Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Milí přátelé, malí i velcí, asi by vůbec nebylo na škodu, kdyby teď promluvilo přítomné dítě - a zeptalo se: milí tátové a mámy, dědové a báby, sousedé, přátelé - proč jsme se tu vlastně sešli? Proč jen nesedíme doma u stromečku, nerozbalujeme dárky, nekoukáme do televize?...
Mají-li vánoce zůstat událostí, kdy slavíme dar lásky, naděje, radosti a pokoje
- je potřeba USLYŠET TAKOVOUHLE OTÁZKU. CO SE vlastně STALO?

Slovo, jež jsme slyšeli od evangelisty Jana, dává odpoveď právě na tuhle otázku: Co se stalo? Co zůstává? Nač dnes navázat, oč se opřít - právě o vánocích?
O podivuhodnou událost. Slovo SE STALO tělem. Vánoce nejsou jen přízračný sen, atmosféra, který prožíváme za zavřenými dveřmi svých domovů. Vánoce se mohou stát čímsi daleko větším: Připomínkou události, kdy začala být opět aktuální Boží blízkost:
Uprostřed zpráv ze všech koutů světa - uprostřed hlasatelů senzací i neštěstí a tragédií - smíme s důvěrou začít u té jediné zprávy - u příchodu Krista. Nebyla to fáma (hoax) ani andělská senzace. Pro Boha i pro lidi to pořád zůstává událostí č. 1

Když se slovo stalo tělem, nebyly ještě vánoce, nikdo nic nečekal, nikdo nic nechystal.
Ale narodil se Ježíš. Slovo o Boží lásce, slib naděje, ujištění, že Boží svoboda a záchrana je tu pro každého - se stalo tělem. Pravdou tak skutečnou, jako je naše tělo. V narozeném Ježíši vpadla tato pravda do našeho světa, mezi naše lidská těla. A nevybírala si. Vpadla mezi těla statná - i zchátralá. Mezi těla mladá i stárnoucí. Mezi těla zdravá jak řípa - i všelijak postižená. Mezi těla plná odvahy a plánů - i mezi těla plná úzkostí a smutku. Ten narozený ztělesňuje, že Boží láska nejsou žádné sváteční kostelové plky - ale že to Bůh s námi myslí smrtelně vážně. Proto s takovou radostí zpíváme: JIŽ nám NARODIL SE.

Ten zvláštní příběh - o tom, proč a nač se slovo stalo tělem - si můžeme připomenout o vánocích - a pak na něj zas rychle zapomenout. Ale píseň evangelisty Jana říká, že jemu - a dalším svědkům víry - se stalo něco jiného: UZŘELI JSME SLÁVU JEHO. Vstoupilo nám do života jako světlo, které nezhasí a nepřekryje žádná temnota tohoto světa. Ani temnota na dně naší vlastní duše. Toho, co ten narozený sebou nese - se můžeš chytnou - opřít se o to - s důvěrou, že tě nezklame.

Ať nám tedy svítí tohle světlo - do temnot úzkostí, abychom zbytečně nepodléhali strachům a už vúbec ne zastrašujícím fámám (co se až příliš snadno touhle zemí prohánějí). Ať nám svítí tohle světlo - když budeme mít pocit, že jsme v životě ztratili a nevíme kudy kam. Ať nám svítí, když na nás dopadnou temnoty nemoci - i depka z toho, co jsme měli zvládnout a nezvládli. Ať nám svítí - abychom se dokázali postavit na stranu milosrdenství a pravdy. Ať pro nás ten narozený - a to co ztělesňuje - zůstane tou nejdůležitější událostí. Pořád. Dnes večer i vždycky jindy.
AMEN.