Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

(1. dokonalost?)
“Buďte tedy dokonalí - jako je dokonalý váš Otec v nebesích” - zakončil Ježíš svoje slova. Nezazdil tím ale úplně všechno? Nevyšponoval laťku svých nároků do nesplnitelných výšin - takže nám nezbývá než svěsit čelist - sbalit kufry - a říct si, na tohle určitě nemám?
Najdete v křesťanské tradici vykladače pro něž je závěr dnešního evangelia dokladem, že to všechno předtím Ježíš nemyslí vážně. Že jen nastavil zrcadlo naší neschopnosti dostát jeho nárokům - abychom se o to vděčněji chytili prosby, kterou bude učit za chvíli: “a odpusť nám naše viny,” - naše dluhy vůči tvým přikázáním. Ono ani tohle není málo - připustit, že když nedokážeme nastavit druhou tvář - jen se dereme o skutečné i domnělé nároky - když se odvracíme od potřebných a opakovaně propadáme nenávisti vůči těm, kdo jsou označeni jako nepřátelé - že se tím vlastně proviňujeme - proti svým potřebným bližním - i proti Kristu.

Jenže když Ježíš vyhlašuje blízkost Božího Království - vyhlašuje ji jako blízkost odpuštění - vysvobození - a možnosti proměny. A jednou z těch proměn je možnost změny vztahu k životu: CELÝ váš život můžete nechat prostoupit důvěrou a nadějí, že Boží Království je tu pro vás! Ať pláčete - připadáte si zavržení - daleko od Ba - nehodni jeho slitování - tenhle cejch je teď pryč. A a vy celý život můžete už teď - v téhle době plné nenávisti - předsudků - názorových bublin či různých podivných kamarádšoftů - otevřít Kristu.
O to tady jde - o CELISTVOST života. Biblická dokonalost není dokonalost Mirka Dušína, který prý neřekl jediné sprosté slovo. Ani dokonalost uzavřeného společenství, odděleného klášterními zdmi či hlubokými lesy od konfliktů všedních dní. Dokonalost, to je Kristovo pozvání - a náš zápas - pustit do celého života to přicházející Království svobody, spravedlnosti a obnovy žití. A pustit ho i tam, kde jsme měli až příliš jasno, koho smíš mít rád - a kdo je nepřítel - nebo nepřijatelný cizák - lehkoživka či podezřelá socka.

(2. nestavět se proti zlému)
Ježíš v této souvislosti nejprve varuje - abychom se nestavěli proti zlému. Lze to číst (zejména ve světle jeho vlastního mlčenlivého snášení příkoří po jeho zatčení) tak, že Kristův učedník má mlčky a pasivně strpět nespravedlnosti, na něm páchané. A zastání s tichostí nechat na Spasiteli.
V ekumenickém překladu jsme slyšeli spíš výklad než překlad - “pravím vám, abyste se zlým nejednali, jako on s vámi”. Kam se tím míří? Postavit se proti někomu, jehož jednání vidím jako zlé, nespravedlivé, křivácké - to sebou nese i pokušení stát na jeho úrovni a začít používat jeho prostředky. Když někdo papalášsky rozvalen uráží své oponenty (a Ježíšem zmíněná facka na pravou líci byla především hodně citelná urážka) - nemusím toužit stát se podobným papalášem - abych ho poučil o tom, co to je pravda, služba potřebným nebo víra Beránkova. Když mi bude arogantní personalista svévolně šahat na výplatu či hrozit vyhazovem - nemusím propadat iluzi, že problém vyřeším jedině když budu ještě větší hovado než on. Žádné - až já budu mazák, svý křivdy oplatím. Kruh příkoří a nespravedlivostí lze přerušit. Lze začít odjinud. A jinak.
Kristus nám v téhle chvíli otvírá oči pro ono “jinak” - právě tam, kde bychom jinak spoléhali na ostré lokty, drzá čela či kamarádšofty s lidmi, co jsou až příliš schopni všechno zařídit. Proto nakonec zmiňuje i tak zahanbující povinnost, jakou v jeho době byla povinnost nosit výbavu vojákům okupační armády. A proti nenáviděným Římanům nepodává kouzelný nápoj, jakým disponovali Asterix s Obelixem - ale říká - klidně tomu legionáři nabídni, že mu jeho zbroj poneseš ne povinnou míli, ale rovnou dvě. Možná se tě udiveně zeptá, co tě k tomu vede - pak budete mít příležitost objevit jeden v druhém člověka.
Násilný odpor či reakce nastolí spravedlnost a něco vyřeší leda v komixech či westernech - v reálném životě obvykle zadělá na nové nespravedlnosti a na další kolo ještě větších násilností.

