Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Jan 5,24: "Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života."

Amen, amen, pravím vám.
- tak nás teď oslovuje Ježíš. Svým “amen”. My jsme zvyklí říkat “amen” na konec. Když je s někým amen, je na konci, nebo aspoň v koncích. Nezbyly mu jakékoli vyhlídky.
Takhle nám dokáže vstoupit do života zlá nemoc. Jako protivník, který zmařil všechny vyhlídky. Ať jsme si to připustili, nebo ne.
Teď nás ale svým Amen oslovuje Ježíš. TADY V TOMTO SHROMÁŽDĚNÍ - když se loučíme se s. Mertlovou. A když říká své Amen Ježíš - říká ho, aby nám dal naději - ukázal kudy vede cesta dál. Říká je, aby naše žití a naši víru - a naši životní křehkost a zranitelnost - postavil na pevný základ své věrnosti. Jeho Amen, to je opora. Pozvání k důvěře. Pozvání stát na tom, co je pravdivé a nosné. Takhle to hebrejské slovo pro nás teď přeložil Jš - když říká: “poslouchejte s důvěrou můj příběh, slova má i slova o mně” - a když on sám dělá všechno pro to, abychom ta slova mohli přijmout jako životní pozvání. Pozvání postavit svůj žt na pevný základ.

Jarmila Mertlová přitom žila v době, která mnohé pevné základy zpochybnila.
Druhá republika a nacistická okupace zpochybnily demokratické hodnoty Masarykovy republiky, jimž byla její široká rodina tak oddána. Poměry po r. 48 zas řekly “amen” a zmařily vyhlídky všem, kdo čekali že se po válce podaří obnovit vládu spravedlnosti, svobody a lidské důstojnosti.
Ani jí samé nedaly tyhle poměry moc šancí. Přesto jimi procházela s usměvavou vlídností a jaksi nedotčena - ať už na učitelských štacích v Ostravě a ve Vyžlovce - nebo potom se svým mužem, doktorem Ivanem Mertlem. Když se sama k různým působištím jejich společného života vracela, vzpomínala spíš na to, co “bylo prima” - a na to, kde byla dobrá parta - a přátelské a důvěryhodné společenství. A zrovna tak si připomínala své působení v nemocníční laboratoři.
Ale nedovolila, aby se jejího života zmocnila hořkost a zatrpklost - ani při ztrátách hluboce osobních - když před 20 lety ztratila syna a před 14 lety náhle manžela.

Někdy se mohlo zdát, že se bolestným stránkám žití brání tím, že si je prostě nepřipouští. Nerozřešíme, zda to bylo dílem neochoty věřit, že lidi a život mohou být někdy suroví - a nebo ovocem výchovy a hodnot, v nichž uprostřed své rodiny vyrůstala. Jako lidem víry nám naštěstí nepřísluší taková dilemata rozsuzovat - ale onu její nezahořklost, přátelství a zájem přijímat jako dar. S vděčností Bohu - a s vírou Ježíši, kterého on poslal.
Když totiž Ježíš mluví ve svém Amen, amen, pravím vám o věčném životě - myslí především na kvalitu a platnost toho, co nám pro život právě on otevřel. Ze smrti do života přechází podle apoštola ten, kdo v životě miluje: kdo se nenechá dotlačit k hněvu ani zatrpklosti - a především - kdo si z lidí kolem sebe neudělá stupínky, po nichž se bezohledně šplhá nahoru - ať tomu třeba doba a poměry víc než přejí.

Jako ozvěnu tohoto Ježíšova ujištění že hořkost ani bezohlednost nemají nad naším životem ani světem poslední slovo - si vděčně připomeňme třeba její široký kloudovský úsměv. Rozdávala ho samosebou - ale leckomu se vryl i po jednom setkání do paměti na desetiletí. A taky její údiv a pokoru - nad tím, co kdo dokázal pěkného vytvořit, napsat, namalovat či zahrát. Proto tak ráda jezdila na Ekumenická setkání s biblí a obrazem, nebo na antidiskotéky J. Černého. Ale připomenu i náš nedávný rozhovor, z nějž mi utkvěl její údiv nad tím, jak snadno se i dnes zapomíná na poctivé zápasy o spravedlnost, o milosrdenství - a jak lze dehonestovat nezištnou pomoc lidem trpícím.

Přecházet ze smrti do života znamená podle Ježíše především věřit, že cesta, ktou on otevřel - probojoval - prosvítil - je otevřená a průchodná i pro nás. V Ježíšově případě - je to cesta toho, ktý nesl naše nemoci - cesta toho, na nějž dopadaly rány těch, kdo odmítali milosrdenství, spolulidství, svobodu a důstojnost pro každého - naopak věřili na zmanipulované procesy, propagandu, křik ohloupeného davu... Ježíš tím prošel - vposledu jako vítěz. Jako ten, k němuž se přiznal ten, který ho poslal - i když Ježíše lidé lidé odmítli - ať už jako nebetyčného naivu nebo provokatéra, který odmítl výt s vlky.
Tak Ježíš otevřel tuhle cestu i nám - jako cestu Boží - jako cestu k Bohu - jako cestu ze smrti do života.

Když už byla s. Mertlová srozuměná s tím, že odejde, zpívali jsme si “krásná je modrá obloha” (bylo to na chalupě a ta modrá obloha byla opravdu krásná) - jako výraz vděčnosti za to, že tam, kde slyšíme Kristův hlas - a důvěřujeme mu - a s tou důvěrou jdeme životem - přecházíme ze smrti do života.
A svým způsobem i její odchod se nám smí stát svědectvím: Nad naším žitím neříká amen ani nemoc, ani smrt - ani tupá bezcitnost poměrů - ani naše křehkost či bezradnost - ani bolavé ztráty těch nejbližších - ale nad naším žitím říká Amen naš vykupitel.
Ten, který přešel ze smrti do života - a tak řekl to nejdůležitější Amen - k našemu žití i umírání.
—— Amen.

Píseň 178
Modlitba:
Náš Pane a Otče, vděčně jsme si připomněli, že na nás pamatuješ v životě i ve smrti. Děkujeme za pozvání jít celý život po tvých cestách. Děkujeme za ujištění, že nás čekáš v cíli. Děkujeme, že jsi náš spasitel tam, kde stojíme s prázdnýma rukama. Děkujeme, že světlo Kristova vítězství nad smrtí prozařuje každou lidskou bolest a temnotu smrti.
Tobě také patří dík za vše, čím naše životy a vztahy a lidi v tomto městě obdarovávala sestra Mertlová. Za její životní nasměrování. Za její víru. Za chvíle radosti a povzbuzení. Za její zájem o přátele, a širokou rodinu, o spolupracovníky a také o její zájem o sborové společenství. Tvému odpuštění předkládáme, co v našich vztazích zůstalo nevyřešeno a nedořečeno. Učiň to, aby její památka zůstala požehnáním jejím blízkým i v širší pospolitosti.
Tobě Pane předkládáme i všechny, na které dolehl zármutek nebo úzkost. Při všech takových stůj jako dárce útěchy, síly i naděje a spolehlivého životního nasměrování.
Ve jménu JKa nyní společně prosíme:
OTČE NÁŠ, ktý jsi v nebesích - posvěť se jméno tvé-přijď Kí tvé - buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi - chléb náš vezdejší dejž nám dnes - a odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme našim viníkům - a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého - Neboť tvé jest Kí i moc i sláva navěky. AMEN