Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Bylo, nebylo, to vládci jedné velké říše na východě nestačilo, že je na všech poštovních známkách, a nechal si postavit sochu. Symbol své vladařské moci a vůdcovství říše, v níž žilo mnoho národů různých jazyků. Nebyl to žádný zastrčený pomníček - ale spíš takový zlatavě zářící obří bilboard na centrálním stadionu. Kdysi tu zkoušeli postavit věž do nebe.
A pak vydal ve všech jazycích zákon: Když v určený čas zaznějí z říšských tlampačů tóny spojeného říšského orchestru, padne každý poddaný na kolena - a té vladařově soše vzdá božskou poctu.
Mnozí se nad tím ošklíbali, vyprávěli si vtípky, kterými tu potentátskou ceremonii shazovali - ale nepadnout před tou sochou na kolena se neodvážil nikdo. Trest pro ty, kdo nepoklekli a nepoklonili se, byl jasný - končili v ohnivé peci. Jako by byli nečistí - odevzdali je svatému státnímu ohni.

Tak to šlo den za dnem - a poslouchalo prý 99,9% obyvatelstva. Až jednou přišli k velikému vládci horliví říšští mudrci - že prý tu jsou tři mládenci, co se během předepsaného klanění zcela okatě ulejvají - a veřejně dávají najevo, že to pro ně nic neznamená. “Neporušují náhodou tvůj svatý zákon?” ptali se horliví udavači. Neměla by pro ně být patřičně rozpálena ohnivá pec, určená takovým protistátním živlům? A někteří se už možná třepali na jejich místa, funkce a platy - ti tři mládenci byli totiž vysoko postavení úředníci s velkým vlivem na královské zakázky.
Když je předváděli před toho krále, neopomněli udání rozšířit o náboženskou příslušnost: Jsou to Judejci, tedy Židé, králi. To jsou - v neposlouchání takových rozkazů - známé firmy.

Poslyšte - vy mládenci, vy Židé, řekl jim král - prý neposloucháte moje úžasná říšská nařízení?
Považuji vás za vzdělané osoby – vím že babylonské školy jste absolvovali prospěchem víc než nadprůměrným. Vážím si vašich schopností a práce (mezi námi, ti co se tady třesou na vaše posty, vám nesahají ani po kotníky). Pravděpodobně došlo k nějakému nedorozumění, možná jste si pro nával pracovních úkolů nestihli mou vyhlášku přečíst – a tak vám dám poslední příležitost:
Až příště zazní naše slavná státní znělka - poslechnete můj příkaz? Pokleknete před mou zlatou sochou? Vzdáte nařízenou čest mému království i moci a slávě? Jen tak mezi námi - copak se najde nějaký bůh, který by byl s to vás z mé ruky, natožpak z ohnivé pece vysvobodit?

Pane králi, odpověděli tři mládenci jak jeden muž - my jsme tvé vyhlášce dobře rozuměli - považujeme si, že si ceníš našich schopností a chceš nám dát šanci - ale my té soše a tvé moci božskou poctu nevzdáme. Na takovou poslušnost, na takovou úctu a poctu nemá nic a nikdo nárok. Ani na nebi, ani na zemi, ani ve vodách pod zemí. A co se týče boha - my svou důvěru, úctu a poslušnost dáváme jinému Bohu. Svou úctu, svou naději, své očekávání jsme svěřili bohu našich otců - který vyvedl náš lid z otroctví – slíbil nám věrnost - a pozval nás na cestu za jiným obrazem, než je tvá zlatá socha - na cestu za obrazem pravého lidství, skutečně lidského člověka.
A díky té cestě, kterou pro nás otevřel svobodě, kterou nás náš Bůh obdařil, jsme rozpoznali – teď nemůžeme jít s davem a udělat to, co je snadné – teď musíme udělat to, co je správné. A správné není poslouchat bezmyšlenkovitě lidské rozkazy - klanět se sochám, jakou jsi nechal postavit – a nekriticky uctívat takové, jako jsi ty – i když nám to teď kariérní postup zcela jistě nepřinese.
Věříme, že nás náš B může vysvobodit i z tvé pece. Ale i kdyby nás nevysvobodil – tvé rozkazy teď poslouchat nebudeme a tvé soše slávu a čest nevzdáme.