Samozřejmě, že to takhle pokaždé nemusí vyjít. Však to Ježíš neříká jako uznávaný odborník na krizovou komunikaci - ale jako služebník Hospodinův. A ten podle Izaiáše zpívá “Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním.” (Iz 50, 6) A své učedníky i zástupy vede celý jejich život po téhle vnějšně nezajištěné cestě. Ale my na ni smíme vykročit - s důvěrou, že je to cesta, na níž do našich životů a poměrů prosakují poměry Království Božího.
Netvrdím, že církev musí být za každých okolností za fackovacího panáka - ale s fackovanými tohoto světa má být rozhodně solidárnější - než s těmi, kdo své odpůrce ponižují, urážejí, anebo si na tom rovnou vybudovali kariéru či nahnali hlasy ve volbách.

(3. Milujte nepřátely své)
A proto se vzápětí Ježíš pustí na ještě tenčí led - a to je dělení lidí na bližní - a nepřátele. Ono citované úsloví “milovat budeš bližního svého - a nenávidět nepřítele svého” takhle pohromadě v Ježíšově bibli, tedy SZ, Tóře a prorocích - nikde nenajdete. Naopak tam najdete překvapující příběh o tom, jak prorok Elíša ve jménu Hospodinově odzbrojil syrské vládní ozbrojence - aby je pak v Samaří pozval na hostinu oslavit, že nekonečné válčení nemusí mít poslední slovo. A to jsme nečetli příběh o samařském prorokovi Odédovi - který jednou - když samařská vojska přivlekla desetitisíce judských zajatců - přikázal těm zajatým nepřátelům vyčistit rány vínem a olejem - posadit je na osly a odeslat domů do Judska. Možná že právě odsud čerpal Ježíš inspiraci k jednomu ze svých nejznámějších příběhů - o tom, jak soucit a slitování - onu emoci vyhrazenou jinak Otci v nebesích - projevil jednomu polomrtvému Židovi právě Samařan (Samaritán). Přestože na Samařany koukali za Ježíšových časů jako na nepřátele a odrodilce - podobně jako někteří naši spoluobčané koukají dnes na uprchlíky a muslimy.

Jestli je ten výrok “nenávidět budeš nepřítele svého” odrazem nějaké lidové moudrosti, nevím. Každopádně zachycuje, že právě náboženstvím lze nenávist k jiným ospravedlnit velice snadno. Když Ježíš vyhlašuje - “milujte své nepřátele” - ví o čem mluví. Mohlo se to týkat samařských odrodilců - římských okupantů - a nebo všelijakých synů temnot - které nenáviděli sektářští synové světla. Hranice mezi bližním - a nepřáteli různého kalibru - probíhaly jeho domovinou křížem krážem.
Ježíš nekáže přizpůsobivost poměrům - ani kolaboraci - ale překonávání právě těch hranic a bublin - v nichž je nám dobře. Káže o překonání předsudků - či rozstříhání plotů, za nimiž žijí ti, kdo jsou údajně hrozbou, a tedy nepřítelem - často jen proto, že se něčím liší.
Však také vládcové tohoto věku s tímhle rozdělením umějí velice vychytrale pracovat: Jak špatně by se bez nepřátel - jedno zda skutečných či pouze smyšlených (a jen na internetu prezentovaných) získávaly body a obliba, popř. hlasy - to by vám potvrdil leckterý tvůrce předvolebních kampaní.
My - jako následovníci Kristovi - se nemusíme nepřátel bát - ale vidět v nich lidské bytosti S jejich radostmi i bolestmi. Takhle např. dokázal po r. 45 vidět Přemysl Pitter utrpení a potřebnost dětí nejen z koncentračních táborů pro židy - ale i poválečných táborů pro Němce. A shromáždil včerejší nepřátele (mj. na nedalekém zámku ve Štiříně) - a dohromady jim léčil rány na těle i na duši - přestože mu za to rychlokvašení vlastenci nadávali.

