Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Milé sestry a milí bratři,
v adventu jsme společně odkrývali Ježíšův rodokmen, hovořili jsme o čtyřech ženách z jeho rodokmenu – o Támar, Rut, Rachab a Bat-šebě. Dnes nás čeká poslední žena z Ježíšově rodokmenu a zároveň první žena, se kterou se Ježíš setkal – jeho matka Marie. Ženy se v rodokmenech objevovaly zcela výjimečně, a když už se tam objevily, tak zastávaly nějaké důležité postavení. Každá z těchto žen je nějakým způsobem zvláštní a zajímavá. Všechny se nachází v nějakých pohoršlivých situacích: Támar se musí vydávat za prostitutku, Rachab už prostitutkou je, cizinka Rút také jedná neobvykle, aby se stala Izraelkou. Král David svede Bat-šebu a je s ní nevěrný. Mezi ně krásně zapadá Marie jako Ježíšova matka, které nikdo nechtěl věřit jejímu svědectví o tom, jak ho počala.
Milý a klidný obraz jesliček v Betlémě, jak jsme na něj zvyklí z našich koled a obrazů, za sebou skrývá dobrodružství, neporozumění, hněv, odmítnutí a strach. Zkusme si na chvíli představit, že nevíme, jak to vše dopadne. Že nevíme, že přijdou pokleknout tři moudří králové a pastýři, kteří malého Ježíška obsypou dary. Protože za tímto zdánlivě klidným obrazem se nachází hluboký příběh o jednom páru, který si prošel životní krizí, která mohla všechno to krásné zmařit.

Vraťme se z Betléma do Nazareta. Marie je šťastně zasnoubená s Josefem. Jejich rodiny se domluvily na sňatku a můžeme předpokládat, že s ním i ti dva souhlasili. Došlo k veřejným zásnubám a celá vesnice už ví, že Marie není k mání, že nyní podle židovského zákona patří do Josefovy rodiny. Až se jejich manželství uzavře, tak s nadějí budou očekávat děti, které naplní jejich společnou domácnost.
Zdá se, že je vše v pořádku a že se můžou těšit jen na šťastné zítřky.

(Hospodin má pro člověka plán)
Ale Hospodin má s člověkem jiný plán. Plán, který povede k tomu, že za nás Bůh zemře na kříži, aby napravil vztah s ním a s celým lidstvem.
Život sám o sobě není sterilní čistota a ticho, kde by se vše jen tak vznášelo ve vzduchu, nikdo se nikoho nedotýkal. Nikdo by se ani nepohnul a všichni vegetovali na místě. To je ustrnutí - smrt.
Hospodin jedná jako živý Bůh, ne jako mrtvá modla. A jako živý Bůh zasahuje do našeho života. A to někdy znamená, že musíme udělat něco, co je nám velmi nepříjemné, že musíme jednat tak, jako jsme nikdy nejednali, že se musíme pustit na cestu, na cizí místa, která nám nahání strach. Takto živě Bůh zasáhl do života Marie a skrze ni i do života Josefa.

Hospodin Bůh prolomil svým působením reality a přišel skrze svého posla k Marii a zvěstoval jí svoji vizi budoucnosti. Tato zpráva nebyla imperativ: počni a poroď. Je to oznámení, zvěstování. Je to evangelium pro Marii o narození Ježíše Krista.
Podobné je to u povolání i ostatních biblických postav. Bůh si vždy někoho vybere a oznámí mu svou vizi budoucnosti, a že k tomu potřebuje právě jeho. Ty jsi tu, abys plnil Boží vůli. Jenže Boží povolání není povolání ke slávě a moci. Z lidské perspektivy se může zdát, že plnění Božího úkolu uvádí člověka jen a jen do problémů.
Chybí nám ale Boží perspektiva a nikdy přesně nevíme, co s námi Bůh zamýšlí. Věříme, že je Bůh dobrý a spravedlivý, takže jeho vůle je nás přivést do Království Božího. Ale i přes některé těžkosti, které nás provázejí na této cestě, máme naději, že ty obtíže mají smysl.
A právě zde je potřeba odvaha kývnout na zdánlivě nesmyslný úkol: ve stylu založit národ s neplodnou ženou, vyvést ten národ přes poušť do zaslíbené země anebo počnout dítě bez přispění muže.
Navzdory tomu, že je to v podstatě nesmysl, tak do toho ta Marie jde. Možná cítí obavy a úzkost, co to bude za dítě, jaký bude jeho život a co ho čeká za osud, ale přes to Marie souhlasí se slovy: Jsem služebnicí Páně.
Nechá své budoucí kroky určit Hospodinem. On si ji vybral a ona se nechá vést. Zde a na mnoha dalších místech v Písmu svatém je ukázáno, že o nás Hospodin stojí a že pro nás má nějaký úkol, kterým i my můžeme přispět k šíření evangelia lásky a pokoje.
Marie souhlasí a vrhá se tím do nebezpečí, že její společenství ji ukamenuje podle zákona jako cizoložnici. Zde si můžeme vzpomenout na příběh Támar, které také hrozila smrt za to, že počala dítě neobvyklým způsobem. Marie podobně jako Támar se musela spolehnout na slitování svého muže, že ji nepropustí v hanbě a že ji nenechá kamenovat.

