Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Marek vidí: už se zase hádají...
Děti židokřesťanských rodin říkají helénským - my máme rodokmen od Abrahama! Vy jste stejně nečistí aj... Heléni, heléni - ve víře jsou jeleni!
(rozdělit děti na dvě "poroty" - židokřesťanskou a pohanokřesťanskou. Ať během vyprávění rozsoudí komu se ten příběh teď líbí/nelíbí?)

Marek se ptá:
Tak vy si myslíte, že je to jen pro křesťany s “čistým” rodokmenem? Poslouchejte - schválně - v čem se poznáte. A začal vyprávět příběh O mamince Helénce
- Ježíš chtěl mít chvíli pokoj od lidí. Nechtěl” být poznán (jeho záměr NENí evangelizovat). Chtěl si povídat jen s učedníky - kteří s ním už nějakou chvíli chodili.
(komu se to líbí? - pravověrným - nebo pohanům?)
A tak odešel do “Týrského regionu”. Týrus - to bylo místo vyhlášené v bibli pohanstvím - a nepřátelstvím vůči vyvolenému národu.
(komu se to líbí? že šel sem? - pravověrným - nebo pohanům?)
- ale nešlo to utajit. Doslechla se o něm nějaká žena - “žena Helénská - pohanská. Přitom - s Helény, tedy těmi, kdo se hlásili k Řekům, měli židé ty nejhorší zkušenosti.
Ta žena měla nemocnou dcerku - její dceru posedl nečistým duch. Bodejť by ne, když žila mezi takovými lidmi - kteří nechtěli nic slyšet o Hospodinu - a ještě mluvili ošklivě o těch, kdo věřili v Hospodina...
(komu se to líbí? - pravověrným - nebo pohanům?)

A co ta maminka Helénka udělala?
Uslyšela, že poblíž jejich města je Ježíš - a vydala se za ním. Když našla jeho dům - zaklepala - a sotva ji pustili dovnitř - padla mu k nohám - a prosila ho - aby její dcerku vysvobodil z toho strašného trápení.
- Mluví z ní víra - nebo pověra - vzbuzená Ježíšovou proslulostí? Od pohanů bychom čekali (my pravověrní) spíš to druhé
(komu se to líbí? - pravověrným - nebo pohanům?)

Ježíš ji vyslechl - a pak jí odpověděl:
POdívej se, to je sice pěkné, že tvoje dcera je tak nemocná a tobě na ní tak záleží - ale ty nepatříš k dětem Izraele. Nejsi z Božího lidu. A já jsem tu teď především pro ně.
Přece nejde udělat takovou věc - že by se vzal chleba dětem u stolu - hodil nejdřív zdivočelým psům, kteří na něj čekají pod stolem.
- ke komu tu maminku Helénku přirovnal? “...”
(komu se to líbí? - pravověrným - nebo pohanům?)

- jaká bude asi odpověď té ženy? Co udělá? “...”
- urází se - s pláčem odejde? naštve se na Ježíše, že je xenofob?
Poslouchejte, jak Ježíšovi odpověděla:
- PANE , ale i ti hladoví psi vědí - že dětem občas kus chleba spadne pod stůl - a jsou z toho živi.
(komu se to líbí? - pravověrným - nebo pohanům?)

- TAHLE ODPOVĚĎ Jše “DOSTAla” - (obrátila proti němu jeho vlastní zbraň!!), neboť JEJÍ SLOVO JE SLOVO VÍRY: - víry pokorné (stačí drobet) - nepřeskakuje jedinečné poslání Božího lidu (nepřeskakuje děti u stolu) - a přece očekává - že i na ní se a její dceru se může dostat kus uzdravující moci Božího Království.
Její odpověď Jši připomněla - děti Božího lidu tu nejsou pro sebe - aby na sebe pokřikovaly "Heléni heléni, ve víře jsou jeleni" - ale jsou tu pro všechny ostatní - a všichni dohromady kolem Ježíše
- a tak jí řekl - "Jdi - a jak jsi uvěřila - tak se ti staň."
A ona šla - s nadějí a pokojem v srdci - a doma našla dítě definitivně osvobozené od zlé moci.
(komu se to líbí? - pravověrným - nebo pohanům?)
a myslíte, že se někdo zastyděl, za to co říkal o těch druhých?

Dospělým
Křesťanská nadřazenost, farizejství, nebo chcete-li xenofobie - odmítání jiných - je strašlivá věc, a přece se s Božím lidem táhne od samých prvopočátků. Proto Marek vkládá do úst Ježíšovi výrok, nad nímž srdce nejednoho křesťana zaplesalo - pohani jsou “divoká psiska, která mají místo pod stolem”... - aby vzápětí dostalo studenou sprchu. Protože ta Helénka se neurazila. Neodešla se sprostým zaklením ani zoufalým hořekováním. Nenaplivala Ježíšovi do tváře - neřekla - já s takovým zapruzeným náboženstvím nechci mít nic společného - ale zachovala se - podle toho, co USLYŠELA o Ježíšovi - uslyšela, že kolem něj se šíří předivná moc naděje, uzdravení, vysvobození. Boží Království. A na tom, co uslyšela trvá - navzdor zkušenosti, kterou teď udělala.

