Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Děti dostaly postavy Abraham - Izák - jákob - josef - MOjžíš - Áron - Jozue - Debora - Gedeon - Samson - Rut.
Na poslední dítě se nedostalo. Co to znamená? Že už si nebudeme vyprávět žádný další příběh?
Ale ti všichni - Abrahamem počínaje - zjišťovali - Dál přece nejedete sami (Zpíváme 3x)
Podle čeho poznáme my dnes? - že dál nejdeme sami?
1. podle toho, že příběh pokračuje
2. a podle toho, že do toho zástupu připojíáme dnes malou Rozárku, která bude pokřtěna.
(ČTENÍ 1. Sa 1,1-7)
KÁZÁNÍ:
Teď máme začít další sérii: o Samuelovi a králích a prorocích. Ale vždycky, když začíná další biblická série, není to proto, že by všichni chtěli pokračování. Často to spíš vypadá, že se ten příběh zamotal, nebo že o hlavní postavu už nikdo nestojí.
A proto musí začít úplně znova.
A to znamená začít od lidí - nebo od Hospodina? “...”

V době soudců (jako byl Gedeon nebo Samson) žila na izraelských horách rodina.
Bohatý muž Elkána, který - jak to v Izraeli tehdy bývalo - měl dvě ženy.
Nebyly na tom stejně. Jedna měla děti, zatímco druhá byla bezdětná.
Ta bez dětí se jmenovala Chana (podle ní se jmenují všechny Anny i  Hany - jsou tady nějaké?).
Znamená to Milostí obdarovaná, ale ona se cítila přesně opačně: Nemám děti, a to znamená, že mě určitě nikdo nemá rád, ani Hospodin.
Ta druhá, co děti měla, se jmenovala Penina, Perla. Když si vyšla rodina na procházku, patřičně se nesla: Díky mně zůstane Elkánův rod zachován! Já jsem perla rodiny!
Kde mohla, tam Chanu pěkně ponižovala: Tak co, Chano, pořád nic?

Jednou za rok chodila celá rodina na bohoslužby do svatyně v Šílo. Měli to hodně daleko (kdo je tady dnes z největší dálky?), ale o to víc se všichni těšili. To bude svátek! Budou Pánu Bohu děkovat - a  taky bude hostina, jak se tam najedí a napijí!
Jenom Chana se netěšila. Právě při bohoslužbách v Šílo se jí Penina posmívala: Jen se na sebe podívej, co jsi zač! Děti nemáš, zač chceš Bohu děkovat?
Tehdy bylo Chaně nejhůř. Trápila se tak, že nic nejedla ani nepila.
Když to její muž viděl, donesl jí plný talíř, objal ji a řekl:
K čemu to je, pořád se takhle trápit? Nemysli, Chano, já vím, jak ti je. A já jsem s tebou a mám tě rád.

Když to takhle Chana uslyšela, řekla si: Třeba nejsem nemilovaná. Třeba mě vyslyší i Hospodin. A šla do svatyně a tam se modlila. Její modlitba, to byl ze začátku samý pláč a nářek: “Podívej se Bože, co jsem zač, jaké mám trápení, jak se mi posmívají. Takhle jsem skončila.. Jsem úplně na dně. Ač dále kráčet mne tu zříš. já stále nesu ten svůj kříž.”
Ale když si u Hospodina vylila své smutné srdce, začala po chvíli mluvit jinak:
“Hospodine, já věřím, žes na mne nezapomněl. Věřím, že mne ztrápenou slyšíš. I když se mi Penina posmívá, já věřím, že jsi jiný. Odvažuji se důvěry, že pro tebe nejsem zapomenutá ani zavržená. A jestliže se na mne rozpomeneš a dáš mi syna... - kdyby se něco tak nádherného stalo, bude sloužit jen a jen tobě.”

Od vrat svatyně sledoval Chanu starý kněz Élí. Viděl, že něco drmolí a přitom se jí třesou ramena, a dostával čím dál větší zlost. Co tam ta ženská provádí? Určitě se na hostině opila! Obořil se na ni: “Přestaň pít! Koukej, jak tady vyvádíš_”
Ale Chana se bránila: “Já jsem se modlila, opravdově, z hloubky srdce! Vylévala jsem Bohu všechno své trápení_”
Na to jí starý Élí nic nemohl říct. A tak jen zabručel požehnání: “Jdi v pokoji, a Bůh ať vyslyší tvou prosbu.”
Ale pro Chanu jako by se změnil svět: Ano, svěřila jsem Hospodinu všechno svoje trápení. Ať to dopadne, jak chce, určitě mě vyslyšel. Teď mohu žít v pokoji.

