Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Začíná pomalu ale jistě prázdninová sezóna a s ní spojené putování na místa známá i neznámá. Vždyť k prožitku toho, že nejsem připoután k práci, patří i možnost zvednout se - opustit koloběh zaběhaného rytmu i každodenní stresy - a vydat se do neznáma - na nová místa - vstříc novým zážitkům, zkušenostem, setkáním.
My jsme se takhle včera zvedli s teenagery z našeho i obou sousedních sborů. Vydali jsme se sice na místo známé, do Prčice, ale na cestu pro ně neznámou a neprošlapanou: na cestu ke konfirmaci, či ke křtu. Tedy na samostatnou cestu víry, po níž už člověk nekráčí veden za ruku rodiči či přáteli, ale rozhlíží se po ní sám. Sám volí tempo - směr - zastávky; sám zpracovává zážitky z té cesty, bloudění, návraty, objevy i pády - a vše, čím ho ta cesta postupně oslovuje.

A ještě než se mládežníci dostali k Abramovu příběhu, prošli každý sám za sebe takovou motivační trasou: Se zavázanýma očima každý z ních kráčel cestou - kterou ho vedlo nejprve silné lano - pak šňůrka a nakonec tenká nit. A když ta nit skončila, uslyšel - a teď JDI SÁM. A musel se vydat dál bez opory. Důvěřovat hlasu, který ho na další cestu pozval. Pravda, nečekaly je překážky ani úskoky, ale po několika metrech laskavá náruč pí farářky Jandečkové. Když to měli všichni za sebou, povídali jsme si o tom, co přitom zažili a uvědomili si: To, co člověka vede do neznáma, není pořád stejně silné a stabilní. Občas i ta vytyčená trasa vedla kolem stromu, a kdo kráčel zbrkle či se bezmyšlenkovitě držel provazu, dal si do nosu. A v určitý okamžik bylo potřeba pustit se i té poslední dosavadní jistoty - a vykročit sám do neznáma. Aspoň těch pár kroků.

A s tímhle zážitkem jsme se dostali k Abramovi, oslovenému Božím VYJDI! - OPUSŤ své dosavadní životní jistoty! VYKROČ - kam tě Boží hlas zve!... Zatímco my jsme se k tomuhle Abramovu oslovení dostávali (včera i dnes) pod ohleduplným dohledem vikáře a přítomných pastýřů - sám Abram to uslyšel nekatecheticky bezohledně a natvrdo: VYJDI - a nechej za sebou dosavadní životní jistoty! - přátele - rozvětvený příbuzenský klan - úspěšnou živnost - osvědčené životní návyky - prošlapaný každodenní koloběh! POJĎ - i když nevidíš kam! A DRŽ SE - nikoli lana či špagátu, natožpak ruky - ale pouhého HLASU! Hlasu, který nepatří žádnému ze známých bohů, s nimiž jsi doposud udělal zkušenost. Drž se SLIBU BOha - který ti zatím nic hmatatelného nedal. Teprve na této nezajištěné cestě poznáš - co to znamená skutečně žít. Žít život, který je hodný toho jména. EXISTOVAT - tak, jak nás k tomu Hospodin volá.

Existovat je slovo trochu cizí, nicméně děti i mládežníci se tvářili, že jim něco říká. A nás teď zajímá, že nám to slovo ve svém původním významu může něco říct k tomu Abramovu VYJITÍ. Slyšíme v něm předložku EX - odněkud, z něčeho - zamířit jinam. Z jednoho postavení se přenést do jiného.
Vychýlit se z dosavadní stabilní polohy - začít přenášet těžiště - a prožít dobrodružství nejistoty, než člověk znova došlápne na pevnou půdu.
Kdo někdy sledoval batole, jak se pouští pevné opory, udělá samostatný krok, lehce zavrávorá, aby nakonec došláplo - a kdo si přitom všimnul jeho napětí - úzkosti, zda to vyjde - odvahy, s níž bylo potřeba tu úzkost překonat - a radosti, co to vykročení přineslo životu najednou za nové možnosti -
- ten byl nablízku zázraku existování.
Tohle napětí - zápas o existenci - o odvahu k riziku přenést těžiště života tam, kde to nemám prošlapané - kam ukazuje Boží pozvání - to prožívá Abram. Tenhle zápas s vázaností k dosavadním jistotám - se strachem pustit se dosavadních opor, jistot a prošlapaných koloběhů - přenést těžiště života tam, kam ukazuje Hospodinovo zaslíbení - tenhle zápas je ukryt v onom stručném - "vydal se na cestu - vyšli - a ubírali se do země kenaanské."
Nepřehlédněme přitom, že na rozdíl od batolete, které je ke svým prvním krůčkům obvykle povzbuzováno láskyplným okolím, Abramovi bylo 75 let. Byl na konci dní - a bezpochyby ho od jeho cesty všichni zrazovali - příbuzní i sousedi.
Ale jestli si oni klepali na čelo, do čeho se ten starý blázen na stará kolena pustil - v nebi to všichni andělé sledovali se zatajeným dechem. A když jeho karavana udělala prvních pár kroků - nejspíš se roztančili s nadšením. Možná i s Hospodinem. Vždyť se tu konečně našel jeden - co začal existovat! Přestal vegetovat - přežívat od jara do podzimu a od podzimu do jara atakdál - a vydal se neprošlapanou cestou.
Jistě, nepůjde po ní jak na drátku nebo podle pevně nataženého lana. Čekají ho i karamboly - pády - bloudění. Ale zjistil - když jsem se pustil lana dosavadních jistot - vykročil jsem naslepo - bláznivě riskantně do neznámé budoucnosti - vydal jsem se cestou požehnané existence. Cestou lidství, které na cestě bez jistot - nabývá lidské podoby. Protože uslyšelo Hospodinovo zavolání - nechalo se pozvat na cestu - a odvážilo se jí.

