Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Neboť u Boha není nic nemožného...
- takhle to teď slyšíme spolu s nazaretskou Mirjam, zvanou tradičně Marie. Ona devět měsíců před Ježíšovým narozením, my na Hod Boží, když slavíme jeho narození. U Boha není nic nemožného, a jeho slovo se neukáže jako bezmocné.
Vánoce prožíváme jako svátky, kdy se nemožné stává možným, ale tak nějak bezmocně. Dětsky. Pohádkově. Jakoby se nehodily do světa, kde se to důležité prosazuje často právě mocí: chceš-li něčeho dosáhnout, musíš na to mít patřičný vliv, pozici či prachy. Pak můžeš třeba i den před svátky rušit místa a propouštět lidi.
Z těchhle nelítostných poměrů, kde vládnou vliv, pozice a prachy, jakoby ty vánoční svátky dávaly na pár dní vydechnout. Jakoby nechaly člověka spočinout v iluzi, že se ještě někde vyskytují oázy laskavé lidskosti (stačí se jen patřičně dojmout na příběhem Jezulátka a život se může dát tak nějak do pořádku...)
Jenže pak vánoční rituály, pohádky a oblíbené příběhy nepředstavují nic jiného, než pouhé lákadlo, jemuž vzhledem k zkušenostem celého předchozího roku není radno moc věřit. “Že by pravda a láska tentokrát zvítězila, tomu věřím asi tak stejně, jakože se tahle zapatlaná kuchyň sama uklidí,” poznamenal na okraj podobných očekávání Jan Burian.
A zrovna tak nevěřícně se ptá Mirjam, jen co vyslechla první část andělského zvěstování: Jak se to může stát, když k tomu ohlášenému jednorozenému nemám muže?

Dobře jí rozumíme: kolikrát už jsme nechali v sobě vzbudit naději, očekávání (někdy mesiášského kalibru), aby to pak nějací cynici chladnokrevně zadupali do bláta? A kolikrát jsme věřili třeba i tomu, že to Pán Bůh s tou láskou a pravdou myslí vážně, abychom pak zjistili, že spousta věcí běží postaru, naše vlastní běsy a neschopnosti nevyjímaje? Kde je? - ta moc pravdy - moc lásky? Jak může nastat? Jak se to může stát?

Jak se to může stát?
Tos’ nechodila na náboženství, Mirjam? - odpovídá nám i jí anděl. Zapomněla jsi z biblické dějepravy, jak tři andělé Boží přišli na oběd za 100letým Abrahamem, že do roka a do dne bude chovat vlastního syna? Nepamatuješ, jak se tomu tehdy Sára hořce vysmála? “To spíš uvěřím tomu, že se tahle zapatlaná kuchyň sama uklidí, než že by nám s Abrahamem mohla být dopřána ratolest,” pochechtávala se tenkrát hořce. Jenže pro Hospodina tahle lidská skepse, zahořklost a semletost tisícerými špatnými zkušenostmi, není rozhodující. Ještě je tu jeho předivná moc. Moc, pro niž v takovou chvíli není nic nemožné.
A my jsme tu teď od toho, abychom si skrytou blízkost té moci nechali spolu s Marií připomenout a oživit: Moc, jež dá povstat životu i tam, kde se podle našeho úsudku nemá z čeho zrodit. Moc záchrany a milosrdenství, působící tam, kde to nedokážu já sám čekat, kde mé srdce spíš než úrodnou půdu připomíná planý úhor. Tahle moc, jež překonává především skepsi nevěřících věřících, ta provází příběh Boha A+I+J a Otce JKa od začátku. A ke slovu přijde právě tehdy, když už ji nikdo nedokáže vnímat, věřit jí, natož aby se podle ní zařídil.
Nemluví se o té moci pořád dokola. Nevystavuje se na odiv jak předvolební bilboard. Necpe se před oči do omrzení. Ale teď je tu - a nám se připomene právě tehdy, když Boží lid sám od sebe nedokáže těm krásným Božím slibům věřit. Protože jsou příliš krásné, a otevírají obzory, na něž se sami neodvažujeme myslet.

Proto o blízkosti té moci mluví anděl jako o zastínění. "Moc nejvyššího tě zastíní." Nevyhrožuje božsky mocnou převahou. Zemětřesením, vichřicí. Nevyhazuje z práce s arogancí novopečeného šéfa. Nezastrašuje rachocením zbraní, neohromuje výší bankovních kont. Dokonce ani nevyčítá chabou víru. Moc nejvyššího tě zastíní. Zazní jako hlas tichý a jemný, který najednou musíš vzít vážně. Je v něm něco z Boží něhy. Z něhy Ducha svatého, však ten duch je v řeči bible “ona”: ruah. Spočine jak holubice, ne jak dravec. A najednou víš, teď je doopravdy při díle náš Bůh. Jeho milosrdná něha, slitovnost, věrnost nám lidem, a odpuštění, jež dá povstat životu, kde jsme k němu nevytvořili podmínky ani náhodou. (Ani my věřící.)

