Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Prohlašuje se za mesiášského krále!, obvinili Ježíše.
Že je Ježíš Mesiáš, Pomazaný Hospodinův, Spasitel, to o něm začali říkat jeho učedníci. A v té víře, že ten pravý Mesiáš je Ježíš, ten ukřižovaný, je utvrdily právě velikonoce. Vzkříšení - to pro ně bylo zejména poselství a ujištění - když Bůh vyvedl Ježíše z hrobu, učinil ho Pánem a Mesiášem.
Dnes je první neděle po velikonocích, neděle, kdy si církev připomíná slávu a sílu Ježíšova vzkříšení.
Ale abychom jen vítězně nepochodovali jak fanoušci Komety Brno, když po 50 letech získala mistrovský titul, upozorňuje nás evangelista: to Ježíšovo mesiášství, mesiášství jako vysvoboditelské poslání i královský nárok, má také svou odvrácenou stránku:
Prohlašuje se za mesiášského krále! - zní nejhlasitější obvinění - s nímž Ježíše přivedli před prokurátora Piláta. Bouřil proti císaři - že se mu nemají odevzdávat daně! A sváděl svými řečmi všechen lid!
Křesťanské vyznání Ježíš - to je Mesiáš, Kristus, Pomazaný král, přinášející naději, vysvobození, obnovu zdecimovaného lidství - toto vyznání má dle svědectví evangelisty i svou odvrácenou stranu: obvinění, že to všechno je jen podvod, falešná hra a nebo ohrožení mocných.

Můžeme samozřejmě říci, že to jsou falešná obvinění. Výpovědi vytržené z kontextu a patřičně překroucené. Tak jako když o něčem píšou v Parlamentních listech nebo v Blesku. Obvinění vznášená během procesu proti Ježíšovi znějí opravdu takto - jako účelově překroucené svědectví o tom, co je nám, Ježíšovým učedníkům drahé.
Ale všimněme si - že k těm překrouceným svědectvím Ježíš mlčí. Nehájí se - že to tak nemyslel - že to velekněží překroutili - že to jsou polopravdy a falešné bláboly senzacechtivých novinářů či překroucené výkřiky populistických vůdců, kteří matou lidi. Mlčky sleduje, co blízkost jeho království vyvolává, co vyprovokuje, na co krále a pány tohoto světa nutí myslet...

Ježíš MLČÍ.
Nebrání se tomu osočení. Bere to na sebe. Ale svým mlčením upozorňuje - tohle je osočení, které na mně, popř. mých učednících klidně může čas od času ulpět. Osočení, které nezmizí ani s tím slavným velikonočním vítězstvím.
Když se začnou lidští potentáti (ať už jsou to představitelé náboženství, politických funkcí nebo nějací oligarchové) shlížet ve svém postavení - když propadnou pokušení diktovat svým ovečkám či spoluobčanům jako jediné správné své vidění světa i dobra a zla - když začnou určovat, kdo je nepřítel, kdo přítel, a koho smíš mít rád - anebo když falešné a předposlední hodnoty začnou vydávat za to nejdůležitější, čemu se mají lidé klanět - ve jménu čeho žít, poslouchat, popř. umírat
- potom je v pořádku, když Ježíše jako mesiášského krále (anebo to, čemu věříme) začnou vnímat jako zneklidňující či rovnou podvratnou sílu. Jako kritiku svého postoje - i toho, co hlásají.
A my si nemalujme, že to na nás nedopadne. S tímhle vědomím (s touhle vírou) sledujme dnešní evangelijní poselství.

