Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

1. (Když ty jsi nám světlem...)
Tak jak jsme se tu dnes sešli - zblízka zdáli - pravidelně či náhodně - jsme zváni potkat světlo - světlo prozařující ze slov žalmistova vyznání "ve tvém světle - spatřujeme světlo". Je to vyznání - které provokuje naši každodenní zkušenost: - copak světlo není každodenní samozřejmostí - ba podmínkou života? A možná namítneme i jako křesťané - copak světlo není součástí stvořitelského řádu - hned od počátku? To potřebujeme ještě nějakou Hovu baterku či speciální osvícení - abychom uviděli světlo?

Je užitečné připomenout si MÍSTO - kde tohle žalmistovo vyznání zní: - v chrámu. Při bohoslužbách. Rozsvěceli tam sedmiramenný svícen - jehož světlo shromážděnému lidu připomíná - vám je světlem H. Ale ten zářící svícen připomíná též - kdy a kde se H svému lidu světlem stal:
Ptáme-li se po "Hospodinově speciální svítilně" - která teprve nasvítí světlo, jež máme spatřit - posílá nás odpověď biblických vyznavačů - do příběhu vysvobození. Když se otroci vysvobození z poddanství domu otroctví a smrti vydali na neprošlapanou úzkou cestu - na cestu otevřenou Hovým milosrdenstvím i soudy - na cestu pravdy a naděje
- stal se jim při tom "k svobodě je dlouhé putování" světlem sám jejich B: "Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli."
Bylo to zvláštní světlo: ozařovalo cestu, kterou by se sami nevydali ani náhodou, protože ji navzdor každodennímu slunečnímu svitu prostě neviděli. Zahánělo černé myšlenky, že zůstali na cestě sami. Do srdce vlévalo světlo důvěry, že ta cesta má budoucnost.
A ve chvíli, kdy jim hrozila totálním zatměním neporazitelná egyptská eskadra smrti - která se přiřítila ten pochod svobody do zaslíbené země zarazit - stal se HOspodin světlem, rozdělujícím a oddělujícím: "Smrtonosnému vojsku Egyptských se stal oblakem a tmou, Izraelským pak osvěcoval noc." Světlo Hospodinovy záchrany - naděje - a předivné vysvobozující moci svítilo Izraelcům navzdor jejich beznaději a nevíře - kdežto sebejistým Egypťanům zhaslo vypínač - a s ním zhasla i moc a sláva jejich neporazitelnosti.
Teprve díky tomuto příběhu můžeme líp porozumět, proč se pak hned na počátku říká - "oddělil světlo od tmy". Tak jako oddělil moc zhouby od vysvobozeného lidu - tak jako ozářil cestu noční cestu uprostřed moře - aby se nakonec vyloupla jako stezka života - tak oddělil i světlo od tmy.
A potkat tohle světlo, světlo těchto činů a tohoto příběhu - to není automaticky se opakující samozřejmost - to je DAR. Dar, který ti zasvítí do života tam, kde se vyprávějí příběhy spásy Hospodinovy. Ať už je jejich aktérem B Abrahamův, Izákův a Jákobův - nebo Jš K.

Ovšem - když tohle zvláštní světlo nasvítí naše rozbřesky - rána - svítání - a naše šera a stmívání - to je teprve světla! Pak nás nemuší tížit - že se krátí dny - (protože adventního světla jak známo přibývá navzdor houstnoucím tmám). Ani nemusíme jen odevzdaně čekat, až nám běh času dny prodlouží a světla nadělí víc, aby mohly pominout naše chmury... protože světlo nám rozsvěcí náš Pán - nezávisle na tom, kolik ho příroda, elektrárna či momentální stav našeho žití nadělí.
Proto děti Izraele nezačínají den pohansky o půlnoci - když už je jisté, že se tmy začnou krátit - ale s nadějí ho začínají už večer: Tehdy když se dlouží stíny a padá tma - když ještě nic nenasvědčuje novému světlu - už tehdy můžeš začít nový den. Protože světlo dává ten, který ho v příběhu záchrany rozsvítil jako světlo naděje, očekávání a své darované blízkosti.
A proto nás nemusejí deptat ani různá náhlá zjištění - že "tato noc nebude krátká". Ať už ta noc vpadne do našich dní jako nemoc - bolestná ztráta - zhroucení snů - nebo jako změna doposud přívětivých životních poměrů - a nebo jako nějaká okupační mocnost - když beránka vlku se zachtělo.
Navzdor takovým temnotám - a uprostřed nich - stává se H světlem. Proto nás žalmy znova vyučují o směru putování do zaslíbené země - a o světelné intenzitě tohoto vyprávění pro naši životní cestu ujišťují: Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.