Hle, jsem služebnice Páně,
odpovídá Mirjam, když jí to všechno došlo. Dávám se tomu slíbenému narození do služby, nebudu bránit zastínění mocí předivnou, co mne obestírá. Čemu se Marie dává do služby?
Pochopila: - jsem tu, abych přijala to, co zaznívá z Ducha svatého - otevžela se tvůrčímu slovu o tom, co tu ještě nebylo. Otevírá se slovu, jež se stane skutkem, na který rozhodně není nikdo připraven. Ona ho v této chvíli přijímá se všemi provokativními důsledky, jež přinese (o nich mj. bude mluvit i píseň, kterou za chvíli vyzpívá). Stala se Boží podloudnicí a přijala riskantní úkol propašovat ve svém životě do tohoto světa spásu.
Co to do našeho světa a každodenního žití s tím spasitelem propašuje?
Boží blízkost. Empatickou - i šokující. Obživující - i napravující. Soudící i odpouštějící. Boží blízkost jako pravdu, když se žití začne zplošťovat v přizpůsobivosti a lžích. Jako napřímení, když už cítíš jen náklad a tlak, co tě pořád ohýbá. Jako přátelství, když už jsi přestal komukoli věřit. Jako vstřícnost vůči novým lidem, když sis začal zpívat, nejlíp je mi, když se starám sám o sebe. Pána Boha jako přítele, když ho všelijací náboženští papaláši proměnili v nadřazeného soudce, majetek církevní instituce, nebo kýčovité jezulátko.
Boží svobodu. Svobodu, která byla počata právě s tou něhou. Svobodu, jež vysvobodí tak, že se prostě můžeš beze strachu nadechnout. Narovnat - a začít lidsky žít - bez těch nekonečných otázek, zda se to vyplatí, zda není lepší držet ústa a krok. A s tou svobodou propašuje i vysvobození z rezignace, co na nás umí lehnout jak temná deka, jež našeptává, ty vaše snahy o spravedlnost a milosrdeství jsou stejně odsouzeny dopředu k nezdaru..
A v neposlední řadě propašuje naději. Ten narozený bude otevírat oči, unavené zklamáním. Ochromené a oslepené opakujícími se obrázky lži. Obnoví ta okoralá skeptická srdce, co se už tolikrát zklamala. Co při pohledu na vlastní kuchyň, žití i svět kolem nevěří, že by s tím bincem nějakej PB mohl něco spravit. Naději, že nás nic nemůže odloučit od něžné vysvobozující lásky Boží, která je s námi v Kristu Ježíši.

A jeho království nebude konce,
slíbil anděl skoro na začátku, ale nám se dnes hodí tímhle výhledem ukončit. A kralování téhle blízkosti, svobody a naděje - nebude konce. Protože Hospodin, Bůh Abrahamův, B skeptické Sáry, B lidu, co ho tolikrát pokládal za Ba bezmocného, nechopného, lhostejného - B Mirjam, co se mu právě dala do služby - Otec JKa - není rezignovaný ani bezmocný, jde-li o naplnění toho , co slíbil. A čím míň je to pro nás uvěřitelné, tím víc si dá záležet na tom, aby se to stalo skutečností.
S tímhle výhledem smíme vítat počatého a narozeného Ježíše: Jeho království nebude konce. Až budeme zpívat “Goliáš oloupen, člověk jest vykoupen,” vzpomeňte si: Poslední slovo nemá žádná arogance moci (byť se tak snadno prosadí), ani rezignace věřících, ani cynismus nevěřících, ale Můj Pán: on všechny svolá, ráno, až se rozední.
A jako ochutnávku toho rána nám zanechal vánoce, a ještě víc pozvání ke svému stolu. Aby nás už teď, dopředu, pro dny našeho žití, potkávala ta předivná moc důvěry, že u boha není nic nemožného. Amen.

