Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

"Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?!"

Obžalovaný, vstaňte! - zaznívá obvykle na závěr soudu. Ale ve finále soudu s Ježíšem povstává někdo jiný – jeho soudce velekněz Kaifáš. Vstává - opouští svou soudcovskou stolici – sestupuje k Ježíši - a jemu tváří v tvář vyslovuje otázku v tomhle oddíle pašijí snad nejpodstatnější: Při živém Bohu tě zapřísahám, abys nám řekl, co jsi zač - jsi Kristus? Pomazaný? Syn Boha živého?
Sám Ježíš už všechno důležité pověděl. V příběhu pašijí bude čím dál tím víc mlčet. O to hlasitěji zaznívají slova jeho protivníků. A v každé jejich slovo se nechtíc trefí do černého – soustředí nás k tomu, oč jde.

Jsi Kristus - Pomazaný? Syn Boží?
Ta veleknězova otázka vyslovuje nejprve hluboké náboženské pobouření: Copak by se Pomazanému – vyvolenému zástupci Hospodinovy věci mezi národy - mohlo stát, že by se ho nikdo nezastal, na nebi ani na zemi? Co je to za náboženství, kde představitel Boha živého stojí takhle bezmocně a mlčky? Když mu vstříc nejásají davy a neklekají před ním náboženští hodnostáři? Co jsi to za Krista, za "syna Božího"?
Podobně to zkoušel hned na začátku Ježíšova příběhu pokušitel: Jsi-li syn Boží - mávni proutkem a udělej z kamení chleba - skoč z věže chrámu - však tě andělská ochranka snese jak na peřince…
Ježíš to odmítl. Tím odmítnutím si už tehdy zvolil cestu, která vyústila do tohoto zadržení a ponižujícího soudu a posměšného lynčování.
Ale oni se tak tváří v tvář tomuto příběhu musí ptát všichni, kdo mají rádi boha jako vítěze, svrchovaného ředitele lidských osudů, šéfa světa či vesmíru, který jen pokyne svou mocnou pravicí a stane se.
Co je to za mesiáše? - jeden z učedníků ho podle zradí – nikdo z nejbližších se ho nezastane - a první vyznavač, Petr, ho za chvíli zapře? Co je to za "syna Božího" - když mu nepřispěchala na pomoc andělská ochranka? Dá se někomu takhle bezmocnému věřit jako Synu Boha živého? Jako "zplnomocněnci" nebes?

O tohle dneska jde. O nic menšího, než o otázku - jakého Boha Ježíš reprezentuje? Vyznáváme-li jej jako "Syna Otce nebeského" - co je asi zač ten Otec, když jeho jedinečný vyslanec, jeho syn, dopadá tak jak dopadá?

Jsi Kristus - Pomazaný? Syn Boží? Kde k tomu bereš oprávnění?
Je to podle Písem, odpovídá opakovaně Ježíš. Ta svatá Písma, jimž se Ježíš odmalička učil naslouchat, vyprávějí přece příběhy o ponížení milovaných a vyvolených - jako byl vyvolený Josef anebo pomazaný David. A především vyprávějí příběhy proroků, kterým zavírali násilím ústa a kteří se pro pravdu Hospodinovu dočkali leda urážek, ponížení, nespravedlivého osočení…
Na tuhle prorockou nit vyprávění svatých Písem Ježíš navazuje.
Ale jako Syn Boha živého to nemůžeš jen recitovat. Když přijde čas - a Ježíš ví, že přišel - musíš nasadit vlastní kůži. Ručit za pravdu, kterou jsi z těch Písem zaslechl. Ručit za cestu bitého pastýře, kterou ti příběhy proroků ukázaly.