Pilátovu uchu
zní označení MESIÁŠ, KRÁL ŽIDŮ jako “podvracení státu”. Proto se taky v římském právu provinění proti tomuhle paragrafu trestalo jediným způsobem - ukřižováním. Když v té věci vede Ježíšův výslech, Ježíš sám mu to nijak neusnadní, protože jeho jediná odpověď zní: TY PRAVÍŠ. To říkáš ty. Říkáš to ty, a ty si asi pod tím taky něco představuješ.
Bezpochyby si Pilát pod židovským mesiášem něco představuje - buřiče, který chce vyvolat vzpouru proti římské okupaci. Ale tenhle mlčící Ježíš mu tak málo zapadá do římských zkušeností se vzbouřenci a rebely, že vzápětí znejistí. Tenhle - a revolucionář? Vůdce, který dokáže strhnout dav, zorganizovat ozbrojené bojůvky a vyvolat celonárodní povstání? A jak na Ježíše kouká, a poslouchá nejen překroucená obvinění, ale možná i vlastní úřední donašeče, uzavírá: Já neshledávám, že tady tenhle by se něčím provinil. A když uslyší, že Ježíš má něco společného s Galileou, pošle ho za králem Herodem.

Ale tak jako mlčel u Piláta, mlčí Ježíš i před tímhle galilejským oligarchou, čtvrtkrálem Herodem. Herodes se přesně jako takový místní potentát chová. S blahosklonností i zvědavostí čeká, že mu Ježíš předvede nějaký ohromující náboženský kousek. Chce si Ježíše prohlédnout tak trochu jak nejnovější číslo Blesku. ZARADOVAL se, že mu život zpestří nějaká neobvyklá kuriozita - třebas, že se Ježíš projde po hladině jeho bazénu - někoho zázračně uzdraví, nebo mávne proutkem a všechny přítomné pozve k opulentní hostině...
Ale Ježíš, který vyprávěl příběhy, v nichž s radostí a jásotem vítali nalezené ztracence a který tu radost Božího království slavil na hostinách, na kterých se taky nešetřilo - Ježíš mlčí. Pro tohodle blahosklonného zájemce o náboženské kuriozity a nadpřirozené jevy nemá jediné slovo.
Zneklidnil tím tohodle oligarchu, zvyklého, že mu každý splní jeho přání?
Asi ano, protože mu nezbývá než se na rozloučenou blýsknout vtipem sám: Nechá Ježíše navléct do zářivého roucha (jakoby královského) a baví své nohsledy a dvořany: Koukejte, jakou umím udělat srandu! Ha, ha, podívejte - že prý král... A pošle Ježíše zpátky, kde ho Pilát odsoudí, a až ho pak přibijí na kříž, budou se mu nakonec posmívat i ozbrojenci z popravčí čety: Cha, cha králi židů, teď ukaž, co dokážeš! Zachraň sám sebe!

Co tento příběh říká o Ježíšově kralování a mesiášství?
Především se definitivně se vyjasňuje: Ježíš není mocenská hvězda, která láká dav na to, co chtějí slyšet lidi. Není postavou vhodnou pro statistiky veřejné oblíbenosti - ale už tím nad samotnými těmi statistikami (a taky nad tím, jakou jsme jim schopni přikládat váhu...) píše otazník. Neláká fanoušky Božího Království, nemanipuluje davem - ale zve k následování. Neskrývá, že to je cesta kříže, ale tu riskantní cestu proti proudu prošlape nejprve sám. Nezůstává kdesi v pohodlném zákulisí, ale sám se nejdřív ze všeho vystaví tíze bezmoci, ponížení a posměchu. To nejhorší bere na sebe. Ze svých následovníků pak tvoří lidi, kteří tak snadno nepropadnou davovému nadšení a nekritickému vynášení ani malých i velkých hvězd, a neberou moc vážně ani všelijaké Herody i Piláty.

Nakonec se opravdu ukázal jako král, který nezachránil sám sebe. Nevolal “království za koně”, na němž by mohl ujet z prohrané bitvy - ale posměch své poníženosti vydržel až do konce. Tak království věčného nám bránu otvíral.