(4. modlitba)
Pokud nám to připadá jako příliš heroický výkon, můžeme podle Ježíše začít - od modlitby: “Modlete se za ty, kdo vás pronásledují.” Modlitba tu není výrazem nějakého duchovního usebrání - izolovaného od přívalů nenávisti - ale reaguje právě na to, že nám (křesťanům) ten svět velice citelně vpadá do života: Nahání strach svou silou (dnes to může být síla všelijakých médií, co manipulují veřejným míněním - a úspěšně vytvářejí obraz nepřítele někdy i z těch, kdo nezištně pomáhají potřebným bližním) - anebo se posmívá našemu křesťanskému nasazení - bere sílu - frustruje. A to všechno lidské srdce zamoří tak, že snadno propadne nenávisti.

Modlitba za naše nepřátele - může být v takové chvíli příležitostí srovnat si hodnoty - nabýt nové důvěry - a dokonce se může stát jakýmsi průhledem k trůnu Otce nebeského. Proto modlitby pronásledované církve z knihy Zjevení září slávou Království, kde nebude ani pláč, ani bolesti, ani skřípění zubů ukřivděných. A modlitba se pak prolíná do celého života - ovlivňuje a motivuje naše srdce a svědomí - aby neposlouchalo strach a nenávist a předsudky - ale vycházelo vstříc lidem v jejich lidskosti a potřebnosti.

(5. dnes a my)
Snad se nám už tedy slovo o lásce k nepřátelům nejeví jako výron příslovečné “sluníčkářské naivity” - ale jako možnost života - života lepšího - šťastnějšího - perspektivnějšího. Neboť jak praví v této souvislosti apoštol Jan: “dokonalá láska bázeň vyhání” - neboli osvobozuje od poddanství strachu. Následovat pozvání k lásce k nepřátelům - nás osvobozuje od strachu z nepřátel - a z poddanství poměrům, které ti nepřátelé (nebo ten strach) třeba načas nastolili. Osvobozuje od pocitu, že se nic nedá dělat. A především - což je možná dneska nejvíc aktuální - osvobozuje od závislosti na těch, kdo nám chtějí určit, kdo je přítel, kdo nepřítel, koho smíš mít rád a koho nenávidět.
Milovat své nepřátele umožňuje vidět v nich lidi. Respektovat jejich důstojnost. Tak vede k lidskosti, která přesahuje úzký obzor rodinných, klanových, mafiánských či národnostních zájmů - k lidskosti - z níž mají dřív či později prospěch mnozí další, nejen my sami.

Modlitba
Ježíši Kriste - ztělesnil jsi obživující moc Otcova milosrdenství na cestě, kde ti kvůli tomu nadávali především ti, kdo měli jasno jak správně věřit, koho milovat a koho nenávidět. I nás drž na cestě následování - abychom z tvého evangelia čerpali posilu a orientaci pro celý svůj život - a stávali se tak dcerami a syny toho Otce, jeho slunce vesele svítí zlým i dobrým, domácím i cizím, našim přátelům i nepřátelům. Amen.