Jak se Ježíš té pravdy zastává?
Mlčí. A jeho obhajoba mlčením jako by podtrhávala slova, kterými vyučoval při svém zatčení: "Kdo mečem zachází, mečem schází." Kdysi, když poprvé Ježíš vyučoval učedníky a zástupy, říkal: Pravím vám, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť. Teď dosvědčuje, že to nebylo snílkovství odtržené od reality. Snáší a bude snášet urážky a bití – a nakonec dá nejen plášť, ale i svůj život.
Mlčí - a staví se tak po bok všem, kteří procházejí podobným údělem. Není jich dnes na tomhle světě málo: Pronásledovaní křesťané v Číně – zatýkaní zastánci lidské důstojnosti v Rusku či Turecku – oběti tureckého bombardování v syrském Afrínu – zrazovaní a opouštění bojovníci za svobodu. Ti všichni v mlčícím, zrazeném Ježíši, vydaném na milost a nemilost intrikám mocných nalézají svého mluvčího. Nebeského bratra a přítele.
Všichni, co jsou na tom podobně, byť svůj zápas prohrávají a vláčejí je v novinách (nebo naopak o jejich zápase mlčí), a obviňují soudci, kteří se předem rozhodli, jak má znít rozsudek - všichni takoví přece svým utrpením nesou do tohoto světa cosi Božího. Cosi ze zápasů svědků Ježíšových Písem. Cosi z lidskosti toho Boha, jemuž Ježíš říká Otče.

Ježíš mlčí – ale o to hlasitěji jsou slyšet slova velekněze.
Co z nich můžeme zaslechnout my - dnes? Když pašijní příběh posloucháme, většinou se cítíme nablízku Ježíšovi, prožíváme jeho zápasy, hanbíme se za nevěru jeho učedníků, přiznáváme tu svou. Po těch staletích, co tu církev funguje, bychom však paletu otázek, které nám pašijní příběh klade, měli přece jen rozšířit. Třeba o roli saduceů – tradicionalistů a konzervativců, z jejichž řad se rekrutovaly velekněžské kruhy. Právě jim byl Ježíš trnem v oku.
Jenže projevy podobné arogance a mocenského odmítání Ježíšovy bezbrannosti už dávno zakořenily i uprostřed církve Kristovy (snad nejpůsobivěji je popsal Dostojevský v postavě Velkého inkvizitora, anebo ve zkratce zachytil šanson Žalm Kaifášův – Svítá č. 30). Pokud se aroganci církevních konzervativců nebudeme vždy znova vědomě a nahlas stavět, ocitneme se posléze už ne po boku Ježíšovi, ale v řadách podporovatelů církevních papalášů, jejichž působení dokáže skutečné poselství Kristova evangelia spolehlivě umlčet.

"Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?!" pronáší Kaifáš.
A mlčenlivý obžalovaný se náhle ujímá slova. Ano, válcují ho ti, co se cítí jisti v kramflecích a jdou za svým přes mrtvoly - teď i přes tu jeho. A právě v téhle chvíli se přihlašuje k roli Syna - jemuž Bůh živý svěřuje i pravomoc soudce: Uzříte syna člověka... sedícího - ne na tomhle uvolněném trůně pozemských soudců - ale na oblaku - po pravici Boha otce všemohoucícho…
Ty, který chceš rozsuzovat, co je Boží a co rouhavé, co je pravda a co lež – ty jsi teď sám souzen – tím Bohem, jímž se zaklínáš, odpovídá Ježíš. Kdo z nás dvou, myslíš, je tu jako ten pravý Boží rozhodčí? Rozhodčí o tom, co a kdo má před Bohem šanci a kdo ne…? Ty nebo já? Ztělesnění mocné tradiční náboženská instituce – nebo bezbranný svědek pravdy a záchrany?

Své soudce tou odpovědí šokoval. Urazil. Obrátil proti sobě předsudky i zbožné konvence: Slyšeli jste rouhání! Hoden jest smrti!
Je to jen rozsudek? Je to také pravda. Když teď pobouřený velekněz trhá roucho, zní už praskot trhající se chrámové opony na Velký pátek. Neboť to roucho i ta opona se trhají na znamení, kde potkáváme blízkost Boha živého. Ne v nastrojených představitelích náboženských institucí, ale v příběhu poníženého Ježíše.

