Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Ježíš toho už sice učedníky hodně naučil, ale do tohoto boje jde sám. Přitom je to zkouška pro něj zrovna tak jako pro ně. "Modlete se, abyste neupadli do pokušení - tedy - abyste nepropadli ve zkoušce," varuje a povzbuzuje - ale do finálního zápasu o to, jestli spolu s učedníky zůstanou věrni Boží cestě naším světem, vstupuje s opravdovým nasazením Ježíš sám. On potí krev, on bojuje s vlastním strachem, on zápasí o naději, že cesta Syna, poslušného Otci, má v tomhle zdivočelém světě smysl - i když vede na kříž. Učedníci - ti nejenže jeho zápas nesledují, natož aby ho lidsky sdíleli, oni ho - jako naprostí ignoranti - prochrápou. Těžko výstižněji vyjádřit, jaký mají od Jše v té chvíli odstup.

Z odstupu ovšem Jšův noční modlitební zápas sledujeme i my. Ani my krev na tom bojišti nepotíme. A máme ještě jeden odstup: Sledujeme tu scénu nejen s odstupem - ale jako ti, kdo vědí, jak to finále nakonec dopadlo - a pravidelně to oslavují. O to hůř se ovšem vžíváme do situace, kdy nic rozhodnuto není, kdy se spasitelova cesta (a jeho zápas) jevila nejen ztracená, ale vlastně i beze smyslu. Když je pak vyhráno - kdo by myslel na krev, pot a slzy, které bylo potřeba vycedit? O to pozorněji naslouchejme varování - dejte si pozor, abyste nesklouzli do pokušení.
To varování nám připomíná - že svou víru žijeme v poměrech tohoto světa - a ty nejsou dopředu rozhodnuty. A že postavit se za milosrdenství - za lidskost - za to, co je opravdu spravedlivé, nikoli jen prospěchářské - znamená v určitou chvíli jít proti většině - proti proudu. Když si připomínáme odkaz lidí, kteří neohnuli páteř - zastávali se pronásledovaných - zastávali se pravdy proti falši a lži, jíž se přizpůsobila většina - šli cestou posmívaných a veřejně odsuzovaných - nezapomínejme - tenhle zápas člověk vede - aniž by měl záruku, že to dopadne tak, jak by si sám přál. Sám život uprostřed dějin je v tomto smyslu léčkou. Ježíš to ví - a jako ten, kdo se této léčce vydává napospas a nasazuje přitom vlastní kůži i život - varuje - pozor, ať nepadnete do pokušení se z této léčky vyvléknout. A když do ní padnete - ať v ní dokážete obstát. Modlete se, ať neupadnete v pokušení.

Léčkou - pro nás - je ovšem už samotná představa, že Jš jako milovaný a vyvolený syn nebeského Otce prochází svou cestou protekčně chráněn - vybaven nebeským skafandrem, se svatozáří kolem hlavy. Takhle mu to hned na začátku jako lákavou návnadu nabídl pokušitel, satan: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se ze střechy chrámu, vždyť je psáno 'andělům svým dá o tobě příkaz, ... na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen'." Ježíš tehdy andělský skafandr odmítl - vždyť mesiášskému poslání je třeba sloužit bez protekce i ochranky - a teď na něj dopadají důsledky tohoto rozhodnutí. Jako nezvladatelné břemeno úzkosti - a pocitu, že to nemá smysl - a chuti ode všeho utéct - na něj dopadá závěr jeho cesty. Cesty, na niž se vydal bez skafandru - ve stopách trpících svědků svého lidu - cesty trpícího služebníka HOspodinova.
"Já jsem mezi vámi jako služebník," vysvětloval namáhavě před chvíli u večeře učedníkům - ale teď mu vůbec není jasné, jestli tím služebníkem chce být až do konce. Venku ve tmě kolem zahrady getsemanské se zatahuje smyčka nepřátel, vedených Jidášem - a kruh přátel tady okolo neprojevuje ani zbla účasti podpory či porozumění. Kam se podíváš, křičí to na tebe, ať to vzdáš, že to nemá cenu, že to nemá budoucnost. Můžeš v takové chvíli něco udělat?

