Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Člověk Ježíš Ženy, které následovaly Ježíše až z Galileje, následovaly Ježíše až do smrti. Stály u kříže, viděly, jak umírá a společně s Josefem z Arimatie v pátek večer pochovaly Ježíšovo tělo. Učedníci se rozprchli. Petr po trojím zapření odběhl do tmy. Po nikom z Dvanácti učedníků nebylo ani vidu ani slechu. Charismatický vůdce je mrtev. Vše je u konce. Dali jsme důvěru špatnému člověku. Sliboval nový život a místo toho přišla smrt. Co teď? Co máme dělat, když se naše společenství rozpadlo? To vše se stalo a teď se s tou novou situací museli všichni vyrovnat. Učedníci přemýšleli nad tím, co bude dál, a ženy jednaly. Ty měly zájem na tom, aby se někdo o Ježíše po smrti řádně postaral.
Ježíš byl Syn Boží, ale i také bratr, syn a přítel. Pro učedníky a lidi, kteří Ježíše následovali do Jeruzaléma, zemřel hlavně člověk Ježíš. Prorok, učitel, zvěstovatel nového významu života. Určitě byly v šoku z toho, co se stalo. I pro nás pokaždé šok, když někdo nám blízký zemře. Člověk, se kterým jsme hovořili ještě před pár dny, tu už není. Ať už umírajícího doprovázíme až do posledních chvil nebo když někdo zemře zcela nečekaně, tak nás to často hluboce zasáhne. Až přejde první vlna smutku, tak vzpomínáme na společné zážitky, co dotyčný měl rád, co mu dělalo radost. Vzpomínáme na naše poslední setkání. Na poslední rozhovor a na poslední slova, která nám dotyčný řekl. Tato slova se pak snažíme uchovat v paměti, protože víc už od našeho blízkého neuslyšíme. Alespoň ne v tomto životě. Stejně tak i ženy šly vzpomínat k Ježíšově hrobu. Jenže to dopadlo jinak, než čekaly.

Ženy u hrobu
Po sobotě, za brzkého rána, kdy ještě není ani světlo a není ani ještě tma. Slunce ještě nevyšlo, ale tma už ztrácí na moci. Doba mezi dnem a nocí, doba nejistoty, kdy se může stát cokoliv. Časné ráno také může znamenat, že ženy nemohly dospat, že se neustále převalovaly na lůžku, myslely na Ježíše a na to, co se s ním stalo. Myslím si, že málokdo předpokládal, že Ježíše o Velikonocích zajmou, uvězní, odsoudí a popraví. Jak to přiblížení nebeského království vlastně dopadlo? Nebo spíš nedopadlo? Pár lidí bylo uzdraveno, někdo třeba změnil názor na svůj život poté, co se setkal s Ježíšem. Vypadá to, že Ježíšova slova z počátku jeho činnosti: „Čas se naplnil a Boží království se přiblížilo.“ platí jen pro něj. Pro Ježíše se Boží království přiblížilo. On už tam je. On je mrtev, ale co my živí?
Teď jdou ženy ke hrobu. Jsou uzavřeny do svých myšlenek. Pořádně nevnímají, co se děje kolem nich. Nevšímají si svého okolí. Prostě jdou krok za krokem a nesou si v hlavě svůj smutek. Vzpomínají na Ježíše, truchlí a jsou stále zarmouceny nad ztrátou svého blízkého přítele. Ještě v pátek viděly, jak byl hrob uzavřen kamenem, aby tělo nikdo neukradl nebo aby ho nesežrala divá zvěř.
S hrobem se ale něco stalo. Nevypadá tak, jak ho v pátek opustily. Něco změnilo. Kámen není na svém místě. Překvapené ženy vběhly do hrobu a dívaly se všude kolem, aby zjistily, že hrob je prázdný. Tělo nenašly. Někdo ho ukradl. Něco se s ním muselo stát!

