Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Když jsou lidé unaveni nenávistí nebo trápením - když je ubíjejí poměry i vlastní bezmoc něco s tím udělat - když to vypadá, že se světem kolem nás jen převalují vlny nenávisti a pomstychtivost - když propadáme strachu - i těm kdo se nám všelijaké strachy snaží nakukat
- tehdy nám vyprávějí v bibli příběhy, které nám mají otevřít oči. Abychom viděli čeho se držet a čemu věřit. A takhle otevřít oči chce i tenhle Elíšův příběh.

Nejprve se otevřely oči izraelskému králi:
- během nekonečných půtek mezi ním a sousedním syrským neboli aramejským královstvím mu opakovaně posílá varovné depeše prorok Elíša: - koukej, dnes ti nachystali nepřátelé léčku za tou a tou zatáčkou.
A izraelský král proroka poslechl - a vyhnul se ztrátám v těch nekonečných bojích.
A každý nezmařený život se počítá - zvlášť při nekončících bojích - ať už se odehrávají na stránkách bible - nebo na tom samém území dneska. Když už jsou všichni zaujati jen tím prosadit svou - ať to stojí kolik chce životů a vybombardovaných domovů - díky za každý ušetřený život. Elíša znamená spása - a díky Bu, jestli se do našeho světa a k obětem nekonečného bojování dostává i takhle.

Jenže právě takhle to nevidí aramejský král:
- rozčiluje ho, že mu přestala vycházet skvěle vymyšlená taktika - a podezírá svůj štáb:
- někdo je s izraelským králem! - a vlastně neví, že uhodil hřebíček na hlavičku. - protože s izr. lidem a jeho králem je Hospodin.
Jenže on to jako správný pohan myslí tak, jak to vyprávějí v našem překladu: tady někdo donáší! A když začne vrchní velitel armády a obyvatel královského sídla v jedné osobě takhle paranoidně uvažovat, je vždycky zle.

My ten příběh sledujeme z pohledu Izraele, Bího lidu - a tak tu můžeme sl.yšet ozvěnu Bího smíchu - na adresu potentátů, co si myslí, že nad ně a jejich strategie není. Najednou jsou v koncích. Ale kdovíjak by to na tom hlavním štábu dopadlo, kdyby se tam nenašel jeden, který pronesl krédo, hodné příslušníka lidu víry: - z nás, vaše veličenstvo, není s Izraelem nikdo. Ale v Izraeli je prorok - a ten oznámí svému králi tvoje plány - i kdybychom se scházeli třeba u tebe v ložnici.

V Izraeli je prorok - otevřely se oči králi. Elíša, svědek Hovy záchrany.
Ale místo toho, aby to teď zabalil s tím nekonečných válčením - reaguje právě jako pohan: - takový prorok, to je vlastně superzbraň! Zajmeme ho - a jestli nebude chtít pracovat pro nás - aspoň přestane radit izr. králi! A vypraví několik divizí, aby ELíšu zajaly a přivedly.

A v téhle chvíli už je ze všeho nejdůležitější - jak na tuhle situaci budou nahlížet služebníci a svědkové Hospodinovi. Elíšův prorocký pobočník časně ráno vstal - a kouká, jaké tohle kalné ráno přineslo šokující překvapení: - jejich město je neprodyšně obklíčeno nepřítelem a jeho těžkou technikou. Vidí hrozivou přesilu nepřátel. Nevidí - či neumí vidět - že i v takové chvíli může platit PB je síla má... byť vojsko povstalo - byť jich bylo mnoho, nebojím se toho zamálo. A přiřítí se za Elíšou s vyděšenou otázkou vystrašených učedníků: CO BUDEME DĚLAT?!! Pane, zachraň nás, hyneme!

Jak Elíša zachraňuje?
- prosbou, aby ten zpanikařený učedník prohlédl. Aby se mu otevřely oči - a on to viděl správně. Aby viděl očima víry - a ne strachu, co má velké oči. Pro nás dneska, co se necháme vyděsit zejména nebezpečím, které neleží za branami (jako tanky v r. 1968) - ale jen v TV nebo prohlášeních manipulativních politiků - je prosba jak vyšitá.
- otevři nám oči - ať se přestaneme bát. Ať vidíme, že nejsme sami. - ať vidíme - že u tebe je zaděláno na vítězství nad každou nelidskostí i nad našimi strachy a předpostrašeností. O církev, rodinu, vlastní bezpečí, tenhle kout světa.

Co ten služebník jako Hospodinovu odpověď uvidí?
- hle, Elíša na hoře - a kolem něj koně a ohnivé vozy. Vítězné vojsko Hospodina zástupů, svatého Izraele.
Je to tajná zbraň? Nebo nahlédl do nějaké 4 dimenze? Nebo je to jen jakýsi druh virtuální reality? (Na počítači se správným programem by takovouhle vizi šlo vytvořit za pár minut...)

