Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Spustí-li se z nebe liják - nevrací se zpátky do nebe, ale spláchne prach a špínu - napojí zemi vyčerpanou suchopárem - a obnoví zdroje života. A zrovna tak na nás dopadá slovo Hospodinovo. To slovo, co se kdysi - této noci stalo tělem: Nevrací se k Otci na nebesích s prázdnou - ale uskuteční to, v čem se otci zalíbilo - a splní, k čemu bylo posláno.

Lijavec se anglicky řekne Hard Rain - a Dylanovu “Hard Rain is a Gonna Fall” (Co nevidět se spustí liják) zpívala letos Patti Smith při předávání Nobelovy ceny. Ta píseň vypráví o putování modrookého synáčka po horách i propastech lidského zoufalství. O setkání s temnotami, ohrožujícími život, i temnotami duše, o nichž se raději nemluví.
„Viděl jsem novorozeně obklopené vlky / diamantovou dálnici, na které nikdo nebyl / Viděl jsem místnost plnou mužů s kladivy od krve / A co nevidět se spustí liják“

Mrazí z toho, jaké ta stará dylanovka nabrala souvislosti v letošním adventu.
„Viděl jsem zbraně a ostré meče v rukách malejch dětí / Slyšel jsem jednoho hladovět a mnoho se jich smát … / Potkal jsem ženu, jejíž tělo hořelo“ A co nevidět se spustí liják“

My tuto noc slavíme, že Hospodinův liják – ten liják, o němž zpívá prorok Izaiáš – se spustil. Že se jeho slovo stalo tělem a vydalo do světa. Uskutečnit, k čemu bylo posláno. Takto svítí v temnotách.
Každá sloka té Dylanovy písničky přitom začíná otázkou - Kdes to byl, synku? Cos to viděl a potkal? A já teď zkusím, co to udělá – když ty otázky budeme poslouchat jako Dialog – Dialog Otce a Syna. Dialog slova – a toho Boha, který to slovo poslal do světa.
Koneckonců, slovo - to slovo, co se stalo tělem - se řekne v bibli Logos - a když probíhá mezi dvěma - je to dialogos. Jen toho synka si nepředstavujme jako modrookého blonďáčka, ale jako černovlasého a černookého žida.

Kdes ses to ocitl, můj černooký synu? Kdes ses to ocitl, můj milý jednorozený?
Ocitl jsem se ve světě, kam jsi mne poslal.
Ve světě, kde si císaři šoupou s lidmi jak s figurkami na šachovnici.
Ve světě, kde mocní počítají lidi, jen aby z nich vyrazili víc peněz.
Ocitl jsem se ve žlabu pro dobytek, protože mou matku nikdo nepustil k sobě domů.
Ocitl jsem se na cestách těch, kdo nemají kde hlavu složit – a zjistil, že to je ta pravá cesta pro Syna Otce nebeského.

Cos tam slyšel, můj černooký synu? Cos tam slyšel, můj milý jednorozený?
Slyšel jsem vánoční příběh vyprávět tak, že dokázal zahřát mrznoucí a nasytit hladové.
Slyšel jsem nářek němých a křik hluchých.
Slyšel jsem flanďáky, okecávající vánoce jak televizní kuchařka štědrovečerního kapra.
Slyšel jsem, jak se řeka spokojeně plynoucích pobožných frází zarazila o slovo jednoho proroka.
Slyšel jsem, s jakou bezcitností dokážou mocní obětovat svým zájmům nevinné lidi.
Slyšel jsem, jak se smrti nevinných dětí, otců a matek začalo říkat vedlejší škody.
Slyšel jsem křik zoufalých, kteří od tebe už vůbec nic nečekají

Cos tam viděl, můj černooký synu? Cos tam viděl, můj milý jednorozený?
Viděl jsem město plné hladových lidí přežívajících ze dne na den uprostřed trosek betonu.
Město bombardované letadly z říše, která si chce potvrdit své velikášství.
Viděl jsem tweety, které posílali umírající obklíčení, na něž se všichni vykašlali.
Viděl jsem město s rozbombardovanými nemocnicemi, kde ostřelovaní lékaři zkoušeli zachraňovat děti.
Viděl jsem zemi, krásnou na pohled, kde o tom všem nikdo nechce psát, číst ani poslouchat.
Viděl jsem lidi, kteří se marně dovolávají soucitu a buší na vrata srdcí svých bližních.

Kohos tam potkal, můj černooký synu? Kohos tam potkal, můj milý jednorozený?
Potkal jsem Přemysla Pittra, který u jednoho stolu hostil strádající židovské děti s dětmi vyháněných Němců.
Potkal jsem muslima, který se postavil za křesťany, na něž mířily samopaly teroristů.
Potkal jsem Samařana, co obvázal rány jednoho polomrtvého žida.
Potkal jsem církev, která dokáže moralizovat kvůli nenarozeným, ale nedokáže se zastat narozených, odsouzených k životu uprostřed špíny, hladu a jedů.
Potkal jsem církev, která opentlila můj příběh tolika nábožnými obyčeji, až se pod jejich příkrovem docela ztratilo, oč nám jde, Otče.
Potkal jsem mladíka, deptaného samotou uprostřed tisíců lajků a stovek sdílení.
Potkal jsem žízeň po živém bohu vyvěrající z kamenů na vrcholcích pustých hor.

