Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Volební týmy pumpují do občanstva předvolební emoce - mohou či mají křesťané zůstat stranou? Křesťané mají především naslouchat evangeliu. A když tomu evangeliu pořádně nasloucháš, zjistíš, že to není žádný pohádkový svět odtržený od reality, kde na nás přestanou dotírat dilemata života. Ta dilemata tu jsou taky. Jen na ně učedníci dostávají možnost podívat se z úplně jiné perspektivy. A my s nimi.

A tak i dnešní příběh začíná dohadováním. A dokonce ani ne o tom, zda a koho volit. To dohadování učedníků se tváří v tvář Ježíši ukázalo tak trapné, ne-li nepatřičné, že ani nemají chuť se k němu přiznat: Hádali se, kdo z nich je větší. Důležitější. Kdo z nich má větší význam. K takovému dohadování patří i to, že je vhodné na konkurenta či konkurenty nakydat co nejvíc špíny. Vynalézavě upozorňovat na všemožná smítka v jeho oku - patřičně je rozmazat - aby se jaksi přehlédl trám v oku mém vlastním. Nebudeme se při této příležitosti pohoršovat nad ošklivým světem politického zápolení. Jen na okraj podotkněme, že pro demokracii je tzv. negativní kampaň - tedy překroucené popř. vylhané očerňování soupeřů stejně destruktivní jako pro církev. Ztrácí na věrohodnosti a přitažlivosti. A protože k tomu dochází tu i tam, pokorně si všimněme, že tu evangelista vypráví o dvanácti učednících. O zdravém jádru, co má být modelovým vzorem pro tenhle svět. A my s nimi.

Ježíše to jejich dohadování - kdo má být ten první - zřejmě nepřekvapilo. (Naznačuje se tím, že podobné nenáležitosti a apoštolské křupanství se s církví potáhne do skonání světa?) Ježíš se usadí- svolá učedníky - a začne je vyučovat. A nás s nimi.
“Zřejmě si myslíte, že první a nejdůležitější je ten - kdo je nejvýše.” Třeba jako prezident na hradě. Mimochodem, kdo ví, zda zdejší pohádkovou představu, co všechno prezident může (když podle ústavy jen reprezentuje a trochu brzdí případné úlety), nezavinilo i to, že hrad v Praze stojí na kopci - kdežto sídlo vlády (jejíž rozhodnutí mají na naše životy daleko bezprostředněji dopad), leží dole u řeky. Obyčejní lidi koukají s podvědomým respektem hlavně směrem nahoru. A my (učedníci) často s nimi. A stoupá-li ten pohled pak ještě výš - kouká se k jiným trůnům - třeba až k tomu nebeskému - kde by se taky mnozí učedníci rádi viděli (a my možná s nimi).

A tuhle pyramidu moci - čím jsi výš - tím jsi důležitější - staví Ježíš na hlavu. Obrací pozornost učedníků opačným směrem: “Kdo chce být ten NEJ - staň se tím posledním. Nejmenším na celém světě.” A aby nezůstalo jen u poezie, dá tomu postavení nejmenšího hned praktickou náplň - staň se služebníkem - diakonem - všech. Hledáte toho NEJ? Tak se koukněte úplně nejníže - učí učedníky (a nás s nimi). A nemusíte o tom spekulovat - stačí mne a příběh mé služby poctivě a vnímavě následovat.
Služba - to přitom znělo uchu antického posluchače hodně odpudivě. Na to měli tehdy otroky. A aby toho nebylo málo, přidá Ježíš ještě happening: Vypůjčí si od domácích dítko - a postaví ho do středu učednického kruhu. Sotva tím vzbudil nějaké pozitivní emoce. Dítě v tehdejším světě postrádalo plně lidskou hodnotu. Žádné úmluvy o právech dítěte (jak je známe tady z Evropy) neexistovaly.
Koho si teď představit jako dítě - abychom byli překvapeni s těmi dvanácti? Člověka bezvýznamného - a klidně i odmítaného, znevažovaného, odlidštěného... Postavu pokládanou dobovými konvencemi za ekonomicky - kulturně či civilizačně neprospěšnou. Mimochodem, pamatuju, že se ještě nedávno kandidáti fotili s různými dětmi, aby ukázali svůj zájem. O čem to vypovídá - že se letos nikdo nevystavil, jak objímá romské či uprchlické dítě? - to mají takový strach, že vzbudí negativní emoce? Co jsme to potom zač my voliči?
A právě takové maličké - snadno odkopnutelné stvoření - Ježíš přivádí do NAŠEHO STŘEDU: Kdo přijme jedno z takových snadno odkopnutelných stvoření - přijímá mne - a se mnou toho, který mne poslal. Tady - milí přátelé - milí učedníci - tady úplně dole - na místě stvořeném prý jen pro loosery - tady potkáváte a tady přijímáte to pravé Boží. Takhle nás to učí Kristus - svou blízkostí - svým příběhem. Proto s tímhle vyučováním opakovaně spojuje své jméno.

