Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Hle, volá Eliáše - takhle reagovali někteří z diváků Ježíšova utrpení na jeho modlitbu. Byla to modlitba osamělého, osamělého před lidmi i před Bohem. Modlitba spravedlivého, který prožívá hlubokou opuštěnost - modlitba zavrženého svědka pravdy, kterému připadá, že už mu zůstala jen jeho samota. Hle, volá Eliáše, volali někteří – a kdosi běžel namočit hadr do octa, aby Ježíšovi podal zkyslé osvěžení, osvěžení pro ponížené a zavržené. Hle, volá Eliáše, uvidíme, jestli ho přijde jako bájný vysvoboditel, jako blanický rytíř vysvobodit.
Eliáš nepřišel, tak jako svatý Václav ani blaničtí rytíři nepřišli a nepřijdou nikdy na pomoc žádnému z těch, kdo byli nespravedlivě osočeni jako zrádci, zaprodanci, nepřátelé lidu nebo národních zájmů. Eliáš nepřišel.

Ale přesto jeho jméno zní. Dvakrát se ozývá jméno nejslavnějšího z proroků. Pro ty, kdo si na něj vzpomněli a pak běželi pro zakyslé osvěžení, to byla jen postava opředená starodávnými bájemi. Sotva přitom mysleli na to, co Eliáš prožíval, jakou osamělostí on sám procházel. Eliáš nepřišel a evangelista – jako vypravěč a vykladač Ježíšova příběhu - ani neočekává, že by z nebes přiskočil takový národní bohatýr, aby Ježíše zázračně zachránil. Přesto dává ve svém vypravování dosyta zaznít hlasům proroků. Ano, učedníci jsou pryč, rozprchli se, ten nejodhodlanější třikrát zapřel. Z Ježíšových přátel a stoupenců není, kdo by promluvil. Zní jen hlasy těch, kdo si jsou jisti, že mají Boha na své straně. Jiné zachránil, sám sebe nemůže zachránit... Co je to za zachránce? Spíš ztroskotanec než zachránce. Uvidíme, přijde-li ho Eliáš zachránit... Přátelé a učedníci mlčí - nepřátelé halasně vytrubují do světa, jak mají navrch.
Ale jejich hlas není jediný. Ještě je tu hlas proroků, svědectví jejich příběhů. A ti dávní svědkové jako by se stavěli po bok ukřižovanému svědku pravdy a lásky. Lidé, byť se ještě včera tvářili sebeodhodlaněji, nedokáží říct slovo o tom, co se děje. Ale ještě je tu slovo Písem, slovo proroků.

Hle, volá Eliáše. Ne, nevolá Eliáše. Modlí se Elí, Elí, lama sabachtani – Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? Nevolá Eliáše, ale modlí se eliášovskou modlitbu. Protože, jak daleko mají slova 22. žalmu od slov Eliášových "velice jsem horlil pro Hospodina zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život." Z takových zkušeností se rodily modlitby osamělých Božích svědků jako je žalm 22. nebo 69.
Úpění a křik těch, kdo do posledka nasazovali vlastní kůži, aby se stejně uprostřed vlastního národa a církve setkávali jen s odmítáním, přezíráním, posměchem a násilným umlčováním.

Eliáš, Amos, Jeremiáš a mnozí další se vděku za své nasazení pro Boží věc nedočkali. Nesli svědectví pravdy - nastavovali zrcadlo, obraceli naruby oblíbené náboženské pořádky i zaběhané neřády - nazývali věci pravým jménem - mluvili o nutnosti nápravy i o šancích, které Hospodin otevírá. A nakonec se setkali jen s úšklebky, doporučením kázat někde jinde nebo jim rovnou hleděli zacpat ústa. Nakonec jim zbyla jen ta modlitba: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? (Ž 22) Snáším potupu kvůli tobě, za cizího mne mají, neboť horlivost o tvůj dům mne strávila (Ž 69). Po celé dny jsem jen pro smích, každý se mi vysmívá,... Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky. ... Kdekdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím. (Jr 20)

Hle, volá Eliáše, říkají o ukřižovaném - a dovolal se proroků. Dovolal se osamělých běžců, sloužících pravdě do roztrhání těla, do úpadu, do hořkého konce. Vždycky nakonec zůstane Božímu dílu uprostřed tohoto světa - a uprostřed povolaného lidu - pár osamělých věrných, kteří se musejí prát s nepřízní, nadutostí a scestným pocitem neomylnosti svých protivníků, většinou církevních veličin. Takhle to zná a dosvědčuje prorocká tradice Izraele. Tu rozeznívá evangelista, když vypráví o Ježíšově konci.

