Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

(Simeon) Symbolem Boží blízkosti byl v Ježíšově době pro lidi chrám. Sem chodil celý život starý Simeon. Lidi se mu už pošklebovali – jak kdyby byl kusem nábytku v chrámu: Vidíte ho? Prý mu slíbili, že se dočká Božího mesiáše… Jo, kdo si počká, ten se dočká. Ale Simeon věřil – zpíval si Přijď dešti nebeský, přijď chudých útěcho… Dočká se? A kdy? Už mu je přes 80 let...
Tehdy přišli do cjeruzalémského chrámu Josef a Marie. Dobře věděli, že za první dětátko - za prvorozeného - se sluší patřičně poděkovat. To není jen tak. A tak po 40 dnech vzali synka - a vydali se na dlouhou cestu do jeruzalemského chrámu. Když tam došli, přinesli za něj předepsané oběti.
Ale když s tou obětí přišli - stala se nečekaná věc. Najednou jim zkřížil cestu starý Simeon. Přišoural se - a když uviděl malého Ježíše - rozzářil se.
Vzal Ježíše do náručí - a starým hlasem zpíval: Díky - že jsi všem přines spásu - díky toho se přidržím. Díky, že jsi přišel, Boží mesiáši! Díky tobě vím - teď se ty staré Boží sliby začínají plnit! Teď už můžu v pokoji zavřít svoje oči, protože jsem se dočkal!
A měl z toho nepředstavitelnou radost…
Čtení: Lk 2,21nn (Nyní propouštíš)

Nejdřív jsme udělali radost nejstarším. Ježíš je tu pro ně – jako znamení, že čekat na splnění Božích slibů není žádná bláhovost. Teď to bude pro ty, co chodí do nábla. (To je tu dnes kdo? „...“)
Ježíš chodil do školy – do nábla - proto zpívejme Moudrost mi dávej
Píseň NP 44

Víte, v kterém městečku Ježíš vyrůstal ? ".…"
- a celé tohle městečko se jednou ročně vydávalo na pouť do Jeruzaléma oslavit veliké svátky - svátky radosti a vysvobození. Které? (nedávno jsme je slavili) "..." - velikonoce. Připomínaly každý rok znova - Hospodin nás vyvedl z otroctví - anděla zhoubce tato srazila v jeh pýše - vyvedla nás ven z poroby faraonovy říše, RADUJME SE VESELME SE…
A pak se vraceli domů. A bylo jasné, dospělým i dětem - začíná zas škola a práce, všední život a jeho starosti. Děti však ta cesta bavila - protože chodily vždycky napřed – cestou tam nahoru, do jeruzalémských kopců - a když se vraceli, utíkaly zas zpátky dolů - až do Galileje, do Nazareta.

Když bylo Ježíšovi 12 let, vzali ho rodiče na tuhle pouť sebou. V Jeruzalémě proběhlo všechno jako jindy - proběhla slavnostní večeře - v chrámu zpívali, modlili se, kněz jim požehnal - navštívili příbuzné -- a po svátcích je čekala zase zpáteční cesta.
Ale, co se nestalo, když se vraceli zpět do Nazareta! - rodiče ho najednou nikde v zástupu poutníků neviděli! - nejdřív si říkali - asi jde napřed s ostatními dětmi.
Ale když ho nenašli ani večer, na místě, kde se všichni poutníci z Nazareta utábořili, dostali strach. A honem spěchali zpátky do Jeruzaléma: jestlipak se Ježíš neztratil!!
Hledali ho všude - na tržišti - na ulicích - po domech u známých - ale Ježíš nikde nebyl!
To musela být hrůza. Dva dny ho hledali - ale až třetího dne se ukázalo, kde Ježíš je. Víte, kde ho našli? "..." - v jeruzalémském chrámu.

Seděl v kroužku - uprostřed vykladačů biblických příběhů. On - 12 letý chlapec - dítě ještě včera školou povinné - sedí uprostřed těch nejučenějších učitelů Božího lidu.
A ať už se jich ptal - nebo naopak odpovídal na jejich otázky - nestačili se divit -
- jak kdyby Ježíš nechodil do školy biblických příběhů v Nazaretě - ale přímo "u Hospodina, Boha Izraele". A jak kdyby právě jemu PB vrchovatě splnil tu prosbu, kterou jsme před chvíli zpívali - "moudrost mi Pane dávej". Tak moudře se na Boží cestu vyptával - a tak moudře odpovídal…

