Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Co to je za ženu, že předčí 7 mužských? - že dokázala porodit syna - kde měla zůstat jen vdovská samota a bezútěšná bezdětnost? Co je to za ženu, že se stala nakonec prabábou mesiáše Davida - a pra-pra- prabábou mesiáše Ježíše? Ženy i muži, sestry i bratři, poslouchejme.
Rút je rodem - pohanka. Stejně jako Kananejka Támar nebo Rachab z Jericha. A jako Moabka je dcerou lidu, který příběhy Tóry líčí jako nebezpečné svůdce a protiklad lidu víry. Jaké kroky ji přivedly do zástupu, s nímž dojdeš k mesiáši Davidovi - a pak k mesiáši Ježíši?

Zástupce Bího lidu potkala Rut u sebe doma jako přistěhovalce, tedy migranty. V době neúrody odešli Elímelek a Noemi se svými syny - tak, jak se to odjakživa dělávalo - z Betléma do moabské země. A protože synové byli na ženění - oženili je s moabskou Rut a Orpou. Moc štěstí tu ale neudělali. Nejdřív zemřel otec rodiny a zanechal vdovu Noemi - pak zemřeli i oba synové. Zůstaly 3 nezajištěné vdovy.
A tu Noemi uslyšela adventní zvěst - "Hospodin navštívil svůj lid". Skončila doba hladu a Betlém se stal opět “domem chleba”. A když Hospodin navštíví svůj lid - tak proto, aby vzbudil naději a očekávání. Betlém bude místo k žití, místo, kde máš šanci na budoucnost.
Připravujte cestu, začne si potichoučku prozpěvovat Noemi, a její snachy s ní. Vydá se na cestu do Betléma - a její snachy s ní. Je tu však jedno velké ALE - jdou s ní - ALE jsou to pohanky. Moabky. S tím naprosto nepřijatelným původem. A sama Noemi si po ztrátě manžela a synů připadá spíš jako jobovsky bezútěšná postava - než jako záruka přitažlivé budoucnosti. "Nechoďte se mnou," hořekuje, "vaše budoucnost není v Betlémě - ale u vás doma, v zemi moabské."

Přesto se s ní Rut vydá. Navzdor svému pohanskému původu - i navzdor hořkému osudu a zahořklé víře své tchyně. Odváží se kroku vskutku abrahamovského - kroku do totální nejistoty - do země, kde vyznávají jiného boha - kde nemá ani jednoho pokrevního příbuzného - jejímž jazykem dovede vykoktat pár slov. Ta slova ovšem stojí za to: "Kam půjdeš ty, půjdu i já," říká Rut Noemi. Půjdu s tebou - protože svoji budoucnost vidím u toho boha, který v Betlémě navštívil svůj lid. A budu s tebou ať se děje, co se děje.
Jméno Rut znamená “bližní”. A už tady, před hranicemi zaslíbené země ho vrchovatě naplňuje: Kam půjdeš ty, půjdu i já. Budu ti, Noemi, solidární přítelkyní - sou-družkou v pravém smyslu toho slova - v dobrém i ve zlém, v životě i ve smrti.

A jen co se ocitnou v Betlémě, osvědčuje Rut schopnost praktického milosrdenství. Přišly v době žní, a tak hned začne využívat místní varianty sociálních dávek: Podle Tóry měly totiž klasy spadané při žni zůstat na zemi - pro ty, kdo zůstali bez půdy - aby ani nemajetná vdova nestrádala hladem. Tuhle scénu máme před sebou jako druhý krok, jímž se Rut přidružuje k Božímu lidu - a jímž se jí otevírá mesiášská budoucnost.
Hospodin navštívil svůj lid - a ovoce tohoto navštívení začala hned sklízet i Rut.
Advent tedy není jen doba rozjímání - ale i časem nové ohleduplnosti a aktivní solidarity. Časem, kdy se nám znova ukazuje, že starost o lidi nezajištěné a bez prostředků je tou správnou odpovědí na betlémské dary a že tahle starost má u Hospodina budoucnost, byť se to tak v současných poměrech zrovna nejeví.
Nejde jen o to, kolik podob nabralo v naší době ono “sytý hladovému (jeho hlad) nevěří” - ale i o to, jak se životního strádání začalo zneužívat k posílení moci těch sytých a mocných: Vždyť kolik potentátů už dokázalo nachytat lidi na to, že mají zájem o jejich nouzi - aby se pak na řešení jejich bídy a bezútěšnosti zvysoka vykašlalo?

