Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Dnes Mk vypráví, jak Ježíš uspořádal hostinu
- učedníci byli tehdy celí zmatení - byli s Ježíšem necelý týden v Jeruzalémě - a po pár dnech bylo jasné - spousta lidí tu Ježíše nemá rádo a nejraději by se ho zbavili. Hlavně takoví ti důležití (velekněží, zákoníci).
Nejvíc zklamaný byl učedník Jidáš. Když mu došlo, že z Ježíše nebude v Jeruzalémě pořádný král -
slavný a silný a vítězný vládce - dokonce šel a těm nepřátelům ho zradil: nabídl jim, že je
zavede na místo, kde Ježíše budou moci bez problémů zatknout.
Ježíš si toho všeho všímal. Dobře věděl, že ho mocní nemají rádi, že ho podezřívají - a že mu hrozí záhuba - ale nedal se tím odradit. A místo toho začal plánovat, jak dát učedníkům vědět - že je má doopravdy rád. Nemusel tu hostinu vymýšlet úplně celou od začátku - žádné její chody. V ty dny totiž všichni chystali velikonoční slavnost.

CO slaví o velikonocích Izrael? ".." - hod beránka. Slavnost VYSVOBOZENÍ z Egypta.
Kdo se při ní o co dělí? "..." - dělí se tu - o hořkou omáčku - o beránka - o nekvašené chleby - a také o víno.
A jaký dar OSLAVUJÍ - připomínají si? "..." Boží dar vysvobození - záchrany - z Egypta. Hospodin na nás nezapomíná - má nás rád, záleží mu na nás - obdarovává nás vysvobozením a nadějí. Jeho vysvobození nám otvírá rok.
Počítá se při té slavnosti i s dětmi? - počítá - dokonce ji začínají - otázkou "Proč jsme se tu k této hostině dnes večer sešli?"). A k této hostině (hodu beránka) se scházely celé židovské rodiny. A Ježíš - ten měl svoje učedníky také jako jednu rodinu. A tak jim poručil - jděte do města - a pronajměte dům s velikým pokojem na hostiny, kam se všichni dobře vejdeme. Z toho, jak to plánoval, bylo vidět, že vůbec není smutný nebo zničený - spíš se staral - tak trochu jako když maminka chystá vánoční hostinu (protože má své děti ráda - i když ji někdy pořádně rozzlobí)
Učedníci šli - a všechno dopadlo, jak Ježíš poručil. Našli hospodáře, který jim pronajal krásnou místnost - a zařídili všechno na tu hostinu (co to bylo? - beránek - omáčka - nekvašené chleby - víno)

Sešli se tam všichni kolem velikého stolu - a víte co bylo hned od začátku divné? Tu hostinu nezačal domácí pán - hostitel (jak bylo tehdy i dnes zvykem) - ale role hostitele se ujal Ježíš sám. A zas - bylo vidět, že ho to náramně těší, že to dělá hrozně rád.
A Ježíš vzal kalich - a pronesl přípitek. Řekl: hrozně jsem se na to těšil - až si s vámi letos o velikonocích sednu k téhle hostině. Pak přišla řada na hořkou omáčku. Každému kdo ji ochutnal -
se zkřivila ústa - brr - to otroctví v Egyptě bylo ale hořké! A Ježíš v té chvíli řekl - a takový hořký úděl čeká mne - jeden z vás - z mé rodiny, z mýc učedníků mne zradil. Vydal mne mým nepřátelům.
- je to hrozné - ale já to beru jako součást svého poslání - mám dosvědčit - všechno, co jsem vám říkal o Pánu Bohu a Božím Království - je pravda!

Když pak při večeři přišla řada na chleba, zas učedníky překvapil. Vzal svůj chleba - vlastně to byla docela velká placka - rozlámal ho na 12 dílů - a poslal učedníkům, ať se o něj podělí. O svůj chléb se rozdělil - a nic si sám pro sebe nenechal. Učedníci si každý vzali - a pak jim Ježíš řekl: takhle vás mám rád. A nejenže vám dávám celý svůj chléb - já se s vámi dělím i o svůj život. Až zemřu - můžete to brát právě takhle. Z lásky k nám se rozdal - nenechal si vůbec nic. Ani holý život. Tohle pro nás udělal.
Jako poslední chod, na závěr, se opět podávalo víno. Když všichni povstali k závěrečnému přípitku - poslal Ježíš svůj vlastní kalich dokola, ať se z něj každý napije. A když se napili, řekl jim: Vidíte? Takhle důležitý je pro vás můj kalich. To, co dostáváte ode mne. To, co pijete z mého kalicha. Protože - já tady s vámi, svými přáteli a učedníky - už dlouho nebudu. Ale to neznamená, že všechno, co jsem vás naučil - písničky, které jsem vám zpíval - všechna pomoc nemocným - a odpuštění provnilým a ztraceným - a příběhy o Božím království - že to všechno končí - ztrácí sílu - přestává platit. Chutnalo vám víno z mého kalicha? Tak nějak chutná Boží království.
Ano, to bylo hodně nezvyklé - Ježíš se ze svého kalicha nenapil sám - ale nejdřív se o něj rozdělil s učedníky.