Není tady, byl vzkříšen
Jejich smutek a truchlení najednou vezme za své. Najednou spatří dva muže v zářivě bílém oblečení. Jako by byli z jiného světa a přináší zprávu, která navždy změní jejich životy i životy dalších lidí tisíce let po jejich smrt. Dva muži přinášejí evangelium o Ježíši - Není zde. Není zde v temném hrobě, není mrtvý, smrt pro něj nebyla konec, smrt nad ním nemá moc. Není zde, byl vzkříšen.
Byl vzkříšen. Nehledejte živého mezi mrtvými. Ježíš není mrtev. Boží království jeho smrtí neskončilo, naopak dostalo mnohem jasnější význam. Každý, kdo v něj věří, nezemře a bude mít život věčný. Vzpomeňte na to, jak o tom mluvil. Vzpomeňte, jak mluvil o tom, že musí být vydán do rukou hříšných lidí. Jak volal při zatčení, že teď panuje hodina lidí - vláda tmy. Jak se zatmělo, když byl křižován. Teď skončila vláda lidí. Nyní přichází vláda světla.
Ženy jsou vytrženy ze svého smutku. Jak je to možné? Jak vzkříšen? Co to ti muži povídají? Nechápaly, co to znamená. Uvěřili tem dvou mužům a rychle to běžely oznámit dalším učedníkům. Cesta ke hrobu byla cestou zoufalství, cesta od hrobu je už cestou naděje a radosti.
Tato zpráva - evangelium o vzkříšení - byla pro Petra a další učedníky jen blouzněním. Nevěřili jim, přišlo jim to jako povídačka nějakého alkoholika. V řečtině je tam použito slovo leros, my ho používám ve slově delirium. Učedníci si mysleli, že se ženy zbláznily, ale stejně se rozběhli ke hrobu, aby se přesvědčili. Aby si ověřili fakta, jak to s tím Ježíšovým tělem teda je. Petr se chtěl přesvědčit na vlastní oči, ale stejně nic nenašel. Vzkříšení nejde vyfotit, nahrát na video.
I slova - vzkřísit, vstát z mrtvých jen nedokonale popisují tu zcela novou a nečekanou skutečnost.
Jistotu získal Petr a další až po osobním setkáním se vzkříšeným Ježíšem, kdy s nimi jedl a hovořil. Ukázal se jim a vysvětlil jim význam své smrti a nového života, který jim přináší. A setkání se vzkříšeným lidem změnilo život natolik, že se rozhodli, že nechtějí, aby vzpomínka na Ježíšovo působení vychladla a zmizela v proudu času. Rozhodli se shromažďovat, modlit se, slavit večeři Páně a připomínat si Ježíšova slova a činy. Bůh je povolal do společenství, které ale nemělo být jen vzpomínkou na věci minulé. Setkání se Vzkříšeným se neustále děje zde mezi námi. Ve společné modlitbě, slyšení evangelia, křtu a Večeři páně.
V našem společenství se má stále nově otevírat prostor a čas pro přítomnost Boží lásky, která nám daruje sílu do života.

Ježíšovo evangelium
Ježíš byl nositelem života a naděje pro své současníky, ale musel se setkat se smrtí. Se smrtí, která je tečkou za větou našeho života. Ježíš svým vzkříšením přináší naději. Díky víře v něj i my máme naději, že život už nekončí tečkou, ale že až skončí, tak na konci bude dvojtečka: Život má pokračování. Jen to bude úplně jinak, než jak dosud prožíváme náš život.
My lidé potřebujeme naději. Při pohledu do temnoty hrobu nás zachvacuje úzkost. Ptáme se, co bude dál? Co bude potom, až umřeme? Co bude s našimi blízkými? Ježíš měl odpověď na tyto otázky. Hlásal naději pro náš život ve svém evangeliu o Božím království, které připodobňoval k hostině. Ke sdílení životodárného chleba a vína.
Připodobňoval a přibližoval svým působením mezi lidmi. Ale nelze zcela vyslovit, vysvětlit, ukázat, jak to bude po smrti. Jak to tam bude doopravdy vypadat. Nelze mít videozáznam z přicházející budoucnosti. To ne. Ale tato Ježíšova dobrá zpráva, stejně jako dobrá zpráva od dvou mužů u hrobu nám přináší z druhé strany naději a sílu k životu tady a teď se vzkříšeným Kristem. Není zde, není v hrobě, není mrtev. Ale je zde, tady mezi námi, s námi, v modlitbách a v našich srdcích.
Ježíšovo evangelium není jen informace o tom, že po smrti to bude „dobrý“. Je to čin, který Ježíš garantuje svým životem. Je to čin, který se nás dotýká do hloubky naší osobnosti, naší duše. A do této hloubky přináší moc naděje a z ní plynoucí pokoj. Amen.

Hod Boží velikonoční
Scházíme se ve jménu Boha Otce, i Syna i Ducha svatého. Amen
Milé sestry a milí bratři, přátelé a hosté, vítejte na dnešní bohoslužbě na Boží hod Velikonoční.
Introit: 1Kor 15,1-5
Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
Píseň 667
Modlitba:
Bože života a Otče světla, ty otvíráš nový věk vzkříšením svého Syna.
V něm poznává svět, co je tvá odvěká vůle: Co je staré se stává novým, co je tmavé, se stává světlým, co bylo mrtvé, povstává k životu a všechno bude znovu uzdraveno v tom, který je původcem toho všeho: Ježíš Kristus, tvůj Syn, náš bratr a Pán, který s tebou v jednotě Ducha svatého žije a život tvoří na věky věků.
Čtení Lk 23,50-56
Píseň NP 29 Šly z rána ke hrobu
Čtení Lk 24,1-12
Píseň - 350
CONFITEOR:
V pokoře i s důvěrou vyznávejme:
Vyznáváme, náš Pane, že často nemáme sílu a připomínat si tvé evangelium jako moc života uprostřed našich dní. Před tebou, náš Pane, vyznáváme svoje viny:
- VYZNÁVÁME "...."
Tys nás však, Pane, oslovil zvěstí o vzkříšení Ježíše Krista. Jeho prolitá krev dosvědčuje, že odpouštíš a že o nás máš větší zájem, než si dovedeme představit. A píseň vzkříšení dává vyrůst nové důvěře, že ty sám vyvádíš na cestu záchrany, zmocňuješ k novým úkolům.
Vyznejme svou důvěru hlasitým - VĚŘÍME "..."
Protože nám JK daroval skutečné smíření - smíme se i my smířit se svými nepřáteli, odpouštět těm, kdo nám ublížili a mít naději pro ty, pro které jsme ji ztratili.
Vyznejme to hlasitě: PRO LÁSKU KRISTOVU ODPOUŠTÍME