2. (Proti temntám křiváctví a arogance lži)
Žalmista své vyznání o jedinečném světle vyzpíval v chrámu - při bohoslužbách
(proto mimochodem bohoslužby konáme s přesvědčením, že pro naši víru tu svítí světlo, které sami jinak nepotkáme) - ale neříká svá slova v nějaké bublině - vydělené neproniknutelnou zástěnou od běžného životního provozu. Jako služebník Hův přináší do na bohoslužby a do toho zvláštního světla i zápasy, rozpory a otázky všedních zkušeností - a jejich temnot. Ty temnoty připomíná celá první polovina jeho žalmu. Můžeme ji slyšet jako jeden velký povzdech - jak snadno se prosadí lež - svévolné překrucování dobrých Hospodinových příkazů - milosrdenství, pravdy a spravedlnosti.

Řeč bezskrupulózních svévolníků, kterou na začátku žalmista cituje - je řeč arogance. Samozřejmě také arogance moci - která ale začíná jako arogance lži. Vědomá, chladnokrevná kalkulace - že lež nemá nohy zdaleka tak krátké, jak praví lidová modrost. Že lidi se daleko spíš než hledáním pravdy řídí tím - že není kouře bez ohně - a že jednou zasetou lež už nepůjde z pole tohoto světa vykořenit. Tyhle noční úvahy - pikle i plody temnoty lidského cynismu - žalmistu trápí - a pěkně naplno to tváří v tvář Hospodinu ocitoval. Ale tím, že to přednesl - to vše také postavil do Hospodinova světla!

Co to ale znamená - osvítit Hospodinovým světlem milosrdenství, pravdy, záchrany a spravedlnosti - světlem jeho úzké cesty života - svět lži - manipulace a polopravd?
Znamená to např. zjistit: Kdo pracuje s nenávistí - a očerňuje celé lidské skupiny - ten nám lže a zahání nás do temnot, byť by tisíckrát vykřikoval, že na poměry právě posvítil světlem pravdy. Kdo nepřizná omyl - nebo to, že někoho falešně obvinil - rozprostírá temnotu lži - i kdyby tisíckrát tvrdil, že předestírá "alternativní fakta". Kdo vzbuzuje strachy z neznámých lidí či neznámých problémů a sází na temné stránky ukryté v našem podvědomí - ten zadělává na vládu temnoty nelidskosti. A kdo se tváří jako ten jediný správný světlonoš - a vykřikuje, že všichni ostatní jsou lháři a kradnú - lže - i kdyby tisíckrát tvrdil, že nás dovede ke světlým zítřkům.

A jak v celém poli tohoto světa - tak i v srdci tvém, zpívá se v jedné písni. A tak si bez nadřazenosti synů světla připomeňme: Temnoty a chaos lží a polopravd a manipulací by se po lidských životech ani po internetu tak snadno nešířily - kdyby jim nevycházelo vstříc naše srdce. Srdce ochotné otevřít se temné podbízivosti lží a zjednodušených řešení - srdce plné hořkosti - která raději věří že je všechno ztraceno - než by vykročila po cestě kde svítí hospodinovská naděje
- srdce přesvědčené, že vlkům a temnotám je třeba se přizpůsobit - protože služebník Hospodinovy pravdy a milosrdenství si v tomhle světě stejně nakonec neškrtne.

3. Ale protože tímhle zjištění žalmista nekončí - nemůžeme a nemáme u něj skončit ani my.
TVOJE milosrdenství - sahá od země až po nebesa, Hospodine - volá. TVOJE pravda, spolehlivost a věrnost - dosahuje po oblaka. TVOJE zachraňující spravedlnost je nepohnutelná jak hory, na nichž se zvěstuje tvá záchrana. TVŮJ soud má jediný skutečnou hloubku.
Obzor světa a dní, v nichž žijeme - klátíme se pod nápory lži - padáme, bloudíme, propadáme všelijakým temným chýrám - přece naplňuje Hospodinovo milosrdenství - pravda - očišťující síla jeho soudů. Světlo - které svítí - a jež tmy nepohltily.

