Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

- "jen ať pozná, že je v Izraeli prorok!" - říká v klíčovém bodě tohoto příběhu prorok Elíša - a tak nabízí klíč, jak k tomuto příběhu přistoupit - a jak se jím nechat oslovit.
- když se ptáme po Bu naděje, vysvobození a života (a snad tu jsme dnes také jako ti, kdo se právě takhle ptají) - posílají nás tyhle příběhy k Bu Izraele - a Otci JKa.
- přičemž nám o tom Bohu nepoví nic podstatného ani král, ani kněz - či nějaký podobný nábský funkcionář - ale prorok. Neskladná postava - provokující svým svědectvím - a někdy už jen svou přítomností právě potentáty a flanďáky. Zvlášť takové ty důležité.
- jen ať se tedy pozná - jen ať dnes poznáme, že je v Izraeli prorok

Jenže on to v tom příběhu neřekl jako první prorok Elíša - ona to jako první řekla jedna bezejmenná služebná. Otrokyně. Anonymní oběť nekonečných bojů v tehdejší Sýrii - izraelské děvčátko, odvlečené do ciziny jako kořist.
Teď dostává tvář - jako svědkyně, jejíž slovo uvádí do pohybu příběh záchrany a naděje:
- tam u nás doma - v domově, který jsem ztratila - je prorok - a ten by mohl pomoci mému pánu.

Proč potřebuje její pán a majitel pomoci? Protože je malomocný. Ač pětihvězdičkový generál a hvězda vítězných bojů, nevyhlo se mu malomocenství.
- Malomocenství v těchhle příbězích nepředstavuje ani tak zdravotní obtíž, jako spíš stigma:
- vylučuje ze společnosti - cejchuje nakaženého jako podezřelého tvora. Vzbuzuje pochybnosti o jeho kvalitách - nedostal on to za trest? Uzavírá do klece předsudků, ponížení a beznaděje. Nedá se s tím nic dělat. Blbá karma, říkají takovému životnímu stavu někteří mí depresivní přátelé.

Nevím, jestli Naaman své malomocenství tajil, ale pokud se to dozvěděli v Izraeli, určitě nad tím někteří zbožní zajásali - tak Hospodin konečně potrestal toho zlojeda, co nám způsobil tolik trápení!
Tohle církev umí - zejména, když jí vymizí proroci a zbydou jen takoví ti oplášťovaní funkcionáři (nebo poslední spravedliví) - ukazovat, kdo co kde dělá špatně, proč zaslouží trest nebo aspoň ten cejch nenapravitelného odsouzeníhodného hříšníka.

(Martin ve zdi:
vzhledem k tomu, že si ten příběh vyprávíme po skončení Prague Pride, bych upozornil na jednu bolavou souvislost:
- sám za sebe bych odlišnou sexuální orientaci za nemoc či postižení nepovažoval ani náhodou. A jsem vděčný, že sloužím v církvi, která to tak vyhlásila i oficiálně.
Nicméně předsudky a staleté církevní cejchování, které se na tu orientaci nabalily, stejně přetrvávají, zrovna tak jako odsudky zbožných lidí. Jak tohle vylučování bolí, spíš tuším, a konkrétně znám spíš zprostředkovaně. Zrovna tak jako znám cejch sociálního vyloučení. A tak tomu dnešnímu příběhu chci naslouchat takhle:)

Tenhle příběh se vypráví přesně z toho důvodu, aby cejchování přestalo - a dostala se ke slovu naděje na obnovu lidské důstojnosti. Vysvobození z předsudků a ocejchování. Záchrana neboli spása. A tu potřebujem všichni - ať už na nás cejchování a předsudky dopadají a vylučují nás - nebo to cejchování provozujem sami - nebo si s ním prostě nevíme rady.