Spojme se s křesťany všech míst a věků slovy Apoštolského vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.
Pozdravení pokoje - na důkaz vzájemné důvěry před společným jídle se pozdravme pozdravením pokoje.
PREFACE
Pozdvihněme svá srdce k Bohu a vzdávejme mu díky. Je to důstojné a spravedlivé.
Vzdáváme ti dík Otče, neboť ses přiznal k cestě spásy tvého poníženého Syna. Vyvedls ho z moci smrti. Při něm jsi prokázal svou moc své věrnosti i sílu své naděje. Nedals za pravdu lidské zahořklosti a zoufalství. Tak jsi pro nás i pro mnohé další otevřel cestu vysvobození, odpuštění vin a obnovy života.
Proto tě oslavujeme a se vší tvou církví i zástupy tvých nebeských služebníků vzdáváme chválu tvému jménu:
SVATÝ, SVATÝ, SVATÝ jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.
USTANOVENÍ
Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal:
Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“
Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
EPIKLEZE:
Duchu svatý, otevři naše srdce pro dary lásky Kristovy i pro důvěru, že moc jeho vzkříšení dává povstat naději a obnově žití. Při přijímání chleba a vína nás učiň jedno s Kristem a jeho lidem po vší zemi.
OTČE NÁŠ
Pozvání:
Blahoslavení, kteří jsou pozváni k večeři beránkově. Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
Vysluhování - Píseň 397
MODLITBA v kruhu:
Svatý, milosrdný, Bože. Zde u tvého stolu jsi nám příslib nového života dal ve svém chlebu a víně. Spočinuli jsme v hloubce tvé lásky. Zakusili jsme tvoji občerstvující přítomnost. Nám u tvého stolu jsi dal svůj život. Společně skrze milost, jsme tvou nabídku přijali. A za to ti vzdáváme díky. Amen.
Propouštění:
Sám Bůh pokoje ať nás cele posvětí a zachová našeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který nás povolal; on to také učiní. Jděte v pokoji.
Ohlášení
Píseň: 662
Přímluvy:
Soustřeďme se k přímluvným modlitbám. Na jednotlivé prosby společně odpovídejme slovy: ”Prosíme Tě, vyslyš nás!”
Pane Ježíši Kriste, děkujeme Ti za toto společenství. Dej ať se Tvůj lid může svobodně scházet po celém světě. K tobě voláme: …
Tobě svěřujeme všechny tělesně ztrápené. Všechny nemocné, zraněné, hladové, bez domova. Dávej nám sílu i ochotné srdce, abychom jim dokázali pomoci. K Tobě voláme: …
Tobě svěřujeme všechny ztrápené na duši. Všechny opuštěné, smutné, zoufalé. Dávej nám moudrost, do hlav dobré myšlenky a do úst dobrá slova, abychom je dokázali povzbudit. K tobě voláme: …
Tobě svěřujeme všechny ztrápené na duchu. Všechny hříšníky, bloudící i zmatené v rozhodování mezi dobrem a zlem. Ty sám přicházej a přemáhej útoky toho Zlého. K Tobě voláme: …
Prosíme tě za naše sbory, za naši církev, za všechen vykoupený lid. Dej ať tomuto světu pravdivě zvěstujeme evangelium, aby tak ještě mnozí další v Tobě poznali vzkříšeného Pána a Spasitele. K Tobě voláme: …
Prosíme Tě za Ty, kteří mají ve svých rukou světskou moc. Za pana prezidenta, vládu, parlament, starosty soudce, policisty a vůbec všechny, kteří mají ve svých rukou světskou moc. Dávej jim moudrost a rozhodnost, aby prosazovali právo a spravedlnost. K Tobě voláme:…
V tiché chvíli pak předkládáme každý své osobní prosby. (po chvilce): K Tobě voláme:…
Poslání:
Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá. Ef 4,32-5,2
Požehnání:
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
Píseň 346