Jenomže Josef a Marie neměli ani pomyšlení na to obdivovat jeho moudrost.
Matka se na Ježíše OBOŘILA: COS NÁM TO UDĚLAL!!??? Jak si to představuješ - sedět tady v chrámě? To nevíš, že svátky už skončily? Že začíná škola a práce? Koukej, jak jsi nás zdržel! Tři dny jsme tě hledali! Co sis to dovolil - zůstat tady sám?!!
Divíte se Ježíšově mamince, že začala takhle hubovat a vyčítat? "…"
Nedivíte - a já taky ne. Ale ona - i Josef se ještě víc podivili tomu, jak jim odpověděl:

Ježíš jim řekl:
CO MĚ HLEDÁTE?- pro vás možná svátky skončily - ale pro mne ne. JÁ to Boží vysvobození a naději musím slavit a zkoumat pořád. To nevíte, že musím být tam, kde jde o věci mého Otce?…
Rozumíte té odpovědi? „...“ (já moc ne)
Jeho rodiče tomu tehdy vůbec neporozuměli. Nikdy neslyšeli, že by tohle nějaký syn svým rodičům řekl. Neviděli v tom žádnou moudrost. Ježíšova odpověď jim zněla jako studená sprcha.

Ježíš - tím, co bude říkat - s kým se bude přátelit - a jak skončí - lidi kolem sebe zarazí a překvapí. Možná se to nejednou stane i nám. Potom je ale nejlepší udělat to, co po tom setkání udělala Ježíšova matka, Marie:
Ani ona sice nerozuměla tomu, co jí Ježíš teď řekl - ale aspoň si to PAMATOVALA. I když se jí to co Ježíš udělal - a co jí řekl - asi vůbec nelíbilo - přece to pustila do srdce.
Zapamatovala si to - s důvěrou, že jednou to k ní všechno promluví a ona pochopí.
Koneckonců – stalo se to v chrámu – a kdoví, jestli právě skrz tu odpověď nám nebyl nablízku Bůh.

Lk 2,21–52 Vl, Bn 29.4.2018
In: Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti ... a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. Amen. (Tt 1,11n)
Píseň 667
Modlitba
Kníže míru Ježíši, náš zachránče, zpívali jsme chválu tvé milosti. Vděčně si připomínáme tvé velikonoční vítězství. Děkujeme, že právě tahle událost dává radost - a tvoří z nás společenství víry a naděje.
Ty ovšem Pane víš, že v nás tvé evangelium nebudí jen slova nadšení, ale též nedůvěru a pochybnosti. Zvěst evangelia dokáže narušit naše plány, životní zvyklosti ba i naše zbožné návyky. Kolikrát nám už moudrost tvého Syna zněla jako nepoužitelné bláznovství. Kolikrát jsme dali svým jednáním či rozhodnutím najevo, že se nám příběh poníženého Mesiáše do řivota moc nehodí. Prosíme tedy o tvého Ducha. Nauč nás naslouchat evangeliu s údivem, pokorou i s důvěrou a radostí. Ve jménu JKa prosíme: Otče náš…
Slovo k dětem:
Pro koho bude dnes vyprávění o Ježíši nejdřív? - pro děti, mládež, staré?
„...“
Dnes začneme těmi pro nejstaršími!
Nejstarší totiž vědí, co to znamená někoho dlouho čekat. Staré babičce nebo dědečkovi se stýská – nikdo nejde…
A takhle se někdy lidem stýská po Pánu Bohu
Zdá se jim, že jejich očekávání se pořád neplní. Ptají se – kdy přijdeš, Bože, jak to bude, přijdeš ještě, budeš nám blízko?
Když někdo dlouho nejde – můžeme se na něj „...“ naštvat (já už ho nikdy nechci vidět)- nebo vytrvat (to znají právě ti nejstarší, vy nejmladší ještě tolik ne)- a k té vytrvalosti v očekávání Pána Boha nás třeba povzbuzují takovéhle písničky a volání:
Čtení: Iz 63,15-19 + 64,3-7
Píseň: 372 (Přijď dešti nebeský) 1+2 sólo, 3 sbor
Příběh I
Čtení: Lk 2,21nn(Nyní propouštíš)
Píseň: NP 44 (Moudrost mi dávej)
Příběh II: Ježíš v chrámu podruhé (Lk 2,41-52)
Píseň 245,1-5
Ohlášení
Přímluvy: EZD 621
Poslání Ř 12,1-2
Požehnání „chrámové“ Ps 121
Píseň 253