A když pak šli domů, znělo jí pořád to slovo: “Jdi v pokoji.” A  znělo jí i večer, když šli spát, a znělo jí, i když zjistila, že bude maminkou, a znělo jí, když se jí nakonec narodil syn. A protože nezapomněla, jak to všechno bylo, a kdo ji slyšel a vyslyšel, dala svému synu jméno Samuel. Víte, co znamená? Vyslyšel Bůh. To jméno je vlastně kratičká písnička: Bůh slyší nářek ztrápených, opuštěných a  ponížených. Nezapomíná na nás, dává nám novou naději.

Když Chana Samuele odkojila (to mu byly tak tři roky), šli zase do svatyně v Šílo.
Starý kněz Élí (co nerozuměl Chanině modlitbě) tam ještě pořád seděl a Chana mu pověděla:
Pamatuješ si mne? To já tady vylévala Hospodinu svou bolest a  hořkost. A on mě vyslyšel, smiloval se nade mnou, dal mi tohoto chlapce. A tak já teď tenhle krásný a nečekaný dar, tohoto syna, dávám Hospodinu. Nech si ho tady, ať se u tebe učí, jak slyšet a  poslouchat Hospodina.

Chana je v tom příběhu taková “matka církev”. Protože i Boží lid si leckdy připadá bezvýznamný, odstrkovaný, bez budoucnosti.
Ale, a to je důležitější, z příběhů Boha Abrahamova (a o kom jsme si vyprávěli loni ještě? - Izákova, Jákobova, Josefova, Mojžíšova_) slyšíme: Dá se mu věřit, že nás slyší. Můžeme mu vylít srdce.
pro něj zbyteční nejsme. On chce pokračovat v tom příběhu, i když se tomu mnozí posmívají nebo nad jeho pokračováním zlomili hůl jak Penina nad Chanou.

A za to pak Chana děkovala Hospodinu, a velebila ho:
Má duše Boha velebí! Byla jsem ponížená a posmívaná, a zastal se mne! Už jsem všechno viděla černě, a otevřel mi skvělou budoucnost! Ano, takový je náš Bůh, Bůh Izraele: Ztrápeným dá vyjít z nesnází - kdežto pyšné a sebejisté sráží. Ti, kdo byli posmíváni a nad nimiž lámali hůl, mohou vykročit s novou nadějí! Takhle dává pokračovat svým příběhům. Sláva Hospodinu!

Když dnes budeme křtít Rozárku, bude to především znamení Boží věrnosti:
- PB zůstává věrný našim lidským příběhům - rodinám - našemu sboru. O to se smíme opírat- to jsme zváni vždy znova objevovat. Ať jsme šťastní a dětmi obdarovaní - anebo na nás dolehnou pochybnosti, bezmoc, posměch - či vlastní selhání.
Této jeho věrnosti smíme s důvěrou svěřit své děti - už od narození.
Nejkrásnějším a nejmocnějším projevem této věrnosti je Ježíšův příběh: už když se narodil, zpívali “aj, růže, Rosa rozvila se”. Vykvetl královský květ Bí věrnosti nám lidem. Vždyť je to příběh Bího žta proti každému nářku, zoufalství - ba i proti smrti.
Tohle ať i vaše Rosa-lie - jako pokřtěná, zanořená do Jšova příběhu - na sobě nese.

BOHOSLUŽBY 4.9.16. Křest Rozálie Macháčkové.
In: Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy. Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. (1Sa 2,1n)
PÍSEŇ 604
MODLITBA
Jsi naší silou, když my prožíváme bezmoc, Pane. Jsi záštitou, když jsme zůstali bezbranní. Zastáváš se, když všechno mluví proti nám. Jsi výhledem naděje, když my bychom už tvé dílo v tomhle světě chtěli zabalit. Vyvolil jsi svůj lid, dával jsi mu věrné svědky, poslals svého syna, a dáváš vanout svému Duchu - abychom ti právě takhle mohli věřit. Děkujeme, že si tě hned zrána smíme takhle připomínat - a takhle k tobě vzhlížet. Děkujeme, že k tobě smíme přicházet velcí i malí. Oslov nás i dnes - svým příběhem i při svátosti křtu. Amen
SLOVO K DĚTEM
- rozdat dětem postavy
Abraham - Izák - jákob - josef - MOjžíš - Áron - Jozue - Debora - Gedeon - Samson - Rut
PÍSEŇ NP 45 (Zástup stále přichází; Sv 181)
- děti během ní lepí nebo zdvihají postavičky
U poslední se ptáme: Má to tady skončit? - nemá

Máte za sebou takovou sérii “Stvoření a Praotci”
“Vyvedení z Egypta a cesta do zaslíbené země”. Obě dvě patří do první části, které se říká “Tóra” (Mojžíšův zákon).
Pak jsme pokračovali sérií o příchodu do země zaslíbené a o soudcích.