Někde v temnotě veleknězova dvora Ježíšovu odpověď sleduje Petr - první hlasitý Ježíšův vyznavač. Následoval Ježíše až sem – aby viděl, jak to dopadne. A vidí - Ježíše vydaného napospas ponížení, posměchu, potupnému bití, potupnému konci.
Když se v poločase evangelia Ježíš ptal: "Za koho mne pokládáte?" - odpověděl tehdy Petr krédem: Věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého. Ale teprve teď, ve chvíli Ježíšova soudu, se on sám dozvídá, v jakého Mesiáše uvěřil. A my s ním. Petra tohle vyústění Ježíšova příběhu dostalo tak, že se ho za chvíli veřejně zřekne.

My tu odpověď odsuzovaného Ježíše smíme poslouchat pozvání k víře – že je to rozsudek - nad námi samotnými: Pohleďte – soudce živých i mrtvých. Ten, který rozhoduje o tom, kdo má šanci a kdo ne. Tím soudcem je ten, který na sebe vzal tíhu úkolu dosvědčit pravdu uprostřed lži – dosvědčit Boží milosrdensví uprostřed tvrdé nelidskosti. Nenechá dopadat důsledky všeho, co se při tom souzení ukázalo, na druhé – ale na sebe. Na sebe vzal tíhu lidské nabubřelosti – ničivé důsledky nespravedlnosti a manipulací – i tíhu zbabělosti a zrady vlastnch vyznavačů. Hle soudce, který nepřišel, aby odsoudil - ale zachránil mnohé.
Svěříte jeho soudu? A svěříte se jeho Bohu? Amen.

