Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí. Takhle oslovuje Ježíš učedníky u stolu. Skoro bychom mohli říci, takhle nás dnes u svého příběhu vítá. Co to pro nás znamená? Jaká je teď naše role? Co máme dělat, jak reagovat? Máme sedět - poslouchat - a přijímat, co nám Ježíš dává.
Hlásit se moc aktivně o slovo, tím bychom mohli způsobit trapas. Když dojde na lámání chleba, a ty sám nejsi v roli toho, kdo dává všanc vlastní kůži, nezačínej mluvit zbytečně brzo, dřív, než doopravdy zjistíš, oč tady vlastně jde. V takové chvíli se i dobře míněná slova stávají hlavně trapným svědectvím, že ti nedošlo, oč tu běží. Proto máme sedět - poslouchat - a přijímat, co nám Ježíš dává.
Ono to totiž patří k tomuto hodu, u nějž Ježíšova slova zazněla – k hodu veliké noci. Hodu záchrany, spásy, vysvobození z otroctví. Tu noc děti Izraele sedí, poslouchají, co pro ně vykonal Hospodin, a přijímají dobrodiní tohoto zvláštního činu, této záchrany. Sami si ani neškrtli. Nemuseli. Stačí, že u stolu pozvedají pohár na znamení darované záchrany, a sdílejí se u hostiny, která jim dary spásy připomíná a zpřítomňuje.

Co uslyšíme, když budeme sedět a poslouchat?
"Amen, pravím vám, že jeden z vás mne – vydá." Z Ježíšových slov je jasné, že on sám přijímá úděl toho, kterého zrazují, tedy vydávají a předávají si až k smrti na kříži.
Ale on ten úděl nejen přijímá. On mu také dává obsah. Aktivně a s autoritou Mistra Božího království a pravého služebníka Boží věci. Ano, Jidáš ho vydal - zradil velekněžím, ti ho vydají, předají Pilátovi… a tak dál, až na kříž. Jak beránek, vydávaný na smrt… Takhle se smluvili, takhle mu to nachystali, takhle to Jidáš svou zradou pomohl nastartovat. Ale poslouchejte, naléhá evangelista, jak se k tomu staví sám Ježíš: Když se ho učedníci ptají, kde chceš, abychom připravili Hod beránka?, Ježíš odpoví: Najdete jednoho takového a vyřídíte mu: "Mistr říká: Můj čas je blízko, u tebe vykonám hod beránka."

Přišel můj čas, nechává ohlásit Ježíš. A to neznamená jen, že se trpně poddává tomu, co přichází, to také znamená, že k tomu přistupuje jako k jedinečné příležitosti! Přišel čas, abych konal. A první čin vykonám při hodu beránka. Přišel čas jednat, jednat na znamení, že venku za dveřmi, v té noční tmě, se nedějí jen jidášské intriky, ale že za dveřmi je spása Hospodinova.
Takhle s Ježíšovým příběhem sestupujeme k nejhlubším tajemstvím víry. Je a bude to jeho zápas. Ale my nasloucháme jeho příběhu, a sedáme k jeho velikonočního stolu, a začínáme věřit, je to náš mistr. A v JEHO zápase jde i o NÁŠ úděl. A naši budoucnost.
I když se může zdát, že hlavní slovo mají jakési temné síly, které v zákulisí tahají za provázky, i když láska a pravda začíná po lidsku viděno prohrávat na celé čáře, - přece z toho příběhu neslyšíme, že by Ježíš rezignoval. Nesvolává své učedníky, aby jim poradil: nejlepší bude starat se o sebe, nebo ještě tak o rodinu, foukat si na dušičlověku, nehasit co tě nepálí, zachraňovat na prvním místě vlastní kůži. Dává jiné přikázání - vyřiďte, že nastal můj čas a že tenhle čas, kdy mají navrch nepřátelé všeho, s čím přicházím, já beru jako příležitost. Jako chvíli kdy mám a chci osvědčit: Boží záchrana, kterou jsem celý život vyřizoval, je opravdu blízko.

Večer zasedli ke stolu.
Ke stolu, kde se 4x pozvedá kalich a děkuje se Bohu Izraele za jeho jedinečný čin záchrany: "Požehnán buď ten, který se mne zastal. Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno." Ježíš toto stolování ovšem začíná tím hluboce znepokojivým přivítáním: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mne vydá" - a když se nad mísou s omáčlověkou z hořkých bylin, připomínající trpkost a hořkost života v otroctví, rozvine debata, který z učedníků by to mohl být, utne ji Ježíš slovy: Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude.
Opět upoutává pozornost posluchačů na sebe. Připomíná, co je psáno, příběhy pronásledovaných a zrazovaných svědků z Mojžíše a proroků, a potvrzuje: Rozhodně můj předvelikonoční děj nerežíruje lidská nenávist, spiklenectví ani zrada. Příběh utrpení syna člověka patří do jiných souřadnic. Ježíšovu bezmoc a vydanost si máme zakreslit do jiného půdorysu, do příběhů trpících spravedlivých. Jsou to příběhy těch, kdo na sebe vzali zničující důsledky lidské zatvrzelosti a neochoty naslouchat Bímu hlasu. A jsou to příběhy, na jejichž konci svítí světlo záchrany - vysvobození - obnovy života.