A co tě tam zasáhlo, můj černooký synu? Co tě tam zasáhlo, můj milý jednorozený?
Mrazilo mne volání Křtitele – vyhlašujícího soud všem zbožným chytrákům
Dostal mne stařec Simeon – něhou, s níž mne bral do své očekávající náruče.
- plachý úsměv odstrkované matky, vyzařující hlubokou důvěru v tvé požehnání.
- dívka v oranžové vestě, která si nenechala namluvit, že uprchlíci jsou hrozba či vraždící bestie
Dostalo mne setkání s ženou, pomlouvanou a uráženou, jíž všechna laskavá slova přišla už zbytečná
Zasáhla mne důvěra malomocného, že ho vrátím obyčejnému životu mezi lidmi.
Nezlomné přesvědčení okupačního lampasáka, že mé slovo uzdraví jeho přítele.
Očekávání cizinky, co prosila za své dítě a nedala se odradit svým původem ani mými předsudky.

Cos přitom cítil, můj černooký synu? Cos přitom cítil, můj milý jednorozený?
Cítil jsem lásku své matky. A její zahanbení, když nás v Betlémě vyháněli od jedněch dveří za druhými.
Cítil jsem úzkost uprchlíků, když jsme utíkali před Herodovými eskadrami smrti do Egypta.
Cítil jsem donebevolající bolest nad smrtí přítele Lazara.
Cítil jsem pokušení ironicky komentovat neporozumění svých nejbližších.
Cítil jsem očekávání, které nemůže naplnit žádný mesiáš.
Cítil jsem touhu zástupů, aby to konečně B vzal do svých rukou.
Cítil jsem radost, když mne poslouchaly zástupy – a zklamání, jak snadno se nadšení přívrženci od tebe odvrátí
Cítil jsem frustraci mnohých, že jsi jiný, než si tě představují, Otče.
Cítil jsem zklamání, z toho, jak málo jsou lidé lidmi – a nezničitelnou důvěru, že ty to tak nenecháš.
Cítil jsem propastnou samotu zavržení a posměchu – a nekonečně předivnou moc tvé lásky, vyvádějící k životu.
Cítil jsem vděčnost, že jako ztělesnění té lásky mohu rozdávat chléb a víno.

A věříš ještě v milost a pravdu, s níž jsem tě poslal, můj černooký synu? Věříš ještě v milost a pravdu, můj milý jednorozený?
Věřím – protože to byla moc tvé milosti a pravdy, co mne vyvedlo ze smrti a hrobu k tobě.
Věřím, vždyť milost a pravda osvobozuje – a ty jsi mne poslal, abych jim tuhle svobodu dal.
Věřím – tak jakos’ ty věřil, když jsi posílal proroky, aby se tvé slovo stávalo životem a pravdou uprostřed lží a nelidskostí.
Věřím – i když ty řeči o vítězství lásky zní o občas jen jako naivní kýč
Věřím – i když mi tu víru vyvracejí rozumbradové, co dotírají jak kdysi Jobovi přátelé.
Věřím, i když se s tou vírou musím prodírat odmítáním tisíckrát zklamaných a předsudky samospravedlivých zbožných.
Věřím – tak, že bych i svůj dnes narozený život pro tu milost a pravdu dal.
Věřím, že život, který tys mi dal, je světlo lidí. A snad jsem se nevrátil s prázdnou.

Jan 1; Iz 55,10-11 Martin ve Zdi 24.12.’16
In: Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení... Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.. AMEN (Iz 42, 1.6n)
Píseň 304
Modlitba
Náš Pane, tvou darovanou blízkost teď slavíme. Tvou blízkost záchrany pro každého, blízkost zastání pro ponižované, blízkost spravedlnosti pro ukřivděné, blízkost útěchy pro zarmoucené. Vždyť tolik zášti, zastrašování a nelítostnosti naplňuje tenhle svět a ničí život. A my už se naučili říkat, že se s tím nedá nic dělat. Stojíme před tebou – také jako ti, kdo vzdávají zápas o solidaritu, pravdu, lidskost.
O to víc stojíme o tvou blízkost: o blízkost slova, které vnese tvůj jas – o blízkost slova, jež vypráví o blízkosti spásy – nazve věci pravým jménem – pozdvihne z ubitosti k naději. Očekáváme na blízkost slova, které se stalo tělem – i pro nás.
Smiluj se nad námi - i celým tímto světem. Amen.
1. čtení Jan 1,1-14
Píseň 288
kázání Iz 55,10n