Tolik příběh tří mládenců. Pokud vás zajímá, jak dopadne, dočtěte si ho v rámci domácí četby Písma za domácí úkol.
Jeho vrchol spočívá totiž právě v tom vyznání: i kdyby nás nevysvobodil – tvé rozkazy teď poslouchat nebudeme a tvé soše slávu a čest nevzdáme.
Protože my se na cestu víry nevydáváme proto, abychom se měli dobře – ani aby nám PB odklízel z cesty nepříjemné překážky – ale abychom rozpoznali, kdy a v čem mu máme zachovat věrnost. V tom spočívá svoboda víry. Ne, že budu pouštět z řetězu své ego – ale že přijmu svobodu zápasit o to, co je v danou chvíli správné. Správné z pohledu následování JKa – správné v perspektivě cesty z otroctví do zaslíbené země.
Je fajn, když v tom můžeme být více či méně zajedno s ostatními lidmi. Ale může se také stát, že 30, 50, 80 a někdy i 99% to bude vidět jinak. Ale zachovat se lidsky – a zachovat si lidství – znamená v té chvíli nepřizpůsobit se.
Nejde tu o žádné sektářství či fanatismus – spíš o to, nechat v srdci znít hlas tichý a jemný – hlas proroků a apoštolů – hlas příběhů víry.

Ten příběh dává signál, kdy a kde k takové situaci může dojít: tam, kde je zbožštěna lidská moc, lidské postavení – tam, kde nezbývá prostor pro otázky a kritiku. Izrael tímto pohledem dráždil starověké východní říše, k nám by se tyhle manýry od východu dneska zase rády rozšířily.
Jako křesťané přitom žijeme v naprosto svobodné společnosti, kde má každý byť sebehloupější názor volné pole. To jsme si na svátek 17. listopadu opět mohli vděčně připomenout: Nevládne tu žádná ideologie a nestojí žádný bilboard, jejichž autoritu bychom ze státního nařízení museli uctívat.

Neznamená to však, že se o tu svobodu nemusíme taky trochu starat - a kultivovat ji. Protože svoboda jako volná pláň představuje obrovské pokušení prosazovat svou moc – svůj pohled na svět – svou firmu či své názory - na úkor druhých. Stačí mít k tomu dost peněz a umět s lidmi lákavě manipulovat.