Proto žalm nekončí jako nářek - ale jako užaslé díkuvzdání těch - jimž se stal Hospodin a jeho Kristus světlem - a kdo v tomto světle spatřují vpravdě obživující moc jeho darů.
Darů milosrdenství a pravdy - jimiž se smíme vyživovat - a v jejichž síle se smíme směle pustit dál na cestu žití. Vždyť ji ozářilo světlo záchrany. Světlo věčné - světlo pro každý další den i každou další noc našeho žití. Amen.

Ž 36 Vl,Bn 19.2.'17
In: Mnozí říkají: "Kdo nám dá užít dobrých věcí?" Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Amen (Ps 4,7n)
Píseň 642
Modlitba
Do tvého světla stavíme teď své žití, Pane. Před tvou tvář přicházíme - s prosbou, ať její jas osvítí i nás. Přicházíme s pokorou, neboť tušíme, že vrhneš světlo i na slova, rozhodnutí a skutky, které bychom rádi skryli. Ve tvém světle se jinak jeví příběh našich životů - i tvář tohoto světa. A přicházíme s očekáváním - že tvá životodárnost, tvá věrnost přemáhá i temné a ničivé stránky našich životů i tohoto světa. Příběhy tvé záchrany ať se stanou světlem, jež probouzí nový život, silou odpuštění a obnovy. Vysvoboď nás - a svým světlem vyznač, kudy i pro nás vede cesta života. Amen
Píseň s dětmi NP 16
Slovo k dětem
1. čtení Ex 13,17-18.20-22
Píseň 420
kázání
Píseň 377
CONFITEOR
Ztišme se před svatým Bem, a v tichosti srdce vyznávejme:
Ve světle tvé pravdy a milosrdenství vidíme o to ostřeji temnoty naší vlastní polovičatosti, nevíry, přizpůsobivosti. Místo co bychom dosvědčovali pravdu milosrdenství, spolulidství a záchrany, přizpůsobujeme se plíživým i viditelným tlakům lži, polopravd, předsudků. Bojíme se spolehnout cele na tebe a žít jen ze světla tvé záchrany. Před tebou, Bože, vyznáváme svůj hřích.
SaB, připojme se společným VYZNÁVÁME "..."
Tys však prosvěcuješ temnotu beznadějí i provinění světlem odpuštění a záchrany. Takto se i nám Kristus stal světlem, zdrojem spravedlnosti a pozváním k obnově lidství. Světlo této tvé lásky chceme pustit znovu do svých životů.
BaS, vyslovme toto očekávání víry společným VĚŘÍME "..."
A protože nás JK vede cestou smíření a obnovy, smíme se i my stávat aktivními podílníky smíření a obnovy - a to i v situacích, kde se nad naším žitím i vztahy rozprostírala vláda temnoty.
Přiznejme se k tomu hlasitým: PRO LÁSKU KRISTOVU ODPOUŠTÍME "..."
Slovo milosti Iz 42,6n; 9,1
Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.
Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.
Pozdravení pokoje
PÍSEŇ 667,3-5
USTANOVENÍ (Mt 26,20.26nn)
A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.
A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni.
Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého.
OTČE NÁŠ...
POZVÁNÍ J 12,46
Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
PÍSEŇ 397
MODLITBA v kruhu
S dary tvého stolu jsme směli přijmout nové ujištění o síle milosrdenství a pravdy, PJKe. Děkujeme, že nám s nimi vstupuješ takto do života. Nechť tato životodárná moc nese v našem žití dobré ovoce - ve dne i v noci. Amen
Propouštění
Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."
Jděte v pokoji
PÍSEŇ 210,4
Ohlášení
Přímluvy
Poslání
Př 24,19n Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď svévolníkům. Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo.
Kaz 4,7 Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím.
Požehnání 1Te 5,23n
Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
Píseň 451,1-4