Pořad bohoslužeb Bn 5.2.17
Píseň: 399,1-2
úvodní slovo
Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása. Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště. Amen (Ps 62, 2.8n)
Píseň 62,1-4
Modlitba
V tobě skládáme svou naději, náš Pane a Bože. Jsi milosrdný k nám nemilosrdným. Odpouštíš nám, kdo nejsme hotovi k odpuštění. Slitováváš se na námi, kteří jednáme podle tvrdého srdce. Tvoje Království přichází jako dar, který si nijak nezasluhujeme - a přesto je nablízku jako moc svobody, naděje a proměn k lidskosti.
JKe, zpřítomnil jsi moc Bího slitování a záchrany, moc milosrdenství i pokoje a pravdy. Na cestě od jeslí na kříž ses nedal odradit odporem těch, kdo ti nerozuměli, posmívali se ti a ponižovali tě - ale zápasil jsi o věrnost Království pravdy a pokoje až do smrti kříže.
DS, otevírej naše srdce i uši zvěsti o této záchraně, která se stala i pro nás. Vysvobozuj z předsudků, životní pohodlnosti i sevření pýchou a nepřátelstvím. Bože, buď s námi a slituj se nad námi. Otče náš...
Slovo k dětem (Markéta)
Píseň: NP 57,1-2 (Čest dej)
Čtení: 2Kr 6,15-23; Pláč 3,26-32
Píseň: 479 1-4
kázání Mt 5,38-48
Píseň: NP 21 (Kdo mne z pout)
ohlášení
- ještě jednou vítám všechny posluchače přenosu bohoslužeb z benešovského českobratrského sboru.
- k našemu počtem nevelkému, ale územím rozsáhlému sboru patří i středisko Diakonie Azylový dům pro matky s dětmi ve Vlašimi. Poskytuje v současné době bydlení asi 13 maminkám a jejich dětem z Vlašimska, Benešovska a Stř.č. kraje. Odkaz na informace o této službě, její náplni - a možnostech, jak ji podpořit, najdete na webových stránkách našeho sboru.
- posluchače z Benešovska upozorňuji na příští neděli, kdy bude hostem v našem sboru Tomáš Bísek s manželkou, jeden z těch, kdo se podíleli na zápasu o lidská práva v 70. letech, jak vyústil do aktivit Charty 77.
- další pozvání z našeho sboru a právě tak i dnešní kázání bude k přečtení na sborových webových stránkách www.benesov.evangnet.cz.
Přímluvy (Pane smiluj se)
Díky Kristovu pozvání a zaslíbení zjišťujeme Pane, že nemusíme být jen pasivními příjemci díla vysvobození a naděje, ale můžeme se mu dát do služby. S touto důvěrou tě nyní prosíme:
- prosíme za službu těch, kdo vyřizují evangelium. Obdařuj je svým Duchem, dávej jim odvahu zvěstovat cestu lásky i uprostřed předsudků a nepřátelství. Inspiruj jejich setkání s Písmem, povzbuzuj, ať vstupují na neprobádanou půdu a do nových problémů
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
- prosíme za ty, jejichž nouzí se potkáváme uprostřed svých dní - za lidi bez prostředků, bez domova, bez perspektivy. Nedopusť abychom propadali otrlosti, která přezírá bídu a potřebnost druhých.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Naděje od tebe ať vyraší pro ty, kdo jsou opomíjeni, posmíváni a odmítáni. Braň nás před znevažováním jakéhokoli zápasu o lidskost. Otevírej nám oči pro ty, kdo věrně zápasí o tvou věc.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Daruj moudrost, trpělivost a vytrvalost všem, kdo zápasí o věrohodnou politiku. Povzbuzuj k odpovědnosti za právo. Dávej odvahu k milosrdenství, která dokáže čelit nenávistnému populismu.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Předkládáme ti ta místa naší země, která se potýkají s bolestnou minulostí. Prosíme za ty, kdo tu hledají cesty, jak zamezit rasovému či náboženskému násilí.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Prosíme za ty, kdo kvůli lidskému násilnictví ztratili blízké, domov, šance na obnovu života v míru. Dej jim skrze konkrétní lidi poznat, že na to nezůstávají sami, že pomyšlení na pokoj a mír není pouhá iluze.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Dávej se nám poznat jako ten, který přichází se záchranou i tam, kde nám se na jazyk derou jen slova rezignace. Dej ať překvapení z tvé životodárné blízkosti můžeme zažívat spolu s křesťany po všem světě.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Prosíme za tvou církev, ať usiluje o věrohodnost na cestě za tvým poníženým a odmítaným Kristem. Přimlouváme se za všechny, kdo v tomto světě zápasí o spravedlnost, o překonání předsudků a lži.
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
Veď nás k pokání, když máme ve všem jasno, dávej nám povstávat, když jsme všechno vzdali, a napřim naše kroky na cestu pokoje.
Takto Tě prosíme ve jménu Toho, který nás předešel, ve jménu Ježíše, našeho Pána a bratra,
Spolu tě prosíme - PANE SMILUJ SE
AMEN.
Poslání
Na cestu následování ať vás provázejí slova biblických svědků:
Kniha Přísloví to vidí takto:
“Je ctí pro muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však rozpoutává.” ( Př 20,3)
Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor.” ( Př 17,14)
“Neříkej: »Odplatím za zlo!« Čekej na Hospodina a on tě zachrání.” (Př 20, 22)
Takto otevírá výhled lásky apoštol Jan:
Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1J 4,18)
Apoštol Pavel povzbuzuje v listu Římanům
A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Ř 12,2)
a v listu Efezským dodává
Hněváte-li se, nehřešte.’ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu.
Píseň: NP 4 Kdo na kolenou klečí
Požehnání
Požehnejž tobě Hospodin, a ostříhejž tebe.
Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou, a buď milostiv tobě.
Obratiž Hospodin tvář svou k tobě,a dejž tobě pokoj.
Píseň: 568
Dohra