Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Proč jsme dnes poslouchali zrovna tento příběh?
Na posledním staršovstvu se ujal návrh všímat si teď témat “pravda a naděje”. Vyplynulo to z debaty o tom, že v současné době naše životní postoje ovlivňují a nezřídka i určují polopravdy, pomluvy i vyložené lži. A naděje, té je v době přehnané ustrašenosti víc než třeba.
Pravda a naděje jsou samozřejmě slova hluboce ukotvená v bibli. V příběhu o nevstoupení do zaslíbené země se sice ani jedno nevyskytuje - ale přitom nám o nich poví to základní (alespoň doufám). V bibli jde o pravdu vždycky - když se setkáváme s tím, k čemu nás H vysvobodil - k čemu zve, co nám zaslibuje. Pojďte, svěřme se Hu jako vysvoboditeli - který nás slíbil vysvobodit z otroctví - a dovést do země dobré a prostorné - zvou příběhy Mojžíše, příběhy Tóry. - to je pozvání Pravdy - jak ho potkal nejen Izrael zotročený v kleci egyptské nelidskosti - ale jak se line jako červená nit vlastně všemi příběhy bible. K svobodě jste osvobozeni - z otroctví všeho, co vás před Bohem znemožňuje - navazuje na tuto nit pravdy apoštol Pavel.

Úskalí tohoto pozvání Pravdy je v tom, že nenavazuje na naše zkušenosti. Nejsme tu zváni k osvědčeným životním jistotám - ani k tzv. křesťanským hodnotám - a už vůbec ne k smrádku a teplíčku dobře známých zkušeností a pocitů. Jsme zváni na riskantní neprošlapanou cestu. Však z Egypta vysvobozený Bí lid neputoval po pobřežní dálnici, jíž se do Palestiny tehdy ubíraly zástupy obchodníků (nebo vojsk) - ale pouští.
Tam jim oheň plál - a tam - na cestě neprošlapané a úzké - se krok za krokem učili důvěřovat: Tomu Bohu, co nás vysvobodil, se dá věřit - na pravdivost jeho pozvání spolehnout - i když se nám to zkraje zdálo jako holá bláznivina.

Dnešní příběh ale v kostce shrnuje, jak pravdu vysvobození a naděje a Hospodinovy věrnosti přemohly pomluvy, polopravdy a lež. Na Hospodinův pokyn vyrazilo dvanáct zástupců izraelských kmenů propátrat zaslíbenou zemi. Podle jména to byli elitní, uznávaní představitelé Bího lidu (seznam na požádání dodám). Z průzkumu se vracejí se s poselstvím, stvrzeným ochutnávkami z toho zaslíbeného cíle svého putování:
- Mojžíš si ty Bí sliby nevycucal z malíku! Vskutku je to země mlékem a strdím oplývající - zemský ráj zdaleka ne jen na pohled... Hle, znamení, že jsme neuvěřili klamným předvolebním slibovačkám či koblihám - ale že to pozvání k cestě do zaslíbené země je od začátku do konce pravdivé. A vybalí pověstný velehrozen, granátová jablka a další rajské pochutiny.

Jenže pak se mezi těmi sloupy církve najdou tací, kteří začnou strašit: v té zemi se mimo té úrody nalézají také obři! A čím víc z nich mluví jejich strach - tím je těch obrů zaslíbená země plnější. Ve věci těch obrů se dodneška držím výkladu prof. Hellera, podle nějž ten příběh ilustruje především, co to znamená, že strach má velké oči: To, čemu dovolíme nahnat nám strach, se pak zvětšuje do nepřemožitelných nadlidských rozměrů, až to zaplní veškerý prostor našeho žití.
Vzpomenu si na ten výklad, když nás různí manipulátoři straší nebezpečím, které představují lidé na útěku a žadatelé o azyl - a pak se bijí v prsa, že nás, vystrašené občánky před tím nebezpečím, co existuje hlavně na obrazovkách a pak lidských myslích, ochrání. Hle, jedno riziko, jež lidské obavy nafoukly do vskutku obří velikosti.

Podobně bere za své pravda i v tom biblickém příběhu: ustrašení nevěřící svědkové nejprve zoškliví krásu pravdy o zaslíbené zemi několika poznámkami o možném riziku - pak to riziko začnou rozmazávat a rozpatlávat do obřích rozměrů - a tím postupně vytlačí na okraj všechny spolehlivé a pravdivé informace o zasl. zemi - které už, mimochodem, stvrdili i přinesenými vzorky její úrodnosti.
A tak jim nakonec z úst nevychází krásné svědectví pravdě - ale spíš nahnědlé, pravdu hubící a život zamořující výplody. Tak jako když čtete Parlamentní listy, Blesk nebo posloucháte zpravodajství Primy.