K té záchraně ukázala ta malá izraelská otrokyně. Na náboženství jí vyprávěli o Hospodinu jako vysvoboditeli, a ona dokázala tu víru v pravý čas projevit. Nasměrovala svého malomocného pána právě k tomu, který v těch časech v Izraeli Hospodinovu spásu ztělesňoval.
A vypravěč jen s lehce skrývaným potěšením popisuje, jak svědectví té bezejmenné rozpohybovalo nejdřív generála Naamana, a potom celé soukolí mezinárodní diplomacie:
Aramejský král nechá napsat nótu, a pak vypraví s Naamanem oficiální reprezentativní delegaci do znepřáteleného hlavního města s žádostí o uzdravení.
Ale byťsi se tu začly projevovat potentátské způsoby, jednu věc nejde přehlédnout: do Izraele zamířili s prosbou o záchranu pohané. Až doposud se Elíšovy spásné zásahy - oddlužení, sycení a záchrana ze smrti týkaly jeho učedníků a jeho lidu. Jak to dopadne, když se o té záchraně doslechli u pohanských - a navíc ještě nepřátelských sousedů?
Jak mají dopadnout lidé, kteří z církve nejsou, ale proniklo k nim, že se tu nepěstují jen káravě zdvižené prsty, nejrůznější předsudky - ale také a především svědectví o záchraně a vysvobození?

V Samaří vyvolala Naamanova delegace náležitý rozruch - rychle vystřídaný zděšením:
- copak jsem Bůh? - volá rozčílený izraelský král. Samozřejmě, že není, ale jako král v Izraeli má o Bohu umět podat to správné svědectví. Jenže to se právě teď na královském dvoře ani v téhle církvi nenosí. Ani král, ani kněz neví, kde může být v Izraeli spása, a neumí k ní poslat. A tak se musí připomenout prorok sám - a také to bez okolků udělá.
Pošli toho malomocného generála za mnou. Jen ať přijde - a pozná, že je v Izraeli prorok.

A tak jsme se - spolu s Naamanem - dostali k Elíšovi.
Prorok Elíša ztělesňuje Bí program spásy už svým jménem: Můj Bůh (Elí) je vysvobození, záchrana. Jošua. Ježíš, řeknou pak v NZ pokračování těchhle příběhů.

JAK ta záchrana bude probíhat?
Tak, jak to v evangeliích staré i nové smlouvy probíhá:
- nebude se řešit procedůra, správný rituál - ale důvěra.
Důvěra v poselství toho, který záchranu ztělesňuje:

Elíša skrz dveře Naamanovi vzkáže - vyřiďte mu, ať se sedmkát omyje v Jordánu - a bude zdráv. Přesněji - bude čist.
- a čistý znamená - vysvobozený od toho ponižujícího, vylučujícího ocejchování.
- zmizí malomocenství, a s ním - především - všechno to, co sebou nese. Vyloučení ze společnosti - přesvědčení, že je to za trest - neúprosná tíživost blbé karmy.
Očištění, to je navrácení lidské důstojnosti. V očích Bích - a pak i lidských.

Vtip Elíšova kázání - kázání o záchraně - se skrývá v detailu, nikoli nepodstatném. Omytí a prohlášení za zdravého a čistého byl obřad, kterým se podle Tóry potvrzovalo, že dotyčný už je ze svého malomocenství docela vyléčen.
Vlastně mu tedy Elíša vzkazuje: Neboj se - tvé uzdravení, tvá záchrana už je hotová věc - teď to jdi jen stvrdit do Jordánu - že na má slova spoléháš - že mému prorockému poselství věříš.
Koneckonců, kdo projde Jordánem, ten to smí přijmout jako ujištění, že mu patří dobrodiní Boha Izraele.

Jenže právě tohle Naamanovo pohanské ucho neslyší.
Tak trochu jako náboženský turista čekal, že ho místní prorok začne okuřovat a mumlat k tomu ty správné magické formulky.
A místo toho slyší jen “jdi do Jordánu”.
Vzhledem k jeho očekávání - i k vyhlášené špinavosti té řeky mu to zní, jako by ho prorok poslal kamsi.
Naštve se a zklamaně poroučí otočit.

