Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

1. Mordekaj a Ester, nová dvojice našem příběhu. Jsou pouhými obyvateli podhradí, ale z jejich perspektivy se příběh vypráví. Nebydlí v zasl. zemi, odvlekli je do daleké Persie. Jen se objeví na scéně, vyvstávají i otázky: Jak zůstat příslušníkem lidu víry v cizím prostředí, mimo zaslíbenou zemi? Co s podezíravostí nevěřícího okolí? A jak zůstat sám svůj, a zároveň loyálním vůči vrchnosti, která zrovna panuje? Odkud čerpat naději a sílu k věrnosti Hospodinu, když pomazaný, “mesiáš” z rodu Davidova skončil jako zajatec a rozprášení se stalo nezvratnou skutečností?
Třeba tak jako Mordekaj a Ester: podporovat bližní v nouzi. Starat se o sirotky. A “vychovávat” je. Ne ke konformitě, ale ve věrnosti Hospodinu. V příběhu to tak doslova nezazní, ale ucho znalé příběhů Boha A+I+J to tam slyší. V onom “podporoval / vychovával Ester” není slyšet nic menšího než “amen”, být věrný, pravdivý a žít důvěrou v pravdivost a věrnost Boha z příběhů našeho lidu, i když se tomu lidu nevede jako když David porazil Goliáše nebo Jozue Jericho.

A proto se zastavme u jmen. Mordechaj na první poslech připomíná slavného Marduka, modlu kdysi vítězných Babyloňanů, co jeho lid odvedli do zajetí. Ale když se do toho jména zaposloucháš trochu pozorněji, uslyšíš i Nepoddajný. Ne nápadně a pořád jako “příčné poleno”. Klidně to může být slušný, loajální poddaný. Ale až se vzepře, tak si dobře všimni, kdy a kvůli čemu. A Ester se jmenuje podle perského “star”. Hvězda. Jaká z ní bude “star”? Hvězdička, co dnes vzejde a zítra zapadne? Celebrita, soustředěně budující svou hvězdnou kariéru? Anebo spíš mesiášská “tomu kdo pro žal hlavu věší, na nebi hvězda září”?
Mordekaj a Ester. Nová dvojice našem příběhu. Strýček a jeho osiřelá schovanka. Dvojice, prokazující si péči jak v dojemných vyprávěních. On jí čte každé ráno z příběhů Tóry, učí vyznávat “Slyš Izraeli, Hospodin Bůh tvůj, Hospodin jeden jest”, a ona ho večer vítá u skromně prostřeného stolu. Ale protože pořádná pohádka se musí na správném místě zamotat, musí se zakrátko rozloučit i tihle dva. A nemůže za to nikdo jiný, než samotný král Achašveroš.

2. Achašverošovo nařízení
Když se totiž velebný vládce říše perské a médské probral z oné půlroční pitky, v jejímž závěru zapudil Vašti jen proto, že se vzepřela jeho chlapáckým choutkám předvádět královnu opilým spolustolovníkům, nemohl už nic dělat, jen vzpomínat, co všechno s Vašti zapudil. Vyloučil ji totiž královským výnosem, a ten má podle pravidel médských a perských absolutně nezrušitelnou platnost. Takže ani král ani rada moudrých už nic nenadělá. Bude se nám to vinout celým příběhem, tahle nezrušitelnost královského slova, jež se stalo zákonem, a tak si toho na chvíli všimněme. Je bezvadné, když společnosti vládne zákon. Když poměry neurčují ostřejší lokty, rychlejší kolty ani mafiánské “já na bráchu a brácha na mně”. Nicméně, i vláda zákona, po které se v divokých poměrech oprávněně volá, má svoje úskalí či rub: Příliš horlivě uplatňovaná, příliš chladně, strojově prosazovaná, nedává prostor milosrdenství. Neumožňuje vzít zpět ukvapené či neprozřetelné rozhodnutí. A vposledu může ničivě dopadnout i na svého původce. Připomíná nám to, jak je dobré, že nežijeme někde v Putinově Rusku, kde se přání vládce už pomalu zase stává zákonem, a že naši zemi nikdo neřídí autoritativně jako firmu (jak si to představuje majitel nedalekého Čapího hnízda) - ale jak je dobře, že žijeme v parlamentní demokracii s jejím sice komplikovaným systémem parlamentu a senátu či nutnosti přehlasovat prezidentské veto a ústavním soudem jako poslední pojistkou – protože přesně tohle je systém, který umožňuje, aby zákon neměl v ruce jeden třeba i osvícený vládce - aby zákon nedopadal jako chladný stroj, a bylo možné napravit neblahé (anebo nezamýšlené) důsledky. Kniha Ester o tomhle nelidském rubu zákona bude vyprávět v o hodně mrazivějších souvislostech, než je jeden královský rozvod.

