Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Je večer. Večer ve slavném městě Jerichu. Poslední opozdilci spěchají městskou bránou. A mezi nimi dva muži - už od pohledu poznáš, že nejsou odsud. Žádný sestřih podle jerišské módy, - spíš to vypadá, že za sebou mají hodně dlouhou cestu. A čím se snaží chovat nenápadněji - tím víc bije do očí, že sem nepatří.
Už si taky všimli, že vyvolali pozornost, o kterou vůbec nestáli. Jak jim to řekl Jozue? Jděte do Kenaanu - a všechno potají očíhněte. A nejvíc - Jericho. Jako§ u má obranu, hradby, opancéřovaná vrata. Jděte - a nikdo ať se o vás nedoví.
Jenomže - Izraelce mezi pohany neutajíš - a ostražité domorodce už to taky praštilo do očí: tihle dva mezi nás nepatří. A tak ti dva hledí zapadnout do prvních dveří. Jenže - kde asi tak mají v Jerichu volno - pro podezřelé cizince - a bez ptaní? Leda v domě s červenou lucernou. Trochu neobvyklé útočiště - a ještě neobvyklejší přijetí je tam čeká - mohou tam odpočinout. Jakoby přišli - domů. Najednou, se v tom nepřátelském městě ocitli v bezpečí.

Jestli ovšem někomu připadá, že čte laciný špionážní román - vypravěč ho ještě chvíli nechá přitom. Sotva totiž za těmi dvěma zapadnou dveře - už buší na dveře městská policie: “Hej, Rachab, otevři - a vyveď nám ty dva zákazníky! A moc se s nimi nemazli - jsou to špioni - přišli jen proto, aby připravili cestu nepříteli! Sem s nimi!”
Tak tedy - Rachab se jmenuje takhle podivná paní domácí. Jediná postava, která má v tomhle příběhu jméno: "Přeplněná" - ale čím? Můžeš tomu rozumět nejmíň dvojím způsobem: "Nadutá" - a nebo taky - "Neobvykle otevřená". Který výklad jejího jména sedí líp? Na to si ještě chvilku počkáme.

Zatím jedná jakoby si byla víc než jistá, co všechno si může dovolit. Dokonce - i hrát si s městkou policií na schovávanou. Pošle ty dva nečekané zákazníky nahoru po jakémsi schodišti - a běží ke dveřím: - Tak špioni, říkáte, kdo by to byl řekl? To se dneska dějí v Jerichu věci… No - byli tady nějací dva - ale - ty už jsem obstarala - už jsou pryč - ještě mohli stihnout odejít, než zavřeli bránu... A že jsou to Izraelci - to mě ani za mák nenapadlo. Kontrolovat cizincům pasy, to opravdu není moje řemeslo.
Až moc chytrá je tahle Rachab, co otevírá svůj dům a svou náruč - ale proč to žene takhle na ostří nože? Proč podstupuje takové riziko, proč si tak nesmyslně komplikuje život? Hlídka jde pryč - a ti dva - a my spolu s nimi - si teprve všimnou, v jaké že to podivné skrýši se ocitli. Ve lněném pazdeří, čteme svorně v kralické i v novém překladu. Jenže osamělá ženská tohoto řemesla provozovala zároveň - a především - ještě něco jiného: totiž sloužila místnímu božstvu. Na střeše nebylo nic menšího než její svatyně - a ty dva tak ukryla pod oltářem svého božstva. Pod svícnem, kde je největší tma.
Proto si byla jistá, že u ní nikdo domovní prohlídky dělat nebude - že její slovo bude vrchovatě stačit. Proto taky po rozmluvě s ní poslali hlídky do širokého okolí - a zavřeli městskou bránu.
Ale o to víc je její vstřícnost nečekaná. Izraelští vyzvědači - které pohanská kněžka ukryje do své domácí svatyně...
Co to má pro boha znamenat?! (A o jakého boha tady jde?)

- Vy dva Hebrejci, jste tady?, slyší za chvíli ti dva svou podivnou paní domácí...
- tak poslouchejte -
Poslouchejte - protože teď se bude ve své svatyni kněz zpovídat svým návštěvníkům - ze svého strachu - a ze své bláznivé naděje. Poslouchejte - protože teď se najednou prohazují role - ochránkyně hledá pomoc u těch, které zachránila.

POZNALA JSEM -začíná Rachab - poznala jsem toho hodně: jak to chodí s jerišskými bohy - a taky - hodně mužů - hned tady v pokoji vedle. POZNALA JSEM - ale ještě něco dalšího: strach - strach z kočovníků, sotva vyzbrojených - z kočovníků utahaných 40 letým putováním - strach z vás, které nese, vede - a dovede Hospodin. Dříve než vy - špatně utajení špioni - sem totiž dorazily zprávy: zprávy o tom, jak vám H otevřel cestu z otroctví v Egyptě, zprávy o Bu, před kterým neobstojí žádná nepohnutelná překážka, ani neprůstřelná obrana; zprávy o Bu, před nímž poskakují hory jako berani a pahorky jako jehňata.
A tady - za těmito vysokánskými hradbami - a neprůstřelnými vraty - ve městě Jerichu - tady po těch zprávách vládne strach. Sami jste možná dojukaní z toho, co jste viděli - a jak funguje naše obranné zpravodajství - jak dalekonosné naše jsou zbraně. Ale - to je mašinerie, která mele z posledního. Není nikoho - kdo by se s přesvědčením - a vírou v úspěch - s tou správnou pohanskou sebedůvěrou - s vámi pustil do boje.
Váš Bůh totiž - je jediný, kterého lze brát vážně - váš B je jediný - hoden víry - váš B - ten vysvobozující - zaručuje budoucnost... - a tak poslouchejte:
(a pauza, kterou te Rachab udělá, je nekonečně dlouhá, byť by trvala vteřinku) -
- ve jménu toho Boha, který vás vyvedl z Egypta - a otevřel vám cestu z otroctví - a nachystal pro vás tuhle Zemi - v jeho jménu jsem vás já přijala a ukryla před místními slídily.

