Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Proč se neklaníš Hamanovi a přestupuješ královský zákon?! Tak dorážejí královští podřízení na Mordekaje. Ale s přečteným příběhem zůstává tahle otázka viset ve vzduchu i tady uprostřed nás dnes. Z jakého důvodu se Mordekaj neklaní? Proč najednou – on, který na konci minulé kapitoly svou loyalitou zachránil králi život, když oznámil chystané spiknutí - proč teď demnostrativně, v branách paláce, odmítá vzdát nařízenou poctu Hamanovi?

Proč? - protože pro tohoto žida platí víc než zákon perský a médský slovo Hospodinovo: "Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani to uctívat."
Příběh knihy Ester o židech rozptýlených po perské říši nás i je dnes vyučuje, jakým směrem míří tohle přikázání – před čím varuje – a před čím chrání. Nejde jen o to, neklanět se obrazům a sochám (což většinou, zejména my evangelíci, neděláme). Modlou a božstvem, jež zastíní našeho Otce a Pána, se může stát a také stává člověk v moci postavený. Tehdy – když si osobuje totální nárok na lidské svědomí a oddanost.

Král Achašveroš vyzdvihl Hamana do postavení, v němž byl už jen stupínek od moci nejvyšší. Ale zatímco takový praotec Josef - povýšený v Egyptě rozhodnutím faraona do podobné funkce – užil svého postavení k záchraně domácích i cizích příchozích od hladu - Hamanovo vyvýšení přináš jediné – kult osobnosti. Všichni před ním (či jeho obrazem) budou padat se zbožnou úctou na kolena! - nařídil král – a vyhlásil to jako státn zákon. A zatímco zaměstnanci královského dvora začnou s poníženou uctivostí vzdávat Hamanovi nařízenou poctu – Mordokaj se mu neklaní ani zbožně nepokleká. Protože jeho srdce – formované slovy sladkého zákona svobody dobře rozpoznalo – tady byly překročeny všechny meze - meze úcty, na kterou má sebevýše postavený člověk nárok. Na takovouhle oddanost má nárok jen Hospodin, který nás vyvedl z otroctví – a spasil nás proto, abychom už žádnému člověku ustrašeně a otrocky nepoklonkovali.

Mordokajovo vysvětlení – nepokleknu (jako žid) před člověka není výrazem nevychovanosti (jako když někdo při audienci u anglické královny zapomene udělat pukrle). Jeho neskloněnost a nepoklonkování hájí v té chvíli lidskou důstojnost a svobodu. Svobodu – vposledu od Hospodina. Ani král – ani prezident – ani šéf v práci – ani nejpomazanější církevní představitel – ani sebevětší pracháč, sebeobdivovanější volební lídr či sebeuctívanější celebrita – nemají právo na bezvýhradnou nekriticky vzdávanou úctu. I kvůli svědectví jako je toto jsme v tomto světě mezi ostatními lidmi, spoluobčany, spolupracovníky spolužáky či přáteli roztroušeni jako lidé víry.
A – protože postoje ztělesněného Mordechajem se mnozí věrně i tvořivě drželi a drží – můžeme žít ve společnosti, kde potentáty nekriticky uctívané právem označujeme za hrozbu lidské svobodě i důstojnosti.

(2. konflikt)
Vypravěč jako svědek víry ovšem v žádném případě neslibuje, že nám takové postoje budou automaticky otevírat dveře k všeobecnému uznání. Právě naopak – nezlomnost a nepřizpůsobivost víry nárokům zdivočelých mocipánů vyvolává nepochopení – posměch a podezíravost. A když 99% začne poslušně poklonkovat, není nikdy daleko k udávání: "Tenhleten židák, prosím velkomožný pane, nevzdává patřičnou úctu vašemu blahorodí," – hlásí Hamanovi horliví podřízení. Prý chtěli jen otestovat, zda si bude Mordekaj stát za svým i před Hamanem. Ale rozjeli něco daleko horšího:
Protože když se někdo zhlédne ve zbožštělém postavení – nezačne se tváří v tvář svědectví takových Mordekajů sebekriticky ptát, jestli už náhodou nenosí hlavu moc nahoře – ale naštve se.
- rozpálí se hněvem – falešným pocitem uraženého majestátu. A odtud je už jen krůček k pomstychtivé odplatě.