Jak odpovědí na tohle vyučování učedníci (a my s nimi)?
Hlásí se Jan - ...sím Mistře, natrefili jsme na kohosi, kdo sice vyháněl zlé síly - vysvobozoval ubohé - ale nás nenásledoval. Odmítal uznat naši autoritu - naše správné ideje. A tak, když se neřídil tím, jak to vidíme my - ZABRÁNILI JSME MU. Čemu bránili, Jan neříká - ale vzhledem k tomu, že se toho slova užívá o svátostech, můžeme myslet třeba na místo ve společenství - v jehož středu stojí Ježíš.
Nás ale zajímá ještě jiné bránění - totiž že to hrdé zabránili jsme mu přišlo na přetřes jako odpověď na Ježíšovo předchozí vyučování. Dítě ještě možná stojí uprostřed - a učedník Jan se hrdě hlásí (doufám, že my s ním ne) - koho nepustili do církevní ohrádky (popř. si smazali z církevního mobilu).
Připomíná se tu - jak svůdné je dělit lidi na ty, kdo sdílejí náš správný pohled na věc - a ty, kdo nejedou v našich názorových kolejích a emočním rozpoložení - ty patří vyloučit. Bránit jim - minimálně v oprávněnosti patřit do slušné společnosti. Té naší. Právě předvolební kampaň (jako je letošní) k takovému vylučování svádí.

Ježíšova odpověď - nezní apage satanas - jak kapitolu předtím počastoval Petra. Jako by se naučil, že s učedníky (i s námi) musí mít víc trpělivosti a vynalézavosti - říká: NEBRAňTE. NEBRAňTE těm, kterým se vám chce bránit. Kdo není proti nám - je s námi - slyší učedníci překvapivě velkorysou odpověď (a my s nimi).
My to známe a máme zažité jinak: Kdo není s námi - je proti nám. To je pohled nedůvěřivých - pohled určený zhořklostí - neodpuštěním - špatnou zkušeností - ustrašeností. Pohled těch, kdo koukají na hrad či ještě výš - a hledají tam ochranu proti těm, co nejsou s námi. Pak se z toho dá lehce udělat - kdo není s námi, je lump (to se podle K. Čapka prý říkalo už za 1. republiky)
Ježíš, který právě objal uprostřed učedníků to dítě - vyučuje cestě života jinak. Kdo není proti nám - tak že by mi přímo zlořečil - a snažil se můj příběh a dílo záměrně vymýtit z tváře tohoto světa - je v zásadě s námi. Tak uprostřed škatulkujícího dusna vytváří prostor - pro přijímání těch, kdo nejsou s námi - podle nás, našeho vkusu, naší volby. Tak uprostraňuje Božímu království.
Tomu království, které k nám přichází v podobě služby - a přijímání těch nejposlednějších a nejodmítanějších z odmítaných. V tom království vane duch kristovské velkorysosti. Vstupte, jet každý může v něm... - tam 2. třída není, ani rozdíl v cestovném. Neboť tu cenu za vstup zdarma zaplatil Ježíš sám - jako nejponíženější služebník Bí věci.

Nicméně - ta velkorysost není bezbřehá - pokud jde o hodnoty, k nimž směřuje náš život - a jimiž nás proměňuje. Kdokoli vám podá pohár vody - protože jste Kristovi - neztratí svou odměnu. A Kristovi jsme podle tohoto příběhu - když je uprostřed nás Kristus jako služebník - i s tím přijatým odkopávaným dítětem. Podle Ježíše tomu budou vždycky nějak rozumět ti, kdo také usilují o milosrdenství. Kdo usilují předat vysvobození do životů všech, kdo zatím zůstávají nějak spoutáni.

Ať tedy volby na hrad dopadnou jakkoli - na nás jako na učednících bude sloužit - tak jak tomu vyučuje Kristus. Povzbudit nás přitom může, že víme líp, kde si k tomu hledat spojence:
Mezi těmi, kdo zápasí o vysvobození z ponížení - kdo vymítají démony xenofobie a odlidšťujícího pohledu na člověka - démony zoufalství i rezignace i démony blahobytné zahleděnosti jen na své zájmy a úspěchy - démony kampaní, kde vyhrává ten kdo umí líp manipulovat s první signální soustavou, nahánět strach a pak se tvářit jako jediný zachránce.
Se všemi, kdo takto zápasí, si můžeme podat číši vody studené. Jako pozdrav, znamení srozumění i ujištění - velikost a smysl života - nespočívá v tom být první (a už vůbec ne za jakukoliv cenu). Velikost a smysl života - a to skutečně BOží - jsme objevili ve službě vysvobození člověka a obnovení jeho důstojnosti - a pro tuto časnost jsme vlastně ani nic lepšího objevit nemohli.
Amen.

