Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

David pak, král, zplodil Šalomouna - z té, kteráž byla Uriášova. Takhle, sestry a bratři, vstupuje na scénu předposlední žena z Ježíšova rodokmenu. Jediná, kterou evangelista nejmenuje vlastním jménem. A především - na rozdíl od svých předchůdkyň není aktivní spolutvůrkyní vlastního příběhu - ale pasivním objektem - figurkou, s níž hraje šachy někdo jiný. Král David.
Začíná se v poklidu - v Jeruzalémě, městě pokoje. Tady se David usídlil. Sjednotil zemi, vyhrál dlouholetou občanskou válku... - a tak se snad může pokochat tím, jak je to kralování příjemná věc. Král ve městě pokoje - který chce mít chvíli pokoj od všech - možná i od Hospodina.
A takovou královskou dovolenou si musíš něčím zpestřit...
- poslouchejte, - támhleta krásná sousedka - není to žena toho, no jak se honem jmenuje... Uriáše?, posílá jednou večer král svoje sluhy
- máš dobré oči králi, a dobrý vkus...
Nejen to. David má také velkou moc. A zrovna teď velkou chuť vyzkoušet, co všechno si může dovolit. "Tak sem s ní."

A ono to funguje snadněj, než by jeden čekal:
- ŠALOM, králi, pokoj tvému domu, zdraví za chvilku krásná sousedka - čím jsem si vysloužila tvou pozornost?
- pojď se mnou do mých komnat - a uvidíš: - uvidíš, co všechno si král může dovolit.
A ono to funguje, líp než by jeden čekal - tak dobře, až z toho krásná sousedka otěhotní...
Královskou dovolenou narušilo tedy poselství “Jsem těhotná, králi.” Ale ani to nevyvede Davida z míry. Že by si vzpomněl, že pro jeho i lid i pro něj platí Nepožádáš manželky bližního svého a ještě předtím Nesesmilníš? Ale kdež, nebuďme včerejší. David si přece zrovna ozkoušel, že může skoro všechno - tak proč v tom ještě chvilku nepokračovat?

A tak se na scénu dostává doposud nepřítomný manžel Davidovy krásné sousedky - Chetejec Uriáš. Do omrzení nám vypravěč připomíná - ten cizinec Uriáš. Cizinec se jménem, za které by se nemusel stydět žádný Izraelec: Uriáš: Hospodin je světlo.
Hospodin, to ano. Ale král teď chystá pěkné zatmění:
- vítej, Uriáši, nezmáhá tě trochu to bojování? Víš co? - zajdi si odpočinout - domů, ke své krásné ženě - a nemusím ti snad jako voják vojákovi vysvětlovat, jak se doma relaxuje...
Jenže druhý den ráno má David co dělat, aby skryl své zklamání: “Jaktože jsi nespal doma!” ptá se, málem jako by Uriáš nesplnil bojový úkol...
- Můj králi, ty se divíš? Je přece čas boje za Boží věc - a to se žádný muž nesmí oddávat domácím radovánkám...
Dobře se ten cizinec naučil, jak se chová bojovník Hospodinův. Tak dobře, že to i Davidovy plány na chvíli překazí. A tak David intrikuje znova:
- zvu tě Uriáši na večeři u krále... (a vyzkoušíme, kolik vína je třeba, aby polevila tvá zbožná důslednost a tys zatoužil po své ženě, dodává David ještě v duchu)
- jenže - večer zjišťuje, že na věrnost tohoto důstojníka neplatí ani litry královského vína. Ač ho opil - nepřinutil ho jít domů, za ženou. Věrnost božím přikázáním je silnější.

A tak se nakonec Uriáš stává další figurkou na královské šachovnici. Záměrně obětovanou: - tady máš poselství pro velitele generálního štábu, slyší od Davida.
Vymyslel jsem novou bojovou taktiku. Přísně tajné. A předej mu to co nejdřív!
Jenže až tenhle králův rozkaz vojevůdce Joab rozpečetí, bude jasné, že si věrný Uriáš přinesl rozsudek smrti: “Až příště provedete výpad proti městu - postav Chetejce Uriáše na nejnebezpečnější místo - a zajisti, aby v tom zůstal sám.” S touhle královskou instrukcí přišel Uriáš - a tenhle králův rozkaz generál Joab bez otálení splní. A nás už nepřekvapí, jak na hlášení o zabitém Uriášovi zareaguje David: Mávne nad tím rukou - a jen těžko skrývá svou spokojenost.