Máme přitom pochopit: Ježíš patří do onoho houfu osamělých svědků pravdy. Jeho utrpení není jakýmsi nedopatřením. Není to ani nepochopitelný tajemný náboženský rituál. Nemáme se nad ním lacino a naprázdno dojímat. Slyšet na Velký Pátek o Ježíšově hlubší a hlubší osamělosti znamená zároveň, jako by s ním do tohoto našeho shromáždění vcházeli všichni, kdo kdy o něco zápasili, kdo nesli druhým pravdu, kdo chtěli jejich svobodu nebo větší míru spravedlnosti. Jakoby s ním vcházeli všichni, kdo měli být na věky věků umlčeni, zavřeni za ostnatým drátem, zapomenuti, vymazáni z učebnic i paměti národa. Velkopáteční příběh nedovoluje, aby pole opanovala lidská touha vymazat nepohodlné svědky pravdy. Naopak, připomíná jejich příběhy, připomíná, že Ježíš stojí na jejich straně, že ho pálí a bolí jejich osud.

Ale hlasy proroků zároveň dosvědčují ještě cosi dalšího, nesmírně důležitého: Ta osamělost a prohrávání už v žádném případě neznamenají, že tihle pohrdaní stojí proti Bohu – nebo že Bůh stojí na straně vítězů, většiny, převládajícího mínění. Nad jiné je zřetelné: ten, kdo se umí nejhlasitěji rozkřiknout, nejvynalézavěji ponížit, nejsilněji udeřit, zacpat ústa – ten, kdo ví, jak zmanipulovat soud – ten, kdo má na své straně dostatek pohůnků – ten, kdo umí slovy o správném náboženství či vyvoleném národu zfanatizovat dav – ten nemá Boha na své straně. Ten neslouží Boží svobodě, naději a obnově života, byť by mu jinak všechno hrálo do ruky.

Hle, volá Eliáše... počkejme - přijde-li ho Eliáš zachránit…
Tolika padlým a hříšným zvěstoval odpuštění, nové šance. Tolik odstrčených a zavržených ovcí našel a připojil. Nemocné uzdravoval, posedlé vysvobozoval, beznadějným vstupoval do života s nadějí. A také samozvané majitele pravdy provokoval svými otázkami a odpověďmi a sebejisté rozhodčí v Božích věcech usvědčoval z namyšlenosti a ignorantství. A mocným zpochybňoval jejich moc a církevním autoritám strhával svou mlčenlivou pravdivostí svatozář. A dvojctihodnost i důležitost leckterých funkcionářů v jeho přítomnosti splaskla. Tak i tak se kolem něj prosazovala ta podivná osvobozující moc, které říkal Boží království.

A protože má Boha na své straně, završí svůj příběh právě v té zvláštní osamělosti. V osamělosti, které nerozumějí a nechtějí rozumět ti, kdo dají na to, jak huláká dav - co tomu řeknou lidi a čím se řídí většina. Eliáš ani žádný jiný lidový svatý ho zachránit nepřijde. Ale Eliáš - a všichni další, kdo prožívali osamělost a ponížení ve službě Boží věci, - o něm vydávají svědectví. Mluví k nám, abychom se nebáli svědectví tohoto osamělého a poníženého přijmout - vposledu jako Boží hlas.
A to vždycky znamená hlas pravdy, spravedlnosti, naděje a záchrany.

Náš Pane, tvoje cesta na kříž a na smrt obrací naruby každé náboženství úspěchu, moci a síly. Pokorně děkujeme, že z nás svým evangeliem chceš tvořit svědky, kteří tě budou následovat i po cestě menšiny, nepochopení a ponížení. A děkujeme i za slib, že tu nejhorší samotu jsi prožil sám - a nás v naší samotě nenecháš. Amen.