Mk 9,33-41 Vl, Bn (a Martin ve Zdi) 21.1.18
In: Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání. Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům. Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! Amen (Ps 119,6-8)
Píseň 119,1-4
Modlitba
Zveš nás a umožňuješ nám setkávat se ve tvém jménu, Pane. Setkávat se s očekáváním, čím nás oslovíš. Setkávat se v duchu tvé velkorysosti, která přesahuje naše zkušenosti i představy. Setkávat se kolem příběhu evangelia, které léčí raněné, vysvobozuje spoutané, narovnává ustrašené a obnovuje lidství k milosrdenství a spravedlnosti. Tvůj příběh je znamená, že tohle všechno má místo v tomto světě a tedy i v našich životech. Často to nejsme schopni vnímat ani tomu věřit - oslov nás tedy. Amen.
Píseň s dětmi NP 4
Slovo k dětem
1. čtení Mk 9,33-41
Píseň NP 50
kázání Mk 9,40
Píseň 477,1.4-6
CONFITEOR
Pokořme se před svatým Bohem a v tichosti srdcí mysleme na své viny:
Nejsme učedníci, kteří ti s pochopení a z celého srdce slouží. Nechce se nám ptát se na úkoly, které pro nás máš. Nepočítáme s tvou blízkostí. Přitom se nám ztrácí výhled k blízkosti i vítězství tvého Království.
Před tebou, náš Pane, vyznáváme svoje viny:
- VYZNÁVÁME “.”
Ale zároveň před tebe Pane předstupujeme s důvěrou, neboť jsme poznali, že ty máš moc vysvobodit naše srdce z pout beznaděje i nesnášenlivosti. Ježíšovo vyučování a jeho služba otevírá naše srdce pro milosrdenství i naději.
BaS, vyznejme svou důvěru hlasitým - VĚŘÍME “”
Protože B smiřuje v JKa nás hříšné se sebou - smíme se i my stávat účastníky tohoto smíření ve svých vzájemných vztazích, nacházet sílu k přemožení hněvu, k odpuštění a solidaritě
Vyznejme to hlasitě: PRO LÁSKU KRISTOVU ODPOUŠTÍME
Slovo milosti Ez 36,25. 26b
Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.
Pozdravení pokoje
PÍSEŇ 462,1-7
EUCHARISTICKÁ MODLITBA:
Náš Pane, Bože a Otče, evangelium vybízí k důvěře, že dnes a tady nám patří nezasloužené dary Kristova odpuštění a pozvání k novému životu. Dej nám skrze svého Ducha okusit, jak tvé dílo spásy vysvobozuje z každé temnoty a obnovuje vzájemné vztahy. V Duchu svatém očekáváme na blízkost Kristovu, na podivuhodně uzdravující blízkost tvého království. Připomínáme si toto tvé dílo s apoštolem, který dosvědčuje:
Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že- Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb - a díky činiv - lámal - a řekl: VEZMĚTE, JEZTE - to jest tělo mé, které se za vás dává. To čiňte na mou památku. Takž i KALICH - když povečeřel - řka: TENTO KALICH je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete - na mou památku. Kolikrát byste tedy chléb tento jedli a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokud on nepřijde. Přijď již tedy, Pane Ježíši.
Ve tvém jménu společně prosíme:
OTČE NÁŠ
POZVÁNÍ
Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat. Jako pozvání ke stolu Kristovu poslyšte zaslíbení proroka Jeremiáše: Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán: dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli, na jejich hříchy a nepravosti už nevzpomenu.
PÍSEŇ 399
MODLITBA v kruhu
Náš Pane - děkujeme a chválíme tě, že tu nejsme sami, vydáni na pospas všemu, co jinak tíží a zotročuje lidský život. Děkujeme, že nás povoláváš k naději a následování. Prosíme, buď s námi - ať to, co jsme nyní směli přijmout, prorůstá doprostřed všedních dní - i tam, kde o tvém díle nikdo neví či nechce vědět - i tam, kde panuje lhostejnost a otupělost - tam, kde lidé žijí ve sváru a odcizení - tam, kde není viditelné místo ani pro pokoj, ani pro svobodu, ani pro pravdu, ani pro milosrdenství. Ty sám nás provázej, ať i skrze náš žt prozařuje do tohoto světa sláva tvého království. AMEN
Propouštění
Blahoslavení chudí v duchu - nebo jejich jest království nebeské. Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství dojdou. Jděte v pokoji
PÍSEŇ 510,1-2
Ohlášení
Poslání Mt 7,3-5
Požehnání
Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
Píseň 510,3