Jak by David nebyl spokojený?
Vždyť si teď ozkoušel, že může opravdu všechno. Takový malý jeruzalémský pánbůh. Náš nový izraelský všemohoucí. Nakonec jeho plány nepokazil ani ten nepříjemně důsledný a věrný Uriáš. A jen co vdova po něm svlékne pohřební šaty, rozkáže ji David přestěhovat do královského harému.

Až sem to byly šachy jednoho zpapaláštělého pomazaného. Šachy, které vycházejí tím častěji, čím slepěji lidé poslouchají a čím míň užívají vlastní svědomí. Šachy, v nichž jsou obětováni často právě Hospodinovi spravedliví - jako Uriáš. Šachy, které budí povzdech "Jak se na to může PB koukat?"
Ale Hospodin se toho člověka nevzdává - a posílá Nátana, nikoli generála, ale proroka - služebníka svého slova. Ve chvíli, kdy je v Jeruzalémě ŠALOM, pokoj už jen podle jména - protože z Hospodinova pomazaného se David proměnil v pohanského tyrana - v této chvíli posílá Hospodin svoje slovo.
Jakpak to prorok udělá? Zahrne Davida kritikou? Nebo mu jen tak kamarádsky pohrozí prstem - Ty, ty, a příště už to nedělej? Nátan začne vyprávět příběh - a David poslouchá. Nakonec, patří to k jeho královskému zaměstnání - naslouchat příběhům lidských sporů - a rozsuzovat je. Poslouchá příběh o boháčovi a svévolně sebrané ovečce - a patřičně se rozhořčí. Jako král se zastane chudého, vynese rozsudek nad svévolným boháčem.
O něm samotném mu nedojde vůbec nic. Tak jako když my posloucháme - kázání o křivárnách - a patřičně se nad křivárnami druhých rozhořčíme. Nebo si libujeme si, jak to Davidovi ten prorok nandal:

Ale na co to ukazuje? - na tvrdé srdce. Srdce ztvrdlo - a tak David neslyší, o kom se příběh vlastně vypráví - a místo toho vynese rozsudek:- tvrdý rozsudek. Rovnou konečné řešení: Hoden jest smrti. Na šibenici s ním!
A právě teď nastala prorokova chvíle - teď, když se David chytil do léčky jeho příběhu:
teprve teď prorok nám i Davidovi odhalí svatou lest Božího slova: Ty jsi ten muž.
Ten, nad nímž ses tak upřímně rozhořčil - jsi ty sám.

Tak se David chytil - konečně ho Nátan dostal. Ale kam? Na intenzivní péči. Do intenzivní péče slova Hospodinova, před níž se umíme důkladně bránit- nejúčinněji možná ve svém svatém rozhořčení - na bezbožnost a nemorálnost druhých.
Pro Davida tu začíná další kapitola záchranné operace: Prorok ho neusvědčuje pouze z cizoložství a vraždy na objednávku - ale rýsuje před ním, jaké to bude mít důsledky:
- tahle svévole, Davide - jakkoli ututlaná a překrytá - se veřejně provalí. Násilí zplodí další násilí - a jestli ty ses ženy Uriášovy zmocnil potají - tvůj harém ti jednou bude zabírat uchvatitel veřejně, na střeše tvého paláce....
- zlehčil jsi věrnost Hospodinu - a zlehčil jsi ji jako král - jako pomazaný Páně - jako mesiáš (jedno, že s “m”). Svévolně ses vykašlal na to, že v Izraeli jde o Boží věc veřejně - mezi všemi ostatními národy. A tak i ovoce tvé viny naroste do veřejných rozměrů.

