Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Přiblížily se velikonoce, připomínají ubíhající postní neděle - a zrovna tak to říká na úvod příběhu evangelista. Přiblížily se velikonoce.
My se blížíme k nim - ale ony se chtějí svým poselstvím přiblížit k nám.
Do našeho žití chce zase vpadnout ta nejpodivuhodnější a nejtajemnější Boží událost. Noc všech nocí, v níž se zrodila záchrana. Zmocnění k lidství vysvobozenému od strachů, zotročení, dokonce i zpod panství smrti.

Letos se k těm blížícím se velikonocům budeme ubírat po stopách Jšova příběhu. Jednotlivé neděle se stanou příležitostí zpřítomnit si jednotlivé kroky Jšovy velikonoční cesty. Není to veselé vyprávění. Ale pamatujme - tudy se k nám blíží velikonoce jako událost záchrany a vysvobození. Když přijíždí vlak Boží - když se přibližuje Boží Království - čerpá moc k té nezastavitelné jízdě naděje z velikonoc. A my máme být u toho. Přiblížil se svátek nekvašených chlebů - svátek vykoupení z otroctví a vysvobození ze zmaru lidství. A my máme být u toho.

Přiblížily se velikonoce - čas zabíjení velikonočního beránka - a velekněží se zákoníky hledají - jakým způsobem připravit o život Jše. Jak ho umlčet a zlikvidovat. Příznačné a důležité je - že tímhle evangelista nezačal. Ano, chystá se špinavá zrada. Noc plná intrik, podrazů, úplatků, hnusných mocenských kšeftů a justičních manipulací. Noc utrpení spravedlivého. Zítra ráno budou na koni ti, kteří umějí oblbnout dav líbivými řečmi. Ale to všechno nepřichází za prvé, ale až za druhé. Jako první přichází poselství Jšovo. Jeho království jako vysvobození - odpuštění - uzdravení - návrat vyloučených do společenství. Jeho království jako zmocnění k úkolům Božího Království. Teprve jako jedna z reakcí na tyhle jeho kroky a projevy přišly pomluvy - reptání - a potom spřádání intrik, jak neskladného nazaretského mistra definitivně umlčet.
Tenhle svět - se vším temným, zarmucujícím, co se tlačí před oči a umí řádně zdeptat - tenhle svět přece jen není žádná satanova zahrádka.
A když nás rmoutí, jak si zduřelá moc náboženských a světských potentátů podává dnes i tehdy ruku a vyvolává duchy nesolidárnosti, předsudků, zastrašování a nenávisti - vězme - ale především platí - přiblížily se velikonoce.

Satan sice tenhle svět nevlastní, nicméně o něm evangelista říká, že vstoupil do Jidáše. Jednoho z Dvanácti. Jednoho z Jšovy rodiny, s níž se Jš chystá slavit velikonoce. Když je řeč o satanovi - nehledejme kdovíjak mocného pána temnot, takřka rovnocenného protivníka nebes. Vypráví se, že když Jš poprvé poslal učedníky na samostatnou výpravu kázat a vyprávět o Božím Království - vykládali mu po návratu učedníci nadšeně, co všechno se jim dařilo. A Jš to okomentoval slovy "Viděl jsem satana, jak padá z nebes." Byl poražen. Nemá na to, aby blížící se Boží Království zastavil.
Ale, jak se praví v jedné Karásově písničce (a také knize Zj, co ji probíráme na biblických) - "nezahynul sviňák ten, ale pad na naši zem." Nemá nebeskou moc, vyhodili ho od nebeského trůnu, zbavili funkce žalobce - ale ještě pořád dokáže strhnout člověka k činům nelidským. A s chutí si zasedne zejména na učedníky - a svádí je, aby se sami postavili Jšově cestě do cesty.
Takhle to na samém začátku cesty k velikonocům učinil Petr. Jen co Jš ohlásil svou další cestu jako cestu utrpení, zastoupil mu cestu a říkal, tudy ne, Pane, to se pro mesiáše nehodí. Jš se s ním nepáral a poslal ho zpátky do řady slovy „za mně, satane!“ Přestaň překážet na cestě utrpení - a svádět z ní mne i další.

Teď tenhle satan vešel do Jidáše. A Jidáš se jím nechal uhranout docela dost.
Prý nazývali Jidáše "iškariotský" - přízviskem skupiny náboženských bojovníků za blaho národa. A jako bojovníka za blaho národa Jš Jidáše zklamal. Zdálo se mu, že jejich Mistr je málo pro národ a moc pro pravdu a lásku a svobodu a důstojnost pro každého. A tak se rozhodl zradit ho - a vydat nepřátelům. Finanční motivy - jakkoli populární - v tom nehrály zřejmě roli. Spíš ta nábožensko národovecká zhrzenost. Kvůli ní se dal do spolku s těmi, kteří jinak v jeho očích - jakožto očích příslušníka iškariotů - představovali zaprodance nepřátelského Říma - s velekněžími a vrchními veliteli nad jeruzalémským chrámem - a jim slíbil Jše ve vhodnou chvíli vyzradit.

