Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

(Setkání s ostatními) Kleofáš se svým přítelem vrátili do Jeruzaléma, aby tam pověděli dalším učedníkům o jejich setkání se vzkříšeným Ježíšem. Učedníci seděli za zavřenými dveřmi, bylo těsně po Velikonocích. Zažívali rozčarování z toho, co se stalo s Ježíšem. Báli se toho, co se ještě může stát jim. Žili v přesvědčení, že Ježíš zemřel. Jenže ženy nalezly prázdný hrob bez Ježíšova těla. Jen dva muži v bílém rouchu jim vyřídili, že Ježíš není mezi nimi, že byl vzkříšen. Není mezi nimi, tak jako dřív, ale je mezi nimi nějak jinak. Jinak než ho znali a než byli sami schopní pochopit. A tento vzkříšený Ježíš se ukázal Petrovi a dalším učedníkům. Ti se z počátku zdráhali uvěřit. Což jim nikdo nemůže mít za zlé. Chápu, že jim vzkříšený Ježíš musel připadat jako přízrak nebo duch. Ale vzkříšený Ježíš nebyl duch, měl tělo, jedl a pil. Učedníci se ho mohli dotknout. O tom se už nedalo pochybovat. Nejprve jeruzalémští učedníci prožívali smutek a pak úžas, když se s ním setkali. Stejně tak i ti dva učedníci, co byli na cestě. Setkání se vzkříšeným Ježíšem si nejde nechat pro sebe. Ty dva učedníky na cestě zasáhla taková radost, že o ní museli vyprávět těm jeruzalémským.

Ježíšovo hnutí
Před pár hodinami, ještě než se ti dva setkali s ostatními v Jeruzalémě, tak právě z Jeruzaléma utíkali. Chtěli toto město nechat za sebou. Před týdnem tam následovali Ježíše z Nazareta. Galilejce, velkého proroka, který koná zázraky a mluví s boží autoritou. Následovali ho tam, aby viděli, jak sesadí Heroda, vyžene Římany a dá do pořádku židovské církevní autority. Snad mu i kladli palmové větve, když ho vítali jako osvoboditele. Byli u toho, když kázal na chrámovém nádvoří, viděli, jak převrací stoly a vyhání směnárníky. Účastnili se těchto Ježíšových náboženských demonstrací - happeningů. A třeba i doufali, že se konečně něco změní. Že snad už teď přijde změna vlády a že Ježíšovo hnutí konečně udělá pořádek. Snad si i říkali: Ano, s Ježíšem bude líp.
No ale Ježíš neprovedl žádné ozbrojené povstání. Nesesadil Heroda a církevní autority ho odsoudily. Místo toho se modlil, ukazoval k Bohu a chtěl po lidech, aby milovali lidi kolem sebe, tak jak sami sebe. A tím byl nebezpečný. A také byl nebezpečný tím, že měl kolem sebe tolik lidí, kteří ho následovali. Od těch, kteří se vzdali svého předešlého života, až po ty kteří se přišli jen tak podívat na toho podivného proroka. Ježíš budil neklid, protože hovořil o míru a pokoji. Vyzýval k obrácení a důvěřování Božímu vedení a pomoci druhým lidem. Volal po lásce k bližnímu a Bohu, ale takové hodnoty nelze slučovat s pozemskou vládou. A to ho nakonec stálo život. Byl zatčen, ukřižován a byl pohřben.
U hrobu končí Ježíšův příběh pro Kleofáše a jeho přítele. Dál už nic není. Ježíš je pohřben, další učedníci pronásledováni, a tak oba dva raději prchají z Jeruzaléma. Možná se obávali toho, aby je někdo náhodou také nespojovali s tím vzbouřencem. I Petr se této zodpovědnosti chtěl vyhnout a Ježíše třikrát zapřel. Dva poutníci volí nohama a odcházejí pryč z místa prohry a nebezpečí. Odcházejí z Jeruzaléma, aby se na venkově mohli ukrýt a časem zapomenout na těch pár revolučních dnů, při kterých doufali, že konečně dojde ke změně. Ježíš zemřel, tím jejich naděje pohasla.