Jak se tomu bránit? - rozpoznat, co je správné – a držet to – zejména tam, kam člověk dosáhne:
jako spolužák, který se neztotožní s většinou třídy, když ta třída skočí na lep hlouposti či předsudkům
Jako dospívající – který si hledá poctivě svou cestu bez ohledu na hoaxy a pověry, které právě lítají internetem – a přitom třeba klade i nepříjemné otázky starší generaci.
A úplně nejlepší začít sám u sebe – postavit se vlastnímu egu, když si to ego chce na pláni mého srdce vztyčit znamení svého „já, já a jenom já“.
Amen
Píseň: Babylon NP 52
PŘEDSTAVENÍ:
Oslovení
Milý Matěji, vybral sis jako krédo píseň „jen Bohu samému vzdáváme čest“ a k tomu jednu větu z Harryho Pottera: „Kdyby nastala chvíle, že byste museli volit mezi tím, co je správné, a tím, co je snadné,“… vzpomeňte si, proč nedělat to, co je snadné.
Harryho Pottera leckdo z křesťanů příkře odmítá jako okultní literaturu, která svádí od víry. Většinou přitom neprokoukli, že to fantaskní kouzlení jsou jen kulisy, v nichž se zápasí o přátelství, solidaritu, pravdivost a v neposlední řadě o správnou životní orientaci navzdor stále tíživějším podmínkám. Ty jsi to prokoukl vcelku jasně a vyvodil z té četby pro sebe podstatný závěr.
Rozpoznat, kdy je třeba nedělat to snadné, ale správné – patří v dnešním světě k důležité výbavě. Přitom se takové chvíle ne vždy včas rozpoznají. Dodatečně to umíme – jo, kdybych tenkrát věděl, že nemusím bejt tak dostrašenej… – že mám stát při kamarádovi – neposlouchat pomluvy – jakej přivodim průšvih, zachoval bych se jinak.
Moudrost víry spočívá v tom, rozpoznat takový okamžik včas. K tomu nám slouží nejen příběh o vysvobození z otroctví egyptského, na něž se odvolávají tři mládenci – ale třeba i příběh cesty víry tvého oblíbeného Abrahama. I ten se vydal proti proudu, nepřizpůsoboval se většině. I když se taky ledaskdy s většinou svezl a strachům podléhal – jak máme v Písmu poctivě doloženo – přece si vposledu nenechal namluvit, že Ha nemá cenu brát vážně, ani v těch nejnáročnějších zkouškách.
Když si dnes připomínáme tvůj křest – tak především jako znamení Kristovy věrnosti. Ta člověka nese, i když on ještě nebo zase jednou pořádně neví. Křest se ti už jako miminu stal znamením – že si tě Kristus zabavil – aby tě k svobodě a pravdě osvobodil. A také příslibem, že ho takhle budeš poznávat. Když Ježíš říká „poznáte pravdu a pravda vás osvobodí,“ je to svoboda právě i k těm nesnadným rozhodnutím. Přejeme ti tedy, abys právě tohle směl na své cestě víry poznávat.
Otázky k vyznání a slibu:
A já se tě nyní ptám:
Věříš, že to, co je správné, nám ukazuje příběh Ba A+I+J – a příběh JKa – příběh Boha, v jehož jméno jsi byl pokřtěn?
Je-li tomu tak, odpověz „věřím“ „...“
Přiznáváš se k této cestě jako k cestě života i pro tebe samotného?
Je-li tomu tak, odpověz „přiznávám“ „...“
Chceš se toho, co nám jako správné otevírá ze své milosti náš B, držet i nadále – a zápasit o to spolu se sestrami a bratry ve společenství církve?
Je-li tomu tak, odpověz „Ano, s pomocí DS“ „...“
Sestry a bratři starší – seznámili jste se s Matějem. Přiznáváte se i k jeho slibům a rozhodnutí jako rozhodnutí víry?
Je-li tomu tak, odpovězte „Ano“ „...“
Modlitba (se vzkl. rukou)
Ježíši Kriste, Vzkříšený a živý Pane, blízkost tvé záchrany vyznáváme a zvěstujeme. Ty sám stůj při Matějovi svou věrností a na cestě víry ho obdařuj dary Ducha svatého. AMEN.
Verš Židům 13,5-6
Milý Matěji – přijmi pozvání k plnému společenství kolem slova i stolu Kristova. A na svou cestu víry přijmi jako zaslíbení a povzbuzení toto slovo z listu Žd: Bůh řekl: “Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.” Proto smíme říkat s důvěrou: “Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?”