V Betlémě se ohled bere - a tak Rút na nic nečeká - a jde paběrkovat. Na poli se ohání - a nic nedá na to, že na ni leckdo opovržlivě ukáže “hele, to je ta přivandrovalá Moabka”... Myslí hlavně na to, aby napaběrkovala dost živobytí pro Noemi i pro sebe.
Když pak přijde majitel pole, sedlák Boaz - překvapivě ji pochválí, jak se činí.
- kde se to v tobě bere? Copaks’ nepoznal, že nejsem tady od vás? - diví se tomu Rut.
Kde se to ve mně bere?, odpovídá Bóaz - to není tak těžké: - to ty jsi zůstala oporou své osamělé tchyni - to ty jsi zpřetrhala rodinná pouta - a vydala se neprošlapanou cestou do země zaslíbené. A tak je teď na nás, jejích obyvatelích - abys poznala, že ses připojila k Bohu, který činí milosrdenství a pravdu.

Milosrdenství - ozářila tahle rozmluva jako další hodnotu (kterou novým světlem ozařuje advent) - a jako další důležitý krok na cestě Rut. Boaz se na Rut neosopil po způsobu zdejších populistických politiků a jejich sympatizantů - kdo že to tady zneužívá naše sociální dávky?! Ale solidaritu Rut s Noemi spojenou s opuštěním rodných končin - vidí jako právě to milosrdenství, o něž jde předně Bu Izraele (a Otci JKa). A tak - protože máš poznat, že k nám patříš - byť jsi cizinka - až bude večeře, tak přistup - a vezmi chléb a jez - a víno - a pij.

Už je naše, Rut. Už s námi jí a pije, už tu našla obživu - i nový domov. Už je naše - ale BEZ POTOMSTVA - jako já, říká si Noemi. Co na tom, že z Bóazova pole nosí pytle obilí - když zůstane bez zastánce - bez živitele a bez dětí? Kdo bude otcem dětí pro mého mrtvého syna? A vnoučat pro mne? přemýšlí Noemi. A Noemi začíná plánovat...
Kdo, Noemi? Ano, Noemi - ta zatrpklá vdova, od níž Rut slyšela “Za čím byste se ubíraly se mnou do Betléma? Vždyť mne čeká totálně provařená štace!” - tahle Noemi začíná zase doufat. Kdo ji to naučil? Hádejte....

Jenže jak na to, trknout toho dobrotivého Bóaza, který má plná ústa Božího milosrdenství, že by se mohl projevit jako zastánce - tedy vzít si Rut jako vdovu po příbuzném za ženu - a mít s ní, s tou cizinkou z pohanů, děti?

-Rút?
-Ano, maminko?
- Poslouchej, mám plán: Co nevidět budou dožínky. A o dožínkách si BÓaz nechává na mlatě zdát krásné sny - a ty budeš ten krásný sen, který si Bóaz chce nechat zdát. Půjdeš tam - vystrojená jak nevěsta na první svatební noc - a připomeneš mu, že by se tě mohl zastat.

Plán - ne nepodobný léčce Támar - vymyslela Noemi. Ostatně - do jejího rodu chce Rut přivdat... Jenže, není tohle už přes čáru? Neřekne si Bóaz, že ta cizinka je dotěrná až příliš? Nevyžene ji jako sprostou holku, jako pohanku, která teprve teď ukázala, co je zač? Dá se mu TAKHLE - proti všem zvyklostem a slušným mravům - připomenout, že se má projevit jako ZASTÁNCE - jako VYKUPITEL?...

Půjdu. Půjdu tam - budu spát v jeho nohou, tak jak říkáš, odvažuje se Rut.

"Bóaz se najedl, napil a byl dobré mysli. Pak si šel lehnout na kraj hromady obilí. Ona se přikradla, odkryla mu plášť v nohách a lehla si. O půlnoci se ten muž vyděsil, trhl sebou a vidí - v nohách mu leží žena. Otázal se: Kdo jsi?” (3,7-9a)

Co seš zač? Co tady děláš?
Jsem Rut - cizinka, odkázaná na tebe - jsem ta, jejíž budoucnost závisí teď na tvém milosrdenství. Jsem otrokyně, vydaná ti na milost a nemilost... Jsem ta, která se odvažuje doufat: Ukaž se jako zastánce.
Poslední, nejriskantnější krok udělala teď Rut. Vydala se na milost a nemilost Zastánci. Vsadila na nezaslouženou, nevynutitelnou milost svého Vykupitele. Jakou uslyší odpověď?

Ne - ty nejsi cizí - ty nejsi otrokyně - ty jsi dcera Izraele, koktá Boaz. TY JSI... POŽEHNANÁ od Hospodina!, slyší Rut.
To ty jsi projevila MILOSRDENSTVí - protožes’ přišla a připomnělas’ mi mou odpovědnost, a tak sis vybojovala Zastánce i definitivní místo uprostřed lidu Hospodinova!

Tohle byly kroky, které Rut přivedly do středu Izraele - do rodokmenu Jšova - i do středu tohoto adventního shromáždění: Odvážné vykročení do nezajištěnosti - solidarita - soudružství projevené nešťastné NOemi - a nakonec riskantní noční provokace, během níž Rut vsadila všechno na milost svého zastánce.