(Krize manželství)
Marie počala z Ducha svatého a Josef o tom neměl ani ponětí. Tímto se náš pár ocitl v krizi. Vypadá to tak, že manželství zkrachuje dřív, než vůbec začalo. A kvůli komu? Kvůli Bohu a jeho vůli vstoupit do našeho světa plně jako člověk.
Nyní se vraťme k příběhu: představte si ani ne dvacetiletého mladíka, jak běží tržištěm starověkého Nazareta. Proplétá se mezi trhovci, skoro převrhne košík s ovocem, jen aby dohonil Marii, která před ním prchá. Už už ji chytá za ruku a konečně se setkají jejich pohledy. Marie klopí zrak a v Josefových očích se odráží tisíce otázek spojených s hněvem a nechápavostí.
Je už jasně vidět, že Marie je těhotná. Josef si uvědomí, že jeho snoubenka musí být cizoložnice, že prostě musela spát s někým jiným. Jinak to nejde, Marie ho zradila a on ji musí opustit. O vztahu je rozhodnuto.
Už nejde o to, jestli jim partnerství vydrží, ale jak ho ukončí.
Josef se rozhodl, že to udělá potají, aby nevystavil Marii hanbě. Mělo dojít k rozvodu, aby nemusel vychovávat a propůjčit své jméno dítěti, které s ním nemá nic společného. Toto dítě by mělo být potomkem Davidova rodu. Josef si mohl do svého hnízda přivést kukaččí mládě a vůbec nevěděl, co by z něj mohlo vyrůst. Nechtěl jít do toho rizika, že bude mít pak v budoucnu problémy s dítětem, které není jeho.
Josef se ptá Marie: S kým máš to dítě? A Marie jen tiše odpovídá, že je čistá a že s nikým neulehla, že za ní přišel posel Hospodinův a zvěstoval jí, že se stane matkou Syna Božího.
A jak jednal Josef? Bible mu přisuzuje přívlastek spravedlivý. Spravedlivý v biblickém kontextu neznamená, že jedná s každým fér podle nějakých obecných pravidel chování. Znamená to, že jedná podle Božího zákona. Že jedná podle písemně zachycené Boží vůle, která byla zjevena Mojžíšovi na Sinaji a dále byla předávána z otce na syna po generace. Josef je součástí této tradice a věří tomu, že jedná správně, protože je tak předepsáno. Josef věří, že jedná podle Boží vůle.
Jenže Bůh si vždy všímá konkrétního jedince, nevnímá ani Marii ani Josefa a ani nikoho z nás jako anonymní osobu před soudem, ale jako člověka v konkrétní životní situaci. Josef chce jednat spravedlivě a podle zákona, jak už dávno před ním jednali jeho otcové a jak je v jeho společnosti zvykem. Můžeme říct, že chce jednat zcela normálně.