A ti všichni zjišťovali - Dál přece nejedete sami
- podle čeho to poznáme my dnes?
1. příběh pokračuje
2. křest ROzárky
PÍSEŇ NP 23 Dál přece nejedete sami 1x
1. čtení 1Sa 1,1-7
PÍSEŇ NP 26 (Nezná tu nikdo)
kázání
PÍSEŇ 553
KŘEST
V dnešním shromáždění udělíme svátost křtu Rozálii Macháčkové, dceři Jana a Petry M. Úkol svědka křtu na sebe vzala Hana Zemanová.

ustanovení křtu Mt 28,18nn “...” (TT)
Credo
Vyznejte spolu s námi apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha...
Vyznání rodičů a kmotry
- rodiče, děti a kmotru prosím aby předstoupili
(zapálit svíčky!)

Spolu s námi jste byli osloveni příběhem o CHaně. Přinášíte Rozárku s vděčností víry za dar života? Chcete ji svěřit Bohu, jenž svou podivuhodnou věrnost nám lidem projevil, když poslal svého Syna?
Je-li tomu tak, odpovězte před Bohem i před tímto shromážděním -
ANO, přinášíme a chceme “...”
Voda při křtu vylévaná připomíná lásku, z níž Ježíš vylil svou krev a dal svůj život. Věříte, že vás i vašeho Rozárku tato Kristova oběť očišťuje? Jestliže ano, odpovězte
VĚŘÍME “...”
Jasmíno a Kryštofe, vy už jste byli pokřtěni. Kristus se vám stal světlem. Přejete toto Kristovo světlo i Rozárce? Je-li tomu tak - zapalte teď svíčku pro Rozárku. “...”
ZAPÁLIT
Honzo, Petro a Hano, Chana jako projev vděčnosti za Bí věrnost slíbila přivést svého syna do služby Hospodinu. Chcete i vy přivádět Rozárku do společenství lidu Kristova, tak aby svému Spasiteli sama jednou mohla sloužit a následovat ho?
Přijímáte-li tuto odpovědnost, odpovězte
ANO, S POMOCÍ Ducha svatého “...”
Prosme o blízkost Boha Otce, Syna i DS slovy modlitby, kterou nás naučil Ježíš Kristus: Otče náš...
Křest
Rozárko - křtím tě - v jméno Otce i Syna i DS
Modlitba:
Pane Ježíši Kriste - vždy znova smíme počítat s tvou věrností nám. Věříme, že tvé dary záchrany jsou nachystány i pro Rozárku. Přiznej se k našemu zvěstování i lidským vyznáním a slibům. Obdarovávej ji svým Duchem. Ať potkává podivuhodnou moc tvých příběhů. Žehnej jí i celé její rodině.
Prosíme za všechny další pokřtěné v tomto společenství, za děti i dospělé - aby jejich křest nevyšuměl jako pouhý nábožný obřad - ale stával se jim ujištěním o tvé obživující moci a spáse. AMEN
Požehnání 2 Tm 2,11nn
Věrohodné je to slovo: Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním i žít. Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout. Zapřeme-li ho, i on nás zapře. Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe. Amen
Píseň: MOje malé světélko
Ohlášení - křestní krabice + další
Sbírka
Přímluvy
Dál přece nejdeme sami, Pane,
jsme zváni důvěřovat tvé věrnosti a tvému pokračování příběhu tvého díla v tomto světě. - a moci tvé záchrany svěřujeme i tyto své prosby:
Prosíme tě za děti, které musí žít v zemích, kde se bojuje. Za děti, které zažívají strach o rodiče, o své sourozence, samy o sebe. Prosíme za děti, které musely spolu se svými rodiči odejít ze svých domovů a žijí skoro bez potravin, bez střechy nad hlavou, na zimě.
Prosíme za sirotky, kteří zůstávají po válkách.
Posiluj všechny, kdo se snaží zmírnit každé takové utrpení. A nás nauč pomáhat, alespoň trochu napravit ztráty, škody a utrpení, způsobené nespravedlivými či nenapravitelnými lidmi.
Prosíme také vposledku za všechny, kdo s dětmi pracují, kdo se o děti starají, kdo děti vychovávají: Prosíme za rodiče po celém světě. Prosíme za učitele ve školách, za učitele náboženství. Prosíme za pracovníky dětských organizací, za vychovatele a vychovatelky v internátech a stacionářích, za dětské lékaře a zdravotní sestry.
Prosíme za všechny lidi: Dej, at jsme k dětem ohleduplní, ať jim vytváříme dobré podmínky pro jejich růst tělesný i duchovní. AMEN
Poslání: 1Pt 3,18-22 (kmotr)
Požehnání Ps 121
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. Amen
PÍSEŇ : NP 58
(a protože křest je - jak říká apoštol Petr, naše “kocábka”, zpívejme “Já mám kocábku”)