovanou nepřáteli mého díla. Pdtzraním ze země depku z toho, že síla arogantních cyniků plundruje kraj, v němž pracují svědkové mého díla. Ti tiší svědkové mé lidskosti a milosrdenství budou v pokoji budovat domovy lásky – a sklízet ovoce svého usilování
- obnovím zaslíbenou zemi jako místo k bezpečnému žití pro bezbranné a kojence - i jako místo, kde je jasné, že usilování o spravedlivost, lásku k bližním má budoucnost.

Tahle píseň – tahle Bí vize – se stala skutečností – novým stvořením – když byl Kristus třetího dne vzkříšen nebeským stvořitelem nových věcí.
Amen.

2K 5,17. Vl, Bn 13.5.‘18
In: Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc, přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Nebesa se zaradují, rozjásá se země, moře i s tím, co je v něm, se rozburácí, pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. Tehdy zaplesají všechny stromy v lese vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy. Amen (Ps 96, 7n.11nn)
Píseň 168
Modlitba
K tobě teď vyhlížíme, Pane. K tvým příchodům – těm známým a oslavovaným i těm nenápadným. Svěřujeme se tvobě. Vždyť ty máš moc obnovit naději – z víry udělat silného tahouna života – z lásky energii, jež obnov uje život bližních i náš. Děkueme, že tyhle výhledy a očekávání ti smíme předkládáat jako tvoje děti. Děkujeme, že je v nás vzbudilo dílo Kristovo. Děkujeme aprosíme – smiluj se nad námi – podle zaslíbení dávných proroků i zvěsti těch kdo tvé evangelium vyřizovali a vyřizují. Tvé království ať nás potká svou obnovnou i mocnou silou.
Otčenáš...
Píseň s dětmi 694, sl 1+2
Slovo k dětem
1. čtení Iz 65,17-23
Píseň 490,1-7.15-16
kázání
Píseň NP 61 (Nová země)
Ohlášení
Píseň 146
Přímluvy
Poslání 2K 5,18-20
Požehnání
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. AMEN
Píseň 695