Mt 27,45-50 Velký Pátek 2018 Vl, Bn
In: Budeš-li nepravosti vyhledávati, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe jest odpuštění, aby tím bázeň před tebou vzbuzena byla. Čekej Izraeli na Hospodina, neboť u Hospodina jest milosrdenství a mocné u něho vykoupení. Amen. (Ž 130,3.4.7)
Píseň 130
Modlitba
Náš Pane, smíme naslouchat zvěsti o záchraně - přestože sami na takovou pomoci nemáme. Smíme slyšet o odpuštění, přestože je naše srdce je plné tvrdosti. Smíme slyšet o darované spravedlnosti, i když se svou lhostejností, bezohledností a prospěchářstvím podílíme na nespravedlnosti. Smíme slyšet pozvání k vysvobození, přestože nám nasadila pouta přizpůsobivost, odevzdanost a vina.
Tvůj syn, Ježíš Kristus, přišel a prolomil pouta našeho otroctví. Jeho dílo je zdrojem naděje pro nás bezmocné. On vstupuje do našeho života jako pravda, která vysvobozuje z moci přetvářky a lži. On otevírá cestu dál. Vyznáváme, že cestě tvého syna cele nerozumíme, přehlížíme ji a míjíme se s ní. Dokážem jít sebejistě vlastní cestou a často se ještě zaštítit jménem našeho Spasitele. Ukaž nám a dej zaslechnout, že platí tvé činy milosti - tvé rozhodnutí, jež jsi zjevil v Ježíšově kříži. Amen.
1. čtení: 1. Královská 19,9b-14; Ž 69,1-5.8-10.20-22
Píseň NP 43 (Ty víš)
kázání
Píseň 311,1-2.5-8
CONFITEOR
Ztišme se před naším Pánem a v tichosti srdcí vyznávejme:
Náš Pane, vyznáváme - i my se stebou, tvými záměry, úkoly i pozváním míjíme. Nerozumíme poselství tvých svědků. Vyprazdňujeme bohatství lidskosti i sílu záchrany, které nám nabízíš.
Ježíši Kriste, neumíme se přiznat k tvé cestě trpícího spravedlivého. Jsme daleko spíš podobni těm, kdo tě odmítli - kdo se nechali odradit tvou bezmocí - než těm, kdo tě následují a milují.
Ale tys svou věrnou službu konal i pro nás. I bezvýchodnost našeho míjení, tíhu naší svévole, nevíry či předsudků bereš na sebe. Tak odnímáš kalich závrati a trestu - a vkládáš do ruky kalich Hospodinova slitování. A my smíme vyjít na cestu novou - cestu perspektivní - jako ti, jimž bylo odpuštěno.
V této důvěře tě prosíme: SMILUJ SE NAD NáMI.

Všichni, kdo takto vyznáváte a prosíte, připojte se hlasitým:
PANE, SMILUJ SE NAD NáMI "…"
KRISTE, SMILUJ SE NAD NáMI "…"
PANE, SMILUJ SE NAD NáMI "…"
Přijměte slovo milosti:
Dokazuje Bůh svou lásku k nám - když jsme ještě byli hříšní, Kristus zemřel za nás. Když jsme nyní ospravedlněni prolitím jeho krve - spaseni budeme skrze něho.
POZDRAVENí POKOJE
Na znamení, že společenství stolu Páně chceme slavit v jako ti, kdo sdílejí dobrodiní Ježíšovy oběti, pozdravme se nyní pozdravením pokoje "…"
PÍSEŇ 320,1.3.5
Credo
USTANOVENÍ
A když oni jedli vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům, a řekl: VEZMěTE, JEZTE, TO JEST TĚLO MÉ.
A vzav KALICH - a díky činiv, dal jim, - řka: PíTE Z TOHO VšICHNI. Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hřích".
ALE PRAVÍM VÁM, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého.
OTČE NÁŠ…
POZVÁNÍ
Nuže všichni žízniví, pojďte k vodám, i vy, kteří nemáte žádných peněz. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte, kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko. Nakloňte ucha svého a pojďte ke mně, poslechněte a bude živa duše vaše.
Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
Vysluhování
PÍSEŇ 308
MODLITBA
PJKe, ty jsi zemřel, abychom měli otevřenou cestu k životu věčnému. Děkujeme, žes'nám to u svého stolu živě připomněl. Prosíme, ať dar pravdivého a vysvobozeného života nepromaníme a nerozmělníme. Prosíme o Ducha svatého, ať nám živě ukazuje, jaká jsi dnes pro nás cesta, a co znamená poznávat tě jako pravdu.
PROPOUŠTĚNÍ
Kristus na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a
byli živi spravedlnost. Jeho rány vás uzdravily.
Jděte v pokoji
Píseň 323,5-6
Ohlášení
Přímluvy
Ve tvém jménu předkládáme i tyto prosby:
- prosíme, ať zvěst o tvém vykoupení zasahuje každou lidskou nesvobodu a spoutanost.
- prosíme za pokoj a mír mezi národy
- prosíme za tvůj lid a jeho jednotu -v pravdě i solidaritě.
- prosíme za mocné tohoto světa, za všechny kdo jakkoli rozhodují o životě druhých
- prosíme za trpící, postižené - i za ty, kdo jim v jejich utrpení slouží
- prosíme za opuštěné, zapomenuté a přehlížené
- prosíme za vězněné, pronásledované, odsouzené
- prosíme za chudé
- prosíme za ty, které tíží jejich vina a svědomí
- prosíme za ty, kdo ztratili někoho blízkého, za ty, které zaskočila smrt.
Pane - smiluj se - pro JKa, který s tebou a DS vládne navěky.
Amen.
Poslání Ř 15,1-6
Požehnání Ř 15,13
Bůh pak naděje naplňujž vás všelikou radostí a pokojem u víře, tak abyste se rozhojnili v naději skrze moc Ducha svatého.
Píseň 324,3-4