S Ježíšem na cestě
Jsou na cestě a rozmlouvali o všem, co se stalo. Možná i chvílemi mlčeli, aby si hlavě uspořádali, co zažili. Šli krajinou do Emauz, cesta pomalu ubíhala. A tu se k nim najednou někdo připojí. Muže nepoznávají. Ježíš doprovází své učedníky, nepřestává jim být oporou i v době, když v něj oni ještě nevěří. My to ale s vypravěčem víme, není to nikdo jiný než sám Ježíš. Jenže těm dvěma by něco takového přišlo tak nepravděpodobné, že v tom neznámém poutníkovi Ježíše prostě nevidí. To jste taky určitě někdy zažili, že jste se na něco dívali a nebyli schopní to uvidět, dokud vám to někdo přímo neukázal. Mohli jste si oči vykoukat a stejně to nešlo. Něco vám zakrývalo zrak. A zrak učedníků byl zakryt zármutkem.
Ježíš jde s nimi a naslouchá. Ještě než vstoupí do rozhovoru, aby ho obrátil úplně jiným směrem, tak mlčí a poslouchá, o čem se baví. A pak se jich jakoby bezelstně zeptá: O čem si tu vlastně povídáte. To je taková ta Boží otázka, ve které ani nejde o správnou odpověď, ale o uvědomění si, kde vlastně jsme, co děláme a kam směřujeme. Podobná otázka zazní v ráji, když se Adam skrývá před Hospodinem v křoví. Hospodin se ptá: Kde jsi, Adame. A Adam si má uvědomit, že není tam, kde by měl být a že má být jinde. Stejně tak učedníci nemají prchat, ale být s ostatními v Jeruzalémě.
Ježíš se ptá: O čem si tu povídáte. A oni mu odpoví: Ty jsi snad jediný, co o tom nic neví. Skoro jakoby říkali: Kdes byl poslední týden? Tys neslyšel o Ježíši z Nazareta? Ty snad musíš bejt úplnej ingnorat. A Ježíš dál pokračuje ve svém dotazování: A co to bylo? Co se teda vlatně stalo? Povězte mi o tom, jak jste ho vnímali. Co jste si z jeho skutků a kázání zapamatovali. A oni mu odvypráví, že Ježíš byl velký prorok, že ho ukřižovali. A že doufali, že je to mesiáš, vůdce povstání, který má zachránit Izrael. Ale ono ne, oni ho zabili. Sice nějaké ženy říkají, že toho Ježíše viděly a učedníci našli prázdný hrob. Ale jestli se tomu dá věřit, kdo ví. Ježíš je pryč a my teď odcházíme. Třeba si na něj někdy vzpomeneme, ale nevíme, jestli ta jeho smrt měla vůbec smysl.

Ježíš mezi učedníky, Ježíš mezi námi.
A nepoznaný Ježíš možná pobaveně, možná rozzlobeně jim poví: Jak jste nechápaví. Copak nevěříte tomu, co je napsáno v Bibli? A možná je někdy si třeba přiznat to, že jsme nechápaví, že nerozumíme, co napsáno v Bibli a že těm Ježíšovým slovům prostě nerozumíme.
A Ježíš těm dvěma učedníkům začne vykládat Písmo. Udělá si s nimi takovou biblickou hodinu na cestě do Emauz, aby jim vysvětlil, co ten Ježíš vlastně v tom Jeruzalémě dělal a jaký to mělo smysl. A tak jim Ježíš začal vykládat písmo - pro nás to je Starý zákon. Začal od Genesis a skončil u proroků. A dělal v podstatě to, co my děláme dodnes. Četl se svými učedníky bibli a pomáhal jim, aby porozuměli jeho jednání. Vysvětloval jim, že nepřišel, aby vládl jako člověk. Aby měl moc nad ostatními lidmi. Přišel, aby lidi přesvědčil o tom, že je mezi nimi spoustu dobrého, že se jen musí snažit to dobré vybojovat, neustoupit a nepodléhat pokušení být někomu pánem, nepodléhat pokušení zneužít moc. Ježíš své učedníky vedl k tomu, aby byli služebníky druhých. Tak jako on sloužil jim, tak i oni si mají být pomocí navzájem.
Když si lidé povídají, tak cesta ubíhá mnohem rychleji. Zapředli se hluboko do rozhovoru a Emauzy jsou už na dohled. Slunce zapadá a stmívá se. Před pár dny ještě Ježíš prosil své učedníky, ať s ním zůstanou bdělí v modlitbách. A nyní učedníci naléhají na něj, na vykladače Písma, ať s nimi ještě zůstane přes noc. Ježíš souhlasí a usedají společně ke stolu.
A zde vzkříšený Ježíš také se svými učedníky dělá to, co my děláme dodnes. Láme s nimi chléb. Vzdává díky, láme a rozdává. Lámání chleba je symbolem solidarity a společenství. Chléb a víno jsou symboly nové smlouvy, nově nastaveného vztahu mezi Bohem a člověkem. Vztahu, který bere Bůh tak vážně, že je pro něj ochoten podstoupit smrt na kříži.
A v tom momentě, kdy učedníci dostali od vzkříšeného Krista chléb, se staly tři věci: Otevřeli se jim oči. Poznali ho. Ježíš zmizel.
Najednou už jim zrak nezakrýval smutek. Spadly jim šupiny z oči a hle před nimi sedí Ježíš Kristus a jí s nimi. Poznali ho a uvědomili si, že jeho smrt nebyla konec, že ty ženy nelhali a bratři učedníci si nevymýšleli. Že to byl on a ne neznámý znalec písma. A jakmile jim došlo, že Kristus je s nimi přítomen skrze Písmo a skrze novou smlouvu symbolizovanou chlebem a vínem, tak už není třeba, aby zde byl přítomen v těle. Ježíš zmizel jejich zrakům. Ježíš zmizel, ale zanechal jim lásku, víru a naději. Daroval jim Ducha svatého. A daruje ho i nám.
Ježíš není viditelný, protože není s námi, ale protože je v nás. Je v nás skrze svůj příběh a skrze svůj chléb a víno. Přicházíme s ním do kontaktu skrze modlitbu a skrze soustředěné ztišení. Ježíš neodešel, aby byl navždy ztracen našim zrakům, aby byl nepřítomný. Je stále přítomný skrze naše skutky lásky a podpory.
V době, kdy je nám nejhůř, kdy cítíme se pod tlakem, jsme sami, tak tu je někdo ke komu můžeme/ ke komu máme mluvit. A stejně jako učedníci někdy prcháme před svým strachem. Stejně jako oni někdy obracíme záda ke svým přátelům a rodině. Jsme samotní na cestě. Ale na této cestě se s námi potkává Ježíš. Na této cestě od lidí nás přivádí do rozhovoru. Do rozhovoru, ve kterém ho poznáváme jako dárce života a naděje. Takové setkání nám pak dává sílu a vůli žít každý den. Dává nám sílu se postavit našim těžkostem a dává vůli vytrvat. Dává nám sílu povstat z prachu a opět se vrhnout do života. Dává nám sílu se vrátit do nebezpečného Jeruzaléma.
Nemusíme se bát.
On je s námi, když se stmívá. Amen.

