Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

(pro nejmenší) Máte rádi pohádky o princeznách? Jaká musí být správná princezna? („...“ - a taky odvážná? „...“) Máme v bibli nějakou pohádku o princezně? ("...") Vlastně ano – poslouchejte:
Za časů, kdy židovský národ nežil v zaslíbené zemi, ale byl rozptýlen po mnoha zemích, vládl perské říši král Achašveroš. Byl bohatý, slavný, a všichni se ho báli. Dokonce i královna ho musela poslouchat skoro jak nějaká služka, a když ho neposlechla, vyhnal ji. A když se mu zastesklo po nějaké nové královně, a nechal udělat soutěž: vyberte mi nejkrásnější dívky z celé říše, jednu z nich si vyberu jako novou královnu.
V jeho říši v jedné rodině žila i židovská dívka Ester. Neměla rodiče, ale staral se o ni strýc Mordekaj. Učil ji víře v Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova. Moc ráda poslouchala, jak Hospodin vysvobodil svůj lid z otroctví. Královi dvořané přišli i pro ni. Mordekaj jí řekl: Snaž se uspět, ale pamatuj i na to, co jsem ti celé dětství vyprávěl, jak jsme se modlili a sedmý den chválili Hospodina. Ester byla krásná – chytrá – šikovná – a králi se tak líbila – že si ji vybral jako princeznu. Jenomže, byla to výhoda? Stala se Ester princeznou, která může králi mluvit do toho, jak má vládnout? „...“

A navíc se král zrovna v té době skamarádil s Hamanem. Zlým podlým člověkem, který toužil být mocný a tvářil se jako králův nejlepší přítel. Když viděl, že se králi líbí jeho nápady, vymyslel si Haman: Když jsem tvůj přítel, králi, nemohli by se mi lidé klanět? Králi se to líbilo – a vydal zákon – každý se před Hamanem pokloní. Jak kdyby se modlil.
Jediný, kdo se Hamanovi v královském městě neklaněl, byl víte kdo? Mordokaj. Protože on se už jako malý naučil: Klaníme se jen Hospodinu. Žádný člověk není hoden božské pocty.
Haman si toho moc dobře všimnul - a začal kvůli tomu nenávidět židy. Stěžoval si králi a král mu dovolil, aby vydal další zákon. Hrozný zákon: Toho a toho dne mohou být židé pobiti a oloupeni. To víte, že se to mnoha zlým lidem, kteří toužili po cizích domech – líbilo.

Píseň – Ester I. část

Mordokaj z toho byl hrozně nešťastný. Chodil s roztrženými šaty, a hlasitě naříkal u vrat královského paláce. Oznámili to Ester. Ta se za něj zastyděla a poslala mu nové šaty. Ale Mordokaj jí vzkázal - raději se u krále co nejdřív přimluv za svůj lid. Ester mu ale odpověděla: To je hrozně nebezpečné. Já mohu ke králi jen, když mne on pozve. Když za ním přijdu sama, překročím zákon - a on mne dá popravit. Já musím být zticha - i když jsem princezna, nemohu nic dělat.
Mordokaj jí ale vzkázal: I ty jsi přece z našeho lidu - z lidu, kterému hrozí vyhlazení. Nemysli si, že tě tvoje postavení ochrání. Když budeš mlčet, možná se nám dostane pomoci odjinud – ale ty, ty zahyneš. Kdoví, Ester, zda ses nestala královnou právě proto, abys teď zkusila zasáhnout.
Ester musela bojovat s velkým strachem, ale nakonec odpověděla Mordokajovi: Dobrá, půjdu ke králi, i když pro mne neposlal. Překročím královský zákaz. Proste za mne, ať vím, že v tom nejsem sama. Nejspíš mě čeká smrt, ale já se toho odvážím.

Tři dny židé nejedli a nepili. Třetího dne se Ester nechala nastrojit do královského - a bez dovolení se vydala ke králi. Jak to dopadne? Potrestá ji král - nebo jí projeví svou přízeň? (Vzpomeňte si, jak skončila první královna – když neposlechla králův rozkaz. A Ester teď překročila králův zákaz - a hrozí jí, že skončí daleko hůř.) Ale Ester po těch třech dnech věděla: je důležitější zastat se mého lidu, kterému hrozí záhuba - než poslouchat královy zákazy.
Král ji spatřil. A když viděl, jaká je krásná, zvedl žezlo - a dal jí milost. Přijal ji - a zeptal se, co ji k němu přivádí. Ester odpověděla: Zvu tě králi i s tvým oblíbencem Hamanem na hostinu. Tam ti povím, co mám na srdci. Pak šli na hostinu k Ester. Když byla hostina u konce, zeptal se král: A co máš Ester na srdci? Ester odpověděla: Jestli ti králi na mně záleží, daruj život mně i lidu, k němuž patřím. Vždyť mně i mému lidu hrozí smrt!
Krále to samozřejmě hrozně překvapilo a ptal se: Kdo tě ohrožuje? A Ester odpověděla: Tento zloduch Haman! Haman byl úplně ochromen. A král, když poznal, jaký je Haman proradný - rozkázal - pověste ho na kůl u jeho domu (který tam Haman nachystal pro Mordekaje). A pak vydal další rozkaz: Ať se židé ozbrojí - a hájí se proti všem, kdo by na ně a jejich domy zaútočili.
Mordokaj pak všechno sepsal a rozeslal židům do všech zemí. A na paměť této podivuhodné záchrany slaví židé až dodnes svátky. Radují se při nich, posílají si dárky, pořádají hostiny, pijí víno a připomínají si statečnou Ester i konec proradného Hamana.

