Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Au… zmetci! Když už mě museli vyhodit ven, tak jsem aspoň nemusel letět přímo po hlavě do toho štěrku. Krev! Teče mi po hlavě! Zuřím. Písek mi skřípe mezi zuby. Takhle drsní fakt být nemuseli. Svázali mně ruce i nohy, takže se nemůžu ani hnout. Nevím, co jsem tomu králi udělal, že mě vyhodili ven takhle do noci. Au… ta lana se mi teda pořádně zařezávají do kůže. Zkusím se z nich nějak dostat. Nejde to. Asi takhle budu muset zůstat, dokud mě někdo nerozváže. Fakt nechápu, že mě takhle někdo vyhodí ze svatby.
Co to je za hostitele, když si pozve kdekoho a pak se rozhodně někoho jen tak vyhodit. Proč zrovna mě? Nechápu, čím jsem si to zasloužil. Oni si tam oslavují a já tady ležím ve výmolu u cesty.
Oni pijí ta nejvybranější vína a jedí všechny pochoutky a já tady žeru ve tmě písek. Kdyby šlo nějak povolit ta lana. Au… zase nic. Tak to jsem fakt v pěkný bryndě.

Příchod poslů
Když před týdnem přišli poslové, aby nás pozvali na královskou svatbu, tak mi to bylo úplně jedno. Ti poslové chodili a oslovovali jen boháče a šlechtice. Měla to být veliká sláva. Služebníci všude zvěstovali, jaká to bude krása, jaké vybrané pochoutky tam budou a jaká vína se tam budou pít. Sám králův syn se žení! Já jsem byl na svém poli a vybíral z něj kamení. Nezajímal mě vůbec nějaký král a jeho syn. A myslel jsem si, že stejně ani já nezajímám krále. Proč by asi tak měl král zaobírat takovým poddaným, jako jsem já. Myslel jsem si, že nebudu mít problémy, dokud budu spořádaně platit daně a chovat se podle zákonů.
No jo, ale nikdo z těch boháčů a šlechticů nechtěl jít. Prý, že krále neuznávají a že se nechtějí účastnit oslavy jeho královského majestátu. Našeho krále neuznávali, protože prý mají svého, lepšího, který po nich nechce platit daně a který jim nezasahuje do jejich životů. Tento král je prý nesvazuje zákony.
Tím ale králova snaha neskončila. Poslal znovu své posly. Říkali, že je už vše připraveno. Král možná vše připraveno měl. Ale nebyl připraven na to, že se na něj jeho vlastní poddaní vykašlou.
Pro mě… Pro mě bylo důležité moje pole, někdo se o ně přece musí starat. Když ho nechám ladem, co pak budu jíst? Z čeho zaplatím daně? Nějaká hostina? V dalekém paláci? Ta mě vůbec nezajímala. Na vlastní oči jsem ale viděl, jak jeden šlechtic nechal zabít jednoho z králových sluhů. Viděl jsem, jak ho podřízli jako nějaké zvíře. Sami jsou zvířata! Co je moc, to je moc. Chápu ty boháče a šlechtice, že se nechtějí setkat s králem. Ale že musí hned zabíjet jeho posly…? Nechtěl jsem mít problémy, a tak jsem se tvářil, jako že jsem nic neviděl. Přece jenom to nebyla moje starost. Nějaká vysoká politika, ať si to s nimi král vyřídí sám. Mě, ať nechá na pokoji.

Pozváni jsou všichni
Král si to samozřejmě nenechal líbit. Druhý den přišla vojska. Všichni, kdo se účastnili této rebelie, byli pochytání a popraveni. Každému, co jeho jest.
Když byla tato rebelie potlačena, tak přišli poslové znovu. Lidé si říkali, že na té svatbě už doopravdy něco musí být, když má král takovou snahu tam někoho dostat. Tentokrát sluhové už nešli jen za někým, ale zvali všechny lidi, aby přišli na svatbu králova syna. Měl jsem dost starostí se svým polem. Celé dopoledne jsem okopával a pak jsem čekal na večer, až budu moct zalévat. Ale najednou za mnou přišli mí přátelé, ať jdu s nimi na tu svatbu. Mně se tam nechtělo. Přece jenom, je dobře, že já jsem tady a král je tam daleko ve svém paláci. Nedělá to dobrotu, když se setká chudák s králem na jedné slavnosti. Ale oni mě přesvědčovali a přesvědčovali tak usilovně, že jsem jim na to kývnul.
Oblečení? Ha! To jsem moc neřešil. Stačí to, co mám na pole. V tu chvíli ale jsem nevěděl, že to bude takový problém. Říkal jsem si: Král si mého oblečení stejně nevšimne. Bude tam mít tolik hostů, že mě tam na té svatbě nepotká. Hlavně, když se tam dobře najím a napiju a třeba si něco pro sebe vezmu i domů.
Cestou na slavnost mě překvapilo, jaké různé lidi jsem potkal. Žebráky, boháče, kuchaře i správce domů. Taky jsem šel chvíli vedle zloděje, který mě před rokem okradl. Divil jsem se nad tím, kdo všechno tam byl pozván. Vrazi i soudci. Prostitutky i vdovy. Staří, mladí prostě všichni.
Řekl jsem si, že když nemám ty šaty, tak je to stejně jedno. Mezi ostatními hosty se tam už nějak ztratím. Král zas tak řešit nebude.

