Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Kdyby nešlo o život celého národa, dal by se příběh Ester hrát jako pimprlové divadlo: V každé scéně dvě loutky, z nichž jedna na závěr scény tj. kapitoly padne. Padla Vašti, pak se dal dohromady Achašveroš s Hamanem - a měl padnout Mordekaj... - ale naposled padl Haman, nepřítel židů. Rychle vyjel nahoru - a ještě rychleji skončil, poté, co se už už cítil definitivně na koni. Na královském koni však vodili za odměnu žida Mordekaje - jako toho, kdo se zasloužil o stát
- a Hamana pověsili na kůl - který chystal pro svého úhlavního protivníka Mordekaje. (Pokud to někoho pohoršuje, vězte, že ještě nedávno se takové vražedné mučící nástroje užívaly v etnických válkách na Balkáně...)
Ale zatímco lidé dělají zářné kariéry - nebo naopak padají do propadliště - perské zákony trvají.
Neměnnost a platnost zákona - který navíc platí i nad králem - je skvělá věc, nicméně, Hamanovi se podařilo udělat z toho pro židy smrtící koktejl. A tak možná poslední myšlenka tohoto zloducha byla: Já sice zahynu - ale zákon o vyhlazení židů mne nejen přežije, ale dojde též svého naplnění. A nebude to trvat nijak dlouho... A ani nová dvojice, co teď vládne na scéně perského království - král Achašveroš a žid Mordechaj - s tím nic nenadělá.

Poté, co padl Haman - bychom už měli zpívat něco jako “Goliáš oloupen, Boží lid vykoupen” - ale místo toho pokračování příběhu připomíná nepříjemnou, ale důležitou pravdu: Zlo - vtělené za určitého režimu do zákonů - pohrdání lidmi - nerovnost, segregace - které se stihlo rozplemenit v institucích, úřadech - to nejde odstranit mávnutím proutku. Nemusíme připomínat jen, že v USA se např. s důsledky otroctví a rasové segregace potýkají dodnes (jak jsme toho byli nedávno svědky)
- stačí pomyslet, jak dlouho se budeme vypořádávat s tím, že za komunistů romské děti šmahem dávali do zvláštních škol - a nebo si stát děti bez rodičů navykl dávat do ústavních zařízení.
Dávno je prokázáno, že to jsou škodlivé, život těch dětí trvale poškozujícící přístupy - a přece se na té praxi zatím moc nezměnilo - protože setrvačnost takové státem posvěcené praxe je obrovská.
Hamany můžete pověsit třeba i v přímém TV přenosu (jak se to teď - necivilizovaně a krátkozrace praktikuje s dopadenými představiteli Islámského státu) - ale takovouhle rozjetou mašinerii stejně jen tak nezastavíte.

(Ester opět prosí u krále)
A tak je potřeba zas a znova lidí, kteří na to upozorňují, jdou proti té mašinerii - odkrývají její nelidskost - a to vše s nasazením vlastní kůže. A proto se Ester opět musí vydat před krále - nepozvána vstoupit do královy přijímací síně - vrhnout se mu k nohám - odevzdat do jeho rukou svůj život a čekat, zda jí umožní promluvit. A král jí umožnil - už proto, že z ní vyzařovala nejen krása krásně nastrojené královny - ale též krása statečného odhodlání a ochoty nasadit vlastní krk.
Krása kréda, které zaznívá z jejích úst: "Vždyť jak mohu nečinně přihlížet tomu zlu - v němž skončí můj lid? A jak mohu přihlížet zhoubě mých bratří a sester?"
Král Achašveroš - je v tom příběhu jediná figura - které pád nehrozí - ale nepadne mj proto, že díky těm dvěma židům na svém dvoře - Mordekajovi a Ester - pochopil, že takovou ochotu k oběti pro ohrožené bližní se nehodí přehlížet a pohrdavě odmítat - ale že z toho něco dobrého může mít celé království...
Vyslechne Ester - která mu teprve teď vylíčí celý rozsah hrozby vyhlazení, jež se díky přijatému zákonu už fakticky stala skutečností. Vylíčila mu, že se už mnozí Peršané a další natěšeně chystají, až budou moci na velikonoční svátky vtrhnout do židovských domovů - povraždit beztrestně jejich obyvatele - a naloupit si všechen jejich majetek... A teprve tehdy králi v celém rozsahu došlo - co se Hamanovi podařilo v jeho říši rozjet. Mj. i jeho jménem, neboť Haman zpečetil svůj zákonný předpis královským prstenem, který mu sám přenechal. A tak pověřil Mordekaje a Ester, aby jeho jménem vydali nový zákon - výnos, že se židé mohou bránit proti těm, kdo by na ně zaútočili.
Není to málo - zabrání to mnohé nevinně prolité krvi. Ale k čemu díky tomu dojde, líčí 9. kapitola - dočtete se tam, kolik protivníků židé museli vyřídit - aby si zachránili žt a ubránili své domovy. Pravda - majetku svých protivníků se přitom ani nedotkli.

Každopádně - celé tohle dvojznačné vyústění záchrany vyvoleného lidu je v příběhu knihy Ester mj. důsledkem jednostranné, slepé víry ve vládu práva. Fiat justitia, pereat mundus - spravedlnost musí bejt, i kdyby se měl svět zhroutit - zní heslo latinských zákonodárců, kteří tenhle “perský” princip prosazovali. Zákon musí být naplněn, děj se co děj - a příběh ukazuje, že to rozhodně není cesta, která by zabránila chaosu a zbytečným obětem. Pamatujme na to vždycky, když se ozývá volání po vládě pevné ruky a ještě pevnějších zákonů...