Konfirmace 19.11.17 Bn
In: Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy. Přistupme, klaňme se, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce. Amen (Ž 95)
Píseň: 158
Modlitba
Náš Pane a Otče, daroval jsi nám tento den - abychom si vděčně uvědomili, kdo nás pozval k víře, obdaroval nadějí - a podle koho smíme spolehlivě směrovat své životy. Proto ti znějí naše díky, vyznání a písničky. Děkujeme zvlášť za všechny, kdo nám k tobě ukázali - za rodiče a prarodiče - za společenství sboru - za přátele – kazatele evangelia - a všechny další, kteří se nám stali svědky o tvé naději a svobodě.
Tváří v tvář tobě se vždy znova musíme ptát, kdo jsme my, že nás potkalo tvé pozvání k víře? Tolikrát se ti v životě ztrácíme. Ale i když jednou jdeme sebejistě svou cestou a podruhé jen splýváme s davem - ty přece o nás stojíš. Příběhy o tvé věrnosti všem, nad nimiž ses slitoval – i příběhy o tvé věrnosti těm, kteří zápasili o pravdu a svobodu, to dosvědčují nade vše zřetelně. I naše srdce otevři, abychom zaslechli tvé zavolání. A - daruj nám překvapení z toho, že tvoje království i mezi námi roste a činí se. AMEN.
Slovo k dětem (Iva)
1. čtení 1Pt 3,13-18
Píseň: 675
Kázání: Da 3,13-18
konfirmace
Slovo kurátora
Píseň 244,1-4.10-11
Confiteor
Tváří v tvář svědectví tvých věrných svědků vyznáváme, Pane, svou vlastní přizpůsobivost, rezignaci i nechuť ozvat se a dosvědčit, jak to vidíš ty. Vzdáváme odpovědnost za celé oblasti života, jako by tvé království přicházelo jen do našeho soukromí a netýkalo se diskriminace, předsudků a fám i lží, které dopadají na lidi kolem nás. Tak neseme svůj podíl na pláči a skřípění zubů lidí osočovaných, bitých, zbavovaných možností k životu. Před tebou náš Pane vyznáváme svoje viny.
Vyznejme to hlasitě – vy i já – společným vyznáváme. „...“
Tvůj syn se stal tvým jediným pravdivým služebníkem. Svůj životní úděl ztotožnil s těmi, na něž dopadá tíha bezpráví a zneužívání moci, tíha lhostejnosti většiny. Sdílel osud těch, kdo zůstali bez zastání a pomoci. K jeho dílu lásky a služby spolulidství se upínáme, tvému vyvýšení toho ukřižovaného věříme.
Vyznejme to hlasitě – vy i já – společným věříme. „...“
A jako ti, kdo jsou zváni přijímat u Krista dary obnoveného lidství – žít z odpuštění a projevovat kristovskou solidaritu – přiznejme se k těmto darům života společným:
Pro lásku Kristovu odpouštíme „...“
Slovo milosti: 1 J 1,8n
Apoštol dosvědčuje: Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
PÍSEŇ NP 11
Apostolikum
USTANOVENÍ
A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.… A vzav chléb - a díky činiv - lámal - a dal jim, řka: TO JEST TĚLO MÉ, KTERÉ SE ZA VÁS DÁVÁ. To čiňte na mou památku.
Takž i KALICH - když bylo po večeři - řka: TENTO KALICH JE TA NOVÁ SMLOUVA V MÉ KRVI, KTERÁŽ SE ZA VÁS VYLÉVÁ.
EPIKLEZE
Náš Pane, připomínáme si dílo našeho spasitele JKa i jeho oběť a slavíme jeho památku, jak nám přikázal. Prosíme o tvého Ducha, aby posvětil nás i dary chleba a vína, které před tebe předkládáme. Chléb, který lámeme, nechť se stane společenstvím těla Kristova a kalich, z nějž tobě vzdáváme dík, společenstvím jeho prolité krve – aby nás přijímání posílilo na k věrnosti cestě tvých svědků, dokud on sám nepřijde.
OTČE NÁŠ...
POZVÁNÍ Iz 55
Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat. Takto nás zve ke stolu Kristovu prorok Izaiáš:
Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Poslechněte mě a jezte, co je dobré! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi!
PÍSEŇ 399
MODLITBA
Chválíme tě Pane za hostinu tvého království, chválíme za to, že obnovuješ naději a vyprahlou víru. Kdyžs nás posílil na cestě následování, drž nás na ní svým Duchem, otevírej naše oči pro nouzi bližních, otevírej ústa ke svědectví evangelia, otevírej srdce pro milování bližních podle tvého příkazu i příkladu. - Takto nás veď a provázej - dokud ty sám nepřijdeš. Amen.
PROPOUŠTĚNÍ:
Co oko nevidělo a ucho neslyšelo - co ani člověku na mysl nepřišlo - připravil B těm, kteří ho milují. Jděte v pokoji
Píseň: 638,5-6¨
Ohlášení
Přímluvy
Poslání: Ga 5,24.6,2v
Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému. Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.
Požehnání
Milost našeho Pána JKa, láska Boží a přítomnost DS se všemi vámi. Amen.
Píseň 419