A tu se do příběhu opět vloží bezejmenné služebnictvo. Už podruhé v tomhle příběhu lidé na první pohled bezvýznamní, nízcí, anonymní pěšáci dějin - nasměrují ty důležité a viditelné figury na cestu záchrany.
- otče, - s láskou a úctou zastupují cestu odcházejícímu Naamanovi - nestálo by za to toho proroka poslechnout?
Copak ti jeho slovo neukazuje novou budoucnost?
Copak ti nezaslíbilo přesně to, co potřebuješ - budeš čist?
Ač bezvýznamní a anonymní - mluví jako ti, kdo důvěřují tomu prorockému zaslíbení záchrany.
A protože se jim podařilo Naamana přesvědčit, tak i on sám jde - a ponoří se do Jordánu.

Když z těch špinavých vod vylezl - zjistil, že se prorokovo slovo stalo tělem.
- jeho novým tělem - uzdraveným - očištěným.
Stalo se - jak prorok zaslíbil: i jej potkala záchrana.
Je čist.
Skončilo jeho vyloučení. Otevřela se mu vysvobozená existence. Darovaná lidská důstojnost.

A jako člověk, ktý potkal blízkost Boha záchrany také promlouvá:
- teď už tváří v tvář ELíšovi vyznává své vděčné krédo:
- teď jsem poznal - že pravý B - B záchrany a vysvobozeného žití - je jen a jen tady. Nikomu jinému nemá cenu věřit - ale jemu ano!
- váš Bůh je živý - váš Bůh dává skutečnou naději - váš Bůh umožňuje, že svítá novej den!
A i když k vám nepatřím - přece mě zachránil z mého trápení a odsouzení.

Tohle jsme tedy měli poznat
- u toho dnes být - na prorocký pramen téhle důvěry narazit - k němu se nechat pozvat. Bez rozdílu víry, vyznání příslušnosti (či orientace) zjistit, že Elíša znamená Můj B je spása - a z té spásy patřičně načerpat. Obnovu, očištění, darovanou důstojnost.
A taky ujištění, že ani malomocenství ani jakékoli vyloučení, ani blbá karma ani církevní či necírkevní předsudky nemohou nás odloučit od spásy - která je s námi s tím prorokem, který ztělesňuje spásu. Ať už mu říkají Elíša nebo Ježíš.
Amen.

2 Kr 5,1-19a Vl, Bn 14.8.16
In: Ve své spravedlnosti nám odpovídáš činy budícími bázeň, Bože, naše spáso, naděje všech končin země. Blahoslavený, koho vyvolíš a přijmeš, aby směl pobývat ve tvých nádvořích. Amen (Ž 65,6.5a)
Píseň 65,1-4
Modlitba
Stojíme před tebou s úžasem Pane - vždyť když se nachomýtneme k tomu, co se o tobě vypráví, nezbývá než žasnout. Stojíme tu s pokorou - protože si moc dobře uvědomujeme, že nemáme nic navíc oproti těm, kdo tu nejsou, kterés nezavolal, kdo tě nepoznali. Stojíme tu s vděčností - za to, že nám příběh tvé záchrany přece jen promluvil do života. A stojíme tu s očekáváním - čím nás obdaruješ, co nám dáš zaslechnout, co nám otevřeš. Věříme, že nejsme vedle se svým úžasem a očekáváním - a prosíme, smiluj se nad námi. Naplň naše žití svými dary. A naše lidská slova postav na pevný základ své věrnosti.
Otče náš
1. čtení 2Kr 5,1-8
Píseň 368 nebo Svítá novej den NP 28
kázání 2Kr 5,9-15a
Píseň D 614
Ohlášení
Píseň 533
Přímluvy
Poslání 2Kr 15b-17
Požehnání 2Kr 19a
A jako požehnání si přivlastněme slova, jimiž Elíša propouští zachráněného Naamana: I řekl jemu: JDI V POKOJI.
Amen
Píseň 163