A když pak porodila syna Obéda, dědu krále Davida, co nejen porazil Goliáše ale taky skládal žalmy krásný, shromáždily se betlémské ženy - aby spolu s námi i s Noemi děkovaly za Rut:
Zdráva buď Rut, požehnaná ty mezi ženami i knihami Písem, a požehnaný plod i tvého života, náš Vykupitel!
Amen

Rut Vl,Bn 1. adv 2016
In: Pochválen bu Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka; zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí. Amen (Lk 1,68-71)
Píseň 89.1-2.6
Modlitba
Hospodine, náš Pane, tvoje milosrdenství přesahuje všecka naše pomyšlení. Uprostraňuješ životu tam, kde vládla smrt, strach a nelidskost - činíš pokoj, tam, kde si všichni zvykli na nenávist - umožňuješ naději, když už to vypadalo jenom k nežití.
Ke svému dílu zveš ty, u kterých bychom se toho nejméně nadáli. Vždy znova nás zamrazí, když pochopíme, jak tvoje milosrdenství přesahuje naše představy, zvyky a očekávání.
Prosíme - dej nám na příběhu tvých svědků poznat, kde všude jsi při díle, kolik možností nám otevíráš - a jak životodárné důsledky má opravdová důvěra. Buď s námi svým Duchem - abychom příběhu tvé věrnosti a milosrdenství otevřeli svoje srdce, toto společenství i celý nastávající advent. Amen
Píseň s dětmi NP 2
Slovo k dětem
1. čtení Mt 1,5-6a Rt 1,1-17
Píseň 193,1-4
kázání Rt 4,14-15
Píseň 262,1.6-7(8)
CONFITEOR
Pokořme se před svatým Bem a v tichosti srdcí vyznávejme
Náš Pane, vyznáváme: Místo co bychom v tomto světě ztělesňovali důvěru, že tvé dílo staví na nohy, je zdrojem života a má budoucnost, přizpůsobujeme se většině, duchu doby. Propadáme malomyslnosti, i když k tomu není důvod. A když přijde bolest, prohra, ztráta, chybějí nám síly vzdorovat nebo rozdávat útěchu. Před tebou, Bože, vyznáváme svou pobloudilost a provinění.
-SaB, vyznejme to hlasitým: VYZNÁVÁME “...”
Ty však dáváš znít evangeliu o svém navštívení. Tak nás stavíš na nohy, vléváš důvěru - a my to nejdřív ze všeho smíme zakusit u stolu tvého Krista. Věříme, že tvé dílo záchrany a nových možností začíná s Izraelem, nás navštívilo v Kristu a pokračuje skrze Ducha Svatého i v tomto společenství tvého lidu.
vyznejme svou důvěru hlasitým VĚŘÍME “....”
Protože nám Kristus dal svobodu odpuštění, i my můžeme žít v nových, svobodných vztazích s druhými lidmi.
vyznejme to hlasitě - PRO LÁSKU KRISTOVU ODPOUŠTÍMe “...”
Poslyšte slovo milosti
I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník. (Iz 54,10)
Pozdravení pokoje:
Na znamení, že posilu při putování po cestě spásy chceme sdílet jedni s druhými, pozdravme se pozdravením pokoje.
PÍSEŇ 262,8
Ustanovení (podle Mt)
A když oni jedli vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům, a řekl: VEZMĚTE, JEZTE, TO JEST TĚLO MÉ.
A vzav KALICH - a díky činiv, dal jim, - řka: PÍTE Z TOHO VŠICHNI.
NEBO TO JEST KREV MÁ NOVÉ SMLOUVY, KTERÁŽ ZA MNOHÉ VYLÉVÁ SE NA ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ.
Ale pravím vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého.
OTČE NÁŠ...
POZVÁNÍ (J 6,35)
“Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.”
Přicházet ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho sytící blízkost a chtějí ji spolu s ostatními slavit a přijímat.
Vysluhování - píseň 397
MODLITBA
Chválíme tě Pane za hostinu tvého království, chválíme za to, že obnovuješ naději a vyhaslou víru. Kdyžs nás posílil na cestě následování, drž nás na ní svým Duchem, otevírej naše oči pro nouzi bližních, otevírej ústa ke svědectví evangelia, otevírej srdce pro milování bližních podle tvého příkazu i příkladu.
Takto nás ve a provázej jako jednotlivce, rodiny i společenství církve - ať uprostřed adventních dní smíme zahlížet probleskující slávu Božího království - dokud ty sám nepřijdeš. Amen.
PROPOUŠTĚNÍ (Ž 16,11)
Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.
Jděte v pokoji
Píseň po VP 271,4
Ohlášení
Přímluvy
Poslání 1.Pt 4,7-10
Požehnání 1Te 5,23n
Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
Píseň 448