3. Ester vybrána pro krále
Král Achašveroš tedy potřeboval zaplnit prázdno ve svém královském harému a zahladit stesk po vyhnané královně, a tak nechal (opět zákonem) zorganizovat konkurz na novou královnu krásy. Nepřihlašovali se do ní ovšem ctižádostivé dívky dobrovolně, ale vybírali do ní královští drábové, kteří probírali království dům po domu a hledali od pohledu vhodné adeptky. Vybrané dívky navíc jako cenu neobdržely místo po králově boku, ale v královském harému, který už doživotně nesměly opustit, pokud si na ně král nevzpomněl.
Do téhle společnosti se dostala Ester, poté co jednoho dne vtrhli královi biřicové do jejich domácnosti a zabavili ji jako vhodnou adeptku. Ale pokračování napovídá, že se Ester stačila od svého opatrovníka nemálo naučit. Třeba, že nestačí být jen krásná napohled, neboť jak praví kniha Přísloví, “Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná” - ale že je třeba osvědčovat i krásu života. Krásu uměřenosti. Krásu, která se nedere za svým přes mrtvoly. Tu krásu, která zaznívá v onom “i viděl Bůh, že je to dobré”. Tahle krása, krása lidské důstojnosti, nepodlézavosti, rovné páteře i schopnosti milosrdenství, musela z Ester vyzařovat, jinak by si jí v tom zástupu katalogově pohledných dívek z celé říše těžko všimnul sám instruktor královských společnic Hagaj: Tahle kráska má něco víc, než jen tvářičku jak ze žurnálu, pomyslel si, a dal jí extra výcvik i extra péči. A tak když po 12 měsíčním kurzu vešla na jednu noc ke králi, neodložil ji král jako ostatní předtím do svého harému, ale učinil ji královnou.

4. Ester královnou
Jak známo z úvodu příběhu, nebyla to pro ni žádná výhra. Stala se reprezentativní figurou, dál zcela závislou na králově libovůli, na tom, až si na ni vzpomene. Nicméně, její prohlášení za královnu mělo blahodárný dopad na poměry v celé říši. Síla milosrdenství a důstojnosti, jež z ní vyzařovala, přiměla krále, aby u příležitosti svatby vyhlásil v říši úlevu. Není jasné, jestli snížil daně, nebo propustil pár vězňů na svobodu. Každopádně se tíže života pod zákonem perským a médským se “nadlehčila”, a všichni v té říši nějak úlevně vydechli. V jazyce bible se tomu říká “odpočinutí”, a zní to hodně mesiášsky. Takhle tedy zazářila její hvězda. Jako skrytá, nenápadná, ale přec úlevná chvíle, která nastala pro všechny okolo. Díky Ester.

5. Mordekaj zachraňuje králův život
Nikdo tehdy nevěděl, že je Ester židovka, odchovanka příběhů o Hospodinu. Mordekaj jí poradil, ať to zatím neprozrazuje. Ne, aby ve svém postavení víru zapírala, ale ať na to neupozorňuje. Zatím. A jak si tak chodil pro zprávy, jak se Ester vede, a poslouchal, co si kdo s kým špitá, doslechl se, že nějací příslušníci ochranky chystají palácový převrat, a přes Ester to vzkázal králi. Zachránil mu tak život, a král to proto nechal zapsat jako spravedlivý skutek do královských pamětních knih.
O židech se v čase, kdy tenhle příběh vznikal, vykládalo, že jsou to spiklenci, co chtějí podvrátit naši říši... Začalo to někdy za nástupců Alexandra Makedonského, pokračovalo v říši římské i v říších a králostvích křesťanské, Evropy a pak v jedné říši tisícileté i taky v jedné, co měla trvat na věčné časy. Náš vypravěč tyhle předsudky a křivá obvinění dobře zná, a proto si hned po vstupu Mordekaje a Ester na scénu dovolí tohle krátké upozornění: Hele, kdo odhalil zosnované spiknutí! Jeden žid, Mordekaj. To on zachránil králi život, když hrozil palácový převrat. Jistě, mohl si říkat, Nechoď Vašku s pány na led... či co tě nepálí, nehas, ale on tu křivárnu oznámil, králi zachránil život, a tak nenápadně dosvědčil, že synové Abrahamovi jsou požehnáním všude, kde ovoce jejich života víry bez předsudků přijímají.

6. Jak zůstat svůj?
Jak zůstat v cizím prostředí člověkem hospodinovské víry?, ptali jsme se na začátku. Jak?, třeba jako Mordechaj a Ester. Osvědčovat krásu života, utvářeného příběhy Boha, který nám zjevil, co je skutečně dobré: pravdivost uprostřed povrchnosti. Věrnost životu, jak k němu on sám otevírá cestu. Tak se můžeš stávat svědkem životodárnosti Boha našeho. Požehnáním i pro ty, kdo o tom Bu třeba v životě neslyšeli ani neuslyší. Amen.

Est 2; Vl, Bn 9.7.17
In: Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká. Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce.
I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí. Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou! Amen (Ps 138, 5nn)
Píseň 138
Modlitba
Hospodine, náš Bože, přicházíme k tobě z různých stran, z různých životních situací. Předstupujeme jako ti, kdo chtějí děkovat, kdo přinášejí bolest a úzkosti, anebo pochybnosti, jak dál s vírou v životě a ve světě. Děkujeme, že ty svým pozváním vytváříš prostor s tím vším přijít, předložit to před tebe a očekávat , čím nás oslovíš.
S touto důvěrou prosíme, obnov nás moudrostí svých svědků. Ukaž nám konce lidské sebestřednostia především, kudy vede cesta věrnosti tobě, tvému milosrdenství a spolulidství. Tak před námi otevři, co je na životě od tebe opravdu krásné.
OTčE Náš...
1. čtení Est 2,1-4.8-18
Píseň 440
kázání Est 2,5-7
Píseň 672
Ohlášení
Píseň 423
Přímluvy
Poslání Fp 2,15b-16
Požehnání
Požehnejž tobě Hospodin a ostříhejž tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě. Obratiž H tvář svou k tobě a dejž tobě pokoj. AMEN
Píseň 579