Introit: Ž 16,8-11
1. Píseň: Truvérka - úvod (Čeká mne den)
Modlitba:
Pane Bože, jsme na cestě. Každý trochu jinak, v jiném časovém úseku. Naše cesty se potkaly dneska tady v kostele. Potkaly se cesty nás lidí, nás, kdo jsme tady teď v lavicích vedle sebe. Doufáme, že se naše cesta potká také s cestou Tvojí. Už od rána jsme si mohli všimnout Tvých stop a otisků. Světlo, slunce, čerstvý vzduch, stromy. Taky úsměv, slova, hudba, dech, život. Také dobré jídlo, teplá postel, domov. Přátelství, objetí. Dobrý Bože, žijeme z milosti. Není to samozřejmé.
Pane Ježíši, potřebujeme tvoji přítomnost na této dlouhé cestě. Na cestě mezi strachem a nadějí, na cestě mezi místem, kde je vše ztraceno a místem vzkříšení. Stejně jako učedníci jdoucí do Emauz i my potřebujeme tvoji společnost. Ježíši, buď zde mezi námi. Amen
Modleme se slovy, která nám před náš Pán. Otčenáš
2. NP 23 - Píseň s dětmi Dál přece nejdeme sami
Slovo dětem:
1. čtení: Sk 2,22-33
3. Píseň: Zůstaň s námi 622
Kázání: Lk 24,13-35
4. Píseň: 349
Ohlášení:
Přímluvy:
Kriste, těšíme se z tvé společnosti na cestě životem. Uvědomujeme si, že se v našem okolí nacházejí lidé, kteří se cítí osamoceni a odmítnuti. Myslíme na ty, kteří se kvůli svému věku, nemoci nebo rodinné situaci cítí tak jakoby s nimi doopravdy nikdo nebyl. Ukaž nám pane takové lidi a dej nám sílu jim být věrnými přáteli.
Kriste, ukaž nám krásu lidství a dej, ať je náš život naplněn tvoji přítomností a láskou. Dej nám, svému lidu, odvahu a opravdovost, abychom se společně dělili o otázkách víry, života a smrti.
Pomoz nám vytvořit prostředí, kde je možné přistupovat jeden k druhému s otevřenou upřímností, abychom mohli společně sdílet i ty skutečně těžké životní problémy.
A pak až budeme společně držet v rukou chléb a víno, dej, abychom rozpoznali ten zázračný dar, který před námi leží. Dej, abychom ho přijímali jako dar, který dává sílu do dalších dnů. Amen
Požehnání:
Hospodin ti žehná a chrání tě,
Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
5. Píseň: Truvérka - Závěr