Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Obchodní domy i rodinné domky přestaly svítit do noci - vánoční stromky jsou odstrojené - světlo svíček a prskavek se už před pololetím málem ani nehodí připomínat - vánoční světla se potopila do zapomnění, v lepším případě čekají někde v krabicích, až je zase vytáhnem.
A přesto nám dnes zní - vy jste světlo světa. Říká nám to Ježíš - ten o vánocích slavně, s nádherou, které nedosáhnou ani nejpůsobivější ohňostroje - narozený. A říká to proto, aby jeho světlo nezhaslo. Abychom ho neschovali někam do zaprášené krabice na nejhornější polici.

Vy jste světlo světa.
Kdo - MY? Ano - my. Tak jak tu zrovna sedíme, tak jak jsme tu seděli třeba o vánocích - nebo kdykoli jindy - kdy čas a prostor našich životů ozáří slovo evangelia - té podivuhodně dobré zprávy o JKu. Jestliže vám to poselství Jšova příběhu zazářilo v duši - jestliže zažehlo jiskru naděje - jestliže se vám díky němu rozsvítilo, jak je to s životem - s Bohem - s námi i tímhle světem - pak jste - světlo světa.

Možná nám připadá - že jsme na to chabí - máme vybité baterky - či malý výkon
- že tady svítí onačejší celebrity ve světle ramp - budiž. Jš nám to nebere, nicméně klidně trvá na svém: Vy (prostě) JSTE světlo světa. Ať už se na to cítíte nebo ne.
Proto hned mluví i o městu na hoře. Tím nejznámějším pro něj byl Jeruzalém a jeho chrám - kde svítilo světlo věčné - kde se rozsvěcel sedmiramenný svícen - na znamení - Hospodin se jako vysvoboditel a zachránce stal světlem svému lidu - a ten lid si vyvolil a posvětil - aby se stal světlem i mnoha dalším národům:
Těm, kteří se potácejí v temnotách beznaděje - nelidskostí - sobectví - zotročení či nespravedlnosti. Byť by jim vládli papaláši osvícení tisíckrát silnějšími reflektory než to světlo v chrámu. A tak, jako nejde zajet do podzemního krytu s Jeruzalémem a horou chrámovou - nemůžeme teď s tím světlem honem odjet někam do krytu ani my. Se světlem - co nám evangelium už rozsvítilo v duši - srdci - životě - jsme vystaveni tomuto světu jako billboard Bího Kí někde u dálnice - nebo vánoční strom na náměstí.

Dneska se samozřejmě duchovní záležitosti pokládají za vysoce neveřejné a hluboce soukromé - ale Jš na to pranic nedá. Osvítil nás - rozžehl světlo - a když se bráníme, že to je jen tady do modlitebny nebo do nejzadnější komůrky našeho skromného srdce -
- s trochou jedovatosti dodá:
- ani lampu přece lidi nerozsvěcejí proto, aby ji vzápětí šoupli pod dekl - ale aby svítila v domě. A vy jste na tom jak ta rozsvícená lampa: Svítí - a nevybírá si komu - svítí všem - kdo se v tom osvíceném prostoru namanou: - domácím - i příchozím - známým - i nevítané návštěvě. Přičemž vězme, že galilejský dům, to nebyla žádná uzavřená domácnost, zavítat tam mohl kdekdo - a v té době dokonce i hosté nevítaní, příslušníci okupační armády. Všichni - jsou prostě všichni - ti, ktí se nám líbí - a které bychom brali (či o ně rádi rozšířili své církevní řady) - ale zrovna tak i ti, ktým se v žtě na hony vyhýbáme. O všech platí - že pro ně jsme světlo.

O jakém světle Jš mluví? - čím že nás osvítil? Co je jeho zdrojem?
- je to světlo Božího království. To je blízko. Blízko tak, že se chudí mohou radovat
- plačící přestat plakat, - a ti kdo jsou ztrápení nespravedlivostmi tohoto světa - mohou si dovolit lačnět po spravedlnosti a čekat nasycení. S Ježíšem ta podivuhodně proměňující síla přichází mezi lidi. To je zdroj světla, kterým se o vánocích rozzářil Betlém.
- s ním přišel do země Galilejské, jejíž obyvatelé si připadali jako ve tmách - daleko od dosahu Bí lásky. A až Ježíš skončí tohle kázání, půjde s ním blízkost toho království do lidských domovů - do domů plných temnoty a křiku nemocných.
Už od těch prvních vánoc je světlo Božího království tady. Jako mocná útěcha, jako nasycení těm, kdo hladoví po spravedlnosti nebo křičí po kousku lidskosti. Jako životaschopná inspirace těm, kdo prokazují milosrdenství, zápasí o pokoj a odpuštění, zápasí o spravedlnost - i proti těžce zabydlené nespravedlnosti. Tohle nás potkalo - když jsme začli naslouchat evangeliu. A my jím byli osvíceni - aby od nás a skrze nás proudilo dál do světa okolo.

