Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

A kdoví ses právě pro tuhle příležitost nestala královnou? Mordokajův vzkaz Ester je naléhavý, provokativní. Ale ve své neodbytnosti nabízí nové šance: - šanci na záchranu pro celý Bí lid - šanci pro Ester vymanit se z toho být pouhou loutkou, jejíž kroky a rozhodování režíruje někdo jiný - a šanci nově, zgruntu uchopit svůj život - a pochopit ho za jistých okolností jako poslání.
Zkusme si tu výzvu pustit na tělo spolu s Ester. Ten příběh sice trochu zní jako pohádka o princezně, příběh pro děti (však jsme ho s dětmi na táboře a víkendovce s chutí poslouchali i zpívali) - ALE - nechce inspirovat k ničemu menšímu - než je dospělá odpovědnost víry.

(2. Mordekaj)
A právě kvůli té dospělé odpovědnosti musíme začít od Mordekaje: - jeho vzdor stojí na začátku celého maléru. - to on demonstrativně odmítl podřídit se Hamanovu kultu osobnosti - jeho nepřizpůsobivost vyvolala v Hamanovi touhu pomstít se - touhu, jež vyústila v dekret, který jménem krále nařizuje vyhladit židy v celé perské říši.
Co Mordekaj udělá? Neemigruje, neschovává se - ale odpovědnost za hrůzu, nespravedlnost a nelidský zákon bere na sebe. Činí pokání. Ne za svůj postoj - ale zástupně za hrůzně nelidské poměry nadiktované zákonem - za poměry, které odkryl jeho postoj. V šatu kajícníků, kteří mohou spoléhat už jen na Hospodinovo milosrdenství - v žíních a prachu veřejně naříká - lká - a demonstruje tak Bohu i lidem, co za hrozné poměry tu teď ničí život.
V jeho zjevu i křiku se zní zoufalství i výčitky: - jak se na to, Hospodine, můžeš koukat - že svědky víry chtějí vymýtit z tváře země??!! A zároveň je ta výčitka adresovaná všem okolo: - to vám, vážení spoluobčané, opravdu ani trochu nevadí, že žijem v zemi zamořené takovouhle zpupnou nelidskostí?...
Možná by nám neuškodilo občas vytáhnout paty do podobného průvodu - zvlášť když si někdo ze zdejších mocipánů zasedne na ty, co se sotva mohou bránit.

(3. První reakce Ester)
Královna na dvoře perském a médském byla ovšem o poměrech v říši informovaná neskonale méně, než jsme my dnes o těch našich. Nechodily jí svodky o rozhodnutích královského manžela - spíš za ní dorazily kadeřnice, vizážistky či módní návrhářky. A tak když se doslechla, že Mordechaj veřejně úpí a lká v rozedraném šatě kajícníků - popadla ji úzkost. - úzkost toho, kdo neví oč běží - kdo nerozumí tomu, co se tam venku - za vraty paláce nebo zdí modlitebny - vlastně děje.
Ester se ve své rozechvělé úzkosti v něčem podobá církvi - té církvi, která nejraději žije jak v zámku, cele oddělená od bolestí a nespravedlností dopadajících na bližní okolo. Taková církev pak na nespravedlnosti či hrůzy reaguje barbínovským “Ach jak je ten svět zlý!” - a zamkne se ve svém zámku na dalších sedm západů...
Ester to naštěstí neudělala. Možná v naivním přesvědčení, že Mordekaj potřebuje nové šaty, aby nedělal ostudu - možná s nevysloveným přáním, aby přestal demonstrativně naříkat (vypravěč nám tu nedovoluje jednoznačně její reakci vyhodnotit) - posílá Mordekajovi ošacení, kterým chce nahradit jeho demonstrativně kající roucho.

(4. zjistit, co se děje)
Mordechaj to odmítne. A Ester? neurazí se, že strýček kašle na její péči - a pošle svého komorníka - eunucha Hatáka - zjistit, co se děje Naslouchat tomuto příběhu jako pozvání k dospělé odpovědnosti - znamená nepřeslechnout tento její krok: - Ester nezůstává a nechce zůstat v blažené nevědomosti. Uzavřená v komnatách zámku - nedotčená hrůzami tam venku. Chce být informována. POuští si na tělo bolest a hrůzu nespravedlnosti tam venku - kvůli které Mordechaj koná svou provokativní demonstraci.

(5. Mordekajovo přikázání)
A Mordekaj ji nešetří. Objasní svou roli - a přidá opis královského zákona, podle nějž mají být jako státu nebezpečný živel vyhlazeni všichni židé. Ale ještě něco přidá: - “přikázání” -kudy teď dál: Půjdeš ke králi - a budeš ho prosit o smilování pro svůj lid. Pro lid, jemuž hrozí vyhlazení.
Když Haman vydal královským jménem edikt proti židům - zdálo se být rozhodnuto. - ale Mordekaj - jako člověk víry - se té realitě vzepřel ve svém kajícím nářku. A jako člověk nesmířený s tou hroznou nelidskostí - přišel s nápadem, který v té bezvýchodnosti otevírá prostor naději: - pakliže se mu podaří přesvědčit svou schovanku, aby se vydala ke králi - nemusí být vše ztraceno. - uposlechne-li Ester Mordekajovo přikázání (a ne pravidla diktovaná králem) - je tu šance na zvrat.