Ovšem, Ježíšovo rozhodnutí k věrnosti Bohu až do konce nesnímá odpovědnost z těch, kdo mu se zlým úmyslem pomáhají na kříž. Proto zároveň říká: Běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka vydán, zrazen bude. Zrada zůstává zradou. Jeví-li Ježíšův příběh rysy bezmoci a vydanosti, rozhodně to neplatí o tom, který ho vydává. Jeho donašečství, to není důsledek vyššího řízení, hry osudu- či poměrů, s nimiž člověk nic nenadělá.
Jidáš není politováníhodná ani tragická figurka, s níž si hrají jakési vyšší síly. Jidáš ví, co dělá, a Ježíš ví co říká, když z jeho úst zní jednoznačné NE k takovémuto lidskému jednání.

Ale to už se ten, který jde jakož psáno o něm, ujímá iniciativy - a stává se teď už docela zřejmě hostitelem u stolu vysvobození. Amen, pravím vám, že jeden z vás mne vy-dá, uvítal Ježíš učedníky, aby nakonec plnými hrstmi roz-dával. Děkuje za chléb, naporcuje ten svůj pro všechny přítomné, a rozdá. A pak pozdvihne svůj kalich, aby ho podal a jeho obsah rozdal – učedníkům: Takhle mi na vás záleží, dosvědčuje obojí Ježíšovo rozdávání. Takhle mi záleží na těch, kdo přijali moje pozvání, vydali se za mnou, a přišli k mému stolu.

Proto jsme dnes měli především sedět a poslouchat, abychom se stali těmi, kteří smějí přijímat, co Ježíš dává. Ten vydávaný na smrt je tu pro nás jako ten, který rozdává požehnaný Boží chléb. Chléb, který dodával síly na cestu pouští - chléb, který ujišťoval nejste na cestu víry sami - a země zaslíbená se vám nevzdaluje jak fata morgana.
Jen ochutnejte, jak chutná věrnost Boha, jemuž Ježíš říká Otče.
A když ho rozdá, dodá, to je mé tělo. Protože moje tělo je tu k tomu, aby se rozdalo,
- a jako moji učedníci jste mým tělem, abyste se dál o to mé sdíleli, a z mého rozdávali.
Třebas těm, co zrovna přišli, sedli si, zaposlouchali se, a příští neděli mají přijímat.
A tenhle kalich, kalich Ježíšův (ještě o něm uslyšíme), to je kalich spásy. Ten, který ho drží, ví, že Bůhje Bohem záchrany, vysvobození a obnovy života. Sám to svým příběhem dosvědčuje, a z tohoto svého kalicha dává napít ostatním. A proto z něj choďte pít - na znamení odpuštění. Právě teď je totiž jasné: Ten vydávaný dal celý svůj život, aby na té spáse, na odpuštění a záchraně měli podíl mnozí. Hlavně ti, s kterými se dosud u tohoto hodu nepočítalo.

Když od těch dob jeho učedníci přicházejí ke stolu s chlebem a vínem, přicházejí na svědectví, že nezapomněli. Že tu jsou, že tu jsme, jako ti kdo chtějí poslouchat a přijímat, co nám Ježíš dává. A také jsme tu jako ti, kdo se smějí a mají těšit. Když se Ježíš stal hostitelem u tohoto stolu, obdaroval jako ten, kdo je zrazen, a vydán smrti.
Ale hostil jako ten, který věří, ten Bůh, jehož věci jsem se dal do služby, ještě neřekl poslední slovo. Ono se ještě ukáže, že ani intriky mocných, ani zrada nejbližších, ani selhání přátel, ani strach, ani neschopnost učedníků postavit se za Boží věc, ba ani utrpení, beznaděj ani smrt nedokážou nás odloučit od Boží lásky. Nezapomeňte na to. A vždycky, když se zaposloucháte do mého příběhu a necháte se hostit u tohoto stolu a vezmete do ruky můj kalich, připomeňte si: Budu jej s vámi pít nový, na oslavu vítězství království toho Otce, jehož blízkost jsem vám dosvědčoval.
Amen.