Píseň – Ester II. část (Haman - str 2-3)

Pro presbytery
Inspirací pro presbytery je starší z tohoto příběhu: Mordekaj. Čím? Jedná, jak kdyby spolu s vámi skládal slib, který jsme probírali a který za chvíli uslyšíme: Žije z Božího povolání - stará se o svěřenou dívenku (a víme, že dívenky někdy mohou v příbězích bible ztělesňovat i celé společenství Bího lidu) - zůstává i v cizím, nepřejícím ba vyloženě nepřátelském prostředí věrný Hospodinu. Modlí se, postí – prostě zápasí o to, aby v v době ohrožení, kdy je potřeba jít proti proudu, udělal správné rozhodnutí. Nenechal si diktovat obavami, nebo pocitem, že to stejně nemá cenu, že proti Hamanovi nebo Achašverošovi nic nezmůže. Spoléhá na Pána Boha i v riskantních situacích a nebojí se nasadit vlastní kůži. Tím povzbuzuje Ester, ale stává se svědkem i lidem okolo sebe.
Vy máte proti němu výhodu: nejste na to sami – tvoříte společenství – a můžete se jeden o druhého opírat – radit se spolu – sdílet – povzbuzovat.
Pozor, Modokaj netrénoval na žádného hrdinu. Ale sílu a odvahu k věrnosti a odpovědnosti čerpal z toho, co se v Božím lidu předávalo. Utvářel svůj žt v pravidelných drobných krocích každodenní praxe víry – a tohle v době zkoušky přineslo ovoce. A tak i vy pečujte o svůj i sborový pravidelný život – syťte se a inspirujte příběhy Boží věrnosti a naděje – aby ta věrnost a naděje v pravý čas přinášela ovoce.

Svatodušní?
V celém příběhu se ani jednou nevyskytuje slovo „Bůh“, natož Duch Svatý. Ale přitom ho smíme číst jako vyprávění, které bez užití velkých náboženských pojmů ilustruje, jak Duch Svatý v lidském životě působí: Kde se to v Ester vzalo, že rozpoznala – teď je to na mně a musím nasadit vlastí kůži? Co z ní udělalo odvážnou svědkyni víry? Kde se vzala její vynalézavost a odvaha? Svoboda zříci se luxusního bydla…? Svoboda riskovat vlastní život? Odpověď dnes, na svatodušní svátky může znít: Takhle v nás působí Duch Svatý. Otevírá nám v komplikovaných situacích obzor naděje – přesvědčuje, že má smysl nasadit se. Zpřítomní nám víru jako moc lásky a svobody a odpovědnosti – a vyzbrojí k rozhodnutím a krokům, na než bychom sami od sebe neměli. Na Ester vidíme, o co že to prosíme, když zpíváme „Duchu Svatý, nás svou mocí k lásce proměňuj.“
Koneckonců, když se sami ohlížíme občas zpět – a ptáme se „Kde se to ve mně – nebo v druhých vzalo – že jsme se pustili, do čeho jsme se pustili?“ – odpověď může znít: Vzalo se to v nás z toho Ducha, jehož vylévá na své učedníky Kristus - a o němž slibuje, nezůstanete bez něj.
Vidíte, vyprávěl jsme s tady jeden příběh, co zní jako pohádka o princezně pro děti… - a co se toho pro nás dospělé vylouplo! I takhle s námi byl, je a bude Duch, jehož Kristus zaslíbil učedníkům – a jehož vylití dnes slavíme. Amen.