Proto se i my scházíme - a lámeme a rozdáváme chléb - a posíláme dokola kalich s vínem. Tak si připomínáme: to nejdůležitější pro náš život nám dává Ježíš. Dává nám Boží lásku - dává nám Boží naději - dává nám radost Božího království. I když už není s námi jako byl s 12 učedníky - přece je právě On tím pravým hostitelem Božího království.

Dospělým:
Na začátku bohoslužeb jsme slyšeli z Ex úvodní větu z ustanovení hodu Beránka: Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců. Proto se náramně hodí, že ten Markův příběh s dětmi probíraný nám vyšel na začátek roku. I když to není klasická novoroční oslava - Boží lid si smí připomínat: to, co nám otevírá čas - co dává perspektivu nám osobně - sboru - Božímu lidu - jsou skutky Boží záchrany. Spása - darovaná z lásky. Ať už se budou dít věci, které udělají radost - nebo nás naopak zkruší - rozhodující je výhled, který otevírá Boží Království. Kristova posila k naději. K zápasu o spravedlnost. O přijímání i předávání milosrdenství Hospodinova. Přijímání a předávání lásky Kristovy.

To co zde přijímáme - platí pro život i tam venku: I při ustanovení večeře Páně Ježíš zmiňuje problémy z reálného světa, každodennosti. Realita - mohli bychom říci společenská a politická - na něj dopadla s plnou silou. Tehdenjší "klerikálové" - církevní papalášstvo s příslušným politickým vlivem - se rozhodli ho násilím odstranit - a spojence nakonec našli i mezi učedníky. Tahle realita dopadá přímo do slavení poslední večeře. Ježíš před ní neutíká - neříká "na chvíli na to nemysleme" - ale vybavuje učedníky tou nejhlubší, nejpodstatnější mocí - se kterou se lze i takové nepřízni postavit - mocí seberozdávající lásky - s níž se slouží pravdě.
Zatím tomu sice úplně neumějí věřit - ale po velikonocích pochopí.
A hlavně nezapomeňme - ustanovil VP jako hostinu - při které smíš prožít: už platí - osuší slzy s tváří - sníh na dlani tě bude hřát - a ten Ježíš, který se na kříži stal ještě bezmocnějším než dítě - už se stal naším králem.
Amen.

Mk 14,10-25 Bn 7.1.18
In: Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem v roce. Až se vás vaše děti budou ptát, co pro vás tato služba znamená, odpovíte: "Je to velikonoční obětní hod Hospodinův. On v Egyptě pominul domy synů Izraele. Když udeřil na Egypt, naše domy vysvobodil." Amen (Ex 12,1.26n)
Píseň: NP 11 (K svobodě)
Modlitba
Náš Pane, vděčně tě chválíme za tento den a tvoje dílo. Tvé království přichází a roste. Je skryté a přitom ho nejde zadržet. A my u tebe a díky tobě zjišťujeme: takovou dáváš naději! Takovým obdařuješ odpuštěním! Takový otevíráš život! Taková je tvoje milost! Proto tě s celým tvým lidem dnes velebíme a vzdáváme chválu. A také tě prosíme: malým i velkým otevři, že nejde o malicherné zvyky, zastaralé tradice - ale o možnost potkat obživující sílu tvého díla, kterou jinde nepotkáme. Otče náš…
Píseň s dětmi: NP 8 (Hvězda)
Pro nejmladší -
- kruh kolem dokola. Co mám v ruce? (Sušenky)
- když si je nechám všechny pro sebe - co si o mně budete myslet?
- když dám každému kousek sušenky - a pro sebe si nechám zbytek - kolik mi zbyde? A co si o mně budete myslet? (je to normální, dělit se jen o kousek?)
- když vám rozdám všechny - a pro sebe si nenechám nic - co si o mně řeknete?
- když se v Božím lidu hoduje - jde o to - co hostitel tím jídlem říká o sobě druhým
1. čtení Žalm 116,1-6.12-15
Píseň NP 4 Kdo na kolenou
kázání (Mk 14,10nn)
Píseň Kristus pán když na smrt šel (Sv 167)
Ohlášení
Přímluvy - Přijď Království tvé
Přijď Kí tvé 3x
Na dně mých sil - když chci všechno vzdát - Přijď Kí tvé
Když dojde víra - když chybí lásky - vyhasne naděje - Přijď Kí tvé
Posílit přátelství - zachovat věrnost - obnovit odvahu- Přijď Kí tvé
K lidem bez šancí - mezi nemocné - dát nový domov - - Přijď Kí tvé
Do kostelů - do modliteb - do našeho zpěvu- Přijď Kí tvé
Do našich rodin - k dospělým i dětem - do našich srdcí - Přijď Kí tvé
Poslání 1K 10,15-17.24
Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuďte sami, co říkám: Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu. Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!
Požehnání (2 J 3)
Budiž s vámi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce, i od Pána Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a v lásce.
Píseň 422