Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Boží lid Izrael ztratil svého vlastního krále (z rodu Davidova), a od té doby žil rozptýlen po mnoha královstvích a zemích. A tak jim kralovali různí vládcové a králové. Někteří si židů vážili, někteří se na ně dívali podezřívavě (jako kdysi farao). Třeba proto, že slavili sedmý den jako den odpočinku, kdy oslavovali Stvořitele, neuctívali žádné modly, vytesané a pomalované bohy. A když král židy přestal ochraňovat, děly se pak hrozné věci. Závistiví a zlí lidé přišli, zbili rodiče, okradli je o šaty, peníze nebo jídlo, děti okradli o hračky, a pak jim ještě třeba zapálili dům, aby je vyhnali z města. A někdy je dokonce i připravili o život.
Mnohé maminky a tatínky to trápilo, a ještě víc je trápilo, když se jich ptaly děti, proč nás PB nechrání? Vždyť jsme přece jeho lid. Zajímá se o nás? A neměli bychom se raději vzdát víry, přestat oslavovat sobotu, začít se klanět místním bohům, tak jak to dělají všichni ostatní? A tu si jedna maminka vzpomněla na starý příběh o Ester. A začala ho dětem vyprávět, po kouscích, jako odpověď na tyhle jejich otázky A tak ho spolu s nimi budeme po kouscích letos v létě poslouchat i my.

Dnes o Ester ještě neuslyšíme, zato uslyšíme o králi, slavném a mocném králi perské říše Achašverošovi. Achašveroš znamená “Vladař samá velebnost”. Jen ho někdo zdálky spatřil, už se před tou velebností rozklepal. Bodejť by taky ne, vždyť vládl veliké perské říši, patřilo do ní 127 království. Každému vládl královský místodržící zvaný satrapa. Král sám sídlil v nádherném paláci v Šúsách, a zdálky bylo vidět, že tu sídlí mocný a bohatý král.
Achašveroš rád svoje bohatství a moc předváděl. Třetího roku své vlády uspořádal hostinu, která trvala půl roku. Půl roku se pila nejdražší vína a jedly nejvybranější lahůdky. A král postupně předváděl všechno své bohatství: klenoty, drahé šaty, zbraně, a kolik má jídla a pití. Hosté, hlavně ti místodržící, jen žasli, tohle všechno patří ke království i moci a slávě našeho krále!...
Třetího roku či dne se v příbězích bible vždycky ukáže, co je hlavní postava zač, a ukázalo se to i tentokrát: Na závěr té hostiny, po 180 dnech, byla taková sedmidenní pitka. Když už Achašveroš hodně popil vína, a měl ještě větší chuť předvádět všechno své bohatství, rozhodl se, že předvede královnu. Poručil jí, ať si nasadí jen korunu, a přijde ukázat, jaká je krásná.
Královně Vašti se vůbec nelíbilo, že by měla sloužit jako kus na předvádění (jako když někdo předvádí psa nebo koně nebo auto). A také se jí asi nelíbilo, že by se měla ukazovat opilým velmožům, a tak odmítla splnit králův příkaz. Prostě nepřišla.

Král se hrozně naštval, úplně se rozpálil: Jaktože si troufla neuposlechnout na slovo můj rozkaz!? Jak teď budu před všemi těmi vznešenými podřízenými vypadat!? Svolal svoje rádce (byl tam někdo střízlivý? “...”, ne, a krále ještě rozpaloval hněv a rádce zase strach z rozhněvané královské velebnosti...) - a ptal se jich: "Co máme dělat s královnou, která neuposlechla královský rozkaz?"
Nikdo z nich neřekl, počkáme králi do zítřka, jitro moudřejší večera... Ale naopak začali králi podlézat: "Vašti se neprovinila jen proti vám, vznešenosti, ale proti celé zemi a všem obyvatelům! Kdo to kdy slyšel, že by žena odporovala přání či rozkazu svého muže? Až se to dozví manželky našich místodržících, začnou si taky vyskakovat, a rozvrátí to celou tvou říši! Ne, musíš Vašti potrestat, vyhnat pryč, a vyhlásíš na to speciální zákon, nezrušitelný zákon perský a médský: že ženy musí poslouchat na slovo své muže!
A tak se do všech království perské říše rozeběhli poslové, a v každém městě svolali lidi na náměstí, a ohlašovali: “Poslyšte zákon perský a médský! Královna Vašti si dovolila neuposlechnout přání vznešeného krále Achašveroše! Byla zbavena místa královny a vyhnána! A všem ženám se zákonem nařizuje, že musejí na slovo poslouchat svého muže!”
Udělalo to někomu radost, takové nařízení? “...” Teď se ukázalo, co je král zač. Ale příběh teprve začal, a příště se dozvíme, jak se na místo vyhnané Vašti dostala dívka Ester.