Problém je, že právě těmi výplody ustrašenosti si celé shromáždění Izraele nechalo zaplnit uši, mozek i srdce. Od pravdy odvádějícím zpravodajstvím se nechali zpanikařit tak, že 99,9% shromáždění - co mělo původně slavnostně vstoupit do zaslíbené země - panicky křičí: “Kéž bychom raději zemřeli - v zemi našeho otroctví, v Egyptě - nebo aspoň na poušti! Takhle skončí celý ten tvůj příběh s Hospodinem, Mojžíši! V zaslíbené zemi do jednoho padneme mečem, znásilní nám ženy a poberou děti do otroctví!
Není teď pro nás lepší obrátit - a vrátit se do egyptského otroctví?"

Takhle Bí lid utíká od pravdy: naplněn přístrachy a přehnanými obavami - obrací se zády k skvělé budoucnosti, k níž je H vysvobodil. Nakonec pohrdli i samotnou spásou, samotným vysvobozením. Přišli o pravdu - a s ní i o naději.

Pravda jako Bí pozvání a ujištění - to je něco, pro co se vždy znova musí čk rozhodovat. Vždycky stojíme a budeme stát na křižovatkách, kde nám nepomůžou dosavadní zkušenosti či vůdcové - abychom se k pravdě neotočili zády. Spolehnout na pravdu bude po nás vždy znova chtít krok do neznáma. A vždycky se najde někdo (často to můžu být já sám nebo moje nejbližší okolí), kdo při tom kroku do neznáma rozvíří nejistoty a strachy do rozměrů vpravdě obrovských.
Jenomže - kam se vydáváme, když se obrátíme zády k výhledu pravdy? Dá se mluvit o naději - když zvolím cestu zpátky do otroctví? - do otroctví strachu - do závislosti na silnějších - do otroctví lží, jimiž si omlouváme vlastní kroky - nebo jimiž nás krmí ti, kdo nás chtějí zotročit. Do otroctví nelidskosti, protože ve strachu a lži se jako jediná pravda začne jevit “kašli na druhé, starej se hlavně sám o sebe”.

Je to jeden z nejsilnějších příběhů, o tom jak snadno lze zhloupnout, propadnout ustrašenosti - obrátit se zády k výhledu pravdy - a tak ztratit naději.
Ale právě na tom, co vede k prohře, ke ztrátě naděje, k pádu do otroctví lži a beznaděje - se může účinně a jasně vyjevit, co to ta pravda vlastně je. Vždyť jedinečnost a cennost toho, k čemu jsme v žtě a ve víře pozváni - poznáváme právě tehdy, když to ztrácíme...

Ale ještě důležitější než samo varování - je inspirace těmi, kdo té atmosféře a tlaku davu nepodlehli. A najdeme je i v tomto příběhu. Sice jsou zastoupeni ani ne 1% menšinou - ale vypravěč dává jejich hlasu zaznít dostatečně: Kálef (Pes, tedy člověk pohanského původu), Jozue (Jošua - Vysvobození) a nakonec osočený odmítnutý Mojžíš - ti tři se staví proti té kampani postavené na strašení lidí.

Kálef připomíná: vždyť jsme byli pozváni k lepší budoucnosti. H nám otevřel tenhle výhled - a teď máme šanci ho završit. Proč si tu šanci nechat vzít - vlastní předpostrašeností? Proč nespolehnout, že nás H uschopní, a dá sílu dotáhnout tu cestu do cíle?
Ač podle rodokmenu pohan, mluví Kálef jak pravý svědek pravdy: Pravda nás táhne nahoru, k lepší kvalitě lidství, do Bí blízkosti, ke svobodě dětí Bích. Tohle neztraťme ze zřetele, tohle si těmi přívaly ustrašenosti nenechme zastřít.
A potom, kdo jiný - MOjžíš. Snáší útoky, hrozbu kamenování - tedy naprostého vyloučení ze společenství Bího lidu.

Nikdo jim jako svědkům tehdy nenaslouchal. Ale ten příběh se vypráví s nadějí, že se posluchači, vysvobozenými ze strachu, vysvobozenými k zápasu o pravdu staneme my - když mu nasloucháme. Pravda nezní vždycky tam, kde zní hlas většiny. A někdy, v klíčový moment, zní dokonce z úst těch, kdo jsou označováni za ztroskotance a samozvance, kdo dostávají nálepku nepřátel společnosti a jejích zájmů.
Když se v uplynulých dnech připomínaly nedožité osmdesátiny V. Havla - hodí se připomenout, že právě takto byl v 70. a 80. letech byl režimem i mnohými ustrašenci nálepkován - a že k jeho postojům, motivacím i textům z té doby stojí za to vracet možná ze všeho nejvíc.