(strach židovský)
Závěrečná část dnešního příběhu ovšem zdůrazňuje ještě jeden zvláštní obrat: Díky tomu, že proti Hamanově protižidovskému ediktu byl vydán výnos opačný - nejen se Židé mohli bránit - ale především, začali je brát ve všech částech říše vážně. Z pohrdaného společenství, na něž útočily předsudky a zášť - se stalo společenství, jež nabylo v očích mnohých vážnosti. Získali si respekt.
Vypravěč to vyjadřuje zvl. SZ obratem - na pohanské spoluobčany padl “strach židovský”. Je to ale jen jiný výraz pro “bázeň Hospodinovu” - tedy respekt před Bem Izraele. Před BOhem, jehož ztělesnili - Mordekaj a Ester!! - když překonali vlastní strach z moci Hamana a Achašveroše - i z neúprosné vlády zákona perského a médského. Teď, když je díky jejich zápasům a postojům v celém vyprávění jasné, co to znamená brát Hospodina vážně - co to znamená “poslouchat BOha víc než lidi” - teď je místo - pro skutečný, hluboce prožitý respekt - k jejich zápasu a především k Hospodinu samotnému.
Příběh se tak stává pobídkou pro pohany “okolo” - aby si uvědomili, oč v příbězích a dědictví svědků Hospodinových jde. A především je to výzva pro pohanství v nás... - pro pohanství, kté to pravé božské i lék na bolesti života a světa chce pořád dokola vidět někde jinde než v příběhu Boha Izraele a Otce JKa. Třeba v těch neprůstřelných zákonech - nebo hamanovském tahu za nekontrolovatelnou mocí...

(den zkázy se v radost mění)
My dnes příběhy Ester zakončíme přece jen skoro vánočně: vždyť v domovech Židů i všech, kdo jim začali přát - nastala veliká radost. Nikoli až po úspěšné obraně židovských domovů a životů - ale už ve chvíli, kdy Ester svým osobním nasazením vymohla na králi možnost obrany - a tak zvrátila hrozící vyhlazení. Nastalo veselí, jak o vánocích - protože koneckonců - pro zúčastněné to bylo skutečné evangelium - radostná zvěst o tom, že prchá moc zlá i zákon sám, milost a život už jde k nám... “Den zkázy se v radost mění... nastalo vysvobození,” - zpíváme s dětmi - ale zopakujme si, co všechno k tomu bylo ještě potřeba?!
MOrdokajova věrnost a poslušnost - odvaha, s níž říkal své NE, NE, NE Hamanovskému kultu - jeho nářek před Hospodinem - i odvaha, k níž inspiroval Ester, aby se nakonec vydala ta králem. Takhle se podle této biblické knihy dostávají ke slovu základní hodnoty z příběhu Ba A+I+J uprostřed naší každodennosti. Tam kde si sami necháme posvítit světlem téhle mesiášské “star” - a uděláme s nadějí a svobodou krok, ktým nás zve - tam, kde vedeme tyto zápasy - ať už sami v sobě - nebo uprostřed společnosti - kde stojíme solidárně při těch, kdo se do nich pustí - a nehážem jim klacky pod nohy, třeba tím, že říkáme, že to stejně nemá cenu - a kdo chce s hamany žít, musí s nimi výt
- tam se dostává ke slovu záchrana, o níž svědčí příběhy SZ i NZ. A s ní radost a veselí - zdaleka nejen pro vánoce - ale pro všechny chvíle, kdy jako lidé víry nepromarníme nabízející se příležitost ...
Sláva - Hu - Bohu, ktý inspiruje své svědky k věrnosti - ktá přiměje brát jeho dílo vážně nás - i náš věčně zpohanštělý svět. Amen.

Est 8 Vl, Bn 27.8.’17
In: Hlahol Bohu, celá země! Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé. Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu. Amen (Ps 66,1-4)
Píseň 66,1-5
Modlitba
Stáváš se písničkou na cestu, Pane - stáváš se zdrojem radosti ze svobody, Spasiteli - stáváš se tím, koho jediného má cenu brát doopravdy vážně, náš Vykupiteli. Tohle si s vděčností i bázní smíme uvědomit před tvou tváří. Protos’ nás svolal - abychom uslyšeli, kým jsi ty - a kým díky tobě můžeme být my. Tvá svatá blízkost připomíná, kolikrát tě vážně nebereme. Kolikrát tě nahrazujeme bohem svých představ, zvyků, přání či povrchností. A také nám připomíná, jak málo odvahy a vynalézavosti projevujeme, když se máme stávat věrohodnými svědky tvého díla. Ale ty s námi počítáš. Obnovuješ naši víru, pročišťuješ srdce, otevíráš oči, abychom uviděli, kde je naše místo podle tvé vůle. Děkujem za to vše - a čekáme, že nám k tomu něco poví i dnešní příběh tvých svědků.
Otčenáš
1. čtení Kaz 10,4-7
Píseň 367
kázání Est 8
Píseň 407
Ohlášení
Píseň Ester
Přímluvy
Poslání Kaz 12,13n
Požehnání
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. AMEN
Píseň 689