Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

Jak tady tímhletím podělit 100 mužů?
- ptá se Elíšův učedník - a podobně se ptáme MY
- jak se to stalo, jak to Elíša dokázal - namnožit těch pár placek, že se všichni hladoví najedli, a ještě zůstalo?
JAK, JAK , JAK ?

Jak? - je otázka člověka, ktý u toho chce být. Ošahat si ten div... přijít mu na kloub - tak jako jsme zvyklí přicházet na kloub mnoha jiným věcem.
- a je to v pořádku, protože bez toho by náš svět těžko fungoval tak dobře, jak funguje:
- mj. díky tomu, že jsme přišli na mnohé z toho, jak to funguje v přírodě - včetně genetiky - nehrozí dnes smrt hladem lidstvu, přestože propracované a podložené vědecké scénáře z 19. a 20. století realisticky předpokládaly, že množící se lidstvo se neuživí.
Díky vědcům, kteří přišli na to, jak zvýšit výnosy těch správných plodin, k tomu nedošlo.
Díky, za mnohé kteří dokážou přijít na to, JAK věci našeho světa fungují.
Dnes si nad tím sice klademe i mnohé otázky, kam až s tím zkoumáním zajít - ale rozhodně by nás to nemělo vést k pohrdání, nebo k tomu, abychom propadali příliš rychle a lacino všelijakým katastrofickým pověrám.

Ale když koná své divy Hospodin, je správnější, věci přiměřenější (skoro bych řekl “vědecky správnější”) jiná otázka - ne JAK - ale KDE?
- kde je v té chvíli naše místo?
- stát u Elíši, koukat mu pod ruce, jak to dělá - popř. stát u Jše a koukat mu pod ruce - to nám nic nepřinese.
- budeme-li se ptát jak? - nic neuvidíme - a od toho příběhu pak odejdeme s tím, že je to nějaká pohádka pro předvčerejší naivky.
Ale my se můžeme naštěstí zeptat - KDE je naše místo? Není náhodou mezi těmi, kdo prostě v té chvíli zůstávají okolo? Necpou se do role spasitele, nositele záchrany spásy - ale prostě přijímají - a sytí se - nebo přijímají a roznášejí (a sytí se)?

Pokud přijmeme místo mezi těmi okolo, mezi učedníky a dalšími hladovými (a že jich nebylo málo)
- a ptáme se, co to tohle naše místo pro nás v tom příběhu znamená?...
- najdeme v těchhle zázračných historkách, co na první pohled znějí jak pohádky pro dospělé - nejen své místo - ale i inspiraci - a mnohé obdarování. Nebo spíš naopak - obdarování - a díky němu i mnohou inspiraci.

Lidí okolo je v tom příběhu nemálo - učedníci mistra Elíši - ale také vyhladovělý Bí lid.
Mají prázdné ruce. Mají hlad, protože tam u nich ještě pořád trvá doba hladu. Nemají co nabídnout, s čím přijít.
Ale smějí se nechat obdarovat.
My se nemusíme do té role nutit, ale klidně ji můžeme přijmout občas za svou:
Nemáme co našemu Pánu nabídnout. Přicházíme s prázdnýma rukama. Ale klidně svůj hlad můžeme vyznat -
- nemám ti co nabídnout, Pane. Před tvou tváří nemám vůbec nic. Nebo - podle truvérské mše - mám prázdné ruce, Pane, že skutkem jsem je nenaplnil.. - ale ty je můžeš naplnit.
V tomhle jsou bohoslužby jako shromáždění kolem těchto příběhů otevřené pro každého
- a zejména ty bohoslužby, v jejichž středu je příběh jako ten dnešní - a stůl jako ten dnešní - těmito dary obdařený. Pro nás.
Poslouchejte - a věřte, vezměte, jezte. Právě, když máte prázdné ruce srdce, žaludek, nebo rovnou celý život.

- do toho shromáždění kolem Elíši (kde dnes sedíme i my) přišel ovšem ještě další člověk. Vlastně přišel jako první, a právě jeho příchod celý ten dnešní podivuhodný děj “rozbíhá”.
Přišel z Baal-šalíše, z vesnice, zasvěcené pohanskému Baalovi, mocnému šéfovi, co ho tehdy v mnoha izraelských vesnicích a městečkách uctívali
- ale je vidět, že tenhle člověk toho uctívaného šéfa moc nebere:
“Víš, Elíšo, u nás už se zase na poli urodilo. Všichni říkali, že máme poděkovat Baalovi, to je prý náš ochránce.
Ale já moc dobře vím, komu děkovat. Vzal jsem tady snopek obilí a několik chlebových placek z mouky z nové úrody - a nesu to jako poděkování Hospodinu. Za celou úrodu na mém poli. A vlastně v celé naší vesnici.”