Píseň 277
Pozvání
Tento stůl, který jsme sami připravili, není náš. Věříme, že je to stůl Páně. Je nabídnut z jeho milosti všem, kteří chtějí vnímat Jeho dary a přece nemohou být slepí ke svým chybám, porušenosti a potřebě hledat Kristovu milost. Jeho nabídka není omezena na jednu tradici, jednu skupinku, jednu část jeho církve. On je Pánem a milujícím bratrem těch, kdo v něho věří a potřebují ho.
Modlitba:
A tak nyní následujme Ježíšův příklad a pomodleme se dříve nežli budeme sdílet jeho dary.
Pane Bože, Ty jsi nás stvořil. Dal jsi nám schopnost i možnost nést ovoce. Víš, jak chatrně zacházíme s Tvým obdarováním. Jak mrháme příležitostmi a jak neumíme Tebe prosit o uschopnění k novému začínání.
Prosíme, smiluj se!
Dej nám novou odvahu k otevřenosti vůči druhým, k nabízení těch darů a schopností, které máme. Dej, ať nezašantročíme příležitosti k pokoji, spravedlnosti a lásce, které před nás vždy nanovo stavíš. Ukazuj nám, jací smíme být, jací máme být před Tebou a pro druhé.
Prosíme, smiluj se!
Zakoušíme v životě mnohou bolest. Vnímáme utrpení druhých, slabých, odstrčených a zapomínaných. V tuto chvíli prožíváme sílu pozvání k slavnosti večeře, slavené na Tvou památku a pro naše povzbuzení, pro naši naději. Ty sám nás ujišťuješ, že život v posledku stojí za to. Potřebujeme však Tvou blízkost a pomoc, abychom věděli, že nic není dokonalé a zlo a hřích jsou připraveny nás napadnout.
Prosíme, smiluj se!
Modlíme se za sebe, zde shromážděni. Oslovuj nás, probouzej nás. Dej nové vědomí, že nemůžeme jinak nežli litovat, jak málo jsme udělali pro ty, kteří Tě potřebují. My sami se můžeme stát nástrojem Tvé pomoci. Dej ochotu vydat se těm, jejichž bolesti těla a nedostatky ducha jsou nám známy. Pomáhej nám prolamovat kruh zla, zloby a zmaru. Přiznej se k těm nejmenším a umenšovaným mezi námi. Přijmi nás s nimi.
Prosíme, smiluj se!
Pozdravení pokoje
Píseň: Svítá 396
Oslava: (Epiklése)
Modlitba:
Pane Ježíši Kriste, zde mezi námi přítomný, za vše, co jsi pro nás udělal, a za vše, co jsi slíbil, co my můžeme nabídnout? Naše ruce jsou prázdné, naše srdce jsou tak často plna špatnosti. Nejsme hodni sbírat drobty spadlé z Tvého stolu.
Ale Ty jsi milostivý. Máš moc nás proměnit. Rozpomínáme se na Tvou poslední večeři a prosíme: Sešli svého Svatého Ducha na nás a na tyto dary chleba a vína. Dej, ať se stanou Tvým tělem, které hojí, odpouští a činí nás dokonalými. Abychom se i my směli stát Tvým tělem. Milujícím a pečujícím o tento svět, dokud tvé království nepřijde.
Ve tvém jménu se společně modlíme:
Otče náš
Ustanovení
((Vzít chléb a rozlomit)): Mezi přáteli, kteří s ním stolovali, Ježíš vzal chléb a řekl: Toto je mé tělo. Za vás se láme.
(( Vzít kalich)): Potom vzal kalich vína a řekl: Toto je nová cesta k Bohu, otevřená mou smrtí. Pijte z něho všichni.
Sdílení:
Pohleďte, toto je Váš Pán, přicházející k Vám v chlebu a vínu. Toto jsou dary Boží pro Boží lid.
Přijímat je jsou zváni jsou všichni bez rozdílu církevní příslušnosti.
Píseň k VP: 399
Modlitba:
Pane JK. vložil jsi svůj život do našich rukou. Nyní my vkládáme svůj život do Tvých. Již není důležité, čím jsme byli. Důležité je, čím se smíme stát s tebou. Ne až zítra, ale již dnes. Amen
Propuštění:
Jděte v pokoji.
Píseň: 294,4
Přímluvy - Přijď Kí tvé Sv 280
Na dně mých sil - mám-li všeho dost - PřijďKíTvé
vládne-li nenávist - vládne-li lež - vládne-li sobectví - PřijďKíTvé
Na cesty poutníků - jako spočinutí - jak bezpečný domov - PřijďKíTvé
Kde vládne nedůvěra - kde jde jen o moc - kde chybí přátelství - PřijďKíTvé
Tam kde se válčí - kde lidé umírají - kde vládne nelidskost - PřijďKíTvé
Ke tvému lidu - do našich obav - do naší nevíry - PřijďKíTvé
Budovat vztahy - otevřít srdce - a podat ruku - PřijďKíTvé
PřijďKíTvé...
Poslání 1.Tes 5,5.8-9
Požehnání
Požehnejž tobě Hospodin a ostříhejž tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě. Obratiž H tvář svou k tobě a dejž tobě pokoj. AMEN
Píseň 361