Můžeš. Můžeš vylít své srdce před tváří Otce v nebesích. Protože ten nahoře - to není podle Jše ani nejvyšší šéf či lhostejný osud - ale Otec. Takhle to učil říkat učedníky - a takhle se teď modlí sám: Otče... Před toho se nemusíš bát předstoupit tak, jak na tom jsi. Takhle se modlili žalmisté, když je zaplavila hrůza, že to nepřátelé Bí věci vyhrávají na celé čáře. Takhle se modlili proroci - když na ně dopadla neúspěšnost jejich poslání - a pocit, že je to všechno k ničemu... A s nimi v zádech předstupuje teď před Otce Jš: Otče - svírá mne strach, pokušení od toho utéct, vzít to zadem přes Olivovou horu pryč z Jeruzaléma jako kdysi David... Ale - tobě to můžu svěřit. Vypovědět vše a nic nepřikrašlovat. Vylít své srdce. Otče, chceš-li - odejmi ode mne tento kalich - kalich zrady, lidských intrik a nespravedlnosti - kalich soudu. Před chvílí jsem učedníkům dával pít z kalicha velikonoční záchrany - ale z tohodle kalicha se mi nechce pít ani trochu.

Proč Lukáš tak nezakrytě líčí tuhle Ježíšovu chvíli plnou slabosti? Proč ho nevylíčí třeba jako Sokrata? Tomu když dali vypít kalich s bolehlavem, postavil se k tomu s patřičnou důstojností. Ale Lukáš nevypráví příběh člověka, který pochopil, že prohrál, a tak chce s důstojností odejít. Evangelista vypráví o služebníku Hospodinově - který je nám nablízku právě v tom, co je na lidském žití ponižující a nevyrovnané - v našich prohrách i zoufalství. A hlavně - vypráví o Synu, který když bojuje o Otcovu věc, není na tom o nic líp, než kdokoli jiný. I on vposledu zjišťuje, že na to sám ze sebe nemá.

Ale když si u Jšova Otce vyleješ své zoufalé srdce - tak jako si ho vylévali žalmisté i proroci - začneš ho mít po čase překvapivě otevřené - pro to, co chce právě ten Otec.
Proto ta modlitba pokračuje - ne má vůle - ale tvá staň se. Ne, jak mi diktuje můj strach - ale k čemu vedou tvé spásné záměry. Ne jak velí vychytralost či přizpůsobivost - ale jak chce tvoje vysvobozující pravda. Ne, abych z tohodle pekla utekl někam do nebe, ale aby bylo "jako v nebi, tak i na zemi." O tuhle Otcovu vůli Jš zápasí - proti vlastnímu strachu i proti svým momentálním zájmům. A v tomto zápase nepodlehl.
Nicméně, nepřeslechněme, že to byl boj až na krev. A jestli u toho byl podle Lukáše anděl - tak ne jako ten, kdo chrání před úrazem a umetá cestičku - ale jako svědek, že v nebi ten osamělý noční zápas sledují s napětím - a náramně jim na něm záleží.

Varuje, že to vše zaspali učedníci. Nesledovali Jšův zápas - i když je vyzval k následování. Sami se nemodlili - nezápasili ani s únavou - ani o to, aby konečně cestě svého Mistra porozuměli. A tam, kde spíš - a nezápasíš o porozumění cestě Syna - tam se pak míjíš i s Otcem. Tam od nebeského Otce nechceš, aby se ti stával vzpruhou a nadějí ve zkouškách - ale aby ti umetal cestičku. Tam neprosíš o rozpoznání, za koho se v danou chvíli postavit - ale hlídáš si hlavně svoje bezpečí. Tam neprosíš, aby ti dal Otec moudrost a odvahu hledat a nalézat, kudy vede Kristova cesta v úskalích a léčkách naší doby - ale přizvukuješ tomu, co zrovna říká většina. Když se učedníci se nemodlí - aby se poprali se svými předsudky, neporozuměním - aby přemohli svou slepotu a neschopnost následovat Jše - pak ani nejsou schopni sami vést zápas o věrnost Jšově cestě. Petr si vytahoval triko, jak Jše bude následovat do kriminálu i na popravu - a víme, jak to dopadlo, když na něj hukla služka velekněze. A když Jš na závěr poslední večeře varuje před tím, že odteď to bude na ostří meče - neboť půjde cestou pohrdaného a zavrhovaného služebníka Bí věci - myslí učedníci jen na své dýky, co mají pod pláštěm - a při Jšově zatčení předvedou pak cosi na způsob hospodské rvačky.