Co na to David? Přijme - tuhle prorockou diagnózu?
A řekl David Nátanovi: ZHŘEŠIL JSEM PŘED HOSPODINEM
A řekl Nátan Davidovi: TENTÝŽ Hospodin hřích z tebe sňal. Nezemřeš.
Ale že jsi totálně zlehčil Hospodinovu věc mezi jeho nepřáteli - aby rouhali se kvůli tvému zpupnému počínání - syn, který se ti narodil - zemře.

Až když David vyzná Zhřešil jsem proti Hospodinu - až tehdy začíná ten zvrat.
Až když to řekne - ze srdce - z toho srdce, které se ještě před chvílí pohoršovalo nad nespravedlností kohosi třetího. Až když to řekne - protože mu královské svědomí zasáhlo slovo Hospodinovo. To je vítězství Božího slova - že David poznal komu zhřešil - od koho se vzdálil - od Hospodina. Objevil - jak hrůzně selhal, když začal jednat a rozhodovat jako ten, který si může dovolit všechno.

Proto se nezačne vymlouvat - a proto také nezačne u proroka žadonit, ať to s Hospodinem nějak zaonačí. Proto nakonec přijme i smrt dítěte - toho dítěte, které počala jeho zpychlá svévole.
A proto celý příběh nekončí zoufalstvím z hříchu, který se odvděčuje smrtí - ale nadějí nového zrození: vv. 24-25 “...”

Takto tedy David král zplodil Šalomouna z té, kteráž byla Uriášova.
Ten, který svou svévolí narušil pokoj svatého města Jeruzaléma - ten, ktý naplánoval smrt spravedlivému Hospodinovu - ten, ktý uchvátil ženu svého bližního - ten, ktý podle všeho začal rozsévat kolem sebe už jen intriky, podrazy a smrt - ten potkal slovo Hospodinovo. A s ním potkal pravdu - a odpuštění - a možnost nového začátku, tedy: POKOJ. Slovo Hospodinovo - slovo pravdy, slovo k pokání i slovo k životu mu uprostranilo.

A proto končí příběh vlastně prorockým pozdravem: - Narodil se vám syn? Přijali jste Šálóm - pokoj? Tak i já vám k tomu vyřizuji - milost vám a pokoj - od Otce.
A nám milost a pokoj - od toho, v němž příběh slova Hospodinova tělem učiněn jest.
AMEN.

2.Sa 11,1-12,25 Mt 1,6b Vl,Bn 11.12.16
In: Smiluj se nade mnou, Bože, podle milosrdenství svého, podle hojného slitování svého shlaď přestoupení má. Dokonale obmyj mne od nepravosti mé a od hříchu mého očisti mne. Amen. Ž 51,3-4
Píseň 272,1-4
Modlitba
Náš Pane, Bože a Otče, smíme ke zvěsti tvého slova přicházet s důvěrou, že ty o nás stojíš - a nechceš, abychom se ti ztratili uprostřed přizpůsobivosti nevěře, lži, křiváctví, sobectví a násilnictví. Ty nechceš ani, abychom se ti ztratili ve své vychytralosti a přetvářce. Tváří v tvář tobě máme zaslechnout, že nás tu chceš mít jako lid, ktý uprostřed tohoto světa poznává na vlastní kůži pravdivost tvých soudů i nezměrnost tvého milosrdenství.
Tento adventní čas nás k této důvěře zve vskutku výrazně - vždyť nás připravuje na událost, kdy do našich temnot vstoupil už zcela nepřehlédnutelně příběh světla - příběh tvého syna JKa - a tedy i příběh tvé vlády, tvého vysvobozujícího Království. Ať tedy tento příběh potká dnes i nás.
Ve jménu tvého Syna prosíme společně: Otče náš...
Píseň s dětmi NP 44
Slovo k dětem
1. čtení 2Sa 12,1-14
Píseň
BN - Rorate coeli Štěpán Urban; Vl 495
kázání 2.Sa 11-12; Mt 1,6b
Píseň 277,1-3.5
Ohlášení
Píseň 377
Přímluvy
Poslání Žd 4,12-13
Požehnání 1Te 5,23n
Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
Píseň 272,6-7