Est 4-5; SvD 4.6.17
In: A nyní slyš, Jákobe, můj služebníku, Izraeli, jehož jsem vyvolil. Toto praví Hospodin, který tě učinil, který tě vytvořil v životě matky a pomáhá ti: Neboj se, Jákobe, můj služebníku, Ješurúne, jehož jsem vyvolil. Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou. Porostou jak mezi trávou, budou jako topoly při tekoucích vodách. Amen (Iz 44,1-4)
Píseň 362,1-7.17-19
Modlitba
Pane Bože, děkujeme ti za toto krásné ráno a za tento den. Daroval jsi nám ho, abychom tě chválili a vyprávěli si příběhy o těch, kdo ti uvěřili. Děkujeme, žes’ i nás pozval k víře. Naši vděčnost však ruší, kolik je v tomto světě zloby, nenávisti a ukrutnosti. Zatímco my ti děkujeme a zpíváme, jinde lidé naříkají a mají strach. Prosíme tedy - dej nám zaslechnout, že tvoje dílo vítězí nad každou ukrutností a zlem. A daruj nám odvahu v této víře žít a jednat. Amen
1. čtení Ga 5,13-18
Píseň 675
Úvod k Ester
Píseň s dětmi – Ester NP I.
kázání – děti
Píseň s dětmi – Ester NP II.
kázání – presb + SvD
Píseň 697
slib presbyterů
Píseň 500,6
CONFITEOR
Pokořme se před svatým Bohem a v tichosti srdcí mysleme na své viny:
Před tvou tváří, Pane, neskryjeme svou bezradnost, pochybnosti a slabost. Málo čekáme od tvé obživující blízkosti. Zahleděni do sebe - přestáváme dosvědčovat evangelium uprostřed společenství církve - i všemu stvoření.
Před tebou, náš Pane, vyznáváme svoje viny:
- VYZNÁVÁME “....”
Ale zároveň před tebe Pane předstupujeme s důvěrou, neboť jsme zaslechli hlas proroků a evangelistů. Ač z nás netryská ochota ke službě tvému dílu, ty máš přece moc obnovit naději i víru a utvořit z nás věrohodné a plnokrevné svědky příběhu spásy. Vždyť tvůj Duch právě takto připomíná dílo JKa a naše srdce otevírá novému očekávání.
BaS, vyznejme tuto důvěru hlasitým - VĚŘÍME “...”
Protože B smiřuje v JKu nás hříšné se sebou - smíme se i my stávat účastníky tohoto smíření, nacházet sílu k přemožení hněvu, k odpuštění a s nadějí vycházet vstříc novým lidem.
Vyznejme to hlasitě: PRO LÁSKU KRISTOVU ODPOUŠTÍME
Slovo milosti (Iz 43,25. 44,3):
Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu. ... Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou.
POZDRAV POKOJE:
Na znamení, že toto ujištění a zaslíbení chceme sdílet spolu s druhými, pozdravme se nyní pozdravením pokoje.
PÍSEŇ 490,1-7
Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, svatý Otče, abychom ti vždy a všude vzdávali díky. Neboť tys o letnicích dovršil dílo vykoupení a těm, kteří se v Kristu stali tvými dětmi, sesíláš svého svatého Ducha. Jím obživuješ církev, aby nepohřbívala sebe ani tvé dílo, v něm dáváš nadechnout se naděje, jím osvobozuješ k odvaze a tvořivosti ve službě Kristu. Proto s lidmi všech národů a jazyků i celým stvořením zpíváme píseň o tvé slávě a připojujeme se k volání SVATÝ SVATÝ SVATÝ H ZÁSTUPŮ, PLNÁ JEST VŠECKA ZEMĚ SLÁVY JEHO.
USTANOVENÍ (podle Lk)
A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.....
A vzav chléb - a díky činiv - lámal - a dal jim, řka: TO JEST TĚLO MÉ, KTERÉ SE ZA VÁS DÁVÁ. To čiňte na mou památku.
Takž i KALICH - když bylo po večeři - řka: TENTO KALICH JE TA NOVÁ SMLOUVA V MÉ KRVI, KTERÁŽ SE ZA VÁS VYLÉVÁ.
EPIKLEZE:
Pane, svým svatým Duchem nás při přijímání chleba a vína učiň jedno s Kristem a se vší jeho církví. Duchu svatý, obnov naši lásku, víru i společenství a daruj nám pokoj Kristův.
OTČE NÁŠ...
POZVÁNÍ
Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
A Duch i nevěsta praví: PŘIJĎ! A kdokoli to slyší, ať řekne PŘIJĎ! Kdo žízní, ať přistoupí, kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. (Zj 22,17)
PÍSEŇ 397
MODLITBA
Chválíme tě, Pane, za ujištění, že nejsme vydáni na pospas všemu, co zbavuje naděje a zotročuje lidský život. Obdarováváš silou příběhů víry, rozdílíš obživující dary své milosti, obdarováváš nadějí, a tak povoláváš ke své službě tam, kams nás postavil. Amen.
Propouštění
Kde je Duch Páně, tam je svoboda. Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.
Jděte v pokoji
Píseň 408,3-4
Ohlášení
Přímluvy
Poslání Ga 5,25
Požehnání
Požehnejž tobě Hospodin a ostříhejž tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě. Obratiž H tvář svou k tobě a dejž tobě pokoj. AMEN
Píseň 510