Na svatbě
Když jsem vstoupil do svatební síně, uviděl jsem, jak všichni slavili a radovali se. Všichni měli radost z toho, že mohou být svému králi blízko. Všichni tančili a smáli se. Lidé se mezi sebou objímali. Ze všech byla cítit láska k druhým. Oči těch vrahů a zlodějů se proměnily. Tam, kde byla zuřivost a zlost najednou byl pokoj a lítost. Já jsem ale se svým zabláceným oblečením moc nezapadal.
Necítil jsem tu jejich přítomnou lásku, nechápal jsem, proč se všichni kolem mě tak radují, proč všichni tančí. Připadali mi trapní s tou svou radostí. Vypadali, jakoby ztratili sami sebe, jakoby vytvořili jedno velké tělo, které tančí a raduje se.
Rozhodl jsem se, že na té svatbě už nechci zůstat ani minutu. Ze všeho se mi točila hlava, bylo mi špatně. Proplétal jsem se mezi tanečníky a do někoho jsem vrazil. On se otočil a mě polil studený pot. Byl to král. Pocítil ohromnou bázeň a hrůzu. Nedokázal jsem se na něj dlouho dívat. Musel jsem sklonit hlavu kvůli tomu, jak na mě jeho přítomnost působila. Podíval se na mě a se soucitem řekl: 'Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?' Chtěl jsem mu odpovědět, že jsem přišel ze svého pole, že jsem měl moc práce, že jsem se nestihl převléct, že jsem tu vlastně ani nechtěl být, že prostě tu prostě nic necítím, že prostě chci pryč… Neřekl jsem nic. Nevydal jsem ani hlásku. A Král pak přikázal svým sloužícím, aby mě svázali a vyhodili ven.
Když mě vyhazovali, tak jsem ještě stihl zaslechnout: Neboť mnozí jsou povoláni, ale málokdo bude vyvolen.

Temná noc duše
Au… lana se mi stále zařezávají do rukou a pořád se sám sebe ptám: Proč já? Proč já, Bože můj? Proč já jsem ten, koho sis vybral? Vždyť jsi pozval úplně všechny zloděje i vrahy, ale mě sis nevybral. Co jsem Ti udělal, že jsi mě nechal vyhodit ven do tmy, kde mi mezi zuby skřípe písek. O co jsou oni lepší, než já. Vždyť celý svůj život jsem o tobě věděl. Věděl jsem, že jsi daleko tam ve svém paláci. Vždyť jsem se staral o své pole, neloupil a nevraždil. Dokonce i jsem vyslyšel tvé posly a přišel jsem na svatbu tvého syna. A co jsi udělal ty? Ty jsi mě vyhodil!
Kde je tvé milosrdenství? Kde je tvá láska? Proč jsi mě odvrhl od své tváře? Ty, že jsi můj Král, můj Bůh?
Nevím, čím jsem se ti znelíbil. Žil jsme podle všech pravidel a nikomu jsem neublížil. Nikomu jsem neublížil a vždy se staral o svoje starosti. Hlavně aby pole bylo zorané, pšenice zasázená, úroda uskladněná. Myslel jsem… Myslel jsem… jenom na sebe. Milovat Tě, Bože, a bližního svého jako sám sebe? To pro mě nic neznamenalo. Nikdo jiný mě nezajímal. Žebráky jsem přehlížel, přátelé a příbuzné jsem odmítal, o nikoho jiného jsem se nestaral.
A teď už najednou chápu Davida, když se modlil:
"Nekárej mě, Hospodine, ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhořčení! Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem. Má duše je tolik vyděšená, a ty, Hospodine, dokdy budeš váhat?" Hospodine, nemám jen spoutané ruce a nohy, ale i moje srdce je spoutané mým sobectvím. Zbavíš mě mých pout?

Svítání
Jak dlouho tady už vlastně ležím? Pár hodin…, nebo celou věčnost? Pomalu se rozednívá. Slunce se objevuje nad obzorem, vidím červánky! Tma ustupuje a slyším první ranní ptáky. Kdo to sem jde? Slyším, jak se ke mně blíží kroky. Zkusím se otočit. Povedlo se. Vidím nějakou siluetu. Není to ten král? Co asi chce? Kopnout si do svázaného chudáka! To by se ti líbilo, co?
Prý příteli… Tohle oslovení jsem už dneska od Tebe jednou slyšel. Co to děláš? Proč mě rozvazuješ? Ty jsi tu byl celou noc se mnou?
Dobře, vezmu si tohle svatební oblečení.
Půjdu s tebou. Důvěřuji Ti. --- Amen