Elíšovi tím musel udělat nesmírnou radost.
V každé izraelské vesnici teď uctívají nějakého toho Baale -
- ale tady tenhleten ví, komu děkovat: Hospodinu.
Pěkně podle ustanovení Tóry nese dar vděčnosti za novou úrodu.
A nejen to.
S těmi dary vděčnosti se totiž vždycky znova ozývá krédo Izraele:
Hospodin - to je B naší spásy
Když jsme úpěli bez na naděje a bez svobody a bez šance na změnu - vyvedl nás z otroctví - a daroval nám tenhle kus země jako místo dobré pro život.
Chleba neseme - a Bohu naší záchrany a naděje a svobody děkujeme za dary, z nichž připravujeme chléb náš vezdejší.
Jemu, a nikomu jinému. Od toho jsme tady jako jeho lid.

Ten muž to ovšem nenese do svatyně knězi - ale Elíšovi. Jakoby tím vyznával: Je-li dnes s námi Hospodin, pak díky tobě, Elíšo. Ve shromáždění kolem tebe. Církevní tatíci a různí flanďáci tohle očekávání bohužel zpřítomnit neumějí. Jen tenhle prorok se jménem Můj B je spása.

Tímhle vyznáním tedy “voní” čerstvě upečený chléb z nové úrody:
- Bohem Izraele není žádný Baal, byť se to tak všude říká - ale Hospodin. Ten, který nás vyvedl z Egypta.
Jemu věříme - jemu děkujeme.
- a právě tímhle chlebem, který sebou nese tohle poselství, tohle vyznání víry - teď Elíša přikazuje nasytit lid.
Od hladu zachraňuje chléb, na nějž se sklízelo obilí s vírou, že dárcem úrody i života, ktý má budoucnost - je Hospodin.

Proto jsme hned na začátku byli zváni usadit se OKOLO toho příběhu, mezi učedníky a obdarované -
- abychom doposlouchali až sem -
- abychom vyposlechli, co je zač ten chleba, který Elíša láme a rozdává všem hladovým kolem dokola.
Vždyť ten chléb v sobě nese vyznání, kdo je dárcem záchrany
- a ten, co ho přinesl, ho přinesl jako díkuvzdání Hospodinu.

Díkuvzdání. Eucharistia. Hostina pro hladové - hostina Boží vyživující věrnosti - kterou otevírá poděkování a vyznání - zdrojem záchrany je B Izraele - a Otec Jka.
Neboť takto pravil Hospodin: (Budou) jíst - a (ještě) zůstane!
Tohle slovo ten vděčně obětovaný chléb zpřítomňuje:
Bude nasycení v době hladu, bude ho dostatek - a ještě zbyde - i pro další generace, posluchačů a čtenářů tohoto příběhu.
Hospodinovo “tvořivé slovo” se stává realitou v příbězích, kde hraje hlavní roli tenhle Elíša - a my dodejme - tenhle Ježíš.
Na jeho svědectví je potřeba spoléhat, to teď ukazuje cestu dál.
Ten rozdělovaný chleba (a my rovnou dodejme - kalich s vínem) se stává znamením VĚROHODNOSTI a ŽIVOTODÁRNOSTI slova Hospodinova.

Když sedíme okolo, jako posluchači, jako učedníci - tohle všechno smíme rozpoznat - uslyšet - objevit.
A když tohle slyšíme a objevujeme
- můžeme se ptát skoro podobně jak ten jeden bezradný učedník - ale přesto s opačným významem:
- ne jako lidé nedůvěry - ale jako lidé víry a vděčnosti:
- jestli právě tohle všechno sebou ten vděčně přinášený a rozdělovaný chléb nese
Jak tedy právě tímhletím chlebem nepodělit všechny okolo?

2Kr 4,42-44 Vl, Bn 17.7.16
In: Dobrořeč, duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho. Dobrořeč, duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho - kterýž obnovuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá. AMEN. (Ž 103,1n.5)
Píseň: 103,1-4
Modlitba
Jsme tu jako společenství učedníků Pane - jako společenství těch, kterým platí tvá záchrana - a kterés poslal svědčit o tvé záchraně v tomto světě. Vždycky jsi tu chtěl mít své lidi. Vyznáváme, že si tohle svědectví často držíme mezi sebou a pro sebe. Ty tu chceš mít své svědky - a my zas chceme, aby nám nic zbytečně nekomplikovalo život. O to víc žasneme, že s námi počítáš. Že se nenecháš odradit lidskou nestálostí a chatrností. A že nám dáváš poslouchat příběh evangelia - a že nás usazuješ kolem stolu Jše. Žasneme nad tvou vytrvalostí a vynalézavostí. A prosíme, ať se nám stane požehnáním. Amen
1. čtení Dt 26,1-11; Mt 14,14-20
Píseň 434,1-5
kázání
Píseň 636
CONFITEOR
Vyznáváme, že naše díkuvzdání nezní příliš pravdivě. Ty víš, jak jsme poznamenáni obecně rozšířeným nevděkem. Starosti o to, abychom se měli co nejlíp a životem šli co nejpohodlněji, nám zavírají oči. Přestáváme vidět bohatství tvých darů. Jsme slepí vůči těm, kdo zápasí o opravdovou věrnost tobě - i vůči těm, kdo trpí hladem, bídou a nesvobodou.
Před tebou, Bože vyznáváme svůj nevděk, slepotu a selhání.
SaB- vyznejme to hlasitě: VYZNáVáME “...”