Lk 1,26-38 Vl, Bn 25.12.17
In: Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách. Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Amen (1Te 1,3.5)
Píseň: 289
Modlitba
Náš Bože, přicházíš a oslovuješ, i když tě nečekáme. Rozsvěcíš světlo záchrany, když by ještě správně měly panovat tmy beznaděje a viny. Dáváš zaznít písničce o tvé blízkosti, když my s tebou ještě vůbec neumíme počítat. Dáváš sklízet ovoce lásky a milosti, když by mělo vyrůst leda bodláčí lidksé zahořklosti a nevíry. Jsi s námi, i když nám připadá, že jsme zůstali sami na život, každodenní starání, ba i na víru.
Tento tvůj překvapivý příchod dnes slavíme. Vítěznou blízkost Spasitele uprostřed lidské bezradnosti a tváří v tvář přesile zla. Buď tedy s námi svým Duchem, ať příběh evangelia potkáme jako událost životodárnou, mocnou, pravdivou a rozhodující - uprostřed všeho, co mate a nalhává, že jsi kdesi daleko pryč. AMEN
1. čtení Gn 18,1-4.9-14
Píseň NP 8 (Hvězda)
kázání
Píseň 288
CONFITEOR:
Pokořme se před svatým Bohem a v tichosti srdcí vyznávejme:
Vyznáváme, náš Pane, svou úzkost a nevíru. Neumíme důvěřovat životodárné moci tvé milosti. Svou starost věnujeme sobě a svým zájmům, místo co bychom se odvážně otevřeli tvé blízkosti. A pak se nám z našeho vlastního života - i ze života církve - vytrácí pokoj, naděje a radost - a čím dál víc ho ovládá strach, smutek, beznaděj.
Před tebou, náš Pane, vyznáváme svoje viny: - VYZNÁVÁME
Ty nás však, Pane, nenecháváš být. Narození tvého syna - našeho mesiáše Ježíše - zřetelně dosvědčuje, jak ti na nás záleží. V něm jsi s námi, solidární s naší bídou a bezmocí - a vysvobozuješ nás k víře, naději a obnově života.
BaS, vyznejme svou důvěru hlasitým VĚŘÍME “...”
Protože nám JK daroval skutečné smíření - smíme se i my smířit se svými nepřáteli, odpouštět těm, kdo nám ublížili a mít naději pro ty, pro něž jsme ji ztratili.
Vyznejme to hlasitě: PRO LÁSKU KRISTOVU ODPOUŠTÍME
Slovo milosti (Tt 3,4n)
Ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování. Zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.
Pozdrav pokoje
Na znamení, že chceme společně sdílet obnovující dary spásy, pozdravme se nyní pozdravením pokoje.
Píseň 627
USTANOVENÍ - podle Lk
A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.....
A vzav chléb - a díky činiv, lámal, a dal jim, řka: TO JEST TĚLO MÉ, KTERÉ SE ZA VÁS DÁVÁ. To čiňte na mou památku. Takž i KALICH, když bylo po večeři, řka: TENTO KALICH JE TA NOVÁ SMLOUVA V MÉ KRVI, KTERÁŽ SE ZA VÁS VYLÉVÁ.
EPIKLEZE:
Rozpomeň se na nás, náš Pane, ve svém království. Podle svého zaslíbení nás navštiv svatým Duchem, aby naše radost z tvého vykoupení byla pravdivá a naděje tvého království uprostřed nás i v celém světě rostla a sílila. Ve tvém jménu prosíme: OTČE NÁŠ...
POZVÁNÍ
I slyšel jsem hlas veliký s nebe, řkoucí: Aj, stánek Boží s lidmi, a bydliti bude s nimi, a oni budou lid jeho, a on Bůh s nimi bude, jsa Bůh jejich. A setře Bůh všelikou slzu s očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více; nebo první věci pominuly.
Tuto Boží blízkost pojďme teď ve VP slavit. Zváni jsou bez rozdílu církevní příslušnosti všichni, kdo přicházejícího Pána přijímají jako ztělesnění Boha, který je s námi.
Vysluhování - 397
MODLITBA
Tobě Pane dobrořečíme za chléb připomínající seberozdávající lásku Kristovu. Tobě dobrořečíme i za víno z kalicha odpuštění a naděje. Otevřels’ nám s novou silou výhled k tvému království. Znovu jsme byli utvrzeni v důvěře, že jsi při díle, že i při nás konáš svoje dílo a jednou nás přivítáš v cíli. Bože, přijmi náš dík a chválu, že nás neopouštíš a my směli zakusit blízkost tvého království. AMEN.
PROPOUŠTĚNÍ:
Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Jděte v pokoji
Píseň: 294,4
Ohlášení
Přímluvy
Poslání 2K 12,9-10a
Pán mi řekl: “Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.” A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista.
Požehnání
Pokoj i láska a víra od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Milost všem, kdo nepomíjející láskou milují našeho Pána JKa. AMEN
Píseň 281,1-4