(3. Haman ten je z Amáleka)
Nejvyšší čas všimnout si blíže toho, který to vše rozpoutal – Hamana: Podle jména je to člověk s velikášskými ambicemi. Ale vypravěč ho ještě navíc obdařil výmluvným přízviskem – z rodu Agagova.
A král Agag nekraloval v příbězích Tóry a proroků nikomu jinému než Amálekovcům. Těm zákeřným nepřátelům Božího lidu, kteří ho hleděl vyhladit. Ne ovšem v rovném boji. Šli zákeřně po slabých, nemocných, malověrných. Amálek mezi útočníky na Boží lid hraje roli hyeny.
Teď byl tedy jeden Amálekovec povýšen do funkce zástupce ředitele (či výkonného tajemníka království) A vší své moci a vlivu na krále užívá k tomu, aby si to konečně s židy vyřídil. Jednou provždy, ve všech 127 zemích říše. Pomocí královského dekretu , který bude mít absolutně nezrušitelnou platnost zákona operského a médského.
A tak u krále pomluvil židy jako konfesi podvracející stát a společensky nebezpečné živly – které je potřeba vymýtit. Plošně – bez milosti – staré i mladé – muže, ženy i děti. O pár tisíc let později se tomu bude říkat konečné řešení židovské otázky. Ale vždycky za tím bude nějaký Haman. Fanatický odpůrce Hospodinova příběhu vysvobození a obnovy lidství skrze slitování a milosrdenství.
Nemylme se, mezi Hamanovými následovníky bychom našli i mnoh tzv. křesťanské vládce, kteří se podobné dekrety na adresu židů neostýchali vydávat – a pak z naloupeného bohatství i rozvášnění davové psychózy těžit. Včetně našeho otce vlasti.

(4. Los jako příležitost)
Než se do toho pustil, nechal si tehdy Haman házet púr, neboli los. A když mu na všechny měsíce roku padla příslovečná šestka (včetně Nísanu, kdy se slaví pascha, hod velikonočního vysvobození Hospodinova) – šel do toho – protože cítil – tohle je ta pravá příležitost si na ty nepřizpůsobivé svědky Hospodinova vysvobození došlápnout.
Vždycky znova se najdou jeho následovníci – kteří budou mít pocit - teď je ta pravá chvíle někoho očernit jako nepřizpůsobivého či nebezpečného živla – a tak se vyšvihnout k moci.
Pozor tedy:

(5. diskrimance jako výtah k moci?)
Jakmile nějaká veřejná osoba začne štvát proti určité skupině lidí – ať už to jsou přistěhovalci – nebo Romové – nebo lidé sociálně znevýhodnění – nebo homosexuálové - mluví z něj Haman. Amálek. Zhouba a nepřítel nejen židů – ale všech, kdo se kdy ocitli v znevýhodněném, diskriminovaném postavení. Amálek nemusí mít hned tvář Hitlera nebo českých nácků – ale klidně i tvář zbožného křesťana nebo obhájce národních zájmů. Označit jednu skupinu – která se navíc nemůže reálně bránit – za škůdce společnosti – je hluboce zrůdné. Ďábelské. Z lřesťanského pohledu o to víc – ač víc je to čin (či kampaň nebo propaganda) protikladná tomu, oč jde Hospodinu – ať už v příběhu vysvobození Izraele nebo příběhu Ježíšově.

6. Vyvýšení JKa
Naslouchat tomuto příběhu křesťanskýma ušima vede v prvé řadě k mordechajovskému postoji – onomu odpírání zbožňující a zbožšťující pocty těm, kterým nepatří – v jménu toho, komu patří. V NZ o tom máme celou jednu knihu o křesťanském odporu vůči zbožštělé moci – Zjevení. Anebo taky slavnou apoštolskou hlášku "více se sluší poslouchati Boha než lidi." Zejména lidi opojené vlastní funkcí, mocí a vlivem – a ty, kdo štvou proti bezbranným menšinám.
V dnešním příběhu zůstává však ještě jeden motiv – který souvisí s tím, jehož vyznáváme jako svého Pána. Před nímž se dobrovolně skláníme. O Hamanovi se říká – že byl vyvýšen – až na pravici krále Achašveroše. Tak jako náš Pán JK. Ale v tom vyvýšení je zásadní protiklad. O Ježíši se v jednom prastarém vyznání zpívá: Ač byl Bí Syn – nedral se o žádnou vyvýšenou pozici ani o místo ve výtahu k božské moci. Místo toho na božsky papalášské místo rezignoval – vzal na sebe způsob služebníka – stal se člověkem. Přijal lidské ponížení – až do potupné popravy na kříži (kterou mimochodem pro nepřizpůsobivé živly zavedli právě Peršané). A jako totálního ztrozkostance ho Otec vyvýšil – a příběh této věrné služby i provokativní poníženosti a rezignace na mocenské ambice vyhlásil spásným příběhem příběhů. Aby se před Jšem a jeho příběhem sklonilo každé koleno.
Tento služebník nás dnes zve ke svému stolu. Abychom se – navzdor všem zkušenostem s tím, jak to v žtě a ve světě chodí – ujistili - i když to může vypadat, že malým i velkým Hamanům padá šťastný los – mně patří poslední slovo.
Amen.