Rachab - nadutá - nebo otevřená?
Teď už víme - otevřená: bláznivě, nekonvenčně otevřená víře Izraele. Ty dveře, které otevřela profláknutým špionům - otevírala zároveň jejich Bohu. Zná ho jen ze zpráv o jeho činech - ještě tady není Bohem - ale ona už teď kvůli němu zpřetrhala všechny svazky s tímhle městem - kam patří, které ji živí, kde žije její rodina - protože chce mít podíl na životě - který otevírá právě tento přicházející Vysvoboditel.
Proto ji Matouš proti zvyklostem jmenuje v knize zrození JKa - jako další z pohanek, které osvědčily víru, k níž je povolán lid Boží: víru odvážnou - víru bez důkazů - víru, která se dokáže vzepřít postojům většiny - a spolehnout, na toho, kterého teprve ohlašují jeho skutky. Jakoby nám napovídal - jestli vás postava a vyznání téhle praprabáby mesiáše provokuje - vězte, že právě k tak provokující víře vás bude zvát ten mesiáš samotný.

A tohle krédo - krédo pohanské kněžky - zpověď bláznivé naděje - nezůstává bez odpovědi. Na život a na smrt vážnou odpověď dostává Rachab: Neprozradíš-li nás - vytrváš-li s touhle svojí vírou ještě nějaký čas - potom - až nám H dá tuhle Zemi - až se naplní jeho zaslíbení - bude tu místo i pro tebe. UČINÍME S TEBOU MILOSRDENSTVÍ A PRAVDU: poznáš naplno solidaritu Hospodinovu - a poznáš naplno, že tvoje naděje a rozhodnutí k víře nebylo a není bláhové spoléhání.
A Rachab neslyší jen slib (byť slovo přísahy). Dostává i pečeť - znamení - značku, že už patří k Bímu lidu - značku, že má a bude mít podíl na životě - že vyvázne ze zahynutí:
Až nám H otevře cestu sem - do zaslíbené země - pověš z okna šňůrku - krvavě šarlatovou- označ svůj dům stejnou barvou těch - kdo jsou vysvobozeni, vychváceni z panství smrti - barvou oběti. Označ svůj dům stejnou barvou jako Izrael noc předtím, než vyšel na pouť spásy. Toho se drž - a budeš žít - i ty - i všichni, které jsi touto vírou zaštítila.

Proč zrovna provázek má barvit šarlatově?
Protože po provaze ty dva zvědy za chvíli spustí z okna svého domu v městských hradbách (ano, i na vlásku provázku visí občas příběh Bího díla s námi lidmi) - a dovrší tak svůj rozchod s Jerichem. Ano, vlastně se te už úplně vyloučila s jerišské pospolitosti - zpřetrhala všechny vazby. A v ruce nemá nic - jen provázek. Šňůrku krvavě zbarvenou - na znamení, že jí - i jí- bude patřit život a záchrana.

Je večer. Daleko do rána. A celé dlouhé, nekonečné tři dny - než se potvrdí záchrana - než budou skrytí špioni zachráněni. Dlouhé tři dny, během kterých můžeš jen potají doufat - nebo cuknout. Nakonec, kdoví, jestli ty zprávy o Hospodinově vítězství nebyla jen nafouklá bublina.
Je večer. Jerichu pořád ještě vládne král, který se chce za každou cenu ubránit příchodu Jošuy - příchodu zachránce. A přece tu je kdosi, kdo už velice netrpělivě Jošuův příchod vyhlíží - kdo mu připravuje cestu. Ta - která uslyšela - a uvěřila. Izraelka volbou hodně riskantní. Rachab.

Požehnaná buď Rachab, a požehnaný plod i tvého života a tvé víry, náš mesiáš Jš.
AMEN.

Mt 1,5a.Jz 2 Vl, Bn 20.11.16
In: Když vyšel Izrael z Egypta, Jákobův dům z lidu temné řeči, stal se Juda Boží svatyní, Izrael Božím vladařstvím. Moře to vidělo a dalo se na útěk, Jordán se nazpět obrátil, Hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata. (Ps 114,1-4)
Píseň 406
Modlitba
Zní ti žalmy vděčné Pane, vždyť i pro nás se děly všechny ty zvláštní události, v nichž jsi projevil, jak ti záleží na vysvobození z otroctví a strachů, na naději, spravedlnosti a obnově lidství. Děkujeme za tuto chvíli jako příležitost si to připomenout. Děkujeme za příběhy svědků, kteří na tebe s odvahou i vytrvalostí čekali. Děkujeme za všechny, kdo se nenechali pokřivit falešnými měřítky své doby, ale hledali a hledají tebe a životní nasměrování, které ty umožňuješ.
Předkládáme ti své žití, chatrnost svého očekávání, svou postiženost povrchností, ustrašeností, svou malověru. Věříme, že navzdor tomu všemu nás chceš oslovit - a pozvat k výhledům tvého království. Vždyť proto jsi zaslíbil a poslal i svého Syna JKa. V jeho jménu se společně modlíme:
Otčenáš
Píseň s dětmi NP 2
Slovo k dětem
1. čtení Mt 1,1-5a. Joz 2,1-7
Píseň NP 6
kázání Jz 2,8-24
Píseň 360
Ohlášení
Píseň 89,7.8.11
Přímluvy
Poslání Žd 11,30-31+12,1-2a
Požehnání 1Te 5,23n
Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
Píseň 191,1-2.5