(dobré skutky)
V tom neukrývaném světle má být vidět ještě něco dalšího - naše “dobré skutky”.
Někdo se možná v téhle chvíli možná zarmoutí - co asi tak na mně může být vidět? Jiný by se naopak chtěl předvést jak novopečený americký prezident...
Ale než si začnem sčítat či odčítat dobré skutky - poslouchejme ještě chvíli evangelium.
Když jím budete listovat, narazíte na opakované varování před farizeji: “ Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí.”
Sotva tedy Jš mluví o slušnosti, kterou bychom se chtěli ochránit před dotěrnými sousedy - nebo o skutcích, jimiž hledíme vylepšit svou pověst v očích těch, na nichž nám záleží.

A když budete evangeliem listovat na konec, najdete vlastně jedinou událost, o níž Jš mluví jako o dobrém skutku: - totiž, když se zastává ženy, která ho pomazala vzácným olejem. Všichni okolo včetně učedníků to považovali za pouliční provokaci - za vyhozené peníze a zbytečně investovanou energii - ale Jš ho přijal - jako skutek víry, která rozumí, oč právě a jen jemu jde.
To světlo přicházejícího a blízkého království svobody, naděje a spravedlnosti - svítí (a my ho nemáme zastiňovat) proto - aby bylo o to víc vidět, oč jde Jši. Co nazývá světlem, a co tmou. Co nazývá dobrým ovocem, a co zlým.
- a veřejně se k tomu přiznat - i když si tím třeba u veřejnosti kdovíjaké renomé neuděláme.

(svíčka za Aleppo)
- že světlo BíhoKí a jeho blízkosti svítí - a tmy je neuchvátí - připomínali si někteří křesťané a další lidé hladovějící po míru a spravedlnosti v Praze při slavnosti zvané “Svíčka za Aleppo.” V syrském Aleppu zahynulo nesmírně mnoho nevinných lidí - za více či méně lhostejného přihlížení okolního světa. Jakoby se tady - v krajích biblických vyprávění - rozhodly tmy nelidskosti a násilně prosazovaných velmocenských zájmů udusit jakýkoli záblesk naděje.
Jako protest proti této temnotě se v těchto týdnech koná zvláštní akce - Pochod pro Aleppo. Našli se lidé, toužící po míru a spravedlnosti, kteří se na konci vánoc vydali na pouť skrze Evropu a blízký východ najevo - nechceme se s tím smířit. Navzdor temnotám smrti a utrpení a nelidskosti - chceme nechat zasvítit světlu naděje na obnovu lidskosti.
V Praze rozsvítili svíčky na společném shromáždění - do Zruče jsme jim zas přivezli v pátek jídlo a dřevo na topení - abychom tak dali najevo, že nám na tom světle záleží.
Je to jakoby bláhová akce, bezbranná, bez vyhlídky na přímý efekt. Kdoví jestli a kam dojdou a co z toho bude. - kdoví, zda se lidi k takovému světlu neobrátí zády. Ale možná, že Otec v nebesích stojí právě o podobné skutky - protože ozařují znovu tu jakoby bláznivou, provokující cestu Ježíšovu - jeho cestu v našem světě. A takovými skutky si jeho Otec v nebesích rád nechá vzdát chválu.

Skončeme tedy dnes modlitbou ČCE za Aleppo:
Bože míru, ve svých myšlenkách míříme tam, kam jdou naši poutníci - do zničeného Aleppa, do Sýrie, na těžce zkoušený Blízký Východ. Prosíme tě za lidi, kteří tam žijí a snášejí útrapy války. Myslíme na ty, kdo jsou na útěku ze svých domovů, ale i na ty, kteří utéci nechtějí, nemohou nebo nedokážou. Zvláště si připomínáme děti, nevinné oběti zla dospělých a zvůle mocných. Věříme, Bože, že jsi jim blízko. Prosíme, dej, ať to pocítí i v blízkosti lidí.
Předkládáme ti v naší modlitbě ty, kteří zbytečně a předčasně zahynuli, zraněné a zmrzačené. Myslíme i na ty, kdo jsou zranění duševně a duchovně, lidi s myslí naplněnou odsudky, nenávistí a mstou. Často nejsme lepší než oni. A tak tě prosíme o tvé milosrdenství a milost pro ně i pro nás. Dej těm, kdo nenávidí a působí zlo, se zastydět a odvrátit od svých zlých cest, těm, kterým bylo ublíženo, sílu odpouštět, a těm, kdo mají moc měnit dějiny, dávej moudrost a laskavé srdce.
Děkujeme ti za všechny, kdo se zlu staví dobrem, nenávisti soucitem, ubližování pomoci druhým. Děkujeme ti za Lékaře bez hranic, za posly míru, kteří putují do Aleppa, za všechny, kterým není lhostejné utrpení vzdálených bližních. Prosíme o sílu a vytrvalost pro ty, kdo jdou. Posiluj jejich kroky. Prosíme, obracej nás k sobě i k našim blízkým. Amen