Vlastně to měl Abram přesně naopak než včera ti naši konfirmandi. Nejdřív ho čekala naprostá nejistota (teď musíš sám do neznáma). Ale pak, byť na střídačku - už přece jen to lano. Nebo aspoň nitka - nitka příběhu, kterému se jednou bude říkat příběh Boha Abrahamova, Izákova, Jákobova - Boha vyjití z otroctví - následování Ježíše Krista.

K čemu ta cesta člověku je? Je vytržením z koloběhu. Je to cesta k novým zítřkům, když se zdá, že jsme v koncích - je to pozvání k otevřenosti - která se vzdává prošlapaných a omšelých jistot.
Teprve na cestě se otvíráme tomu - na čem záleží našemu BOhu - a čím chce obdarovat nás - naše blízké - i naše okolí. Teprve na cestě nás to potkává: milosrdenství a pokoj - naděje i radost - odpuštění a možnost povstat - překonání sobectví, odvaha ke smíření - směřování k cíli, který jediný je hoden naší celé důvěry.

STAŇ SE POŽEHNÁNÍM - uslyšel starý Abram jako součást toho Božího projektu “pozvání k existenci”.
Staň se nositelem všeho toho dobrého - co jen Bůh Abrahamův může člověku otevřít. A staň se odrazovou plochou - od níž to Boží dobré prozařuje dál do světa okolo - ke všem, kdo se k tomu dobrému od Hospodina neobrátí s odporem a proklínáním zády.

A říká Bůh taky něco takového dnes?
Říká - protože ten hlas nezní v nějaké prastaré tajné listině, srozumitelné jen zasvěceným. Ten hlas zní z Písma - tedy z příběhu o lidech a Bohu - pro lidi. Příběhů pro lidi - o Bohu pro lidi. A z toho Písma zní - jako pozvání k existenci. Pro dny pracovních a životních koloběhů - i pro dny odpočinku a toulání
- pro začátečníky i zkušené matadory. Pro nás i naše děti.
Amen.

Gn 12,1-9 Bn, Vl 25.6.’17
In: Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mne chodit po svých stezkách. Veď mne cestou své pravdy a vyučuj mne, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe. AMEN. (Ž 25,4n)
Píseň 25,1-5
Modlitba
Náš Pane, toto je tvůj den - a my děkujeme, že ho smíme slavit. Pozval jsi nás, abychom si živě připomněli, že ty jsi dárce života, naděje, radosti. Z příběhů lidí, které jsi zavolal, k nám promlouvá svědectví pravdy. Zjišťujeme, že se nemusíme životem bezcílně plácat, ale že u tebe je dobrý směr a cíl.
Chválíme tě, Pane, za toto pozvání. Chválíme tě, že nezůstáváme sami na to, co nás tíží. Chválíme tě za příležitost uslyšet, co jsi pro nás vykonal. Chválíme tě za dar společenství malých i velkých, za dar společenství kolem tvého slova. Smiluj se nad námi - a dej nám poznat, jaké to je žít ve světle tvého zavolání a požehnání. Otče náš...
Píseň s dětmi: NP 28
Slovo pro děti
1. čtení Ř 4,16-25
Píseň 384 (“stát se člověkem”)
kázání
Píseň NP 1 (Vstaň a hledat pojď tu zem)
Ohlášení
Píseň 423
Přímluvy
Poslání Žd 11,1-2.8-10
Požehnán í
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. AMEN
Píseň 489