“Vsadit na naději je možná šílené. Ale ty se musíš spásně pomást, aby tě neshltla špinavá řeka nechuti k životu a nestatečnosti žít Boží věčno,” říká v téhle souvislosti M. Balabán. Nebudeme tedy končit poučením, že naslouchat těm, kdo nahánějí strach znamená minout se s pravdou - popř. odložit splnění předchozích nadějí do nenávratna - neboť po této krizi byli Izraelci jak známo putovat pouští dalších 40 let, takže se nikdo, kdo jako dospělý vyšel z egyptského otroctví, splnění původních nadějí nedožil. Vlastní vinou. Důležitější je, že tu je možnost nechat se pravdou osvobodit proti strachu - davové zhlouplosti, mediálním manipulacím, Odvážit se jít cestou menšiny - svobodně a s nadějí. A jako úplně nejzákladnější zdroj naděje je nabídnuta Bí věrnost. O tu zápasí před Bí tváří MOjžíš. I když se nás vždy znova zmocní nevíra ba panika, on zůstává věrný. Věrný tomu, k čemu nás pozval - věrný k cestě, která se ukazuje jako ta jediná nosná pravda pro náš život. Amen.

Nu 13,26-14,4 Vl,Bn 9.10.16
In: Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. Přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny. Ti to budou dále vyprávět svým synům, - aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu. Amen (Ps 78)
Píseň NP 11 (K svobodě je dlouhé putování)
Modlitba
Jsi síla k žití, náš Bože, jsi písnička na cestu k novým obzorům, náš Stvořiteli, jsi svoboda k pravdě, když jsme uvízli v strachu a lžích, náš Spasiteli - tohle si s úžasem i vděčností připomínáme právě v tento den. Od velikonoc, kdy ses projevil jako zachránce a věrný vůdce k novému žití, tě v tomto světě smíme potkávat jako pozvání k novým počátkům, jako příběh naděje.
Radujeme se, že v dosahu tvého zvláštního příběhu smíme vidět svou lidskou cestu, toto společenství, ale nakonec i lidi kolem sebe.
Dej tedy i dnes zaznít slovu pravdy, která vysvobozuje a nese. Ať vidíme zhoubnost své přizpůsobivosti strachům a lžím - a tvůj Duch ať otevírá naše srdce pro důvěru - že když ty to s příběhem pravdy myslíš vážně, my tou silou smíme nechat proměnit své životy. Tak ty sám v tomto shromáždění oslav své jméno.
Otčenáš
Píseň s dětmi 607,1-3
Slovo k dětem
1. čtení Nu 13,1-2.17-25
Píseň 420
kázání
Píseň 604
Ohlášení
Píseň 188,1.2+6
Přímluvy
Poslání Sirach 4,23.27n
Nikdy nemlč, když je třeba mluvit... Hlupákovi nepodlézej a neber ohled ani na mocného. Až do smrti vytrvej v zápase o pravdu... Hospodin Bůh (přitom) bude bojovat za tebe.
Požehnání Ř 15,13
Píseň 244,11

Seznam zástupců 12 kmenů vyslaných na průzkum zaslíbené země (Nu 13,4-16):
4. A takováto jména JEJICH:
- z pokolení Ruben - Šamua (ZPRÁVA)- syn Zakura
5. - z pokolení Šimeon - Šápát (SOUDCE) - syn Chorí
6. - z pokolení Juda - Káleb (PES) - syn Jefunův
7. - z pokolení Izachar - Jigel (VYKOUPENÝ) - syn Josefův
8. - z pokolení Efrajim - Hóšea (ZACHRAŇOVANÝ) - syn Nún
9. - z pokolení Benjamin - Paltí (VYSVOBOZENÍ PÁNĚ) - syn Rafú
10. - z pokolení Zabulon - Gadíel (ŠTĚSTÍ JE BŮH) - syn Sódí
11. - z pokolení Josefova - z pokolení Manasse - Gádí (MOJE ŠTĚSTÍ H)
12. - z pokolení Dan - Amíel (PŘÍBUZNÝ BOŽÍ) - syn Gemalí
13. - z pokolení Ašer - Stúr (CHRÁNĚNĚC) - syn Míká- elův
14. - z pokolení Neftalí - Nachbí (SCHOVANEC) - syn Vofsí
15. - z pokolení Gád - Geúel (VYVÝŠENOST BOŽÍ) - syn Makí
16. Takováto jména - mužů - které poslal Mojžíš
aby - prozkoumali (tu) Zemi
A přejmenoval Mojžíš Hóšeu (Zachraňovaný) syna Nún, na Jóšuu (ZACHRÁNCE)