Evangelista pro tu zradu užívá zvláštní slovo - „vydání“ či předání. Známe ho z apoštolových slov - když říká, "já zajisté přijal jsem ode Pána - což i vydal jsem vám, že Pán Jš v tu noc, kdy zraze - tedy vydán jest, vzal chléb..." Ale uším evangelisty i jeho posluchačů tu proznívá především jedna slavná SZní prorocká píseň - o spravedlivém služebníku Hospodinově - který sám na sobě - ve svém příběhu i údělu - nese spoustu cizích křiváren, strachů, nespravedlností a provinění. Je na tom jak „beránek vydávaný na smrt“, vyzpíval to prorok působivým obrazem - a my jsme v tu chvíli zpátky u velikonoc.
Copak velikonoce nejsou Hodem beránka? Beránka obětovaného na znamení - nám nepatří záhuba - trest ani Boží hněv - ale - nám patří vysvobození a záchrana. My patříme na cestu poutníků do země dobrého žití, do země slíbené.

Ježíš - zrádcem vydávaný na smrt... - čím se nakonec stane jeho úděl?

Odpověď můžeme vystopovat už v tom - že i sám příběh se vrací - k Hodu beránka: Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: "Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři."
Mimochodem - tahle souvislost, souběh dne oběti velikonočního beránka se dnem, kdy bude vydán na smrt Jš - ukazuje, že ani sám evangelijní příběh není nějaká reportáž - ale vyznání víry. Krédo.
Krédo, které už dnes, při tomto prvním zastavení na Jšově cestě říká:
Důležité a rozhodující nejsou lidské intriky - ani zvůle a záměry zvlčilých potentátů - rozhodující je cesta, po které se ubírá Jš.
A když po té cestě jen kousek ujdem - potkáme ho, jak on opět posílá své učedníky - a slyšíme - co on sám chce.
Ač se ocitl v sevření zrádce a nepřátel - neposílá učedníky někam do tajného skladu zbraní - nebo ušmudlat na poslední chvíli kompromis s držiteli moci.
Posílá učedníky připravit místnost, kde budou slavit hod beránka.
To chce - o to mu jde. Slavit hod beránka: Noc největší ze všech nocí - noc, po níž přichází ráno nového života - otevřená cesta ke svobodě Božích dětí.

Samo poslání najít místnost, kde budou slavit, je pro předvečer velikonoc příznačné: Jš jim (nikoli poprve) popíše, koho potkají - a učedníci posléze shledají, že "nalezli vše, jak Jš řekl."
Nevím, kde vzali evangelisté toho muže se džbánem, na nějž měli učedníci po příchodu do Jeruzaléma narazit a také narazili. Pátral jsem po nějakém biblickém odkazu (odkud že to evangelista ze SZ opsal) - a na nic, co by nám ten vzkaz osvětlilo, jsem nenarazil. Je to snad ozvěna nějakého konspiračního znamení? Muž se džbánem vody - v době, kdy vodu nosily zásadně ženy... - k čemu odkazuje?
Nechme pro jednou příběhu jeho tajemství. Koneckonců, ani my, ani učedníci se nemáme soustředit na ten džbán a jeho nosiče - ale na to, kam nás přivede: "nalezli vše, jak Jš řekl."

A pro dnešek máme skončit právě u toho - že učedníci "nalezli vše, jak Jš řekl." Ve světle jeho slov - ve světle jeho přístupu k vlastnímu utrpení a smrti je právě tohle důležité: Ve velikonočním příběhu máme nalézt vše tak, jak o tom mluví Jš, popř. evangelista jako jeho svědek.
Jš je vydáván jako beránek... - a po stopách a k připomínce beránka z Exodu vede cesta Beránka Jše. Díky tomu smíme rozumět - a věřit: Cesta spiknutí se stane cestou vysvobození. Cesta zrady se stane cestou obnovy a záchrany. Cesta bezmocně vydávaného na smrt se stane cestou, která ztělesní moc pravdy a nového života. I pro nás.
Amen

Lk 22,1-13 Vl, Bn 12.3.17
In: Haleluja. Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění. Činy jeho rukou jsou pravda a právo, všechna jeho ustanovení jsou věrná, spolehlivá navěky a navždy, pravdou a přímostí vytvořená. Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno. Amen(Ž 111,1.7-9)
Píseň 111
Modlitba
Tvé jméno slavíme - příběh tvých činů si připomínáme - o sílu, která pramení z příběhů záchrany prosíme a na ni očekáváme, Bože. Sešli jsme se tu jako tví učedníci - jako ti kdo čekají, kudy je povedeš. Dej nám tedy procházet cestou, kterou prošlapal tvůj Syn, cestou záchrany, pravdy a milosrdenství. Otevři nám velikonoční příběh jako cestu života, obnoveného tvou záchranou a tvou láskou. Dej dosáhnout na naději, kterou nezmaří lidské intriky, naše pochybnosti ani vítězství zlého v tomto světě. Tak oslav a posvět své jméno uprostřed nás i ve světě okolo.
Otče náš
Píseň s dětmi NP 16
Slovo k dětem (KM)
1. čtení Ex 12,1-14
Píseň NP 11
kázání
Píseň 695
Ohlášení
Píseň 322
Přímluvy
Poslání Lk 6,22-23
Požehnání 1Te 5,23n
Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
Píseň 326,1.5