A my smíme věřit a vyznávat:
Kyž kraluješ ty - nekraluje nám už ani zpupnost všelijakých králů a čtvrtkrálů - ani autoritářství sebezhlíživých papalášů a jejich malých i velkých napodobitelů a nohsledů. Když nám kraluješ ty, nemusíme se orientovat podle překroucených novinek, které akorát dokážou očerňovat a strašit lidi,
ale smíme se řídit podle tvého tichého hlasu, a dokonce i podle tvého mlčení. Když nám kraluješ ty - nemusí nám už kralovat ani strach o naše pozice a o naši pověst. Když nám kraluješ ty, posmívaný králi - nemusí nám kralovat strach z posměchu, ani předsudky většiny. Když nám kraluješ ty - kterému se pozemští vladaři vysmáli - ty kterýs nesl kříž posměchu a osamění až do smrti - nekraluje už nad námi - a naším životem ani smrt samotná. Vždyť tě jako svého jediného královského syna Otec označil, když tě vyvedl z mrtvých.

Herodes ho navlékl do zářivého pláště, aby byla na jeho královském dvoře taky nějaká sranda.
Ve velikonočním jitře poslové v zářivě sněhobílém šatu vyřídí - ten ponížený, posmívaný a popravený král je vskutku Pánem a mesiášem. Neboť ho jím učinil nebeský Otec, když ho vyvedl z hlubin lidského zavržení, pohrdání i samotné smrti. AMEN.

Lk 23,1-12 Vl, Bn 23.4.17
In: Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho. Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: “Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. (Ps 2,1n.7n)
Píseň 110
Modlitba
Shromáždils' nás Pane, abychom zas ušli kus cesty s tvým synem. Smíme přijmout jeho královskou spravedlnost - nechat se zasáhnout jeho službou potřebným - nechat se pozvat jeho tichým svědectvím pravdě. Víš, kolikrát nám to připadá jako příběh, který se do našeho světa a života nehodí. Víš, že jsme se v lepším případě naučili dělit život mezi jeho panství - a panství všelijakých dalších pánů, potentátů. A víš taky, kolikrát nás ovládá strach a bezradnost. Ať tedy slovo tvém královském synu prolomí naši nedověru, vytáhne nás z naší polovičatosti a osvobodí z našich úzkostí. Dej zaznít příběhu tvého syna jako svědectví, jež si podmaní naše srdce a celý život. V jeho jménu prosíme: Otče náš...
Píseň s dětmi NP 39
Slovo k dětem
1. čtení Sk 4,18-20.23-30
Píseň 311,1-4.7-8
kázání
Píseň NP 20 (V nebi je trůn)
Ohlášení
PÍSEŇ 354
Přímluvy
Šel jsi cestou kříže, PJKe, aby nám patřila svoboda dětí Božích. Ve tvém jménu předkládáme i tyto prosby:
- prosíme, ať zvěst o tvé záchraně dosahuje k lidem, jejichž život ničí zvůle mocných.
- prosíme za lidi, na něž dopadá násilné a nespravedlivé řešení společenských problémů.
- prosíme, dej vzrůstat pokoj a spravedlnosti i na spáleništích plných nenávisti, předsudků a nekonečného vyčítání vzájemných vin
- prosíme za všechny ztrápené, chudé, hladovějící, bité a pronásledované
- prosíme za ty, kdo rozsuzují vinu a nevinu, kdo chrání lidi před násilím
- prosíme za ty, kdo zápasí o nastolení lidských pořádků na místech ničených nespravedlností a nelidskostí
- prosíme za křesťany, zvl. za představitele církví, za všechny náboženské autority - ať slouží tobě, tichému králi - a neprosazují vlastní důležitost
- prosíme za lidi osamělé, odloučené od rodin, v nemocnicích, v domovech důchodců, ve věznicích.
Pane - smiluj se - pro JKa, který s tebou a DS vládne navěky. Amen.
Poslání Jk 1,23-25; 2,8
Kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky... Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‘Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,’ dobře činíte.
Požehnání (2 J 3)
Budiž s vámi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce, i od Pána Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a v lásce.
Píseň 253