Mt 5,14-16 Vl, Bn 22.1.17
In: Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?... I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí. Amen
PÍSEŇ 209
MODLITBA
Nebeský Otče, děkujeme za toto ráno - za tyto bohoslužby, za Ježíše a jeho evangelium. Děkujeme, že smíme přicházet s vždy novým očekáváním. Děkujeme, že máš slovo pro ty, kdo jsou nahoře, i pro ty, kdo jsou na dně.
Víš, kolikrát se přestáváme ptát na tvou vůli. Víš, kolik svých nápadů a hloupostí rádi pleteme do tvých věcí. Víš, že bychom tě často chtěli jako dobráckého taťku, který svým rozmazleným dětem pořídí, nač si vzpomenou. Otevři nám tedy uši i srdce pro příběh tvého jednorozeného syna - a znovu nám rozsvěť v srdci světlo království - přicházejícího z Betléma do našich životů. Amen
PÍSEŇ s dětmi NP 57,1
Slovo k dětem (Karel)
1. čtení Mt 5,1-12
Píseň 422
kázání
Píseň NP 28 (Svítá novej den)
VYZNÁNÍ VIN
Náš nebeský Otče, tvůj syn nás povolal, abychom dosvědčovali tomuto světu: Náš Otec v nebesích, to je dárce moci, která obnovuje lidství k milosrdenství - k pokoji - k lidskosti. Vyznáváme, že uprostřed této země neumíme vzbuzovat toto očekávání ani úžas. S dary záchrany, naděje a proměny žití býváme podivně zalezlí - a tak se stáváme světlem skrytým pod poklopem. Před tebou vyznáváme své nesvítící učednictví.
BaS, připojme se společným VYZNÁVÁME “...”
Ale tys nás nenecháváš pod poklopem nedověry a beznaděje. Tvůj Kristus se stává svědkem tvé věrnosti i pro nás a probouzí novou věrnost. Na své cestě na kříž na sebe vzal i tíhu nepochopení a nevěrnosti - a jeho vzkříšení ozařuje světlem odpuštění a naděje i naše životy. Věříme, že i nám dáváš podíl na tomto díle své věrnosti.
BaS, vyznejme svou důvěru společným VĚŘÍME “...”
Prvním skutkem, v němž svítí světlo Kristovy lásky, je přijetí odpuštění a zmocnění k nové službě. A slávu našemu Otci v nebesích přináší pak ochota podělit se o jeho odpuštění. Vyznejme to hlasitě, na svědectví jedni druhým i světu kolem nás: PRO LÁSKU KRISTOVU ODPOUŠTÍME “...”
Slovo milosti
Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství. Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám. Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí.
Pozdravení pokoje
PÍSEŇ 627
PREFACE
Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Jákobův, rozpomínáme se nyní na dary tvé spásy. Dej nám okusit, jak tvé dílo spásy nalézá ztracené, sevřené smutkem a trápením, jak sytí hlad po útěše a naději. Očekáváme na blízkost Kristovu, na podivuhodně uzdravující blízkost tvého království. Připomínáme si toto tvé dílo s apoštolem, který dosvědčuje: Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že
- Pán Jš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb - a díky činiv - lámal - a řekl: VEZMĚTE, JEZTE - to jest tělo mé, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.
Takž i KALICH - když povečeřel - řka: TENTO KALICH je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete - na mou památku. Kolikrát byste tedy chléb tento jedli a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokud on nepřijde.
Přijď již tedy, Pane Ježíši Kriste.
Ve tvém jménu společně prosíme:
OTČE NÁŠ...
POZVÁNÍ
Vzhůru! Všichni kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! (Iz 55)
Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
PÍSEŇ 397
MODLITBA
Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel. Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš. U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo. Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce. Amen
PROPOUŠTĚNÍ
Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!
Píseň díků 421,1-3
Ohlášení
Poslání Zj 21,23
To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho lampou/světlem je Beránek. Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu.
Požehnání
Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu. AMEN
Píseň 355