Est 3 Vl,Bn 16.7.17
In: Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina! Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky. Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní? Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka. Amen (Ps 113,1n5nn)
Píseň 604
Modlitba
Otvíráme před tebou svá srdce, náš nebeský Otče. Vždyť u příběhů tvých služebníků potkáváme tvou lásku i vysvobození. Zjišťujeme, jak ti záleží na bídě ponížených i na lidské svázanosti vinou. Ujišťuješ, že poslední slovo nemá ani hřích, ani smrt, ani zoufalství. Znovu nás shromažďuješ, dokonce i když se poslání od tebe zpronevěřujeme.
Oslavujeme tě, Ježíši Kriste. Otcovu lásku jsi ztělesňoval lidem opovrženým a odepsaným. Odpuštění a záchranu Božího království jsi vnášel do situací, kde si je nikdo neuměl představit. Až na kříž jsi šel, a obklopen urážkami mocných a sebejistých jsi stvrdil, že ty i Otec berete záchranu vážně až na smrt.
Duchu svatý, tebe prosíme, navštiv i toto naše společenství - aby evangelium o Boží lásce neznělo jako náboženská fráze ani kýč. Všem, kdo se dnes scházejí v Kristově jménu, připomeň Boží vysvobození i obživující spravedlnost jako živoucí moc pro každého
1. čtení Est 3,1-7
Píseň NP - Ester
kázání Est 3,8-13
Píseň 632
CONFITEOR
Tváří v tvář svědectví tvých věrných a nepřizpůsobivých svědků vyznáváme, náš Pane, svou vlastní přizpůsobivost, svou rezignaci i nechuť ozvat se a dosvědčit, jak to vidíš ty. Vzdáváme odpovědnost za celé oblasti života, jako by tvé království přicházelo jen do našeho soukromí a netýkalo se diskriminace, předsudků a fám i lží, které dopadají na lidi kolem nás. Tak neseme svůj podíl na pláči a skřípění zubů lidí ponižovaných, osočovaných, bitých, zbavovaných možností k životu. Před tebou náš Pane vyznáváme svoje viny.
Vyznejme to hlasitě – vy i já – společným vyznáváme. „...“
Tvůj syn se stal tvým jediným pravdivým služebníkem. Svůj životní úděl ztotžnil s těmi, na něž dopadá tíha bezpráví a zneužívání moci, tíha lhostejnosti většiny. Sdílel osud těch, kdo zůstali bez zastání a pomoci. K jeho dílu lásky a služby spolulidství se upínáme, tvému vyvýšení toho ukřižovaného věříme.
Vyznejme to hlasitě – vy i já – společným věříme. „...“
A jako ti, kdo jsou zváni přijímat u Krista dary obnoveného lidství – žít z odpuštění a projevovat kristovskou solidaritu – přiznejme se k těmto darům života společným:
Pro lásku Kristovu odpouštíme „...“
Slovo milosti: 1 J 1,8n
Apoštol dosvědčuje: Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
Pozdravení pokoje
Na znamení ochoty sdílet sílu a moc očisty Kristovy pozdravme se nyní pozdravením pokoje "..."
PÍSEŇ 645
(PREFACE)
Vzdejme díky
Tobě patří dík, Hospodine, Bože vysvobození a naděje. Vysvobodil jsi a vyvolil svůj lid Izrael, aby uprostřed tohoto světa nesloužil modlám a nepodporoval otrockou úctu k falešným lidským autoritám. Daroval jsi slova, která dávají svobodě tvých dětí smysl, obsah a cíl. Povoláváš a posiluješ svědky, kteří tuto svobodu dokážou odpovědně a tvořivě uplatnit a dosvědčit. Vzkříšením ukřižovaného Ježíše jsi dal nezpochybnitelný smysl jeho nasazení a službě. Zveš nás, abychom nově rozuměli jeho slovům: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. Avšak vy ne tak: Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. Vždyť já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.“
U velikonočního stolu, kde takto vyložil svou službu, pozval Ježíš k hostině svého království a učedníkům řekl:
(USTANOVENÍ)
„Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“
Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou. Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“
Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“
A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“
V jeho jménu prosíme společně:
OTČE NÁŠ
POZVÁNÍ
"Blahoslavení, kteříjsou k večeři svatby Beránkovy povoláni." Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
PÍSEŇ 308
MODLITBA v kruhu
Propouštění
Blahoslavení, kteří lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení pronásledovaní pro spravedlnost, neboť jejich je Království nebeské.
PÍSEŇ 638,5-6
Ohlášení
Přímluvy
Poslání 1Pt 3,15b-17
Požehnání 1Te 5,23n
Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
Píseň NP 20,1-4 (V nebi je trůn)