(Normální jednání)
Křesťanská etika jde proti tomuhle normálnímu jednání. Naprosto přirozené a společensky přístupné je: propustit Marii a nechat ji být samotnou a vystavit ji ostudě. Přirozené je postavit plot a nechat lidi za ním v zoufalství trpět a s blahosklonným úsměvem se na ně dívat a užívat si přitom náš blahobyt. Bůh se opět ukazuje jako ten, který svůj zákon překračuje svým slitováním. A vede k tomu i své věřící, aby hledali milost a ne jenom stále soud. Křesťanská etika jde proti naší přirozenosti, nutí nás dělat něco, čím můžeme sami sebe ohrozit – ano vždyť Marii hrozilo ukamenování, kdejakému proroku šlo o život a samotný Boží Syn trpěl, byl ukřižován a byl pohřben. Jenže na rozdíl od přirozeného světa máme naději, že to s tou smrtí a ohrožením nekončí. Že máme být druhým bližními.
Není zas tak těžké najít milosrdného Boha, ale najít milosrdného člověka.
Bůh vstupuje do našeho života
Zpátky k našemu páru: Josef, který to stále nedokáže pochopit, jak je možné, že je těhotné. Stejně i my tisíce let po onom rozhovoru anděla Gabriela s Marií to nechápeme. Josef Marii nevěří a myslí si, že Bůh nečiní takové věci lidem, jako jsme oni. Že Bůh
Chtěl od toho problému odejít. Ještě stále nechápal svůj úkol. Nahlížel ho ze své lidské perspektivy. Chyběla mu Boží perspektiva na jeho život.
A tu mu Bůh nabídl. Přišel za ním stejně jako za Marií Boží posel. Opět Hospodin vstupuje do lidského života, aby ho obrátil správným směrem.
Každý z nás stejně jako naprosto obyčejná Marie a obyčejný Josef můžeme mít úkol, který máme splnit zde na zemi mezi svými bližními. Nemusí se hned jednat o panenské početí či vychování Božího Syna, může to být naprosto obyčejná služba bližnímu, kterou ani my nepovažujeme za náš Boží úděl, ale pro někoho jiného to může mít hluboký dopad na jeho život.
Bůh se o nás zajímá, a tak nám posílá své posly. A tito poslové většinou začínají svůj rozhovor s lidmi slovy: Buď v pokoji.
Jako by ti poslové přicházeli a nesli vždy s sebou nějaké zmatky do našeho života, jako by bourali naši každodennost a přinášeli něco, co v nás v počátku budí úzkost a strach. Toto protnutí realit – Boží vůle s naším životem – přináší změnu našeho smýšlení. Vždyť Ježíš začal svá kázání slovy: Obraťte se. Změňte smýšlení. Podívejte se na Váš život z jiné perspektivy. A to po nás taky chce Bůh, abychom uvěřili, že pro nás má nějaký plán, že s námi touží spolupracovat, že jsme pro něj důležití.
A toto sdělení má anděl Páně i pro Josefa. Mám pro tebe úkol. Uvěř tomu, že to dítě, které nosí Marie pod srdcem je můj Syn a přijmi ho i za svého syna. Vezmi si Marii za svou ženu a ochraň ji před zákonem svého lidu, protože jí hrozí smrt. Uvěř a následuj mé slovo, jako budou apoštolové následovat Ježíše.
Josef se pak probudil ze spánku a učinil tak, jak mu přikázal Hospodin. Procitl a uviděl, že i v jeho životě působí Boží slovo, že i pro něj má Bůh nějaký plán. Narození Ježíšovo, to není jen nějaká solo akce Marie, jak se někdy může na první pohled zdát. Josef hraje také velmi důležitou roli. Dává Ježíšovi jeho jméno, přijímá ho do svého rodu a tím mu zajišťuje rodinné prostředí, kde pak může malý Ježíš vyrůstat. Skrze Josefa se stává Ježíš členem rodu, ve kterém jsou také ony čtyři ženy, která nás provázely adventem.
Ježíš stejně jako ony bude vyhnancem, cizincem, bude se snažit obnovit Boží lid. Bude s ním zacházeno jako s figurkou na šachovnici, budou ho chtít kamenovat a vyhnat. Nakonec ho i zabijí. Ale on toto vše dobrovolně podstupuje a překonává. Tím naplňuje svoji cestu, která začala dávno před tím, než se narodil. A jen díky Mariině a Josefovu souhlasu s Božím vedením se mohl narodit.
Bůh si povolal dva z nás, aby s ním spolupracovali. A oni řekli ano.
Amen