Introit: Ž 6,1-5
Píseň: Vstup 480
Modlitba: Milostivý Bože, Ty v lásce doširoka otevíráš dveře do svého Království a přijímáš nás do své přítomnosti. Přijímáš jak svaté, tak i hříšníky. Všechny bez rozdílu. Přicházíme sem, abychom se s Tebou setkali. A k tomu nepotřebujeme žádné speciální povolení. Nepotřebujeme osobní konexe nebo členství v exkluzivním klubu. Nepotřebujeme znát ani tajná hesla, která by nám k tobě otevřela dveře. Nepotřebujeme projít pohovory nebo přijímacím řízením. Ty nás zveš k úžasné hostině, abychom tam nalezli místo vedle tebe. Děkujeme ti, náš Pane, který připravuješ tuto hostinu pro každého z nás. Přijímáme tvé pozvání! Kéž Tvůj Duch naplňuje naše chvály a díky, naše modlitby a přímluvy. Ve jménu Ježíše Krista, naše Pána a hostitele. Amen
Nyní se společně modleme k Bohu Otci modlitbou, kterou jsme přijali od jeho Syna Ježíše Krista. Otčenáš
čtení Iz 25,6-9
Píseň: EZD 692 Temnou, divnou mlhou bloudím
kázání Mt 22,1-14
Píseň: Mezizpěv 481
CONFITEOR:
Bože, vyznáváme, že plamen tvého Ducha často zhášíme.
Místo abychom druhé zapalovali, sami býváme chladní. Vůči tobě, vůči bližním.
Ty jsi své učedníky spojil jedním Duchem, a my stále setrváváme v rozdělení a nepřátelství.
Nedovedeme v různosti a jinakosti druhých vidět obohacení, nedovedeme respektovat tolerovat a milovat. Ty víš, jak moc bývá naše jednání bezduché. Kdo vyznáváte před Bohem a před bratry a sestrami svůj hřích, řekněte to nahlas: Vyznávám.

Ty nás neopouštíš, nenecháváš nás zmrznout v zimě našich provinění, rozbitých vztahů, zklamaných nadějí. Ale posíláš svého Ducha, aby nás znovu zahříval a rozněcoval, rozhýbával. Kdo věříte ve stále přítomnou a v Duchu svatém přicházející moc Boží lásky, řekněte to nahlas: Věřím.

Sami žijeme z odpuštění. Sami spoléháme na odpuštění tvé i všech okolo nás. Ani my nechceme počítat křivdy a provinění, kterých se na nás druzí dopustili. Ke svému ochotě odpustit se přiznejte nahlas: Odpouštím, s pomocí Ducha svatého.

Přijměte slovo milosti: Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělají jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.
Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.
Pozdravení pokoje - na důkaz vzájemné důvěry před společným jídle se pozdravme pozdravením pokoje.
Píseň: 482 Obětování
USTANOVENÍ
Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal:
Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“
Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
EPIKLEZE:
Duchu svatý, otevři naše srdce pro dary lásky Kristovy i pro důvěru, že moc jeho vzkříšení dává povstat naději a obnově žití. Při přijímání chleba a vína nás učiň jedno s Kristem a jeho lidem po vší zemi.
Pozvání:
Blahoslavení, kteří jsou pozváni k večeři beránkově. Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
Vysluhování + Píseň: EZ 397 Radujme se vždy společně
MODLITBA v kruhu:
Svatý, milosrdný, Bože. Zde u tvého stolu jsi nám příslib nového života dal ve svém chlebu a víně. Spočinuli jsme v hloubce tvé lásky. Zakusili jsme tvoji občerstvující přítomnost. Nám u tvého stolu jsi dal svůj život. Společně skrze milost, jsme tvou nabídku přijali. A za to ti vzdáváme díky. Amen.
Propouštění:
Sám Bůh pokoje ať nás cele posvětí a zachová našeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který nás povolal; on to také učiní. Jděte v pokoji.
Píseň: Přijímání 483
Ohlášení
Přímluvná modlitba:
Hospodine, náš Bože, v těchto chvílích se společně modlíme za lidi, kteří se nacházejí ve válečném konfliktu. Za lidi, kteří riskují vše, aby si zachránili život. Modlíme se za nezaměstnané, za vězně a za lidi bez domova. Modlíme se za ty, kteří se strachem vyhlížejí budoucnost.
Za ty, kteří svádějí vnitřní boj s pochybami a slabostí. Modlíme se za nemocné a umírající. Prosíme tě za všechny, kteří se snaží pomáhat ostatním lidem v nouzi.
Posilni je svým Duchem. Prosíme tě za všechny křesťany, aby byli znamením lásky pro všechny lidi. Prosíme tě, Bože, abychom uměli žasnout nad krásou tvého stvořitelského díla.
Vylij na nás svého Ducha. Zaměř naše srdce a mysli na to, co je čestné a pravdivé. Dej nám radost a pokoj, které pocházejí z Tvého Slova a života podle něj. Udržuj v nás věrnost povolání, které jsme obdrželi v Ježíši Kristu. Amen.
Poslání: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. 1K 10,13
Požehnání: Hospodin ti žehná a chrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
Píseň: Závěr 484