Učedníci nevedou zápas - a jejich víra vlastně začala hynout. Až se ukáže, že jejich Mistr vskutku "s nešlechetnými počten jest", že z nebe mu žádnou extra ochranku neposkytnou - rozprchnou se - a jejich vůdce a první vyznavač Petr ho zapře. Takhle zhynula jejich víra, že s nazaretským přichází BíKí - a že on je od Boha poslaný spasitel. "Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá." Tímhle varováním se otevřel dnešní scénu Jš - jediný, kdo prosil a v modlitbě zápasil o víru a věrnost. - jediný který nesl tíhu lidské bezbrannosti, strachu.
Ale ono to nebylo jen varování - pozor, přichází zkouška - ono je to i zaslíbení: Až mu - navzdor všemu očekávání - dá nebeský Otec slavné velikonoční vítězství - stane se vzpruhou - která oživí a postaví na nohy i učedníky - a jejich uhynulou víru. Vždyť velikonoce vposledu ujistí - máte u Otce toho, který prosí, aby nezhynula víra vaše - který prosí - abyste ve zkouškách a úzkostech uspěli. A prosí za vás jako ten - kdo si ten kalich vypil do dna sám. Amen.

L 22,31-46 Vl,Bn 26.3.17
In: Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří? Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?" Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse. AMEN (Ž 42,3n.6)
Píseň: 42,1-3
Modlitba
Jsi naše síla, náš Pane. Když padáme únavou, pozvedáš. Když ti přestáváme věřit, obnovuješ víru. Když nás sevře strach, vysvobozuješ. Tam, kde jsme naříkali, dáváš radost. A kde jsme se starali jen o sebe, tvoříš společenství. Neuměli bychom ti věřit s takovou vděčností a důvěrou, kdybychom to vše nepotkali v příběhu tvého Syna, Ježíše Krista. Jeho příběh tě dává poznat jako Otce, který je soucitně a vysvoboditelsky přítomen našim slabostem, strachům a nevírám. On nás na cestě následování vede k věrnosti tobě a tvému slovu.Doufáme, že právě takto nás tvoje slovo povzbudí i dnes.
Otčenáš...
Píseň s dětmi: NP 36
Rozhovor s dětmi
1. čtení Lk 22,31-38
Píseň 673
kázání Lk 22,39-46
Píseň 326,1-3
Ohlášení
Píseň 322
Přímluvy
Náš Pane, ty znáš lidský strach i tíhu zkoušek. Proto prosíme - stůj při všech, jejichž víra je ohrožena pochybnostmi, posměchem, strachem z budoucnosti. - posiluj ty, kdo nemají sílu tě následovat, kdo nevidí smysl kráčet za tebou. - prosíme za ty, kterým obavy o zabezpečení vlastního živobytí radí, že nemá cenu ti osvědčovat věrnost - prosíme za ty, které ohrožuje pokušení zneužít moc a postavení. - prosíme za ty, jež ohrožuje lhostejnost a pohodlný životní styl - za křesťany, kteří nechtějí nic vědět o utrpení svých pronásledovaných bratří. - prosíme i za ty, kdo vzdali zápas o milosrdenství, soucítění a pomoc potřebným Buď s námi, ať jako společenství tvých učedníků víme, na jakou stranu se postavit - i když to bude znamenat jít neprošlapanou cestou a nasadit vlastní kůži. Smiluj se, ty který jsi o věrnost cestě spásy zápasil v Getsemanské zahradě - a nyní se za nás přimlouváš u Otce. AMEN
Poslání Žd 4,14-16
Požehnání (2 J 3)
Budiž s vámi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce, i od Pána Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a v lásce.
Píseň 568