6. Jenže je toho Ester schopna? Je k takovému nasazení nachystaná a odhodlaná? Její odpověď prozrazuje - že není: - copak nevíš, že tady neplatí nápady a přikázání tvé víry - ale zákon perský a médský? Vejde-li někdo ke králi bez pozvání - je o hlav kratší, pokud by se nad ním král čirou náhodou nesmiloval. A na mne už si Achašveroš celý měsíc ani nevzpomněl, takže nemám šanci. Nemám šanci já - a tím pádem nemá šanci ani tvůj skvělý nápad.
Ester sice vidí hrůzu, která se chystá na její lid - ale nevidí nic smysluplného v tom, že by za ten lid měla nasadit svůj královský krk. - nemá to budoucnost - a tak o tom ani nemá cenu uvažovat.
Ve světle toho, jak to chodí a musí chodit ve světě, kde se pohybuje - odmítá Ester Mordekajovo pozvání k solidární akci jako čirou bláhovost. A tak se příběh ocitl znova na začátku - ve slepé uličce. Jsou hamanovské poměry mocnější? Má Hamanova zlovůle volnou cestu?

7. Jenže to by Mordekaj nesměl být vyznavačem Ba A+I+J. Otce JKa.
Jeho jméno sice v příběhu ani jednou nepadne - ale v málokterém příběhu se s ním počítá tak pevně jako tady: Nemysli si, že ti královský palác poskytuje nějakou protekční ochranu, odpovídá MOrdekaj Ester na její námitky. Zůstaneš-li vůči mé výzvě hluchá - oslyšíš-li volání zastat se bratří v nouzi - ulehčení a záchrana přijde z jiného Místa. A Mordekaj tím nemyslí nikoho menšího - než Slitovníka a Spasitele z příběhů Písma.
Takhle to vidí dospělá víra - i když je Hospodin skrytý - má pro svůj lid tísněný zvůlí mocných až k smrti - Místo. Vytváří prostor k šanci. My ji nevidíme, neznáme - ale můžeme v ni věřit - a jejím jménu se odvážit nasadit vlastní krk. Kdo ví - zda jsi svou královskou kariéru neudělala právě kvůli téhle chvíli a tomuhle rozhodnutí...!
Nechtít tuhle skrytou šanci vidět - orientovat se podle ní - nasadit se pro ni - znamená prohrát svůj život. Zůstat uvězněn v té bezvýchodné - znelidšťující realitě - kde vládnou Hamanové - a nezrušitelné zákony jako ty perské a médské. Věříš tomu, Ester? Věříte tomu...?
Vidíš v riziku a ochotě obětovat se Bohem nabídnutou příležitost? Příležitost naděje - a obratu od cesty k jisté smrti? Příležitost spásy?

(8. Amen)
Vlastně bychom po patřičně dramatické pauze mohli už tady říci Amen. Jako naše vlastní přitakání odvaze a ochotě nasadit sebe sama. Přijmout nabídnutou příležitost jako Boží.
Ale my se aspoň na chvilku musíme vrátit k Ester: Půjdu - odpověděla. Vsadím na tu nemožnou možnost záchrany. Držte za mne půst - ať se mohu opřít o solidaritu celého našeho společenství.
Tři dny ho držte - a třetího dne se ukáže. Půjdu ke králi - a mám-li zemřít, zemřu. Ale teď vím, že má cenu se té oběti odvážit.
....
Amen.

Est 4; Vl Bn 23.7.17
In: Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím, před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám. Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých! Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já. Amen (Ps 142,2n.6n)
Píseň 62
Modlitba
Nejsi hluchý k našim prosbám, Pane. Neotáčíš se zády, když zní křik a lkání zoufalých, bitých, opomíjených. Neotáčíš se lhostejně k lidské bídě, ke křiku vyčerpané země. Takto tě smíme poznávat v příbězích vysvobozeného Izraele, soudců, proroků - a takto jsi se dal poznat v příběhu JKa.
Děkujeme, že s touto důvěrou se můžeme rozhlížet po životě a světě okolo nás - přinášet jeho bolesti a zoufání. Děkujeme, že s touto důvěrou ti můžeme předkládat i své zápasy, svá dilemata, pochybnosti i selhání. Děkujeme, že kolem příběhů tvých svědků můžeme čerpat naději - posilu, svobodu i odvahu. Buď s námi svým Duchem, dej nově se nadechnout naděje a tvoř z nás svědky odpovědné víry.
Otče náš...
(Slovo k dětem)
1. čtení Est 4,1-8
Píseň 418,1-2.4-5
kázání Est 4,9-14
Píseň NP 46 (Srdce čisté)
Ohlášení
Píseň 423,1.4-5
Přímluvy
Poslání Ř 12,1n
Požehnání
Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen.
Píseň NP 39 To já, )o Pane můj, půjdu