Evangelium o tvém Synu nám však otevírá oči pro životodárnou moc Kristovy zápasu a jeho oběti. On vysvobozuje z pout nevděku a sobectví a umožňuje znovu nalézt vděčný vztah k tobě, našemu Otci.
BaS, vyznejme svou důvěru hlasitým VěříME “....”

Protože nás Kristus obdarovává odpuštěním, i my můžeme žít v nových, svobodných vztazích s druhými lidmi.
vyznejme to hlasitě - pro lásku Kristovu odpouštíme “...”

Kdokoli takto vyznáváte a věříte, nepochybujte, že máte skrze vykupitelské dílo Kristovo odpuštění hříchů
Pozdravení pokoje
PÍSEŇ EZ 545B
CREDO
PREFACE
Vzdejme díky Bohu - je to důstojné a spravedlivé.
Tobě teď Pane patří dík: za chléb, jenž nám připomíná tvoji věrnost Izraeli na poušti. Za chléb, kterým smíme sytit svůj hlad. Za chléb, který můžeme sdílet s nuznými - za požehnaný chléb, jenž zpřítomňuje seberozdávající lásku Kristovu.
A tobě patří i dík za víno: za víno zpřítomňující vylévanou krev našeho Pána, za víno jako nápoj naděje a radosti Božího království.
Vzdáváme ti tento dík spolu s Izraelem i všemi svědky, ktí zápasili o novou věrnost tobě. AMEN.
USTANOVENÍ - podle Mt
A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům, a řekl: “Vezměte, jezte, to jest tělo mé.”
A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: “Pijte z něho všichni. Neboť to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. Ale pravím vám, že nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene - až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový království Otce svého.”
OTČE NÁŠ.....
POZVÁNÍ (Ž 81,11)
Přijměme pozvání ke stolu Páně od žalmisty, který v 81. žalmu říká:
Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země egyptské. Otevři jen ústa svá a naplním je.
Ke stolu Kristovu jsou bez rozdílu církevní příslušnosti zváni všichni, kdo věří v jeho vykupitelské dílo a chtějí je spolu s ostatními slavit a přijímat.
PÍSEŇ 398
Vysluhování
MODLITBA v kruhu
Když ty sytíš, smíme nechat vděčně naplnit své prázdné ruce. Když ty stavíš na nohy, smíme se s novou odpovědností a odvahou rozběhnout po cestě tvých následovníků. Když my se ztrácíme a jsme ti nevěrní, ty zůstáváš věrný - a ještě nás o tom znova ujišťuješ. Děkujeme, že právě takto zaháníš nás hlad a obnovuješ víru. Amen
Propouštění (2Kr 4,44b)
“...jedli a ještě zůstalo - podle Hospodinova slova.”
Jděte v pokoji.
PÍSEŇ 635
Ohlášení
Přímluvy
- ujímej se lidí hladových a nuzných - všech, pro které starost o chléb vezdejší představuje otázku života a smrti
- ujímej se těch, kdo zůstali zoufalí tváří v tvář lidské zlobě, nenávisti a jejím smrtícím následkům
- ujímej se lidí sytých - všech, kdo otupěli a kdo se přestali ptát, komu za svůj dostatek děkovat
- ujímej se všech, ktým v radostném a vděčném pohledu na život uprostřed tvého stvoření brání samospravedlivost, nápor zlých okolností a náhod, neblahé zkušenosti s lidmi.
Ať díky nim i nám přestává být tento tvůj svět místem nevděku a stává se místem úžasu, radosti a chval.
Lidi a problémy, osobně nám ležící na srdci, předkládáme teď v tiché modlitbě “.............”
Pane smiluj se, pro JKa, ktý s tebou a DS kraluje navěky.
Poslání Jk 1,17-21
požehnání
Požehnejž tobě Hospodin, a ostříhejž tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou, a buď milostiv tobě. Obratiž Hospodin tvář svou k tobě, a dejž tobě pokoj. Amen
Píseň NP 23,1