Ne. Je to pohled víry - a pro víru. Jakoby mu Elíša umožnil - aby se na tu situaci podíval z Bího pohledu - tak jako když učedníci uzřeli Jše v slávě - nebo ženy uslyšely u hrobu 3. dne - není tu, byl vzkříšen.
Proto koneckonců čteme bibli - a shromažďujeme se jako sbor kolem těchhle příběhů - nebo kolem stolu vzkříšeného Pána - abychom čas od času potkali tohle ujištění z nebes:
- neboj se. B spásy dotáhne vítězně ten příběh do konce. Už je na to zaděláno.
A víra - ktá tohle slyší a vidí - si pak může zpívat: srdce mé to ví, už s tím počítá.

Co s tím Bím vítězstvím?
- nasednem na ohnivé oře - a půjdem ukázat nepřítelům, kdo tady má navrch?
Elíša to vidí jinak. - jako ten, kdo ví nejvíc o vítězství a záchraně svatého Izraele - neplánuje pomstu - ale odzbrojení.
“Raň ty pohany slepotou,” prosí. - ať nevidí, kdo jsem. Ať je utáhnu na vařené nudli.
A pak těm vojákům uz neporazitelné armády řekne: - tady jste na špatné adrese, pánové. - ale pojďte za mnou, já to tady znám.
A jak v nějaké komedii odvede ty vojáky rovnou do hlavního města. A jestli si tady chcete představit Elíšu třeba jako Bolka Polívku v pradávné grotesce Poslední leč - jak jen opakuje “pojďte za mnou, já to tady znám” - poslužte si do sytosti.

Jenže tomu aramejskému vojsku do smíchu nebylo.
- když se jim otevřely oči - zjistili, že jsou uprostřed izraelského hlavního města Samaří - vydáni izraelským napospas. Pohané vidí - jsme bezmocní, zajatí. Co v téhle situaci uvidí dál?
A protože je to především příběh Bího lidu - společenství víry - musí se teď vypravěč zastavit u toho - jak to vidí izraelský král - ktý to společenství ztělesňuje.
A protože nemá jméno, můžeme si to jeho myšlení a vidění pustit na tělo každý sám.
Král vidí - jak mu Elíša přivedl odzbrojené nepřátelské síly jak na podnose - a chce z té situace vytěžit maximum. “Mám-liž je zmordovati?” - ptá se Elíši - a už už je hotov dát rozkaz nastoupeným jednotkám.
A tak musí Elíša otevřít oči i jemu - a spolu s ním všem, kdo z Bích činů záchrany - nečekaným nadějných zvratů - chtějí těžit takto krátkozrakým, sobeckým způsobem.
Copak ty ses, králi, o tenhle nečekaný zvrat nějak přičinil? - kárá ho. - copak nevíš, že tohle je příležitost k něčemu docela jinému? - copak nevíš, že H vítězí - aby zlomil válečný luk a šíp - a překoval meče na zemědělské náčiní?
Dej té vyhladovělé nepřátelské armádě chléb a vodu - ať vidí, že je přijímáte jako znovunalezené bližní - byť to ještě včera byli nepřátelé.
A tak jedli a lámali chléb - a stolovali jak na hostině Bího Kí - kam ostatně mají přijít i pohanští národové, někdejší nepřátelé od východu i západu.
Jako by se tu ozvalo slovo z jiné hory, než byla ta plná ohnivých vozů. Z té hory, kde taky jeden svědek spásy Hovy říkal “milujte nepřátele své a dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí.”

“aniž kdy více potom lotříkové Syrští vskakovali do země Izraelské.” - končí tenhle příběh. Nastal mír, přestalo válčení a zabíjení. Opravdu nastal? Opravdu přestalo?
Budeme-li číst dál, narazíme zas na válečné nelidskosti. - usvědčuje tedy vypravěč sám sebe z naivity? - vidí to Elíša jako marný snílek?
Tyhle otázky jsou na místě... - ale pro odpověď se musíme vrátit k tomu příběhu.
- jestli jsme tady - i uprostřed zdivočelých poměrů - jako Bí lid k něčemu - tak jako svědci lidskosti, ktá překračuje hranice nepřátelství. A máme-li tady k tomu být - chce to “oči otevřené” - takovými svědky, jako je dnes Elíša nebo Ježíš.
Amen.

2 Kr 6,8-23 Vl, Bn 11.9.16
In: Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi. Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm, mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi. Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Amen (Ps 46,9nn)
Píseň 46
Modlitba
Když nás svírá úzkost, když zneklidňuje nenávist a násilí, zloba a zášť - nemusíme s tím zůstat sami. Když nahánějí strach nová nebezpečí, nemusíme se jim cítit vydáni napospas - ani se chytat falešných vůdců. Smíme s tím vším přicházet k tobě, Pane. A uslyšet, jak to vidíš ty - v příbězích tvých svědků. Děkujeme, že nás i dnes takto zveš, vysvobozuješ z pastí naší doby - orientuješ a ukazuješ, kudy vede cesta dál. Daruj nám tyto zvláštní dary tvé blízkosti - a upevni v nás víru, že tvé království přichází - a především jeho vládě stojí za to otevírat svá srdce.
Otče náš...
Píseň s dětmi NP 23
Slovo k dětem
1. čtení Mt 5,43-48
Píseň 702
kázání 2Kr 6,8-23
Píseň NP 25 (Můj Pán všechny svolá)
Ohlášení
Píseň 533,1+10-14
Přímluvy - Přijď Kí tvé
Poslání Ř 12,17-21
Požehnání
Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.
Píseň 579