(Píseň Ester)

Nečteme ten příběh v Blesku, ale v bibli, a tak se na něj máme dívat biblickýma očima: Byť je Achašveroš nejvyšší potentát, to co předvádí, je ta největší ubohost. Ubohost degradace. Svou ženu, svého spolučlověka, degradoval na ozdobný předmět. Nebyla pro něj víc, než ledva zahalená modelka dozdobující jednou auto, a jindy třeba pivo Bernard... (takže k němu mužská část zdejší populace nemá zas tak daleko :-)
Vašti, to odmítla. Bez emocí, důstojně, jasně. Vypravěč to dává najevo nenápadně, ale jasně: Královna si zachovala svou důstojnost. Z koho ale v té chvíli vybublaly hysterické emoce? To král se rozpálil do běla... A místo aby počkal, až vystřízliví, z vína i z hněvu, okamžitě koná.
Na scéně se v té chvíli objevují perští rádcové pověstní svou moudrostí, ale samotná scéna jakoby byla vystavěna podle jiných moudrých slov, z knihy Přísloví (20,1-3). Praví se tu: “Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není.” Tohle je tedy motivace toho vznešeného krále! Sice teď “Král budí hrůzu, jako když zařve mladý lev;” ale rozhodně přitom nedošlo na moudrou biblickou radu: “Je ctí pro muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však rozpoutává.” Očima téhle moudrosti máme tedy koukat na to, co následuje, na královský výnos, platící jako nezrušitelný zákon perský a médský, kterým král postavil ženy v celé říši do postavení absolutně podřízeného mužům. Není to v žádném případě výnos krále, který “sedí na soudném stolci a očima převívá vše, co je zlé.” (Př 20,7) Při vší okázalé starosti o jednotu říše... je to jen výnos muže nemoudrého, opojeného vínem, pošetilce, který nedokázal upustit od pomsty za uraženou ješitnost.
Takovéhle ponižující, lidství druhého degradující poměry vzešly z té přehlídky Achašverových úspěchů království moci a slávy. Tuhle povahu jeho vládnutí odhalila ta slavná hostina. (Vlastně bychom měli překládat “pijatyka”. protože v jazyce bible není odvozena od slova “host”, ale od slova “pití”) Lidem víry, posluchačům příběhů o Abr. a Sáře, Elkánovi a Chaně, o Támar, Rút, nemůže být v takovém světě dobře. Navzdor všemu okázale předváděnému bohatství, vlivu a síle, je to svět, kde se nedá dýchat, kde není prostor pro lásku, skutečný vztah, ani pro docenění lidství druhého. Achašverošova vláda je vládou ponižování, které se navíc schovává za tzv. staré dobré mravy. Jak nelidsky je tam, kde je žena či muž, partnerka či partner degradován na výstavní kousek, a kde jsme případně zváni takhle partnery lidí mocných, slavných a vlivných obdivovat...
Mrazí ovšem ze souvislosti v rámci celého příběhu knihy Ester: bude to příběh o hrozící genocidě. O tom, že ve světě nedotknutelné moci lze jako nezrušitelný státní výnos nařídit i pogrom na celý národ. Teď, na úvod, v jakési předscéně, jsme nahlédli do poměrů a do mentality, které to umožní. Začíná to nevinně, jako chlapácká pijatyka, předvádění nablýskaných aut či partnerek. Ale od toho, že se z bližního či bližní udělá nablýskaný kousek na přehlídku (který musí poslouchat na slovo jak robot), je už vlastně jen krok k tomu, aby se začaly likvidovat celé lidské skupiny.
Nezačínejme se tedy ohlížet po vládě takových chlapáků, a dávejme si pozor na ty, kdo se třebas voliče na okázalé chlapáctví snaží nalákat. A především, s vděčností si připomeňme: naším králem je JK, ktý nepředvádí moc a slávu, ale vysvobozuje náš pohled na druhé z majetnictví, účelovosti, uprostraňuje lásce, milosrdenství. Že jen jemu uprostřed všech lidských výnosů patříme, o tom nás ujišťuje křest. Amen

Est 1; Bn 2.7.17
In: Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy! Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce. On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Amen (Ps 95)
Píseň 607
Modlitba
Hospodine, náš Bože, děkujeme za toto ráno a za tento den. Ty sám nás k sobě zveš, abychom tě chválili a vyprávěli si příběhy o těch, kdo ti uvěřili. Děkujeme, žes’ i nás pozval k této víře.
Víme, že nás od tebe vzdaluje naše pýcha, předsudky vůči druhým i naše lhostejnost a chabá víra. I to vše před tebe předkládáme, a prosíme, obnov nás moudrostí svých svědků. Ukaž nám, kde končí lidská pýcha, a ukaž nám, kudy vede cesta tvé lásky, milosrdenství a spravedlnosti. Dej se nám poznat jako Pán a Král našich životů, a tak nás obdaruj radostí a novou chutí ti věřit. OTČE náš...
Slovo k dětem:
Už jste někdy potkali krále? “...”
- kde ho můžem potkat, uvidět, slyšet o něm? “...”
- jaký by měl podle vás král být? “...”
- má cenu si o králích vyprávět? “...”, má protože bychom často rádi “kralovali”, aspoň tam, kam dosáhne náš vliv.
Takový, podle moudrosti biblických svědků:
1. čtení Př 20,1-3.5-8.27-28
Píseň NP 6 (Otevřete brány)
kázání Est 1,1-4.10-19
Píseň 611
Ohlášení
Píseň 423
Přímluvy
Poslání Ef 5,25.28
Požehnání
Požehnejž tobě Hospodin a ostříhejž tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě. Obratiž H tvář svou k tobě a dejž tobě pokoj. AMEN
Píseň 702