Protože - víra není o zkušenostech, které uděláte s křesťany. O církvi, jejím jednání, její neschopnosti otevřít se, být nablízku s pomocí - o tom půjdou vždycky vyprávět satirické nebo odpudivé historky. Ty nejostřejší nabízí bible sama. Víra je ze slyšení. Z naslouchání o tom, co Hospodin, Bůh Izraele vykonal - pro svůj lid - a skrze něj - i pro ostatní. A tahle důvěra - a tahle naděje je důležitější - než konkrétní špatné zkušenosti, které s církví a křesťany taky můžete udělat.
Tuhle důvěru živý samotný náš Pán - u stolu s chlebem a vínem - kde se nemusíme prát o spadlé drobty - ale kde každý bez rozdílu dostává stejný kus - z lásky pro všechny.
Amen

Mk 7,24-30 Bn 5.11.17
In: Halelujah. Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu. Blahoslavený, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu. Hospodin navěky zachovává věrnost, utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. AMEN (Ž 146)
Píseň 136,1-3.20-23
Modlitba:
Věky věků přesahá milost tvoje předrahá, Pane, a my jsme tady jako ti, které tvá milost potkala. Zdarma a z lásky dáváš svobodu lidským duším i celým národům. Zdarma a z lásky zveš k naději - zbavuješ strachu - vysvobozuješ z předsudků, nepřátelství - i z pastí našich osobních selhání. Děkujeme, že to společně, velcí i malí můžeme slavit a připomínat si. Děkujeme, že k tvým příběhům nejsme pozvaní jen někteří, ale všichni bez rozdílu. I když jsou mezi lidmi různé překážky a bariéry, ty je chceš zbourat. Takto nás oslov, prosíme, i dnes. Ve jménu tvého Syna: Otče náš...
Píseň Sv 216 (nevím PAne)
Slovo k dětem
Vezměte sušenky - všem je ukažte, klidně i vychvalte, a pak řeknete, že je dáte jen modrookým (blonďatým, klukům, a pod - vybrat, co je u vás nejpřípadnější)
Je to spravedlivé?
Neee.
Ale podle mne je to správné - já jsem se s modrýma očima narodil...
Nebo by sušenky stačily pro všechny? - když je rozdělíme?
Ano, stačil...
My se tu dělíme/nedělíme o sušenky - ale myslíte, že se mohlo stát, že se křesťané nechtějí s někým “dělit o Ježíše”? “...” S kým se nechtějí podělit? “...” Od začátku chtěli někteří rozhodovat, pro koho Ježíš je a pro koho ne. Ne podle očí - ale podle toho, jestli náhodou nejsou “pohané”. “Řekové, neboli Heléni”. Proto Mk vypráví tento příběh - o jedné mamince - Helénce:
1. čtení Mk 7,24-29
Píseň NP 26 (Nezná tu nikdo)
kázání
Píseň 688
ohlášení
Sbírka
Píseň Sv 303
přímluvy (Pane, smiluj se)
Předstupujeme před tebe, Pane, s pokorou a odvahou - a předkládáme ti své prosby s důvěrou, že tvé království roste - a překračuje bariéry, které my sami stavíme mezi šťastnými a nešťastnými - či domácími a příchozími.
Prosíme za církev - tvoř z nás společenství otevřené, vnímavé bolestem lidí kolem nás. Ať slovo evangelia odhaluje každé pokrytectví a snahu uzurpovat tvé dary jen pro sebe.
Spolu tě prosíme: Pane, smiluj se
Dal ses vyrušit pohanskou ženou a přijal jsi ji v její nouzi. Dopřej i nám otevřenost a citlivé svědomí tváří v tvář lidem, kteří dnes se svou nouzí přicházejí.
Spolu tě prosíme: Pane, smiluj se
Svoboda a uzdravení tvého Kí zasahovala i děti. Prosíme za mladé lidi, postižené nejrůznějšími závislostmi - a slabé na to, aby se z nich sami vymanili.
Spolu tě prosíme: Pane, smiluj se
Svým vzkříšením jsi zpřístupnil mesiášské dary i pohanům. Prosíme za všechny, kdo si připadají odříznuti od možností života v dostatku, bezpečí, spravedlnosti a lidské důstojnosti.
Spolu tě prosíme: Pane, smiluj se
Procházel jsi krajinami nejrůznějších lidských životů. Prosíme za lidi nezakotvené, za ty kdo se zmítají ve víru doby, za ty, kdo promarňují své dny v povrchnostech a nicotnostech
Spolu tě prosíme: Pane, smiluj se
Dáváš své vítězství poznat těm, kdo prohrávají. Prosíme za všechny, kdo ztratili zaměstnání, které ponižuje pýcha a zvůle mocných, kdo jsou manipulováni či obelháváni.
Spolu tě prosíme: Pane, smiluj se
Pro JKa, který s tebou a DS kraluje na věky
Spolu tě prosíme: Pane, smiluj se
Amen.
3. čtení: Ef 2,13-14a.19-20
Požehnání 1K 15,1nn /upr.)
F: “Evangelium, které jsme přijali,
Sbor: je základem, na němž stojíme.
F: Skrze ně docházíme spásy
Sbor: vždyť jsme přece neuvěřili nadarmo.”
Píseň 244,1-4