Mt 26,17-29 Vl, Bn 18.2.18
Milí přátelé, vítejte u dalšího z příběhů Kristova předvelikonočního utrpení. Takhle nás do něj uvádí žalmista:
In: Uvěřil jsem, proto mluvím; byl jsem velmi pokořený. Ukvapeně jsem si říkal: Každý člověk je lhář. Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal? Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno. Amen (Ž 116,10-13)
Píseň 111
Modlitba
Jsme tu jako společenství učedníků Pane, jako společenství těch, kterým platí tvá záchrana, a kterés poslal svědčit o tvé záchraně v tomto světě. Vždycky jsi tu chtěl mít své lidi. Vyznáváme, že si tohle svědectví často držíme mezi sebou a pro sebe. Ty tu chceš mít své svědky, a my zas chceme, aby nám nic zbytečně nekomplikovalo život. O to víc žasneme, že s námi počítáš. Že se nenecháš odradit lidskou nestálostí a chatrností. A že nám dáváš poslouchat příběh evangelia a že nás usazuješ kolem stolu Ježíše. Žasneme nad tvou vytrvalostí a vynalézavostí. A prosíme,ať se nám stane požehnáním. Amen
Píseň s dětmi NP 11
S dětmi
1. čtení Mt 26,17-29
Píseň 252,1-5
kázání
Píseň 627
CONFITEOR
Díkuvzdání ani chvála od nás, tvých učedníků, neznějí příliš pravdivě, Pane. Ve vztahu k tobě a tvým darům projevujeme nevděk. Spíš se ptáme, k čemu jsou vlastně dobré, než abychom k tobě spontánně utíkali pro další. Otázky a problémy, které na tvůj lid doléhají, chceme zvládat podle svého. Neptáme se, kudy uprostřed úskalí vede cesta Kristova. Před tebou, Bože vyznáváme svoje selhání
SaB- vyznejme to hlasitě: VYZNáVáME "…"
Evangelium o tvém Synu nám však otevírá oči pro bohatství tvých darů. Věříme v moc Kristovy oběti, která vysvobozuje z pout nevděku a sobectví, a umožňuje vděčný vztah k tobě, našemu Otci.
BaS, vyznejme svou důvěru hlasitým VěříME ".…"
Protože nás Kristus obdarovává odpuštěním, i my můžeme žít v nových, svobodných vztazích s druhými lidmi.
vyznejme to hlasitě - pro lásku Kristovu odpouštíme "…"
Kdokoli takto vyznáváte a věříte, nepochybujte, že máte skrze vykupitelské dílo Kristovo odpuštění hříchů
Pozdravení pokoje
PÍSEŇ 327,1-2
PREFACE
Vzdejme díky Bohu - je to důstojné a spravedlivé. Tobě teď Pane patří dík: za chléb, jenž připomíná tvoji věrnost Izraeli na poušti. Za chléb, kterým smíme sytit svůj hlad. Za chléb, který můžeme sdílet s nuznými - za požehnaný chléb, jenž zpřítomňuje seberozdávající lásku Kristovu. - A tobě patří i dík za víno: za víno zpřítomňující vylévanou krev našeho Pána, za víno jako nápoj naděje a radosti Božího království. - Vzdávame ti tento dík spolu s Izraelem i všemi tvými věrnými svědky. AMEN.
USTANOVENÍ - podle Mt
A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům, a řekl: "Vezměte, jezte, to jest tělo mé." A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: "Pijte z něho všichni. Neboť to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. Ale pravím vám, že nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene - až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový království Otce svého."
OTČE NÁŠ..…
POZVÁNÍ
Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
Přijměme pozvání ke stolu Páně od žalmisty, který v 81. žalmu říká: Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země egyptské. Otevři jen ústa svá a naplním je. (Ž 81,11)
PÍSEŇ 398
MODLITBA
Náš Pane, i teď jsme směli zakusit, jak velice ti záleží na nás a našem žtě. Neponecháváš nás napospas nouzi, nedovolíš, aby nás spoutaly obavy a starosti. Jsi nám nablízku obživující mocí, radostí a nadějnou silou tvého Kí.
Za to ti patří náš dík.
PROPOUŠTĚNÍ
Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni
PÍSEŇ 327,3
Ohlášení
Přímluvy
Ve jménu tvé blízkosti také prosíme:
- ujímej se lidí hladových a nuzných - všech, pro které starost o chléb vezdejší představuje otázku života a smrti
- ujímej se lidí sytých - všech, kdo otupěli a kdo se přestali ptát, komu za svůj dostatek děkovat
- ujímej se všech, ktým v radostném a vděčném pohledu na život uprostřed tvého stvoření brání samospravedlivost, nápor zlých okolností a náhod, špatné zkušenosti s druhými lidmi.
Ať tento tvůj svět přestává být místem nelidskosti i nevděku - a stává se místem obnovené lidskosti, úžasu, radosti a chval.
Lidi a problémy, osobně nám ležící na srdci, předkládáme teď v tiché modlitbě "…"
Pane smiluj se, pro JKa, ktý s tebou a DS kraluje navěky. Amen.
Poslání Ef 4,31-5,2
Požehnání (Mt 28,20b)
Hle, já jsem s vámi, po všecky dny až do skonání tohoto věku! Amen
Píseň NP 23 (Dál)