Mt 26,57-75 Vl, Bn 18.3.2018
In: V tobě, Hospodine, mám své útočiště, nechť nejsem nikdy ponížen. Bože můj, osvoboď mne z ruky bezbožníka, z pěsti převráceného a utlačovatele. Neboť ty jsi mé očekávání, Panovníče Hospodine, má naděje od mé mladosti. Na tebe spoléhám, tobě patří chvála má naždy. Amen (Ž 71,1.4-6)
Píseň 71,1-4
Modlitba
Náš Pane, tobě teď děkujeme za tvou zachraňující věrnost. Hledáš nás, nenecháváš nás v zajetí strachů, nevěry ani selhání. Nás tolikrát ubíjí, jak to v tomhle světě chodí, kolikrát tu vítězí násilníci, korupce, zájmy těch, kdo mají moc. Tvé slovo nám připadá na to vše slabé. Ale ty nás soustředíš na své evangelium, na příběhy tvých věrných svědků, Mojžíše, proroků, na příběh tvého mesiáše Ježíše. Tady poznáváme, jak se do světa dostává tvoje spravedlnost, síla tvé obnovy. Tady slyšíme, proč má cenu být tobě věrný, i když to přináší posměch, ponížení či jiné potíže. Prosíme o tvého Ducha, aby nám otevřel závažnost a jedinečnost Ježíšova příběhu. Abychom v jeho cestě, slovech a postojích zahlédli tvou zvláštní blízkost, tvou předivnou moc. Smiluj se nad námi. Amen.
Píseň s dětmi NP 10 Byl jsi tam
Slovo k dětem (Zuzana H.)
1. čtení Matouš 26,57-68
Píseň 309,1-2.5
kázání Mt 26,63b
Píseň 690
CONFITEOR
Ztišme se před naším Pánem a v tichosti srdcí vyznávejme:
Náš Pane, není na nás nic zvláštního, proč bys v nás měl mít zalíbení. Cestu za Ježíšem poměřujeme často tím, jestli z ní máme dostatečný prospěch. Místo co bychom důvěřovali tvé věrnosti, zajišťujeme se sami - navyklými náboženskými frázemi, chytráctvím, ostrými lokty či nejrůznějšími kompromisy. Neumíme samosebou následovat tvého Syna, který nasadil ve svědectví tobě celý svůj život. Naše postoje a názory nás nejednou řadí k těm, kdo Krista nepustili do svého života, zapírali - a nebo ho odmítali jako bláznovského snílka. Mnoho skutků, slov a postojů nám brání se samozřejmě rozběhnout k jeho požehnanému stolu.
Rozpomeň se proto ve svém odpuštění i na nás - i nám dej zakusit blízkost tvého Království. Ujisti nás, že i my máme místo v tom zástupu, který smí s úžasem rozpoznávat sílu tvého díla, sytit se blízkostí tvé spásy, dosvědčovat v tomto světě tvé Království a očekávat jeho slávu, dokud nepřijde.
V této důvěře tě prosíme: SMILUJ SE NAD NÁMI.
Všichni, kdo takto vyznáváte a prosíte, připojte se hlasitým:
PANE, SMILUJ SE NAD NÁMI "…"
KRISTE, SMILUJ SE NAD NÁMI "…"
PANE, SMILUJ SE NAD NÁMI "…"
Slovo milosti
Věrohodné je to slovo: Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním i žít. Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout. Zapřeme-li ho, i on nás zapře. Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.
Pozdravení pokoje
Na znamení, že chceme sdílet obživující věrnost Boží, která staví na nohy ty kdo padli, pozdravme se pozdravením pokoje.
PÍSEŇ 309,7-8
CREDO
USTANOVENÍ - podle Mt
A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům, a řekl: "Vezměte, jezte, to jest tělo mé." A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: "Pijte z něho všichni. Neboť to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. Ale pravím vám, že nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene - až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový království Otce svého."
OTČE NÁŠ..…
POZVÁNÍ (Iz 55)
Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
"Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi!
PÍSEŇ 308
MODLITBA
Náš Pane, i teď jsme směli zakusit, jak velice ti záleží na nás a našem životě. Neponecháváš nás napospas nouzi, nedovolíš, aby nás spoutaly obavy a starosti. Jsi nám nablízku obživující mocí, radostí a nadějnou silou tvého Království. Za to ti patří náš dík.
PROPOUŠTĚNÍ
Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!
PÍSEŇ 308,14-15
Ohlášení
Přímluvy
Náš Pane, obracíme se k tobě s důvěrou, že tvé zastání a rozhodnutí nalézáme ztělesněné v příběhu Ježíše, který zůstal tvým věrným svědkem i uprostřed ponížení a proher. Prosíme:
- tvé království ať přichází všude tam, kde si lidé chtějí vládnout sami - kde vládne lhostejnost a nikoho nezajímá nouze druhých.
- tvé království ať přichází všude tam, kde jsou lidé vydáváni napospas zvůlí a násilí mocných. Dnes se zvlášť modlíme za obyvatele a obránce syrského Afrínu.
- tvé království ať přichází všude tam, kde je o strach mluvit pravdu, zastávat se slabých a nespravedlivě osočených.
- tvé království ať přichází všude tam, kde lidé dají víc na svou beznaděj než na tebe – tam, kde o tobě nikdo nechce vědět - kde vládnou peníze a touha po moci.
- tvé království ať přichází všude tam, kde lidské životy ovládla nemoc, bolest - kde nám není nic platná ani naše vůle pomoci.
Lidi a problémy, osobně nám ležící na srdci, předkládáme teď v tiché modlitbě: "…"
Pane smiluj se, pro JKa, který s tebou a DS kraluje na věky. AMEN
Poslání Mt 5,39-40
Požehnání (Mt 28,20b)
Vzkříšený Pán praví: Hle, já jsem s vámi, po všecky dny až do skonání tohoto věku! Amen
Píseň 326,5