Hod BOží vánoční 25.12.2016, Vlašim, Benešov
Introit: Ž 98,1-3
Píseň: 98
Modlitba: Společně se všemi křesťany se dnes, Bože náš Pane, klaníme Tobě, který se nám dáváš jako malé, bezbranné a na ostatní odkázané dítě. Dotkni se našeho srdce Duchem svatým, ať znovu umíme žasnout nad tím nevýslovným zázrakem, že jsi přišel mezi nás a stal se jedním z nás. Že jsi přestal být nekonečně vzdálený, ale stal ses nám nekonečně blízkým.
Probuď v nás víru pastýřů z betlémské krajiny, kteří uvěřili, že nemusí mít strach, přestali se bát a našli cestu k Tobě. Spolu s nimi se Tobě chceme klanět. Naplň nás pokorou svého Syna Ježíše Krista, který si zvolil chudobu a neokázalost. A dej nám prožít jednotu se všemi členy tvého lidu, ať hledáme to, co nás spojuje než to, co nás rozděluje. A dej nám sílu se k Tobě přiblížit alespoň z části tak, jak ty ses přiblížil k nám. Amen.
1. čtení: Lk 1,26-38
Píseň: 288
Kázání: Mt 1,18-28
Píseň: 281
Confiteor
Vyznáváme, že naše díkuvzdání nezní příliš pravdivě. Ty víš, jak jsme poznamenáni obecně rozšířeným nevděkem. Starosti o to, abychom se měli co nejlíp a životem šli co nejpohodlněji, nám zavírají oči. Přestáváme vidět bohatství tvých darů. Jsme slepí vůči zápasům o opravdovou věrnost tobě - i o solidaritu s těmi, kdo jsou na tom o hodně hůř než my sami.
Před tebou, Bože vyznáváme svůj nevděk, slepotu a selhání.
SaB- vyznejme to hlasitě: VYZNáVáME “...”
Evangelium o tvém Synu nám však otevírá oči pro životodárnou moc Kristovy zápasu a jeho oběti. On vysvobozuje z pout nevděku a sobectví a umožňuje znovu nalézt vděčný vztah k tobě, našemu Otci.
BaS, vyznejme svou důvěru hlasitým VěříME “....”
Protože nás Kristus obdarovává odpuštěním, i my můžeme žít v nových, svobodných vztazích s druhými lidmi.
Vyznejme to hlasitě - pro lásku Kristovu odpouštíme společně: “ pro lásku Kristovu odpouštíme.”
Kdokoli takto vyznáváte a věříte, nepochybujte, že máte skrze vykupitelské dílo Kristovo odpuštění hříchů
Navzájem se pozdravte pozdravením Pokoje.
Píseň: 296

Preface
Vzdejme díky Bohu - je to důstojné a spravedlivé.
Tobě teď Pane patří dík: za chléb, jenž nám připomíná tvoji věrnost Izraeli na poušti. Za chléb, kterým smíme sytit svůj hlad. Za chléb, který můžeme sdílet s nuznými - za požehnaný chléb, jenž zpřítomňuje seberozdávající lásku Kristovu.
A tobě patří i dík za víno: za víno zpřítomňující vylévanou krev našeho Pána, za víno jako nápoj naděje a radosti Božího království.
Vzdáváme ti tento dík spolu s Izraelem i všemi svědky, ktí zápasili o novou věrnost tobě. AMEN.
USTANOVENÍ - podle Mt
A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům, a řekl: “Vezměte, jezte, to jest tělo mé.”
A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: “Pijte z něho všichni. Neboť to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. Ale pravím vám, že nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene - až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový království Otce svého.”
Otče náš
Pozvání (Ž 81,11)
Přijměme pozvání ke stolu Páně od žalmisty, který v 81. žalmu říká: Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země egyptské. Otevři jen ústa svá a naplním je.
Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
Píseň při vysluhování: 397
Modlitba
Náš Pane, i teď jsme směli zakusit, jak velice ti záleží na nás a našem životě. Neponecháváš nás napospas nouzi, ani nás nedovolíš spoutat obavami a starostmi. Jsi nám nablízku obživující mocí, radostí a nadějnou silou tvého Kříže.
Za to ti patří náš dík. Amen
Propouštění
Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni.
Píseň: 294,4
Ohlášení:
Přímluvy:
Ve svobodě Božích dětí a s odpovědností za tento svět se modleme za církev, za naši společnost a za spásu všech lidí.
▪ Prosíme za církev, aby neustále byla otevřeným prostorem, v němž může působit Duch svatý. ▫ Prosíme za otevřenost států, národů a společenství pro vzájemnou spolupráci na ukončení válek, zmírnění bídy a na vytváření spravedlivější společnosti. • Prosíme za všechny nemocné, zvláště za ty, kterým se nedostává zdravotní péče. • Prosíme za lidi, kteří žijí uprostřed válečných konfliktů, a za ty, kteří před násilím museli utéct ze své země. • Prosíme za ty, kdo jsou uzavřeni pro vše nové a žijí jen minulostí. Prosme také za ty, kdo mají strach z budoucnosti a ztrácejí životní sílu a odvahu. ◦ Prosíme za naše společenství – vyprošujme si bdělost a otevřenost pro nová Boží oslovení skrze události našeho života. Neboť tobě, Pane, patří minulost, přítomnost i budoucnost; tobě buď chvála na věky věků. Amen.
Poslání: Fp 4,4-6
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.
Požehnání:
Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu. Amen.
Píseň: 299